Třetí ročník sochařského festivalu SCULPTURE LINE, letos i v Plzni, Vám představí sochy a výtvarné objekty předních domácích i mezinárodních tvůrců „pod širým nebem“, přímo v ulicích města Plzně. Kromě frekventovaných míst budete mít možnost jednotlivé sochy vnímat i v kontextuspecifických, méně očekávaných a speciálně vybraných lokací.Každá ze zastávek této „sochařské linky“ je unikátní autorskou poctou Plzni jako městu, neustále inspirujícímu k novým kreativním příběhům.
Záměrem expozice je ozvláštnit a obohatit veřejný prostor,nabídnout nový pohled na Plzeň i na samotná umělecká díla,a to jak obyvatelům, tak i návštěvníkům města.
SCULPTURE LINE je dlouhodobým konceptem, který má za cíl stát se novou tradicí. Zveme vás do ulic. Pojďte ven, vydejte se na cestu „sochařskou linkou“ a užijte si tuto unikátní letní výstavu.
Užitné keramické sofa organických tvarů vnáší do veřejného prostoru hravost a optimismus. Na rušné ulici plné shonu působí plastika jako ostrov pohody a dobré nálady; jako místo, kde můžete krátkým spočinutím „dobít baterky“.
Objekt na pomezí sochy a užitné plastiky vybízející k zastavení a navázání dialogu se sochou, místem, člověkem. Kolik lidí, tolik názorů. Občas je fajn zpomalit, usednout a najít most jeden k druhému.
Zvětšené a pozměněné ruční nářadí narušuje běžné vnímání a vytváří symboly pro přerod z industriální do digitální éry. Socha Bluetoo_ pojednává o šílenství našeho digitálně propojeného bytí.
Manty – vznosná majestátní podmořská stvoření, jejichž pohyb paradoxně připomíná let ptáků. Elegantní tanečnice pohybující se v hlubinách nezkrotných oceánů. Ladné křivky protínající jednu z opravdu posledních divočin světa. Světa, se kterým jsme tolik propojeni a přitom je nám tolik vzdálený a neznámý. A snad kvůli těmto všem protikladům, fascinován mohutností a křehkostí zároveň, jsem se rozhodl vystavit tohoto tvora ve zcela jiném prostředí, jiné perspektivě, ve zcela jiných souvislostech. Při procházce pod andělskými křídly můžete snít, popustit uzdu fantazii a přenést se na mořské dno anebo někam dál...
Skulptura „Prsten“ je součástí autorovy série „Metamorfloris“, na které v posledních letech poměrně intenzivně pracuje. Inspirace přírodou a jejími základními zákonitostmi je patrná na první, případně dvaadvacátý pohled. Měřítko plastiky dovoluje a možná i vyžaduje přímý fyzický kontakt a možností vstupu do vnitřního prostoru, který tam je i zároveň není. „Zkvítkovatění materiálu“ je autorův lingvistický a nepříliš povedený pokus o definici stavu jeho mysli při tvorbě. Nicméně je stále nejblíže k tomu, co by chtěl vyjádřit skrze materiál jako takový. Autor by jinak velice stál o to, aby sochou bylo prolézáno, posedáváno, poleháváno, případně ohlazováno přímo pozorovateli a návštěvníky výstavy. Taková exkurze do časů trenek a hřišť.
Bronzový kůň v plzeňském parku stojí na svém úplně prvním místě ve veřejném prostoru. Do parku cestoval rovnou ze slévárny. Jde o třetího koně ze sousoší Jezdec. Celé sousoší jsem dokončil před několika lety v laminátových odlitcích. Tvoří ho sochy tří koní a jednoho koně i s jezdcem. Abych mohl sousoší vystavovat i v exteriéru, začal jsem postupně sochy odlévat do bronzu. Během té doby jsem sochy vystavoval a vystavuji i samostatně. Doufám, že se jednou dočkám a celé sousoší uvidím vystavené kompletně, třeba v rámci Sculpture Line v některém z českých měst. Nespěchám však a raduji se i z jednotlivých koní.
„Napojení“ je objekt, jehož přirozenou součástí je prostředí, v němž je instalován a které dotváří jeho význam. Člověk je přímým odrazem toho, jaké zázemí, společnost a krajina ho utváří. Zobrazeno vizuálně a sochařsky specificky vzdušnou formou prostorové kresby.
Modré postavy průzkumníků se po nějaké době opět lehce vznášejí nad vodní hladinou, tentokrát v Plzni. Občas dostanu dotaz na barvu těchto soch. Tato modrá barva má obchodní označení bazénová
modř, tedy barva bazénů, ale také barva nebe. Nedávno jsem si uvědomil, že je to i barva informačních tabulí u dálnic. Její neintenzivní kontrastnost v krajině jsem si objevil kdysi sám, prostřednictvím jedné malé sochy. Světle modrá socha tehdy stáhla na zem barvu oblohy a tak jsem nechal stahovat modrou barvu oblohy na zem i několik svých dalších soch. A mezi ně patří i kresebně jednodušší modří průzkumníci.
Prvotní inspirace pro instalaci vzešla formou i rozměrem z prehistorického žraloka megalodona. Autor sám objekt vnímá jako tvarový archetyp, který můžeme nalézt napříč živočišným i rostlinným spektrem. Umístění v bazénu vyvolává napětí, nejistotu (co se děje pod hladinou?) a dodává soše dynamiku. Prvoplánově jasný tvar bere na sebe mnoho podob, včetně té noční, a provokuje představivost procházejících diváků.
Prvotním impulzem vzniku této realizace byl záměr dotvořit intimní místo jedné soukromé zahrady posezením s plastikou. Vznikla tak lavička v podobě stylizované ženy, které se můžete uvelebit v náručí s knížkou, nebo usednout tváří v tvář blízké osobě v důvěrném hovoru. Umístěním ve veřejném prostoru ve Starém Plzenci dostává tato socha další význam, který je v mé práci už pevně zakotven: působit jako ostrůvek oživení ulice, kterou obvykle jen probíháte, jako možnost krátkého zastavení obohaceného nečekaným estetickým vjemem a jako prostředek ke spočinutí, tentokrát s výhledem na místní pamětihodnost na horizontu.
