První ročník sochařského festivalu SCULPTURE LINE představuje sochy a výtvarné objekty předních domácích i mezinárodních tvůrců „pod širým nebem“, přímo v ulicích hlavního města Prahy. Kromě frekventovaných míst máte možnost jednotlivé sochy vnímat i v kontextu specifických, méně očekávaných a speciálně vybraných lokací. Každá ze 16 zastávek této „sochařské linky“ je unikátní
autorskou poctou Praze jako magickému městu, neustále inspirujícímu k novým kreativním příběhům.
Záměrem expozice je ozvláštnit a obohatit veřejný prostor, nabídnout nový pohled na Prahu i na samotná umělecká díla, a to jak obyvatelům, tak i návštěvníkům metropole.
SCULPTURE LINE je dlouhodobým konceptem, který má za cíl stát se novou tradicí. Zveme vás do ulic.
Pojďte ven, vydejte se na cestu „sochařskou linkou“ a užijte si tuto unikátní letní výstavu.
Křehkost, energie, meditace, to vše jsou atributy sochy, která vychází z postavy Buddhy sedícího v pozici lotosového květu. Transparentní siluetu postavy je možné vnímat zdálky, při bližším pozorování lze spatřit jednotlivé malé postavičky sedících Buddhů. Tam, kde se setkávají kultury a národy celého světa, vyzařuje socha klid a inspiruje ke zpomalení, zklidnění a zamyšlení.
Objekt vnáší do Botanické zahrady industriální prvek, který díky kombinaci s přírodním materiálem ladně harmonizuje s okolím. Sedící postavy z ocelových jeklů obsahují fragmenty stromů z Botanické zahrady sražených bouřkou, jsou tak s místem ještě autentičtěji propojeny, a to i díky intenzivnímu vjemu vůně borovicových polen.
Socha, která utíká či ujíždí, se stává symbolem areálu, ve kterém je umístěna. Fragment bobu je přenesen do surrealistické roviny, kdy ho k cíli cesty nesou dva páry nohou.
Prvotní inspirace pro instalaci vzešla formou i rozměrem z prehistorického žraloka megalodona. Autor sám objekt vnímá jako tvarový archetyp, který můžeme nalézt napříč živočišným i rostlinným spektrem. Umístění v bazénu vyvolává napětí, nejistotu (co se děje pod hladinou?) a dodává soše dynamiku. Prvoplánově jasný tvar bere na sebe mnoho podob, včetně té noční, a provokuje představivost procházejících diváků.
Užitné keramické sofa organických tvarů vnáší do veřejného prostoru hravost a optimismus. Na rušné ulici plné shonu působí plastika jako ostrov pohody a dobré nálady; jako místo, kde můžete krátkým spočinutím „dobít baterky“.
Socha je parafrází známého Myslitele sochaře Augusta Rodina. Usazena na vysoké židli, pokryta siluetami stylizovaných postav v různých pozicích, stává se symbolickým vědomím celého lidstva.
Monolitické barevné hlavy pracují s odkazy různých etnik, demonstrují krásu a rozmanitost jednotlivých kultur, i schopnost navzájem spolu žít a obohacovat se navzdory postupující globalizaci a souvisejícímu stírání kulturních rozmanitostí.
Sochy Průzkumníků vznikly jako prostorová kresba zachycená tahy hliníkových hadic, fixovaných do konečných tvarů modelovací epoxidovou pryskyřicí. Každá ze tří figur je v jiné fázi pohybu, společně pak tvoří dynamický celek. Iluzivně kráčejí po vodě, zkoumají prostor mezi funkcionalistickým Mánesem a neorenesančním Národním divadlem a jejich zrcadlení ve zčeřené hladině řeky posouvá instalaci o stupeň výše oproti klasické „statické“ prezentaci v galerii.
Námětem a jemnou dějovou linkou celé expozice jsou každodenní fantazie ze života „sochařky na rodičovské dovolené“. Výstava je koncipována jako průnik tří sochařských celků, které na sebe částečně navazují, současně však představují různé materiálové přístupy. Ústředním celkem je linie prádelní šňůry „Velké prádlo“ s figurální kompozicí vytvořenou z rabicového pletiva.
Kompozice obřích betonových polštářů zabydluje nádvoří a vytváří z něj útulné odpočinkové místo.
Na celou situaci dohlížejí „Pradleny“ – žánrové sousoší dvou sedících dívek,
sdílejících svá tajemství.
Sochy Evy Roučky jsou bravurně modelované postavy většinou kyprých tvarů, pro které je důležitý výraz. Autorka jejich prostřednictvím dokumentuje lidskou pýchu, nabubřelost, živočišnost, ale i čistou radost ze života. Plavkyně Mářa je příkladem expresivního až groteskního vyjádření pocitu radosti či urputnosti z noření se do vody, převedeného do glazované hlíny.
Umělkyně svůj autoportrét vytvořila pouze za pomoci tzv. hmatové matematiky, což je systém, díky kterému nevidomí lidé vnímají proporce okolního světa. Křivky a tvary svého obličeje tak „sledovala“ hmatem a převáděla je do šamotové hlíny. Je fascinující pozorovat, jak záměrně zvýraznila části obličeje, které u sebe vnímala jako osobité a dovedla je bez vizuální kontroly převést do výsledné sochy.
Z hlubin vzhůru a nádech. Flotila ponorek. Ploutev. Stroj. Výdech.
Sedící figura stylizovaná do linek a kubizujících tvarů, tvořená strukturou ocelových jeklů, které autor ve své tvorbě využívá od roku 2002 (cyklus „Povodňoví turisté“, kde jekly dotvářely ještě fragmenty naplaveného dřeva). Socha příjemně kontrastuje s okolní zelení a navazuje na geometrickou formu architektury v pozadí.
Název díla odkazuje na termín používaný pro stativ na fotoaparát neboli trojnožku. Instalace, poskládaná z nazvětšovaných a stylizovaných fragmentů lidských kostí, však na diváka působí též jako otisk civilizace z jiného světa. Tvar kostí je záměrně protáhlý, aby působil ještě subtilnějším a vyšším dojmem.
Nový pohled na městský mobiliář. Netradičně pojatá užitná plastika je inspirací pro architekty i zastupitele. Keramické křeslo nepůsobí fádním dojmem a není sériovým výrobkem. Díky oblým tvarům je hravé a originální a oprávněně přitahuje pozornost kolemjdoucích.
Zásahem autora získala stará nádoba na kapalný plyn zcela nový, estetický, rozměr. Prořezaná struktura vycházející z tvaru hvězdy vykouzlila na povrchu vyřazené ocelové cisterny jakousi ocelovou krajku a celému objektu dodala zdání křehkosti, kdy vnitřní prostor je stejně důležitý jako ten vnější a průhledy skrz hmotu vytvářejí nové perspektivy vnímání sochy samotné, ale i okolního prostoru.
Industriální nádrž, běžný užitý materiál, kterému autor dává nový výraz a estetiku.
Anuloid je rotační plocha, která vznikne otáčením kružnice kolem osy, která leží ve stejné rovině a nemá s ní společné body, jak zní matematická charakteristika. Výtvarné nebo sochařské uvažovaní vychází z fascinace tvarem a jeho převáděním do netradičních kontextů rozměrů a materiálů. Díky instalaci do nakloněné osy objekt zneklidňuje téměř levitujícím usazením v prostoru a provokuje fantazii kruhovým zarámováním průhledu na okolní svět.
Sloup, socha, objekt rotující a rostoucí k nebi. Instalatérská kolena ve hře vzájemně se prolínajících tvarů, tvořících geometrickou a především estetickou strukturu. Fascinace výslednou hmotou, která funguje sama o sobě, stejně jako v dialogu s architekturou.
Objekty inspirované kresbou ze školních lavic „jedním tahem“ jsou autorem zhmotněny do 3D objektů a převedeny do monumentálních rozměrů. Kresba je vedena v prostoru pomocí ocelových komponent, původní školní tužku zde nahrazuje svářečka.
Socha nebo architektura? Minimalizovaný obytný prostor na vysoké noze je skromně vybaven jen tím nejdůležitějším. Pokud jej chcete navštívit, je nezbytné zdolat čtyřmetrový provazový žebřík. Prvek přepychu je následně obsažen ve výhledu a soukromí, který tento objekt nabízí.
