Již třetí ročník sochařského festivalu SCULPTURE LINE Vám opět představí sochy a výtvarné objekty předních domácích i mezinárodních tvůrců „pod širým nebem“, přímo v ulicích hlavního města Prahy. Kromě frekventovaných místbudete mít možnost jednotlivé sochy vnímat i v kontextuspecifických, méně očekávaných a speciálně vybraných lokací.Každá ze zastávek této „sochařské linky“ je unikátní autorskou poctou Praze jako magickému městu, neustále inspirujícímu k novým kreativním příběhům.
Záměrem expozice je ozvláštnit a obohatit veřejný prostor, nabídnout nový pohled na Prahu i na samotná umělecká díla,a to jak obyvatelům, tak i návštěvníkům metropole.
SCULPTURE LINE je dlouhodobým konceptem, který má za cíl stát se novou tradicí. Zveme vás do ulic. Pojďte ven, vydejte se na cestu "sochařskou linkou" a užijte si tuto unikátní letní výstavu.
Práce popisuje „vztah úplných, vnějších forem ke své vnitřní formální stavbě. Zjevná složitost přídavnýcha eliminačních forem je zde výsledkem složitější souhry mezi dvěma geometrickými postavami, jejichžsložitost přesahuje banalitu a dosahuje jisté emoční kvality.“
Socha pochází z cyklu Proměny autoportrétu. Jde o profilovou linku mé tváře, kterou se nebojím deformovat, následně zarotovat a vytvořit tak nový pohled na mojí podobu. Název sochy je Dvaja proto, že každý člověk na světě se snaží najít sebe samého a nejčastěji se takto nachází a dokáže se sebou komunikovat, když vidí svoji podobu v zrcadle. Proto vytvářím zrcadlové obrazy sebe samého, abych skrze umění našel sebe a umožnil i ostatnímse touto cestou vydat, zamyslet se a najít se v tomto rychle plynoucím čase.
Velký misionář je expresívním setkáním přírodního, lidského a technického prostoru. Tvarově se jedná o sochařsky cítěný a stylizovaný korpus vrtulníku s bičíkovitou, živě rozpohybovanou ocasní částí, zobrazující nositele informace. Socha je odkazem na mise, ať už vojenské či civilní, o kterých ještě netušíme, zda přinášejí ohrožení nebo záchranu. Plastika je také místem střetu a splynutí principů vzniku a zániku života – jejich vzájemné propojenosti. Aktivním prostorem sochy je země - terč, jako prazáklad, do kterého je implantován lidský prvek, přinášející oživení, osídlení, ale také zneklidnění. Socha může symbolizovat síly přetvářející životní prostor, a to především vnitřním napětím, vycházejícím z využívání paralel a kontrastů mezi technicistní a organickou morfologií.
„Euforie“ je něžná symbolika nejbližšího spojení mezi ženou a dítětem (mezi mnou a mými dcerami) a naladění na „stejnou vlnu“ společného blaha. Je to zachycení krátkého, pomíjivého, ale intenzivního poznávání se s novým životem. Zobrazeno vizuálně a sochařsky specifickou vzdušnou formou prostorové kresby.
Socha Rektora byla původně realizována ve veřejném prostoru v rámci cyklu „Olbram Zoubek: Pedagogové a studenti / Lidé“ (Ostrava, 2002).
Socha Velké Žluté Chobotnice vznikla zbůhdarma, pro radost z nesmyslu, pravděpodobnosti navzdory. Z přesvědčení, že velké žluté chobotnice existují. Už proto, že by existovat měly.
Původ tohoto díla je v intuici. Socha odhaluje polarity způsobené člověkem a touhou, ilustruje dilema a vyrovnávací akt vědomé existence. Zvětšené a pozměněné ruční nářadí narušuje běžné vnímání a vytváří symboly pro přerod z industrialní do digitální éry. Avarice je kritickým přezkoumáním chamtivosti našeho komerčního bytí.
Dnes již nežijící legendární německý výtvarník a teoretik Joseph Beuys kdysi zabalil skutečné křídlo do filcu a namaloval na něj červenou barvou kříž. Antonín Kašpar vytvořil celkem 14 ocelových klavírů, z jejichž horní desky se šikmo k nebi zvedají kříže. Možná přijímají, možná vysílají signály do kosmu. A možná obojí současně. Když autor následně navštívil galerii ve Frankfurtu, kde spatřil původní Beuysovo dílo, rozhodl se pojmenovat svou práci Pocta pro JB.
Autorův záměr byl „vytvořit ženu jako Ženu, dívku jako Dívku, jinocha jako Jinocha a muže jako Muže. Sochy promlouvají samy za sebe."
Kovářík svými tajuplnými názvy nechává diváka na pochybách, o co se vlastně jedná. Nerad „škatulkuje“, spíše ponechává prostor pro vaši fantazii a vlastní zkušenost. Plastika je součástí rozpracovaného projektu, jež autor nazývá otevřená či opulentní forma. Vychází z poznání biomorfních tvarů, které se jakoby rodí z hemžícího se mikrovesmíru Petriho misky. Nic není nemožné a vše je zdánlivě povoleno, ale stále v přísných mezích klasického sochařství a zákonitostí vnitřní stavby, formy a proporcí.
Prastánek spojuje Skálův výtvarný jazyk s ideou sociální intervence. Má sloužit jako místo setkávání, centrum nečekaných interakcí, prostor pro občerstvení fyzické i duchovní. Oproti kioskům a trafikám není industrializovaným obchodem, ale organicko-rukodělným objektem. Do turistické plantáže Malé Strany přináší zdivočelou přírodu i zplanělou architekturu. Odkazuje k jiným než k čistě pragmatickým hodnotám.
Socha vychází z primárního geometrického tvaru kruhu, anglicky „round“, proto byl zvolen název Rounded. Určujícím principem sochy je tvar a konkrétní rozměr kružnice, který se objevuje nejen ve výsledném tvaru objektu, ale i v jeho jednotlivých komponentech. Socha je tvořena spojením jednotlivých dílů (vyřezaných podle poloměru totožného s poloměrem výsledného objektu), jež utvářejí výsledný tvar rostoucí kružnice. Celková prostorová kompozice díla odkazuje na primární matematické tvary. Čistě intuitivní skladba jednotlivých dílů, bez použití modelu, se promítla do živelného, rostoucího a postupně se utvářejícího celku, jímž je nedokončená kružnice. Přerušení – nebo snad řízené nedokončení – centrální křivky dynamizuje celkové vyznění tvarosloví sochy.
Práce z cyklu Kresby v prostoru. Oharky ve tmě jsou inspirovány hrou dětí – máváním hořícím oharkem vytaženým z ohně. Pokus zaznamenat a převést do materiálu pohyb žhavého uhlíku ve tmě.
Křesla pro město je autorský projekt krátkodobých i permanentních instalací zářivě barevných keramických pohovek a křesel do rušných ulic měst. Zastavte se na chvíli na neplánovaném místě přímo na ulici, posaďte se, dotýkejte se hladkých lesklých tvarů, vnímejte barvy. Uvelebte se a rozhlédněte kolem sebe nebo na chvíli zavřete oči a zaposlouchejte se do zvuků ulice. Dovolte si být tady a teď.
Objekty Urbantree navazují na úspěšnou sérii Urbanut a formálně vycházejí z čtyřmetrové realizace „Strom Poznání“ z roku 2016. Sochy jsou tvořeny z fragmentů reálných stromů, které jsou tlakem a násilím přetvořeny, pozměněny, avšak při bližším ohledání jsou stále archetypálně čitelné. Koruny stromů jsou transformovány a upraveny do lidského měřítka a zasazeny do městského (urbanistického) prostředí.
Při práci se autor zaměřil na prostor a velikost objektu v prostoru. Zvolené měřítko Hyeny umožňuje divákovi vnímat objekt jako celek a zároveň při bližším pohledu je nucen začít vnímat jednotlivé segmenty a části sochy. Její otevřenost pak nabízí nahlédnutí do vnitřního prostoru objektu. Socha se snaží co nejpřesněji zachytit divokost hyen za pomocí kovu. Jedná se o přesun organické formy živé hyeny do geometrické formy sochy, při zvětšení proporcí zvířete. Z jednotlivých 2D dílů se postupně skládají složité struktury, které vytvářejí jednotlivé části těla zvířete. Výsledná socha pracuje s rozložením světla a stínu na plochy kovu a svými nuancemi dotváří celkový prostorový objem.
