13.6. — 30.9.2018

Sculpture Line
Pardubice 2018

Modré postavy průzkumníků se po nějaké době opět lehce vznášejí nad vodní hladinou, tentokrát v Pardubicích. Občas dostanu dotaz na barvu těchto soch. Tato modrá barva má obchodní označení bazénová modř, tedy barva bazénů, ale je to také barva nebe. A nedávno jsem si uvědomil, že je to i barva informačních tabulí u dálnic. Její neintenzivní kontrastnost v krajině jsem si objevil kdysi sám, prostřednictvím jedné malé sochy. Světle modrá socha tehdy stáhla na zem barvu oblohy a tak jsem nechal stahovat modrou barvu oblohy na zem i několik svých dalších soch. A mezi ně patří i kresebně jednodušší modří Průzkumníci.

Kůň je v klasické sochařině nejčastěji zobrazovaným zvířetem. Na pomnících slavných vojevůdců je stavěn na jejich úroveň. To je nejen kvůli jeho důležitosti v boji, ale také díky jeho tvaru, kráse, sošnosti, pohybu a energii - to vše skloubit do nehybné plastiky bylo pro mne výzvou, která mne v době tvorby přiblížila mým předchůdcům (Josefu Václavu Myslbekovi, Bohumilu Kafkovi a dalším).

VYSTAVENO DO 15.8.2018

Jde o třetího koně ze sousoší Jezdec. Celé sousoší jsem dokončil před několika lety v laminátových odlitcích. Tvoří ho sochy tří koní a jednoho koně i s jezdcem. Abych mohl sousoší vystavovat i v exteriéru, začal jsem postupně sochy odlévat do bronzu. Během té doby jsem sochy vystavoval a vystavuji i samostatně. Doufám, že se jednou dočkám a celé sousoší uvidím vystavené kompletně, třeba právě v rámci festivalu Sculpture Line, v některém z českých měst. Nespěchám však a raduji se i z jednotlivých koní.

Velký misionář je expresívním setkáním přírodního, lidského a technického prostoru. Tvarově se jedná o sochařsky cítěný a stylizovaný korpus vrtulníku s bičíkovitou, živě rozpohybovanou ocasní částí, zobrazující nositele informace. Socha je odkazem na mise, ať už vojenské či civilní, o kterých ještě netušíme, zda přinášejí ohrožení nebo záchranu. Plastika je také místem střetu a splynutí principů vzniku a zániku života – jejich vzájemné propojenosti. Aktivním prostorem sochy je země - terč, jako prazáklad, do kterého je implantován lidský prvek, přinášející oživení, osídlení, ale také zneklidnění. Socha může symbolizovat síly přetvářející životní prostor, a to především vnitřním napětím, vycházejícím z využívání paralel a kontrastů mezi technicistní a organickou morfologií.

Socha vznikla v roce 2010 jako reakce na znepokojivou a vzrůstající závislost člověka na elektronice. Jakkoliv se člověk snaží (nebo se už ani nesnaží) „ukotvit se“ ke kořenům své existence (mohutná ruka směřující k zemi), zdá se, že technologie a závislost na nich mu v tom paradoxně brání (ruka vrostlá do disku), přičemž v prvním plánu má ve své formě socha působit jako oslava starého řeckého sochařství, tedy jako oslava člověka.

Plastika Adam je předtuchou jakési nové bytosti. Reflektuje stále častěji se nabízející otázku, jaký může být osud civilizace, která stále více spoléhá na vývoj a zdokonalování umělé inteligence, jež má vlastně nahradit člověka ve všech ohledech.