Doprovodná výstava Galerie Mánes, 15.–29. 6. 2018

Od počátku svých dějin, tedy od starověkého Egypta, možná již od pravěku, bývají plastiky umísťovány do exteriéru i interiéru. Jejich funkce v lidském společenství se přirozeně různě, a to i radikálně, proměňuje, zůstává však vždy fascinace prostorovým tvarem, který vytváří lidská ruka. Města s jejich náměstími, mosty, parky a nárožími si bez plastiky nedovedeme představit, ale též ve volné krajině vytvářejí sochy důležité středobody, podle kterých se leckdy orientujeme. Existence lidských kulturních dějin bez plastiky není možná, sochy jsou součástí naší identity.

Projekt Sculpture Line, jehož čtvrtý ročník proběhne toto léto v Praze a v řadě dalších nejen českých a moravských měst, dostává na svém startu také galerijní podobu. Ta je dána specifickým výběrem prací řady autorů, kteří jsou zastoupeni v rámci letošní open air expozice. V pražském Mánesu jsou představeny větší plastiky, a návštěvník si tak v koncentrovaném podání může vytvořit obrázek toho, jaká je intence této velkorysé exteriérové sochařské přehlídky.

Zastoupeni jsou autoři různých generací, od matadorů starší střední generace až po čerstvou sochařskou krev. Důraz je přitom kladen na autentickou plastickou řeč každého z umělců, jedno zda jde o abstraktní či tak či onak realistický způsob zobrazení.

Návštěvníky může překvapit, jak široká a kvalitní je sochařská přítomnost České republiky, když si uvědomíme míru časové, prostorové, invenční i finanční náročnosti tvorby plastik. Sochaři jsou ovšem svébytná umělecká kasta, jejíž společné znaky lze shrnout pod pojmy, jako jsou vytrvalost, posedlost, preciznost či tvrdohlavost. Bez těchto vlastností nelze sochy vytvářet.

Stejně důležitým faktorem výstavy je upozornit na to, co při rozličnosti jednotlivých autorských strategií charakterizuje tradiční sochařský přístup. Je jím jasně definovaný tvar, přesný plastický záměr a víc než jen zvládnuté řemeslné provedení. Zdá se, že není třeba tato fakta zdůrazňovat, ale při rozmlžení disciplín současného umění není na škodu si tyto staré pravdy připomenout. Protože důraz na plastickou kvalitu je to, co chce exteriérová i interiérová Sculpture Line zdůrazňovat především.

Sochaři, kteří byli přímo osloveni či se přihlásili přes open call, prošli na exteriérovou i mánesovskou přehlídku kurátorským výběrem umělecké rady pod taktovkou Michala Gabriela, sochaře z generace Tvrdohlavých a šéfa jednoho ze sochařských ateliérů na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, dále kurátora Martina Dostála a pochopitelně i festivalového realizačního týmu, pod vedením ředitele Ondřeje Škarky. V Mánesu se tak divák setká s celou řadou tvůrců, jejichž výtvarným jazykem je různě strukturovaná sochařská abstrakce, stejně jako s těmi, kteří modifikují tradiční figurální východiska.

Mezi ty prvé patří Lukáš Rais, Tomáš Medek, Richard Kočí či Jan Kovařík, mezi ty druhé zase Jakub Flejšar, Viktor Frešo, Michal Gabriel, Jaroslav Koléšek nebo Jan Dostál, který se pohybuje mezi oběma polohami, ale pro Mánes si připravil tu figurální, v podobě neony zvýrazněného Žraloka. Svébytnou pozici má pak Stefan Milkov, který věren svým postmoderním východiskům pracuje často se znaky či symboly zapojenými do struktury díla.

Skulptury Michala Gabriela nebo Tomáše Medka, ale také řady dalších autorů, se staly součástí tradiční a rozsáhlé umělecké přehlídky Nord Art. Ta se odehrává v industriálním prostředí v severozápadním Německu a právě letos zde má Česká republika výsostné postavení. Sculpture Line českou účast kurátorsky, organizačně i instalačně zajišťuje a v rámci mánesovské výstavy tak nechává nahlédnout i do svých zahraničních projektů.

Martin Dostál, kurátor

Galerie Mánes, Masarykovo nábř. 250/1, 110 00 Praha

Termín: 15.–29. 6. 2018

Otevírací doba: 10–20 hodin

Vstupné: základní 90 Kč (dospělí), snížené 60 Kč (děti, školy, studenti, senioři, ZTP), rodinné 150 Kč