Kostel Nejsvětější trojice
Socha pro Richarda Serru
Rád své sochy někomu připisuji.
Mnohdy svým oblíbeným architektům, spisovatelům, filosofům či básníkům. Jindy místům, událostem nebo pocitům a náladám. Dedikovat sochy sochařům se zdráhám. Snad se o tom americký sochař Richard Serra nedoví, že jsem sochu Hromada dedikoval jemu. Činím tak z obdivu k autorovi, který mě svým dílem upozornil na skutečnost, že socha kromě tvaru, materiálu, barvy atd. může mít ještě jeden charakteristický rys, který ji určuje – váhu. Váha sochy může být stejně emotivní jako všechno ostatní. I samotná manipulace s objektem se stává součástí sochy. Pokud váhu přijmeme jako charakteristickou vlastnost, přestává být na obtíž a naopak se ze všech komplikací, které váha sochy běžně přináší, stává součást díla i prožitku.
