STUDENT LINE – V POSLEDNÍ LAVICI, NENAMÁHÁM PALICI
od 6.7.2021
Projekt navazuje na předchozí dvě letní výstavy s díly mladých umělců a zejména umělkyň z obou pražských výtvarných vysokých škol, s poměrně uvolněným obsahem a uvolněným názvem, který by měl také lehce provokovat. Jde v zásadě o možnost udělat v pražské galerii výstavu, která bude mít větší ambici, než je jen “školní” výstava, spíš jde o výstavu poškolní…. V obou předchozích letních výstavních případech jsme udělali rovněž katalog; pro některé ze zúčastněných byla výstava, myslím, i slušný odraz do širšího povědomí – za všechny jmenuji Lauru Limbourg, která se účastnila obou letních akcí. Je také intence posunout výstavu dál, mimo Prahu. Nesvazujeme výstavu konkrétním tématem, jsme vedeni potenciálem kvality, jisté originality a já osobně mám rád i překvapivý a provokativní obsah. To, že jsme povětšinou volili figurální práce – ostatně je tomu tak i letos, vychází z toho, co vzniká v nejmladší generaci. Ostatně, dlouhodobým smyslem letních, a v budoucnu čím dál více i neletních, výstav v Černé labuti je podchycovat nálady a trendy v umění, které právě teď vznikají. V tom smyslu také spolupracuji jako kurátor s umělkyní Lucií Králíkovou z Medunova ateliéru na AVU – ostatně až na Tomáše Alferyho jsou letošní vybraní, či spíše vybrané, na základě jejího konceptu a jejích tipů. Nepropadejte tedy skepsi a opusťte úporné hledání kurátorského záměru – možná i lehce navzdory vašim VŠ pedagogům je tady a teď hlavním tématem svoboda. Kdy jindy, než v létě. Martin Dostál
https://www.cernalabut.cz/cs/V-posledni-lavici-nenamaham-palici/
Kurátoři: Lucie Králíková a Martin Dostál
Vystavující:
Barbora Valášková
Antonie Zichová
Michaela Červená
Beatrice Dandová
Anna Jožová
Lucie Králíková
Tomáš Alfery
Lucie Králíková od roku 2018 studuje na Akademii výtvarných umění v Praze obor malba u Marka Meduny a Petra Duba. V roce 2020 absolvovala stáž na Akademii múzických umění v ateliéru scénografie pod vedením Nikoli Tempíra. Ve své tvorbě se Lucie věnuje haptice různých materiálů. V její práce lze vysledovat konstantní zájem o autorčino nejbližší okolí, zážitky jí samotné a zároveň i účelně pěstovaná radost a hédonismus každodenního života. Obrazy a objekt vystavený v galerii Černá labuť vznikl v souvislosti s několikaměsíční výzvou, během které Lucie tvořila minimálně deset skic denně. Z takového počtu skic se stal postupně tvořit deník. Autorka postupně skici přenášela rychlou technologií na deskový podklad. Je důležité zmínit i autorčin zájem o secondhandové oblečení, antiky a udržitelnost, která se promítá i do jejich posledních prací, které jsou vytvořené na desky, jež měly být vyhozené.
Beatrice Dandová studovala v ateliéru kresby Jiřího Petrboka. Ve čtvrtém ročníku po návratu ze stáže v Budapešti se rozhodla změnit ateliér a přestoupila k Josefu Bolfovi, kde také diplomovala. Začala se vyjadřovat více konceptuálně, do svých děl zakomponovala text, který se následně stal nedílnou součástí její tvorby. Pracuje s fenoménem sociálních sítí, online seznamek a jako médium u toho používá především sama sebe.
Tomáš Alfery je ve druhém ročníku na Akademii výtvarných umění v ateliéru Marka Meduny a Petra Duba. V obrazech, které vystavuje Tomáš Alfery pracuje na reinterpretaci motivů, s kterými má osobní zkušenost jako s odkazy na free-techno subkulturu. Dále si vypůjčil motivy napříč kulturním éterem vycházející z literatury, filmu a v neposlední řadě také z dějin umění. Konkrétní motivy malířsky reinpretuje a kombinuje do nových kompozic a souvislostí. Obrazy získávají kolážovitý ráz odkazující k subjektivní estetické fiktivnosti plakátů.
Antonie studuje na Vysoké škole Uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Jiřího Černického a Michala Novotného. Pro její tvorbu je typická pestrobarevná, velmi živá paleta barev a větší formáty. Na první pohled idylické náměty v obrazech jsou protínány ne vždy přívětivou realitou každodenních situací. Tyto situace Antonie vnímá jako nesmyslné, mnohdy až se zhnusením. Na druhou stranu jsou v obrazech vyjádřeny s jistou nadsázkou a silnou sexuální tenzí.
Studium umění začala Michaela Červená už na střední škole, konkrétně na střední uměleckoprůmyslové škole v Karlových Varech. Právě tyto začátky pozitivně ovlivnily tvorbu Míši a její vztah k různým textilním materiálů. Následně navázala studiem designu textilu na fakultě umění a designu v Ústí. Taktéž absolvovala stáž na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a na Univerzitě Maholy-Nagy. Její současnou tvorbou jsou rozměrná díla, do kterých vkládá své pocity a vytváří téměř snovou imaginární krajinu. Do svých děl umně fixuje něžnost a něhu pomocí abstraktního vyjádření.
Anna Jožová, podobně jako Michaela Červená se už od střední školy věnuje umění. Studovala Design keramiky (UJEP), poté nastoupila do Ateliéru skla na UMPRUM pod vedením Ronyho Plesla. Věnuje se zejména experimentálním technikám ve skle a v porcelánu, přičemž kombinací různých, na pohled nesourodých materiálů vytváří nové unikátní objekty. Svou tvorbu prezentovala v rámci několika prestižních výstav (London Design Fair, Designblok, Venice Design Biennial). V roce 2018 navrhla a vytvořila trofej pro Global Champions Prague Playoffs a její dílo je zařazené do stálé expozice v Moravské galerii v Brně. V roce 2019 absolvovala stáž na Otago Polytechnic (NZ), která významně ovlivnila směr její tvorby. Na výstavě v galerii Černá Labuť prezentuje vázy “Líza” a “Keto”. Lízátkové vázy jsou humornou reakcí na finančně a hlavně časově náročnou techniku muránského skla. Lízátka jsou lepena zevnitř do předem navrženého skleněného tvaru. Později jsou zapečetěna speciálním čirým materiálem. Černé vázy “Keto” jsou kombinací drátu a křišťálového skla. Inspiraci pro tento objekt čerpala z odpadního materiálu na huti a odpadu jako takového.
Barbora dokončila v roce 2019 studium na Akademii výtvarných umění a svou malbou mapuje její bezprostřední okolí. V jejich starších pracích to byla zejména architektura, v současné době to už není nic monumentálního, ba naopak. Fascinují ji často pomíjivé a nenápadné detaily, která jsou snadno přehlédnutelné. Tyto detaily pak přenáší modrou barvou a lehce naivním způsobem na plátno. Zajímavý je i způsob, že Barbora pro své vyjádření používá nejen štětce, fixy a pastely, ale hlavně i ruce a prsty. Proto mohou částečně malby evokovat jeskynní malby.
