1.1. — 31.12.2019

Sculpture Line
Praha 2019

Se Stvůrou se musí žít

Dělat sochy lze různým způsobem, dělat ale velkou sochu je svým způsobem příběh sám o sobě. Jan Dostál, velmi mladý sochař, pouhý rok po absolvování Gabrielova sochařského ateliéru na brněnské FAVU, se pustil do svého zatím největšího díla, zvícího 12 metrů do výšky. Motivem je Stvůra, postava nepostava sestavená a svařovaná z kusů ostrého železa, materiálu, se kterým sochař žije, a který miluje. Stvůra má svůj předobraz v podobě modelu, pokud se o soše vysoké cca dva a půl metru dá jako o modelu vůbec mluvit. Podle něj Honza sestavuje od nohou svoji velkou, veeelliiiikkoouu výslednou Stvůru. Antropomorfický tvar na pomezí abstraktního výrazu se vyznačuje dostálovským rukopisem, plným ostrých tahů a řezavých úhlů. Má svůj vizuální backround stejně tak v současném scifi světě,  jako v  tetovací subkultuře či se odráží od pozdního sochařského modernismu. Stvůra je velkolepá a vstupuje na světlo z důvodu, aby Jan Dostál vyjevil svůj zvláštní železný ostrý vesmír, svoji estetiku, se kterou žije a která žije v něm, jak Vetřelec, kterého se určitě nejde zbavit. Svařovat po částech velkolepou plastiku, bez doprovodného výkresu, podle svých představ, za pomocí jeřábu-sochy vlastní konstrukce a vlastní výroby je ovšem také velkolepé. Umění má v tomto případě šanci uhranout a překvapit. A nejen velikostí Stvůry. Vítejte do jiného světa

Cake tower je pocta majstrovskému cukrárskemu umeniu, zosobňuje jeho vrchol vytvorením koláča oku tak lahodiacemu, že už niet ani vôle tento ochutnať. Vo svojej monumentálnosti a gýčovitej rozmarnosti je predurčená pritiahnuť pozornosť diváka bez potreby akéhokoľvek osobného verdiktu alebo spovede.

Sousoší je symbolickým odkazem k počátku člověka a lidství jako takového, kdy se člověk svým vědomím a rozumem vyčlenil z říše zvířat. Tento dar rozumu mu byl zároveň ,,osudný" v podobě všech -ismů, ideologií a náboženství, kterých je homo sapiens tvůrcem.

Ve snaze vytvořit si pravidla, která by vedla k lepšímu životu jedinců ve společenství, stal se člověk obětí vlastní touhy, ega a vůli k moci. Postupně se začaly naprosto ignorovat elementární hodnoty společnosti.

V současnosti se relativizuje i pojem pravdy, často už nemá jedinec sám možnost zjistit, co je pravda a co lež. Člověk se nevědomky stává jen chodícím nástrojem ,,Heideggerova gestellu," systému, který mu odebral jeho vlastní identitu.

Plastika vznikla jako třetí varianta sochy Čtenáře, původně určené před budovu jedné veřejné knihovny. Paradoxně však již v době, kdy ze zakázky dávno sešlo a žádná knihovna o ni nejevila zájem.Mně ale tehdy postupně velice zaujala problematika sochy člověka, jenž je pohroužen do světa odvíjejícího se v knize.Chtěl jsem v soše Čtenáře zobrazit jak čtoucího, tak imaginativní svět knihy. Použil jsem k tomu křeslo. To křeslo je měkká a konejšivá hradba, jež nás chrání před pragmatickým světem kolem nás, a dovoluje nám unikat do světů představ a fantazie. Je to snové křeslo, a čtenář v něm je záměrně anonymní a symbolická figura, snadno zaměnitelný za kteréhokoliv čtenáře. Zároveň však křeslo dodává soše monumentalitu a posiluje význam a důležitost tohoto tak křehkého námětu. A v neposlední řadě je také třeba vzdát hold světu papírové knihy v době, kdy je ohrožován  ( a my s ní ! ) agresívním světem informačních technologií a vykastrovaných e - knih.

… Koule Konga, Pohled Krále, Pauza pro diváky… Mezi troufalostí a lhostejností, jistá myšlenka svobody zalitá do bronzu… Tvořit a nechat je povídat…   

… Ti, kteří uvidí jen jeho atributy, nic neviděli, nic nepochopili… Velké odhalení s cílem potrápit konformisty… oklamat hlupáky… Úsměv, který vytušíme…

… Hrubá návnada nestoudného Opičáka… Provokace Konga s cílem vyvolat klepy mezi salónními „Čitami“, zakomplexovat všechny trpasličí šimpanze masturbace… Jeho koule tváří v tvář světu, jako kokosy vhozené do vizáže konformismu…

… Poklidná rezistence nezkroceného Opičáka… Jeho pohled je jinde… Daleko od lidského zvěřince, od tohoto omezeného světa… Daleko od zdejšího divadla bez jemnosti, daleko od komedie bez něžnosti…

… Kong sní… Ztracený ráj… Bez klece, bez pána… Svoboda u paty svého stromu… Smích, který neslyšíme… Jeho koule jsou gongy, které odzvoní velké probuzení…

Klecohlavy - Kurt Gebauer

Nebeská Sféra - Vladimír Škoda

KLECOHLAVY  V a VI   1995, 2010

První Klecohlavy  vznikly z nýtované pásoviny 1987, další ze železného drátu pro dvorek u Vladislavského sálu při výstavě na Pražském hradě v roce 1995. Poslední tři z tlusté kulatiny byly pro paní Medu Mládkovou na dvorek Musea Kampa.

Lidské hlavy jsou vězení obludných blblostí. Klec ale nezabrání, aby tam zavanulo i něco lepšího a díky mezerám mezi mřížemi to pak může zavanout  i do jiných klecohlav. Tak ať vane!

Untitled 01 je pokus o vytvoření sochy pouze s linií. Linie se stává sítí a pláštěm lidské aury. Práce se provádí přímým mísením plastových vlnitých trubek místo použití vosku jako v tradičních procesech tavení kovů. Tato technika způsobí, že tvar bude (jako fotografický snímek) unikátní. Vlnitá trubice zůstává plná kovu, obvykle používaného pro nepřetržité vedení elektrického proudu. Tento způsob zamezuje průchodu energie jako v krystalizovaném oběhu. Intuice odvozená z experimentů na živých tělech zachovaných v kryptách kaple Sansevero v Neapoli.

Přesunuto do Plzně - výstava Jan Dostál - Collector's Choice do 24.11.2019

Dva nerezové kvádry tyčící se k nebi jsou vytvořeny pomocí zkrutu. Objekty vychází z primárního geometrického tvaru, který je dále deformován prostřednictvím síly. Kvádry jsou otáčeny podél vertikální osy, čímž vzniká dynamická plechová drapérie. Podstatným momentem je okamžik, kdy zastavím proces otáčení. Tím je objekt dokončen a dále není jeho tvar nikterak upravován.

Socha Strážce vznikla původně jako komorní plastika. Vzhledem k jejímu vhodnému tvarosloví a tématu jsem  se ji rozhodl minulý rok převést do monumentálního měřítka.

Co dodat k samotné plastice? Osobně to cítím tak,že časy jsou neklidné, někdy až bouřlivé a svět se mění spíše k horšímu.Mimo jiné asi potřebujeme i Strážce, silného strážce. Možná přijde i čas povolat Blanické rytíře.

Lidoop vzhlížející vzhůru k obloze symbolizuje vzkříšení starověké civilizace. Dnes vyspělá civilizace přináší pokrokovou materiální kulturu, avšak příroda, ve které žijeme, je neustále ničena. Zmatený pohled a nevinná tvář lidoopů vyzařuje touhu současný stav napravit a vykročit směrem k veselejší budoucnosti. Název díla vychází z autorova smyslu pro realitu. Vyjadřuje tak své rozčarování z rozmělňujícícho se „oceánu civilizace“, ve které žijeme. Tato sérií je autorovým apelem na lidstvo, aby věnovalo větší pozornost krásným věcem.

Socha je kompozicí části kruhu a trojúhelníku. Oba elementy se navzájem žádnou částí nedotýkají, ale působí velmi vyváženě a harmonicky. Aby socha adekvátně vynikla, potřebuje kolem sebe dostatečný prostor.

Plastika Dynamikon patří do série mých posledních monumentálních prací, kterým říkám „strojové sochy” a ve kterých hledám tvarosloví, které by ve výsledku působilo jako syntéza něčeho biologického a technického. V tomto případě se jedná o jakýsi animální, velice silný stroj, připravený k určité akci. Zatím však nevíme, zda tato akce bude pro nás užitečná nebo nebezpečná.

Na začátku nebylo vůbec jisté, bude-li mít socha něco společného s květinami. Moje dcera Marie stojí s plným pytlem něčeho – šlo myslím o skořápky vlašských ořechů. Socha s asfaltově černé pryskyřice vznikla nanesením, modelováním a uhlazením povrchu pryskyřice na polystyrénovém základu sochy. Sochu jsem znovu zaformoval a odlil do bílé polyesterové pryskyřice tentokrát již se záměrem umístit do pytle živou rostoucí květinu. To jsem ve dvou variantách zrealizoval a teprve potom nazval sochu Květinářka. Rozhodl jsem se pro tento pozitivní název i v případě první temné sochy, která v sobě žádnou živou květinu nemůže mít. A tak černá květinářka stojí s otevřeným plným pytlem semen černých lilií, připravena je rozesít do okolí. Nebo, také jak tomu bylo v instalaci v ČSOB, měla k mému překvapení, pytel naplněný zlatými čokoládovými mincemi.