Nebeská sféra – nebesa sfér Vladimír Škoda

 Vladimír Škoda se narodil roku 1942 v Praze. Vyučil se soustružníkem-frézařem, později studoval kresbu a zajímal se také o malbu. V roce 1968 přichází do Francie, přestává se věnovat malbě a začíná se sochařstvím. Studuje na École des Arts Décoratifs v Grenoblu a později pak v Césarovĕ ateliéru na École Nationale Supérieure des Beaux-Arts v Paříži. V letech 1973-1975 působí v Římě ve Ville Medici a vytváří sérii soch ze železného drátu. Od roku 1975 začíná vytvářet první práce v kovárně, které vyúsťují koncem sedmdesátých let v realizací monumentálních soch. Po svých prvních samostatných výstavách v galerii Primo Piano v Římě, v galerii BLU v Milánĕ (1975) a v galerii Ilanne v Paříži (1977) Vladimír Škoda vytváří v roce 1979 monumentální dílo Horizontal – vertical pro sympozium Situation 1 v Regensburgu a začíná vystavovat v Evropě.

Po samostatné výstavě v Musée d’Art Moderne v Paříži v roce 1987, kde představuje sérii kovaných koulí nazavnou de l‘intérieur, se v jeho práci po dlouhé kovářské praxi objevila v roce 1988 dokonalá sféra. Hmotu je pro její zpracování a formování nutné rozžhavit v peci do běla. Tato hmota – energie probuzená v oceli teplem – zabraňovala Vladimíru Škodovi vidět přesnou původní formu právě tvořeného díla a vývoj jeho práce tak progesivně dospěl k sférické formě. Do nitra ocelových sfér začal vsazovat i jiné kovy, například měď, a opracovával jejich povrch rýhováním a leštĕním.

Z černé matnosti absorbující světlo přechází k dokonalé sféře s lesklým povrchem, který odráží obraz proměněného vnějšího světa. První sférické sochy se zrcadlovým povrchem vytváří Vladimír Škoda v roce 1991 a o rok později je představuje na autorské výstavě v Moulins Albigeois v Albi na jihu Francie.

V roce 1994 se Vladimír Škoda inspiruje pohybem kyvadla a v roce 1995 představuje první dílo s touto tématikou nazvané Hommage à Foucault (Pocta Foucaultovi) na výstavĕ Constellations v Galerii Rudolfinum. Dynamiku a techniku kyvadlového pohybu nejlépe reprezentuje instalace Kora z let 1995–1996, kde se poprvé v práci Vladimíra Škody setkáváme také s využitím vyleštěného konkávního zrcadla. V roce 1999 je jeho dílo badria prezentováno na výstavě Cosmos: du romantisme à l’avant-garde v Musée des Beaux-Arts v Montréalu a další kyvadlové sochy jsou roku 2004 představeny na výstavĕ Riflessi celesti e meccaniche galileane v Pise pod kurátorským vedením Miroslavy Hájek.

Později se Vladimír Škoda inspiruje také vibračním a otočným pohybem zrcadla, čímž dostává kromě deformovaného obrazu okolního prostředí také vizi nekonečna v pohybu. Důležitý aspekt této problematiky představuje série vibrujících a otočných zrcadel Miroir du temps (Zrcadlo času), vznikajících od roku 1999, představených roku 2006 na výstavě Sppechio del tempo v italském Spoletu a roku 2007 na výstavĕ Čtvrtá dimenze ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze.

V roce 2013 Vladimír Škoda zahajuje přehlídkou v Espace d’art contemporain André Malraux v Colmaru sérii výstav ve Francii, v Nĕmecku a v České republice. Celá série je doprovázena monografií nazvanou de l’intérieur (z nitra), která nabízí průřez autorovou tvorbou od devadesatých let až do současnosti.

Vladimír Škoda používá při práci s kovem různé postupy a technologie, stejně jako možnosti interaktivity, magnetismu a polarity. Bĕhem své kariéry dlouhodobĕ působil jako profesor na École nationale Supérieure des beaux-arts v Le Havre a v Marseji, pozdĕji také na École nationale des Arts Décoratifs ve Štrasburku. Vladimír Škoda je reprezentován galeriemi Cermak Eisenkraft, Praha; Jaroslav Krbůšek, Praha; Catherine Issert, Saint Paul; Mathieu, Lyon; Wittenbrink, Munich; Hoffmann, Friedberg. Jeho tvorba je zastoupena například ve sbírce Centre Pompidou a Musée d’Art Moderne v Paříži, Národní galerie v Praze, Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře (GASK) a Gemäldegalerie Neue Meister v Drážďanech, tak jako v mnoha veřejných i soukromých sbírkách ve Francii, v Belgii, Německu a České republice.