Dolní Břežany jsou v současnosti moderním, atraktivním místem pro život a za poslední roky prošly zásadní proměnou. Vedení obce se dlouhodobě zabývá kultivací veřejného prostoru a při realizaci nových projektů klade důraz na architektonická a urbanistická hlediska. Minulý rok byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce zámeckého areálu. Budova zámku byla kompletně zrenovována a nyní slouži veřejnosti jako zámecký hotel. Čerstvě získala ocenění v soutěži Interiér roku 2018. Komplexní renovací prošla také kaple a část zámeckého parku. V Dolních Břežanech se podařilo vybudovat reprezentativní a velkorysá veřejná prostranství, která jsou postupně kultivována uměním. V obci tak vzniká velmi zajímavá sbírka současného sochařského umění.
Les. Nostalgie mizející divočiny. V řadě "zaparkované" měkké hmoty se drží horizontálních kmenů tak, jako se duše upíná na osu své existence. Zároveň si "na zádech" nesou své osobní příběhy.
Deinstalováno
Tato socha je autorovým připomenutím tisícileté tradice křesťanské kultury v Evropě a v naší zemi.
Autor svou sochou připomíná, co je v dnešní době tolik potřebné – základní pravidla mezilidských vztahů a slušného chování člověka k člověku. To vše je obsaženo v desateru přikázání.
Antonín Kašpar říká: mnoho lidí si pod pojmem kultura představuje pouze umění jako takové. Ale kultura v pravém slova smyslu je také to, jak se chováme, jak se vyjadřujeme, jak vychováváme své děti a v neposlední řadě také to, co zde po nás zůstane jako poselství dalším generacím. Smyslem mých soch je, aby vnímavý divák při pohledu na ně o těchto věcech přemýšlel.
Proto je tak důležitá velikost, výška těchto soch. Stoupněte si nebo sedněte pod tento TRŮN a hned pochopíte, kde je vaše místo a jak směšné je vyvyšování a zdůrazňování vlastní důležitosti.
Při práci se autor zaměřil na prostor a velikost objektu v prostoru. Zvolené měřítko Hyeny umožňuje divákovi vnímat objekt jako celek a zároveň při bližším pohledu je nucen začít vnímat jednotlivé segmenty a části sochy. Její otevřenost pak nabízí nahlédnutí do vnitřního prostoru objektu. Socha se snaží co nejpřesněji zachytit divokost hyen za pomocí kovu. Jedná se o přesun organické formy živé hyeny do geometrické formy sochy, při zvětšení proporcí zvířete. Z jednotlivých 2D dílů se postupně skládají složité struktury, které vytvářejí jednotlivé části těla zvířete. Výsledná socha pracuje s rozložením světla a stínu na plochy kovu a svými nuancemi dotváří celkový prostorový objem.
Sochu „Corpus Angelicus“, neboli „Tělo Anděla“, jsem vytvořil jako součást výstavy se stejným názvem, kterou jsem měl v roce 1997 na Pražském hradě. Anděl je pro mne stálé téma, tato záhadná bytost se vlastně objevuje ve všech náboženstvích, je to jakýsi pozitivní, ekumenický symbol a mne velmi láká se jej pokoušet ztvárňovat a dávat mu různé podoby a stále si jej přetransformovávat. Anděla asi ještě nikdo neviděl, ale můžeme třeba věřit, že v nějaké formě existuje, a to stále jitří moji představivost. Proto „Tělo Anděla“, plastika odlitá z robustní ocelolitiny, v kontrastu proti představě zcela nepoznané a neuchopitelné éterické bytosti. Jakási schránka, nebo ulita Anděla, i tak se to dá chápat. To ale ponechávám na divákovi. Líbí se mi, že v Břežanech bude instalována v blízkosti kláštera a velmi doufám, že přinese občanům radost a možná i důvod k zamyšlení.
Nový pohled na městský mobiliář. Netradičně pojatá užitná plastika je inspirací pro architekty i zastupitele. Keramické křeslo nepůsobí fádním dojmem a není sériovým výrobkem. Díky oblým tvarům je hravé a originální a oprávněně přitahuje pozornost kolemjdoucích.
