13.6. — 30.9.2018

Sculpture Line
Ostrava 2018

Kovová plastika Noha je typickým autorovým dílem, ve kterém se spojuje okouzlení industriální poetikou s racionálním vnímáním světa vnějšího. Tvar a rytmus plastiky svádí k zamyšlením nad podstatou konstrukce světa, ale také vábí k usednutí či prolézání. Může se to zdát matoucí, ale dle autora oba přístupy vedou (sice klikatě a nesměle, nicméně odhodlaně) ke stejnému cíli. K jakému přesně, to autor ponechává otevřené pro individuální mysl každého pozorovatele, usedatele, ulehatele, uhladitele atd.

Práce z cyklu Kresby v prostoru. Oharky ve tmě jsou inspirovány hrou dětí – máváním hořícím oharkem vytaženým z ohně. Pokus zaznamenat a převést do materiálu pohyb žhavého uhlíku ve tmě.

Socha je o ženském a mužském principu. Oba světy přicházející z jiných světových stran se k sobě vztahují, touží po sobě a jsou svázány smyčkou, která je zároveň symbolem spojující lásky. Jednota v dvojitosti, neustálý rozpor dualismu našeho bytí.

Dnes již nežijící legendární německý výtvarník a teoretik Joseph Beuys kdysi zabalil skutečné klavírní křídlo do filcu a namaloval na něj červenou barvou kříž. Antonín Kašpar vytvořil celkem 14 ocelových klavírů, z jejichž horní desky se šikmo k nebi zvedají kříže. Možná přijímají, možná vysílají signály do kosmu. A možná obojí současně. Když autor následně navštívil galeriive Frankfurtu, kde spatřil původní Beuysovo dílo, rozhodl se pojmenovat svou práci Pocta pro JB.

Socha pochází z cyklu Proměny autoportrétu. Jde o profilovou linku mé tváře, kterou se nebojím deformovat, následně zarotovat a vytvořit tak nový pohled na moji podobu. Název sochy je Dvaja proto, že každý člověk na světě se snaží najít sebe samého a nejčastěji se takto nachází a dokáže
se sebou komunikovat, když vidí svoji podobu v zrcadle. Proto vytvářím zrcadlové obrazy sebe samého, abych skrze umění našel sebe a umožnil i ostatním se touto cestou vydat, zamyslet se a najít se v tomto rychle plynoucím čase.