Buď všichni a nebo nikdo Jiří David

Jiří David má ve své práci zřetelný sklon k fragmentarizaci obrazové plochy, k využití znaků, k exploataci smečky mediálních, existenciálních, intimních, děsivých, dějinných, uměleckých, banálních i sprostých obrazů světa. Zároveň vše propojuje a spojuje, významy se násobí, významy mizí, významy těkají. Ve svém pojetí umění vyšel z postmoderního obrazového diskursu, který ve své fragmentarizaci obrážel rozličné roviny přítomnosti. V průběhu let se Davidova práce formálně rozrůznila v řadu technik a přístupů, vedle obrazů a kreseb využíval a využívá také fotografii, vytváří objekty a instalace. A v poslední době i skleněné vázy. Výsledkem je však téměř vždy, v jakémkoliv médiu, přesvědčivá davidovská estetika, která se snaží bortit či vyprazdňovat zavedená „krásná“ pravidla, ale stejně tak je, v paradoxní dichotomii, i esteticky posilovat.