Sculpture Line
Beroun

DEINSTALOVÁNO

„Že plavkyně a jiné vznášející se dámy je moje celoživotní téma, se asi ví. Nohy z vody jsou trochu něco jiného. Je to nad vodou viditelná část stojky a to je většinou nejradostnějším projevem dětí a děvčat ve vodě. No, já si to taky někdy střihnu. Z toho blbnutí mají radost i ti, co to vidí, no a jak zjistit tu radost i tam, kde se holky většinou nekoupou, nebo někdy koupou, ale právě je na to trochu zima? Socha nahradí kde co – nežijící básníky, svaté, ale i zločince. Tak proč by neměly mít pomník nohy z vody, když jsou symbolem toho nejdůležitějšího, proč jsme tady, radosti ze života?“

"Umělecká díla mají svoje místo v zahradách a parcích od nepaměti. Mohou být nenápadným doplňkem, extravagantním šperkem, průvodcem, nebo mohou být ústředním motivem, hlavním důvodem, proč zahradní prostor vznikl. Umělecké dílo a jeho umístění v zahradě může mít význam hluboce osobní, nebo může být výsledkem precizně promyšleného architektonického záměru", Kateřina Pospíšilová, zahradní architektka o díle.

Díla Alexandry Koláčkové jsou na první pohled rozeznatelná, její rukopis je nezaměnitelný. A přesto, nebo právě proto, v zahradě rozbíhají vypravěčskou linku daného prostoru tolika různými směry … Jsou ozdobou, prolézačkou, středobodem prostoru, překvapením vykukujícím z podrostu, lavičkou … A to je to, co já osobně na díle Alexandry opravdu cením.

Většina zahrad není jen pozorována, prostor je aktivně využíván – dotýkání, sezení, ležení, chození a válení je dovoleno, ba dokonce vítáno. A stejně tak je to i s plastikami Alexandry Koláčkové. Jejich oblé, jednoduché a přívětivé tvary a často nadživotní velikost k jejich zdolání přímo vybízejí. To je pro mě, jako zahradního architekta, obrovský bonus. Zahrada, a všechno co je v ní, by měla vybízet k návštěvě, kynout prstem k probádání a objevení. A v případě Alexandřiných plastik jde často nejen o řečnický obrat, ale o skutečnou ruku, nebo rovnou celé tělo, které vyzývají k posezení, poležení, opření … Cokoliv chcete a cokoliv vás napadne. A vaše děti, a návštěvu, a jejich děti.

Alexandra Koláčková je absolventkou výtvarného oboru Pedagogické fakulty v Olomouci. Charakteristickým specifikem její tvorby jsou zejména barevné velkoformátové plastiky z keramiky a betonu, určené pro veřejný prostor. V řadě projektů však autorka rozšířila spektrum výtvarného působení i na řešení prostoru samotného, čímž se blíží práci architekta či krajináře. Pro její výtvarné pojetí je typická expresivní barevná škála, jednoduché oblé tvarosloví a neutuchající smysl pro hravý element.

"Umělecká díla mají svoje místo v zahradách a parcích od nepaměti. Mohou být nenápadným doplňkem, extravagantním šperkem, průvodcem, nebo mohou být ústředním motivem, hlavním důvodem, proč zahradní prostor vznikl. Umělecké dílo a jeho umístění v zahradě může mít význam hluboce osobní, nebo může být výsledkem precizně promyšleného architektonického záměru", Kateřina Pospíšilová, zahradní architektka o díle.

Díla Alexandry Koláčkové jsou na první pohled rozeznatelná, její rukopis je nezaměnitelný. A přesto, nebo právě proto, v zahradě rozbíhají vypravěčskou linku daného prostoru tolika různými směry … Jsou ozdobou, prolézačkou, středobodem prostoru, překvapením vykukujícím z podrostu, lavičkou … A to je to, co já osobně na díle Alexandry opravdu cením.

Většina zahrad není jen pozorována, prostor je aktivně využíván – dotýkání, sezení, ležení, chození a válení je dovoleno, ba dokonce vítáno. A stejně tak je to i s plastikami Alexandry Koláčkové. Jejich oblé, jednoduché a přívětivé tvary a často nadživotní velikost k jejich zdolání přímo vybízejí. To je pro mě, jako zahradního architekta, obrovský bonus. Zahrada, a všechno co je v ní, by měla vybízet k návštěvě, kynout prstem k probádání a objevení. A v případě Alexandřiných plastik jde často nejen o řečnický obrat, ale o skutečnou ruku, nebo rovnou celé tělo, které vyzývají k posezení, poležení, opření … Cokoliv chcete a cokoliv vás napadne. A vaše děti, a návštěvu, a jejich děti.

Alexandra Koláčková je absolventkou výtvarného oboru Pedagogické fakulty v Olomouci. Charakteristickým specifikem její tvorby jsou zejména barevné velkoformátové plastiky z keramiky a betonu, určené pro veřejný prostor. V řadě projektů však autorka rozšířila spektrum výtvarného působení i na řešení prostoru samotného, čímž se blíží práci architekta či krajináře. Pro její výtvarné pojetí je typická expresivní barevná škála, jednoduché oblé tvarosloví a neutuchající smysl pro hravý element.

"Umělecká díla mají svoje místo v zahradách a parcích od nepaměti. Mohou být nenápadným doplňkem, extravagantním šperkem, průvodcem, nebo mohou být ústředním motivem, hlavním důvodem, proč zahradní prostor vznikl. Umělecké dílo a jeho umístění v zahradě může mít význam hluboce osobní, nebo může být výsledkem precizně promyšleného architektonického záměru", Kateřina Pospíšilová, zahradní architektka o díle.

Díla Alexandry Koláčkové jsou na první pohled rozeznatelná, její rukopis je nezaměnitelný. A přesto, nebo právě proto, v zahradě rozbíhají vypravěčskou linku daného prostoru tolika různými směry … Jsou ozdobou, prolézačkou, středobodem prostoru, překvapením vykukujícím z podrostu, lavičkou … A to je to, co já osobně na díle Alexandry opravdu cením.

Většina zahrad není jen pozorována, prostor je aktivně využíván – dotýkání, sezení, ležení, chození a válení je dovoleno, ba dokonce vítáno. A stejně tak je to i s plastikami Alexandry Koláčkové. Jejich oblé, jednoduché a přívětivé tvary a často nadživotní velikost k jejich zdolání přímo vybízejí. To je pro mě, jako zahradního architekta, obrovský bonus. Zahrada, a všechno co je v ní, by měla vybízet k návštěvě, kynout prstem k probádání a objevení. A v případě Alexandřiných plastik jde často nejen o řečnický obrat, ale o skutečnou ruku, nebo rovnou celé tělo, které vyzývají k posezení, poležení, opření … Cokoliv chcete a cokoliv vás napadne. A vaše děti, a návštěvu, a jejich děti.

Alexandra Koláčková je absolventkou výtvarného oboru Pedagogické fakulty v Olomouci. Charakteristickým specifikem její tvorby jsou zejména barevné velkoformátové plastiky z keramiky a betonu, určené pro veřejný prostor. V řadě projektů však autorka rozšířila spektrum výtvarného působení i na řešení prostoru samotného, čímž se blíží práci architekta či krajináře. Pro její výtvarné pojetí je typická expresivní barevná škála, jednoduché oblé tvarosloví a neutuchající smysl pro hravý element.