Stálá linka

Stálá instalace Spící Růženka

Spící Růženka

Re-Use Project TEAM 6

Ústí nad Orlicí Ústí nad Orlicí
Hlavní inspirací pro sochu byla stará textilní továrna. Logo Perly je kolovrátek, podobný tomu, do kterého se Šípková Růženka píchne prstem a upadne do hlubokého spánku. Totéž lze říct o textilním průmyslu v Ústí nad Orlicí, který v současnosti spí. Socha tento příběh znázorňuje pomocí trnitých větví růží ve tvaru kultovní dětské prolézačky. Zarostlé současnými problémy a hrozbami, kterým čelíme. Ukazuje, že věci mohou být krásné i škodlivé, stejně jako je dnes textilní průmysl. Na straně jedné je to nutnost a nádherná věc, ale na straně druhé, pokud si vezmeme víc, než zvládneme, může nás to poranit. Konstrukce je vyrobena z opětovně použitých výztuh ze stavenišť a silného konopného lana. Zapletením lana do výztuh odkazuje na staré tkalcovské postupy volně odkazující na původní textilní továrnu Perla. Socha je interaktivní, můžete na ni vylézt, zavěsit se do ní či se pod ní projít. Tvoření sochy se stává součástí kultury. https://reuseproject.eu Projekt je uskutečněn za finanční podpory Ministerstva kultury České republik.
Zobrazit více
Stálá instalace Elie-T

Elie-T

Jiří David

Dolní Břežany Za Radnicí 835, 252 41 Dolní Břežany
Umělecké dílo jako symbol úcty k sousedům. Laserové centrum ELI Beamlines ve spolupráci s Art Lines odhalilo nový objekt Jiřího Davida. Již 10 let působí evropské laserové centrum ELI Beamlines v Dolních Břežanech. Aby vyjádřilo, že si váží podpory svého okolí, rozhodlo se vedení centra nainstalovat do přilehlého parku umělecké dílo. Oslovilo proto společnost Art Lines, která se specializuje na služby na klíč v oblasti umění. Společnou připomínkou úcty se tak stalo dílo Elie-T od vizuálního umělce Jiřího Davida. Že jsou dobré vztahy vzájemné, potvrzuje také krok obce Dolní Břežany, která se stala partnerem instalace. Zároveň se toto dílo zapojí do 11. ročníku mezinárodního sochařského projektu Sculpture Line. Vznik díla Elie-T Vizuální umělec Jiří David během tvorby svého díla opakovaně navštívil laserové centrum ELI Beamlines. Objekt tak začal nabývat své finální podoby, včetně výběru jednotlivých kovových komponentů. „Mám rád netradiční výzvy – takové, které mě nenechávají v klidu. Proto jsem přijal nabídku spolupráce se špičkovým laserovým centrem ELI v Dolních Břežanech, která spočívala ve vytvoření sochy–objektu z materiálů běžně používaných v jejich vědeckém provozu a výzkumu,“ říká Jiří David a dodává: „Svou představu jsem si původně předkreslil, ale záměrně jsem se jí slepě nedržel – výsledná forma se rodila v asociativním dialogu s materiálem přímo na místě. Většina použitých prvků je z nerezové oceli, doplněné o detaily z hliníku a mědi. Celek je vizuálně sjednocen desítkami přiznaných svarů a šroubových spojů, které jsou součástí kompoziční role.“ Objekt postupně vyrostl do téměř sedmimetrové trojrozměrné struktury. Dle slov autora se nejedná o ilustrativní či dekorativní gesto, ale o vytvoření autentické, vnitřně ukotvené plastiky. Plastiky, která nese intuitivní, nepopisné, a přesto mentálně figurativně-metaforické rysy i s vlastní vnitřní reflexí: má tudíž své robustní těžiště zakotvené v masivních žulových blocích, středové rozvětvené světelné srdce a vzdušné horní tělo s abstrahovanou tváří. Fotografie instalace: Fotokredit - Jana Plavec
Zobrazit více
Stálá instalace Wooden Cloud

Wooden Cloud

Martin Steinert

Nábřeží, Davle Školní, Davle
Martin Steinert byl hostem rezidenčního programu Goethe-Institutu. V Praze bude tvořila pobýval po dobu tří týdnů u příležitosti konání festivalu Sculpture Line. Během pobytu vznikla pražská podoba díla „Wooden Cloud“. K tvorbě sochaře Martina Steinerta patří už několik let prostorové instalace z obyčejných dřevěných latí. Velký zájem lidí o většinou několikatýdenní procesy vznikání objektů ve veřejném prostoru přivedly Martina Steinerta na myšlenku zapojit lidi přímo do své práce. V červnu 2015 postavil Martin Steinert monumentální skulpturu z téměř 2000 metrů dřevěných latí v apsidě kostela sv. Jana (Johanneskirche) v Saarbrückenu. Návštěvníci kostela byli během čtyřtýdenního vznikání instalace zváni k tomu, aby sochařově práci nejen přihlíželi, ale aby se na ní dokonce i sami podíleli. Přibližně 1200 lidí napsalo svá osobní přání na připravené dřevěné tyčky, které Martin Steinert následně zakomponoval do své instalace. Přání, která na nich byla formulovaná jako individuální manifesty snů, nadějí a očekávání, se rozvětvovala tisíci synapsí. Tímto způsobem vznikl a byl vypraven na cestu umělecký projekt s názvem Wooden Cloud – Die Architektur der Wünsche (Dřevěný oblak –  architektura přání). Ze Saarbrückenu pluje dřevěný oblak vybranými městy světa a na význačných veřejných místech vzniká vždy v nové podobě. Dočasné instalace z popsaných dřevěných latí se stávají momentkami společenské atmosféry. Dřevěný oblak se na své cestě doposud zastavil v roce 2016 v Petrohradě, v roce 2017 v Berlíně, v roce 2018 v Paříži a v roce 2019 vznikl pátý „Wooden Cloud“ v Alistiqlal Parku v Rámaláhu. Dva další dřevěné oblaky vzniknou v roce 2020 v Praze a Tiraně.
Zobrazit více
Stálá instalace Sbaleno na věčnost

Sbaleno na věčnost

Jan Gemrot (*1983)

Park u Chodovské tvrze Park u Chodovské tvrze, 149 00 Praha 11 - Chodov
Když v roce 1942 dostali židovští obyvatelé Chodova a Hájů obsílku k transportu, museli do jediného kufru sbalit vše: oblečení, cennosti i vzpomínky. Netušili, že do svých domovů se již nikdy nevrátí. Umělec Jan Gemrot pojal památník jako monumentální vertikálu těchto jejich zavazadel, kterými prorůstá rostlina – symbol nezdolnosti židovského národa. Kufry jsou němými svědky tragédie, která začala v místě, kde žijeme. Památník v parku u Chodovské tvrze vrací těmto lidem jejich místo v naší společné paměti.  Stojíte na místě, kde ticho promlouvá. Prosíme o uctění památky obětí. Další informace o historii vzniku pomníku naleznete na: www.sbalenonavecnost.cz
Zobrazit více
Stálá instalace Corpus Angelicus

Corpus Angelicus

Stefan Milkov (*1955)

Dolní Břežany Náměstí na Sádkách, Dolní Břežany — 49.96467, 14.45286
Sochu „Corpus Angelicus“, neboli „Tělo Anděla“, jsem vytvořil jako součást výstavy se stejným názvem, kterou jsem měl v roce 1997 na Pražském hradě. Anděl je pro mne stálé téma, tato záhadná bytost se vlastně objevuje ve všech náboženstvích, je to jakýsi pozitivní, ekumenický symbol a mne velmi láká se jej pokoušet ztvárňovat a dávat mu různé podoby a stále si jej přetransformovávat. Anděla asi ještě nikdo neviděl, ale můžeme třeba věřit, že v nějaké formě existuje, a to stále jitří moji představivost. Proto „Tělo Anděla“, plastika odlitá z robustní ocelolitiny, v kontrastu proti představě zcela nepoznané a neuchopitelné éterické bytosti. Jakási schránka, nebo ulita Anděla, i tak se to dá chápat. To ale ponechávám na divákovi. Líbí se mi, že v Břežanech bude instalována v blízkosti kláštera a velmi doufám, že přinese občanům radost a možná i důvod k zamyšlení.
Zobrazit více
Stálá instalace Hyena

Hyena

Jan Dostál (*1992)

Dolní Břežany Pražská 636, Dolní Břežany — 49.96341, 14.45851
Při práci se autor zaměřil na prostor a velikost objektu v prostoru. Zvolené měřítko Hyeny umožňuje divákovi vnímat objekt jako celek a zároveň při bližším pohledu je nucen začít vnímat jednotlivé segmenty a části sochy. Její otevřenost pak nabízí nahlédnutí do vnitřního prostoru objektu. Socha se snaží co nejpřesněji zachytit divokost hyen za pomocí kovu. Jedná se o přesun organické formy živé hyeny do geometrické formy sochy, při zvětšení proporcí zvířete. Z jednotlivých 2D dílů se postupně skládají složité struktury, které vytvářejí jednotlivé části těla zvířete. Výsledná socha pracuje s rozložením světla a stínu na plochy kovu a svými nuancemi dotváří celkový prostorový objem.
Zobrazit více
Stálá instalace Co je to štěstí

Co je to štěstí

Michal Trpák (*1982)

Chválkovice U Panelárny 594/6c, Olomouc
Monumentální zlatá moucha zpodobňuje polemiku nad tím, po čem všichni touží.Inspirací k plastice byla báseň Adolfa Heyduka i fascinace samotným hmyzem. Moucha, tak malá, neužitečná a otravná, přesto však krásná, je-li možné prohlédnout si ji detailně pod mikroskopem. Fascinující biologický stroj, který nejsme schopni vnímat pouhým okem. A právě proto byla zvětšena do nadlidského měřítka, aby bylo možné obdivovat její jednotlivé detaily, a aby se při konfrontaci rozproudila polemika nad vlastní velikostí a možná i nad štěstím, tak křehkém, zdánlivě složitém a přesto někdy tak snadném, když je člověk schopen vnímat maličkosti.
Zobrazit více
Stálá instalace Ruce

Ruce

Alexandra Koláčková (*1964)

Dům dětí a mládeže Ústí nad Orlicí 17. listopadu, Ústí nad Orlicí
Umělecká díla mají svoje místo v zahradách a parcích od nepaměti. Mohou být nenápadným doplňkem, extravagantním šperkem, průvodcem, nebo mohou být ústředním motivem, hlavním důvodem, proč zahradní prostor vznikl.  Umělecké dílo a jeho umístění v zahradě může mít význam hluboce osobní, nebo může být výsledkem precizně promyšleného architektonického záměru. Díla Alexandry Koláčkové jsou na první pohled rozeznatelná, její rukopis je nezaměnitelný. A přesto, nebo právě proto, v zahradě rozbíhají vypravěčskou linku daného prostoru tolika různými směry …  Jsou ozdobou, prolézačkou, středobodem prostoru, překvapením vykukujícím z podrostu, lavičkou … A to je to, co já osobně na díle Alexandry opravdu cením.  Většina zahrad není jen pozorována, prostor je aktivně využíván – dotýkání, sezení, ležení, chození a válení je dovoleno, ba dokonce vítáno. A stejně tak je to i s plastikami Alexandry Koláčkové. Jejich oblé, jednoduché a přívětivé tvary a často nadživotní velikost k jejich zdolání přímo vybízejí. To je pro mě, jako zahradního architekta, obrovský bonus. Zahrada, a všechno co je v ní, by měla vybízet k návštěvě, kynout prstem k probádání a objevení. A v případě Alexandřiných plastik jde často nejen o řečnický obrat, ale o skutečnou ruku, nebo rovnou celé tělo, které vyzývají k posezení, poležení, opření … Cokoliv chcete a cokoliv vás napadne. A vaše děti, a návštěvu, a jejich děti.  Kateřina Pospíšilová, zahradní architektka
Zobrazit více
Stálá instalace Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí

Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí

Jiří David

Ulice Václava Havla, Lucemburk Ulice Václava Havla
Václav Havel: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Tento Havlův legendární výrok, nadále nese nejen morální imperativ, tedy jistou formu doporučení, či příkladů závaznosti, je však i přes svůj zdánlivě utopický vzkaz, zásadní lidskou myšlenkou i touhou. Vize samotného objektu vznikla již v roce 2012 a nebyla ve své době z mnoha důvodů realizovaná. Její základní idea však  zůstala neměnná, tedy kdy lidský (Havlův) hlas metaforicky, ovšem ve svém 3D ztvárnění, proniká nepropustnými zdmi, betonovými bariérami apod. Tedy skrze jakési vnitřní i vnější překážky, nepochopení. Tento symbolický proces bourání zdí zla silou hlasu, silou nenásilí, silou porozumění, silou pospolitosti, tak v sobě nese étos svobody a hodnotové odpovědnosti. Evokuje tak i schopnost lidské dobré vůle neuhýbat zlu a naopak napomáhat řešit vzniklá nedorozumění, neslyšeni se. Negovat agresi, ponižování, pohrdání, či různé přežívající zlovolné atavismy v jejich extrémních podobách. Je to vzkaz, který drží naší civilizaci vůči všem projevům nenávisti minulosti, současnosti i budoucnosti. Prof.ak.mal.Jiří David
Zobrazit více