Stallhof
Tři horizonty
DEINSTALOVÁNO 31.8.2022
(obzor, časoprostor, lidská paměť)
Ad. 1 obzor:
V roce 2006 jsem byl pozván do Sacharova centra v Moskvě, kde jsem na samostatné výstavě prezentoval velkoplošné fotografie z cyklu Pátá pečeť. Centrum akademika Andreje Sacharova funguje v Moskvě od roku 1994. Specializuje se na mapování zločinů komunismu a jeho součástí je rozsáhlý archiv o politických represích, historii pracovních táborů – GULAGů a jejich obětí.
Ad.2 časoprostor:
Shodou výjimečných náhod jsem byl v čase zahájení výstavy ubytován v bytě Andreje Sacharova. V bytě, který se stal jeho posledním domovem po návratu z vyhnanství, roku 1986. V bytě, kde se až do roku 1989 smrti A.Sacharova, scházela ruská inteligence, umělci a disidenti. Nikdo jiný do té doby v tomto bytě, nežil, takže vše, od kávových lžiček, nádobí, oblečení v šatníku na chodbě, gramofonové desky, ručníky i mýdla v koupelně, kuchyňského ubrusu, popelníku na okně a samozřejmě knih, zůstalo nehnutě v čase od opuštění bytu Jelenou Bonner, manželkou A.Sacharova.
Ad.3 lidská paměť:
Strávil jsem v tomto jedinečném prostředí několik dní a noci. A pak v jedné večerní chvíli, padl můj pohled na katalog, který jsem sebou přivezl a náhle si uvědomil jeho mrazivé kontextuální propojení s tímto bytem. Šlo o katalog Bez Soucitu (No Compassion) z roku 2002, který zahrnoval 18 fotografií významných světových politiků té doby, kteří pláčou. Implantoval jsem jim své slzy. Mezi nimi byl i Vladimír Putin. Nešlo to nevyužít, vše k tomu směřovalo, a tak plačící Putin začal „putovat“ po všech i zastrčených koutech. Vykukoval zpoza dveří, polštářů, ležel na parapetu okna, na jídelním stole, od koupelnového zrcadla, ale i ze zastaralé mikrovlnky. Nešlo mu uniknout, atakoval i mé nahé tělo. Byl prostě všude. Vznikla tak nutně, neodvratně série fotografii, kterou jsou však nikdy nikde od té doby (2006) nevystavoval. Teprve nyní, po 16 letech, při příležitosti české sezóny v Drážďanech. Ve městě, jež s neblahou činnosti V.Putina opět úzce souvisí, neboť zde působil jako důstojník KGB. Právě tady, v Drážďanech, ve druhé polovině 80. let agent sovětské tajné služby KGB zakládal rodinu, šetřil na auto a snil o kariéře elitního špiona. Pád berlínský zdi tuto jeho situaci zcela změnil a to se ještě večer 5. prosince 1989 u drážďanské posádky Rudé armády telefonicky dožadoval vyslání tanků. Budovu KGB se totiž krátce před tím pokusil obsadit dav demonstrujících východních Němců.
Epilog:
Na závěr bych se ještě vrátil k manželce Andreje Sacharova. Bonnerová byla prvním signatářem antiputinského manifestu „Putin musí odejít“ zveřejněného 10. března 2010 > a pokračujícího v sériích demonstrací.
Onen zvláštní, podivně nutkavý návrat těchto mých fotografii do současnosti, kdy tento malý Vladimír Putin nyní v roce 2022 drží svou agresi svět v napětí, je příznačně instalován prostoru lodního kontejneru s nápisem Art.
