Jungmannovo náměstí
Kryštof Hošek
Kryštof Hošek vystudoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve své sochařské tvorbě se věnuje primárně figurativním motivům. Plastikami, které oscilují na hranici dekadence, karikatury a pop-artu, kriticky reaguje na současné společenské nebo politické dění. Jeho rukopis nabývá místy až hyperrealistické formy. V tomto názoru vznikají působivé, výtvarně vizuální objekty. Vystavuje samostatně nebo v rámci skupinových výstav doma i v zahraničí (např. Museu Europeu d’Art of Modern, Barcelona, 2013; Museo Maxxi, Řím, 2015). Vedle volné tvorby se příležitostně věnuje dalším sochařským disciplínám a zakázkám do exteriéru i interiéru v nejrůznějších materiálech a technikách. Je zastoupen v soukromých i veřejných sbírkách. Žije a pracuje v Praze.
Lajk
Ruka s pevně sevřenými prsty a palcem vztyčeným vzhůru. Gesto v západní kultuře obecně známé, vnímané jako symbol souhlasu. Skelet ruky, který z gesta vychází, však odkazuje na smrt a zánik, a tím jeho ryze pozitivní vyznění relativizuje.
V současné společnosti je toto gesto masově používaným symbolem sociálních sítí. Přítomnost nebo nepřítomnost palce pod postem může vést k duševním kolizím a psychologickým traumatům všech účastníků procesu. Uživatel, který vloží post, ať už jde o fotku domácího mazlíčka, zážitek z výletu nebo názor na politickou situaci, očekává od „přátel“ zaslouženou smršť lajků. Počet lajků je pro něho mírou společenského uznání a úspěchu - frustrovaný, když jich není dostatek, blažený pokud mnoho, neustále kontroluje sociální sítě, zda přicházejí nové lajky a zatracuje „přátele“, kteří nelajkli. Stává se posedlým ve sbírání lajků a v neustálém vršení postů. Kvůli získání lajků se přizpůsobuje veřejnému vkusu a stylizuje se do rolí, ve kterých chce být veřejností přijímán. Protože včerejší lajk už lze považovat za zaručený„death-like“, ve svém tempu nesmí nikdy polevit.
Oproti dávnému starověku, kde při krvavých veřejných představeních rozhodoval postoj palce o životě a smrti, rozhoduje v naší kultuře o pomíjivém bytí a nebytí uživatele sociálních sítí a stává se mimoděk symbolem zániku skutečného života ve prospěch jeho přitažlivější virtuální podoby.