Další ročník sochařského festivalu SCULPTURE LINE Vám opět představí sochy a výtvarné objekty předních domácích i mezinárodních tvůrců „pod širým nebem“. Sochařská linka festivalu Sculpture Line letos překročí hranice metropole a povede do zhruba deseti měst po celé republice. Od 13. června do 30. září ozdobí české a moravské ulice, náměstí a další veřejná prostranství desítky výtvarných děl slavných i začínajících umělců od nás i ze zahraničí.
Záměrem expozice je ozvláštnit a obohatit veřejný prostor, nabídnout nový pohled na města i na samotná umělecká díla, a to jak obyvatelům, tak i návštěvníkům.
Zveme vás do ulic. Pojďte ven, vydejte se na cestu „sochařskou linkou“ a užijte si tuto unikátní letní výstavu.
Socha je kompozicí části kruhu a trojúhelníku. Oba elementy se navzájem žádnou částí nedotýkají, ale působí velmi vyváženě a harmonicky. Aby socha adekvátně vynikla, potřebuje kolem sebe dostatečný prostor.
V mé mysli se může mezi hudbou a sochou tvořit velmi speciální vztah. Společný je pro ně rytmus a prázdnota. Prázdnota je v hudbě ticho mezi tóny, v soše prázdné místo mezi tvary. Právě tato prázdnota vytváří rytmus v tvarech stejně tak, jako v hudbě. Oba dva typy také sdílí dynamiku - změnu mezi extrémy: hlasitý a tichý, rychlý a pomalý, silný a křehký. V mé velké soše se sochařským jazykem pokouším o přepis hudby z Valčíku v A-moll od Federika Chopina. Tento výklad je samozřejmě velmi osobní, každý si může sochu vyložit jinak. Při poslechu této skladby cítím nejdříve kruhový pohyb valčíku a měnící se ryhlost tance, což socha reflektuje. Dále jsem se pokoušel rozpracovat dynamické rozdíly v objemu a změny mezi silou a křehkostí. Chcete-li, můžete v kruhové kompozici cítit vlastní dynamiku a vnímat ta zmíněná prázdná místa mezi tvary.
V posledních deseti letech se Tomáš Medek intenzivně zabývá 3D technologiemi, jako je metoda FDM Rapid Prototyping, 3D digitalizace a měření, jinými slovy technikou prostorového 3D tisku a 3D skenu, které mu umožňují vytváření nejsložitějších strukturálních objektů, jež jsou bez těchto metod prakticky nerealizovatelné. Výsledná díla jsou převážně tvořena z kompozitního materiálu nebo ABS plastu. Ústředním tématem jeho současné tvorby jsou organické struktury. Umělcovou inspirací je příroda, přírodní procesy a zákonitosti, biologická struktura života a zároveň konstruktivní složky stavby organismů. Objekty multiplikuje, propojuje, deformuje, obtéká do organických struktur, hledá vazby, spojení a napětí. Nahlíží pod povrch skrz sítě do nitra a odkrývá vnitřní světy, průhledy a průniky. Postupně vytváří cyklus objektů, který nese pracovní název Plody. Některé realizace jsou odlévány do bronzu (viz. Kapsule), i když díky své složitosti je jejich odlévání velice náročným procesem, vyžadujícím specializovanou technologii. Vznikají tak jedinečné a tvarově různorodé umělecké objekty s dokonalou řemeslnou stránkou a promyšleným konceptem.
Zrozena z materiálu průmyslového věku, múza od Ingy Aru je zjevuje plná ladnosti a elegance z velkoformátového ocelového plátu. Divákovi se představuje jako dokonale trojrozměrná abstraktní ženská figura. V duchu éry jejího zrození je tato moderní múza rovnoměrná a sériová. Je to současný obraz tisíciletí.
Ruka s pevně sevřenými prsty a palcem vztyčeným vzhůru. Gesto v západní kultuře obecně známé, vnímané jako symbol souhlasu. Skelet ruky, který z gesta vychází, však odkazuje na smrt a zánik, a tím jeho ryze pozitivní vyznění relativizuje.
V současné společnosti je toto gesto masově používaným symbolem sociálních sítí. Přítomnost nebo nepřítomnost palce pod postem může vést k duševním kolizím a psychologickým traumatům všech účastníků procesu. Uživatel, který vloží post, ať už jde o fotku domácího mazlíčka, zážitek z výletu nebo názor na politickou situaci, očekává od „přátel“ zaslouženou smršť lajků. Počet lajků je pro něho mírou společenského uznání a úspěchu - frustrovaný, když jich není dostatek, blažený pokud mnoho, neustále kontroluje sociální sítě, zda přicházejí nové lajky a zatracuje „přátele“, kteří nelajkli. Stává se posedlým ve sbírání lajků a v neustálém vršení postů. Kvůli získání lajků se přizpůsobuje veřejnému vkusu a stylizuje se do rolí, ve kterých chce být veřejností přijímán. Protože včerejší lajk už lze považovat za zaručený„death-like“, ve svém tempu nesmí nikdy polevit.
Oproti dávnému starověku, kde při krvavých veřejných představeních rozhodoval postoj palce o životě a smrti, rozhoduje v naší kultuře o pomíjivém bytí a nebytí uživatele sociálních sítí a stává se mimoděk symbolem zániku skutečného života ve prospěch jeho přitažlivější virtuální podoby.
Otevřeno 7-22 hod
Mé práce jsou založené na "zkoumání člověka a přírody" a zobrazování jednoho či druhého. Zamýšlení se nad jejich ztvárněním mým osobitým rukopisem je podstatou mé práce. Jak by asi vypadal keř, kdyby rostl podle geometrických pravidel? Neměli byste chuť si na tuto otázku odpovědět tím, že ho sami vytvoříte?? Já jí měl...
Plastika Dynamikon patří do série mých posledních monumentálních prací, kterým říkám „strojové sochy” a ve kterých hledám tvarosloví, které by ve výsledku působilo jako syntéza něčeho biologického a technického. V tomto případě se jedná o jakýsi animální, velice silný stroj, připravený k určité akci. Zatím však nevíme, zda tato akce bude pro nás užitečná nebo nebezpečná.
Socha pochází z cyklu FAT. Celý cyklus je věnován autorovu boji proti nenápadnému a tichému zabijákovi - cukru, který jemu a milionům lidí na celém světě velmi ubližuje. Velikost jazyka znázorňuje obrovskou chuť na sladké podpořenou výrazně růžovou a neodolatelnou barvou koláčů. Tímto způsobem se autor sám pokouší skoncovat se závislostí a poukazuje na společenský problém
a potřebu boje s touto smrtelnou nástrahou.
Otevírací doba: 10 - 24 hod
Velké hlavičky či jiné hlavy á la žárovka je moje dlouhodobé téma. Lidská hlava je záhadný objekt, dokáže zářit nápady, dobrotou a dokáže být zabetonovaná blbostí a agresivitou. A tak pohledem na ně můžeme meditovat, co jsme zač. Hlavy jakožto neportréty všeho druhu páchám už nejméně od poloviny 70. let. Čtyři dvoumetrové byly v roce 2011 na náměstí Jana Palacha, v roce 2013 u Národní technické knihovny a na Landscape Festivalu v Praze. V roce 2016 v Českých Budějovicích opilci některé Hlavičky rozbili. Teď je jedna tady. Novoměstská radnice se proslavila defenestrací radních v roce 1419. Jaká hlavička vymyslela to mordování a drancování a uměla rozfofrovat ty okolo? Doufejme, že nic takového se už nebude opakovat. Je to ale jen v našich hlavičkách.
Otevírací doba: 10 - 23 hod
Dílo vzniklo jako třináct samostatných soch vyřezaných do třinácti dubových kmenů. Každý dub měl stáří nejméně 150 let a vždy šlo o padlé stromy. Žádný nebyl kvůli soše pokácený. Aby mohly sochy stát trvale venku, odlil jsem je do bronzu. Později jsem do forem sejmutých ze třinácti dřevěných hráčů odlil nových třináct soch. Oproti původním otiskům vyřezaného povrchu jsem povrch pokryl
strukturou ze skořápek vlašských ořechů. Skutečné skořápky jsou zalité v povrchu sochy černou polyesterovou pryskyřicí. Aby mohly tyto laminátové odlitky stát trvale venku, odlil jsem je také do bronzu. Po instalaci v Brně a dvou letech v sochařském parku v Německu
jsou umístěny v Praze na Bastionu.
Otevírací doba: po - pá: 8 -17 hod
Tato plastika lavička je dalším mým příspěvkem do mé kolekce Křesel pro město, jak jsme ji v našem atelieru nazvali před pár lety při instalaci prvních barevných „sezení“ z keramiky a betonu ve veřejném městském prostoru. Přestože se nachází v areálu soukromé firmy, je veřejně dostupná a nabízí posezení všem kolemjdoucím. Baví mě komunikovat s veřejností tímto přátelským a laskavým způsobem. Stejně jako to baví investora, který její vznik na tomto místě inicioval. Baví mě někdy až divoká barevnost v interakci se zelení parku nebo moderní městskou architekturou, kterou vždy tak nějak hravě „polidští“.
Trůn zobrazuje místo, které má v sobě každý z nás. Jakýsi pomyslný piedestal, na který si můžeme dosadit své představy, touhy, přání, tajné myšlenky nebo třeba i něco, co bychom rádi řekli nahlas nebo vykřičeli do světa, jen nevíme jak. Proč kříž? Autor ve své sochařské tvorbě často používá tento znak. Jak sám říká, v jeho pojetí se nejedná pouze o náboženský symbol, ale chápe ho také jako jakýsi základní bod, který vznikl protnutím dvou čar, jako zobrazení výrazů Jing a Jang, Já – Ty, Ona – On, Ona – Ono atd. Tato socha vznikla v roce 2016, o dva roky později na ni autor umístil tři reliéfní nápisy, tři tázací věty. Tím dále posunul možnosti souvislostí a výkladů symboliky tohoto díla. Chápání těchto souvislostí ponechává sochař na vnímavosti a individualitě každého z nás.
Otevřeno: po-pá 7 - 20 h, pouze k nahlédnutí
Když se řekne ocel, cítíme chlad. Chlad z techniky, materiálu, utilitárnosti. Je to důvod, proč se snažím dát sochám z oceli teplý, ženský, oblý tvar. Pokořit materiál a ukázat ho v novém, zářivém světle. Napískovaná ocel dostane sametovou strukturu a déšť ji obarví do oranžově-rudé barvy. Tak vznikla i socha Ženství, která je symbolem ženy-matky.
Otevírací doba: 10 - 22 hod
Tento prazvláštní objekt je jedním z řady Kováříkových děl, u kterých recykluje a přetváří v umělecký artefakt jak věci denní potřeby, tak i předměty nalezené či nepotřebné. V tomto případě léta hromadil a následně spojil v enigmatický celek stovky pivních plechovek. Následně typickým způsobem objekt pojednal pestře barevně a opět ponechává bez bližšího vysvětlení, jak si význam díla vysvětlíme.
Pro Dolní Břežany, místo s bohatou historií a s rostoucím vědecko-technologickým potenciálem, jsem se rozhodl vytvořit sochu, která by vzdávala hold vitalitě obce, jež srší vírou v rozvoj a svoji budoucnost. Socha by poselství obce měla odrážet svými geometrickými a plastickými rysy vyznačujícími lehkost, světlo, rovnováhu a dynamiku. Kruhové tvary vnímám jako výchozí, pokud bych se chtěl odrazit od tématu technologie, kdy jsou principy technických zařízení často založeny na rotaci kolem osy v kruhu, či přenášejí obraz, světlo, paprsek kulatými čočkami (jako například laser). Kruh vnímám jako symbol určité funkčnosti a dynamiky, které nás unášejí kamsi kupředu. Socha může připomínat i stylizovaná křídla, která se chystají odrazit z hladiny a vznést se vzhůru. Protnutí dvou kružnic může zároveň symbolizovat nezbytné semknutí, chce-li skupina jednotlivců společně něco významného vybudovat.
Tato plastika patří do skupiny objektů zaměřených na negativní prostor a hry se světlem. Tedy způsob jak jimi světlo prochází. Z toho důvodu byla koncipovaná pro polohu horizontální ( jako ostatně většina mých plastik ). Richard Kočí doplňuje: "Až na výstavě v DOXU v roce 2016 jsme jí postavili vertikálně a zjistil jsem, že mi to nevadí. Název odkazuje pouze na skutečnost, že je ta socha komplexní, že se různě propojuje – podobně jako láska, sex a peníze."
