Hledání díla

 
Dvaja

Dvaja

Andrej Margoč (*1977)

OD Kotva nám. Republiky 656/8, Praha 1
Socha pochází z cyklu Proměny autoportrétu. Jde o profilovou linku mé tváře, kterou se nebojím deformovat, následně zarotovat a vytvořit tak nový pohled na mojí podobu. Název sochy je Dvaja proto, že každý člověk na světě se snaží najít sebe samého a nejčastěji se takto nachází a dokáže se sebou komunikovat, když vidí svoji podobu v zrcadle. Proto vytvářím zrcadlové obrazy sebe samého, abych skrze umění našel sebe a umožnil i ostatnímse touto cestou vydat, zamyslet se a najít se v tomto rychle plynoucím čase.
Zobrazit více
Velký misionář

Velký misionář

Jaroslav Koléšek (*1974)

Františkánská zahrada Jungmannovo náměstí, Praha 1
Velký misionář je expresívním setkáním přírodního, lidského a technického prostoru. Tvarově se jedná o sochařsky cítěný a stylizovaný korpus vrtulníku s bičíkovitou, živě rozpohybovanou ocasní částí, zobrazující nositele informace. Socha je odkazem na mise, ať už vojenské či civilní, o kterých ještě netušíme, zda přinášejí ohrožení nebo záchranu. Plastika je také místem střetu a splynutí principů vzniku a zániku života – jejich vzájemné propojenosti. Aktivním prostorem sochy je země - terč, jako prazáklad, do kterého je implantován lidský prvek, přinášející oživení, osídlení, ale také zneklidnění. Socha může symbolizovat síly přetvářející životní prostor, a to především vnitřním napětím, vycházejícím z využívání paralel a kontrastů mezi technicistní a organickou morfologií.
Zobrazit více
Pocta pro Josepha Beuyse

Pocta pro Josepha Beuyse

Antonín Kašpar (*1954)

Vyšehrad V Pevnosti 159/5b, Praha 2
Dnes již nežijící legendární německý výtvarník a teoretik Joseph Beuys kdysi zabalil skutečné křídlo do filcu a namaloval na něj červenou barvou kříž. Antonín Kašpar vytvořil celkem 14 ocelových klavírů, z jejichž horní desky se šikmo k nebi zvedají kříže. Možná přijímají, možná vysílají signály do kosmu. A možná obojí současně. Když autor následně navštívil galerii ve Frankfurtu, kde spatřil původní Beuysovo dílo, rozhodl se pojmenovat svou práci Pocta pro JB.
Zobrazit více
OF_02

OF_02

Jan Kovářík Kovářík (*1980)

Ministerstvo kultury ČR Maltézské náměstí 71/1, Praha 1
Kovářík svými tajuplnými názvy nechává diváka na pochybách, o co se vlastně jedná. Nerad „škatulkuje“, spíše ponechává prostor pro vaši fantazii a vlastní zkušenost. Plastika je součástí rozpracovaného projektu, jež autor nazývá otevřená či opulentní forma. Vychází z poznání biomorfních tvarů, které se jakoby rodí z hemžícího se mikrovesmíru Petriho misky. Nic není nemožné a vše je zdánlivě povoleno, ale stále v přísných mezích klasického sochařství a zákonitostí vnitřní stavby, formy a proporcí.
Zobrazit více
Prastánek

Prastánek

František Skála (*1956)

Malostranské náměstí Malostranské náměstí, Praha 1
Prastánek spojuje Skálův výtvarný jazyk s ideou sociální intervence. Má sloužit jako místo setkávání, centrum nečekaných interakcí, prostor pro občerstvení fyzické i duchovní. Oproti kioskům a trafikám není industrializovaným obchodem, ale organicko-rukodělným objektem. Do turistické plantáže Malé Strany přináší zdivočelou přírodu i zplanělou architekturu. Odkazuje k jiným než k čistě pragmatickým hodnotám.
Zobrazit více
Rounded

Rounded

Jan Dostál (*1992)

Botanická zahrada Praha Trojská 800/196, Praha 7 Troja
Socha vychází z primárního geometrického tvaru kruhu, anglicky „round“, proto byl zvolen název Rounded. Určujícím principem sochy je tvar a konkrétní rozměr kružnice, který se objevuje nejen ve výsledném tvaru objektu, ale i v jeho jednotlivých komponentech. Socha je tvořena spojením jednotlivých dílů (vyřezaných podle poloměru totožného s poloměrem výsledného objektu), jež utvářejí výsledný tvar rostoucí kružnice. Celková prostorová kompozice díla odkazuje na primární matematické tvary. Čistě intuitivní skladba jednotlivých dílů, bez použití modelu, se promítla do živelného, rostoucího a postupně se utvářejícího celku, jímž je nedokončená kružnice. Přerušení – nebo snad řízené nedokončení – centrální křivky dynamizuje celkové vyznění tvarosloví sochy.
Zobrazit více
Ruka

Ruka

Alexandra Koláčková (*1964)

Jiřího z Poděbrad nám. Jiřího z Poděbrad 1561/9, Praha 3
Křesla pro město je autorský projekt krátkodobých i permanentních instalací zářivě barevných keramických pohovek a křesel do rušných ulic měst. Zastavte se na chvíli na neplánovaném místě přímo na ulici, posaďte se, dotýkejte se hladkých lesklých tvarů, vnímejte barvy. Uvelebte se a rozhlédněte kolem sebe nebo na chvíli zavřete oči a zaposlouchejte se do zvuků ulice. Dovolte si být tady a teď.
Zobrazit více
Urbantree

Urbantree

Ondřej Oliva (*1982)

The Park V Parku 2343/24, Praha 4 Chodov
Objekty Urbantree navazují na úspěšnou sérii Urbanut a formálně vycházejí z čtyřmetrové realizace „Strom Poznání“ z roku 2016. Sochy jsou tvořeny z fragmentů reálných stromů, které jsou tlakem a násilím přetvořeny, pozměněny, avšak při bližším ohledání jsou stále archetypálně čitelné. Koruny stromů jsou transformovány a upraveny do lidského měřítka a zasazeny do městského (urbanistického) prostředí.
Zobrazit více
Hyena

Hyena

Jan Dostál (*1992)

Dolní Břežany Pražská 636, Dolní Břežany
Při práci se autor zaměřil na prostor a velikost objektu v prostoru. Zvolené měřítko Hyeny umožňuje divákovi vnímat objekt jako celek a zároveň při bližším pohledu je nucen začít vnímat jednotlivé segmenty a části sochy. Její otevřenost pak nabízí nahlédnutí do vnitřního prostoru objektu. Socha se snaží co nejpřesněji zachytit divokost hyen za pomocí kovu. Jedná se o přesun organické formy živé hyeny do geometrické formy sochy, při zvětšení proporcí zvířete. Z jednotlivých 2D dílů se postupně skládají složité struktury, které vytvářejí jednotlivé části těla zvířete. Výsledná socha pracuje s rozložením světla a stínu na plochy kovu a svými nuancemi dotváří celkový prostorový objem.
Zobrazit více
Andělé moří

Andělé moří

Michal Trpák (*1982)

Techmania Science Centre U Planetária 2969/1, Plzeň
Manty – vznosná majestátní podmořská stvoření, jejichž pohyb paradoxně připomíná let ptáků. Elegantní tanečnice pohybující se v hlubinách nezkrotných oceánů. Ladné křivky protínající jednu z opravdu posledních divočin světa. Světa, se kterým jsme tolik propojeni a přitom je nám tolik vzdálený a neznámý. A snad kvůli těmto všem protikladům, fascinován mohutností a křehkostí zároveň, jsem se rozhodl vystavit tohoto tvora ve zcela jiném prostředí, jiné perspektivě, ve zcela jiných souvislostech. Při procházce pod andělskými křídly můžete snít, popustit uzdu fantazii a přenést se na mořské dno anebo někam dál...
Zobrazit více
Prsten

Prsten

Lukáš Rais (*1975)

Hotel Golden Fish U Borského parku 27, Plzeň
Skulptura „Prsten“ je součástí autorovy série „Metamorfloris“, na které v posledních letech poměrně intenzivně pracuje. Inspirace přírodou a jejími základními zákonitostmi je patrná na první, případně dvaadvacátý pohled. Měřítko plastiky dovoluje a možná i vyžaduje přímý fyzický kontakt a možností vstupu do vnitřního prostoru, který tam je i zároveň není. „Zkvítkovatění materiálu“ je autorův lingvistický a nepříliš povedený pokus o definici stavu jeho mysli při tvorbě. Nicméně je stále nejblíže k tomu, co by chtěl vyjádřit skrze materiál jako takový. Autor by jinak velice stál o to, aby sochou bylo prolézáno, posedáváno, poleháváno, případně ohlazováno přímo pozorovateli a návštěvníky výstavy. Taková exkurze do časů trenek a hřišť.
Zobrazit více
Kůň

Kůň

Michal Gabriel (*1960)

Kopeckého sady Kopeckého sady, Plzeň
Bronzový kůň v plzeňském parku stojí na svém úplně prvním místě ve veřejném prostoru. Do parku cestoval rovnou ze slévárny. Jde o třetího koně ze sousoší Jezdec. Celé sousoší jsem dokončil před několika lety v laminátových odlitcích. Tvoří ho sochy tří koní a jednoho koně i s jezdcem. Abych mohl sousoší vystavovat i v exteriéru, začal jsem postupně sochy odlévat do bronzu. Během té doby jsem sochy vystavoval a vystavuji i samostatně. Doufám, že se jednou dočkám a celé sousoší uvidím vystavené kompletně, třeba v rámci Sculpture Line v některém z českých měst. Nespěchám však a raduji se i z jednotlivých koní.
Zobrazit více
Průzkumníci

Průzkumníci

Michal Gabriel (*1960)

Mlýnská strouha Mlýnská strouha, Plzeň
Modré postavy průzkumníků se po nějaké době opět lehce vznášejí nad vodní hladinou, tentokrát v Plzni. Občas dostanu dotaz na barvu těchto soch. Tato modrá barva má obchodní označení bazénovámodř, tedy barva bazénů, ale také barva nebe. Nedávno jsem si uvědomil, že je to i barva informačních tabulí u dálnic. Její neintenzivní kontrastnost v krajině jsem si objevil kdysi sám, prostřednictvím jedné malé sochy. Světle modrá socha tehdy stáhla na zem barvu oblohy a tak jsem nechal stahovat modrou barvu oblohy na zem i několik svých dalších soch. A mezi ně patří i kresebně jednodušší modří průzkumníci.
Zobrazit více
Sharkfin

Sharkfin

Jaroslav Chramosta (*1978)

Sady 5. května Sady 5. května, Plzeň
Prvotní inspirace pro instalaci vzešla formou i rozměrem z prehistorického žraloka megalodona. Autor sám objekt vnímá jako tvarový archetyp, který můžeme nalézt napříč živočišným i rostlinným spektrem. Umístění v bazénu vyvolává napětí, nejistotu (co se děje pod hladinou?) a dodává soše dynamiku. Prvoplánově jasný tvar bere na sebe mnoho podob, včetně té noční, a provokuje představivost procházejících diváků.
Zobrazit více
Sedící postava

Sedící postava

Alexandra Koláčková (*1964)

Starý Plzenec Masarykovo náměstí, Starý Plzenec
Prvotním impulzem vzniku této realizace byl záměr dotvořit intimní místo jedné soukromé zahrady posezením s plastikou. Vznikla tak lavička v podobě stylizované ženy, které se můžete uvelebit v náručí s knížkou, nebo usednout tváří v tvář blízké osobě v důvěrném hovoru. Umístěním ve veřejném prostoru ve Starém Plzenci dostává tato socha další význam, který je v mé práci už pevně zakotven: působit jako ostrůvek oživení ulice, kterou obvykle jen probíháte, jako možnost krátkého zastavení obohaceného nečekaným estetickým vjemem a jako prostředek ke spočinutí, tentokrát s výhledem na místní pamětihodnost na horizontu.
Zobrazit více
Meteorit

Meteorit

Riccardo Cordero (*1942)

Baarův park BB Centrum, Praha 4
Plastika s vysvětlujícím názvem E. T. patří k nejnovějším dílům Riccarda Cordera, kteránesledují prostor jen jako metaforická, nýbrž i fyzická „přítomnost“. Jádrem jsou neúplné kruhové prvky, jež se rodí ze čtyř prvků vertikálních, a to tak, jako by dílo držely na místě a zabraňovaly jeho výbuchu.Zjevná nestabilita celku vytváří komplexní a neočekávané dráhy pohybu zraku. Oko pozorovatele je vedeno po zakřivených cestách s krátkými prvky a vztah mezi vyplněnými a prázdnými prostory evokuje formální komplexnost. Sochař zcela vědomě trvá na konceptu „sochy jako přítomnosti“, která vyvolává souběžné vjemy. Dílo a jeho okolí se tak spojují, aniž by jedno převažovalo nad druhým.
Zobrazit více
Andělé moří

Andělé moří

Michal Trpák (*1982)

Novoměstská radnice Karlovo nám. 1/23, Praha 2
Manty – vznosná majestátní podmořská stvoření, jejichž pohyb paradoxně připomíná let ptáků. Elegantní tanečnice pohybující se v hlubinách nezkrotných oceánů. Ladné křivky protínající jednu z opravdu posledních divočin světa. Světa, s kterým jsme tolik propojeni a přitom je nám tolik vzdálený a neznámý. A snad kvůli těmto všem protikladům, fascinován mohutností a křehkostí zároveň, jsem se rozhodl vystavit tohoto tvora ve zcela jiném prostředí, jiné perspektivě, ve zcela jiných souvislostech. Při procházce pod andělskými křídly, můžete snít, popustit uzdu fantazii a přenést se na mořské dno a nebo někam dál…
Zobrazit více
Otazník

Otazník

Jun'ichiro Ishii (*1975)

Vltava (říční tok) Masarykovo nábřeží, Praha 1
"Uč se ze včerejška, žij pro dnešek, doufej v zítřek.Důležité je se nepřestat ptát.“Albert Einstein, 1879-1955 Když se díváte na vlnu, vypadá tajemně. Mezi vzduchem a vodou šeptá jednoduchou otázku:Kde se nacházím? Vlna je forma, jež nemá podstatu. Její vágní a nejistý obraz se stále zvedá mezi fantazií a informacemi. Vnímání je jako vlna. A má-li naše vnímání formu, je formou i naše bytí. Naše bytí je vlastně nepřetržitým reagováním.
Zobrazit více
Koně

Koně

Michal Gabriel (*1960)

Piazzetta Národního divadla Národní 2, Praha 1
„Koně na piazzettě Národního divadla patří do projektu čtyř koní, z nichž jeden je osedlán jezdcem. Toto uskupení jsem realizoval v několika variantách: v červeném laminátu, který v krajině vyniká díky nereálné barevnosti, v jiném případě jsem zase použil strukturu ze skořápek burských ořechů. Sochy ale nebylo možné vystavit v exteriéru, a tak nezbylo než je začít postupně přelévat do bronzu. První dva koně z této řady jsou nyní před budovou Nové scény jako součást projektu Sculpture Line 2016. Toto umístění se nakonec ukázalo být nejen vizuálně přitažlivé, ale také velmi symbolické. Není možné opomenout souvislost se sochařskou výzdobou střechy Národního divadla, koně se navíc nalézají na spojnici mezi Novou a Starou scénou, a s tím pak koresponduje i jejich charakter. Jsou pojati jako tradiční plastika, ale jejich vyznění v sobě zároveň nese nemalou dávku aktualizace toho námětu.“
Zobrazit více
Kokon

Kokon

Alberto Aragón Reyes (*1980)

Františkánská zahrada Jungmannovo náměstí, Praha 1
První lidé byli plodem klíčení semen z ničeho; napůl člověk, napůl kukla. Měli v sobě uchovanou podstatu stvoření. Byli strážci zázraku oslavujícími stvoření: světlo, hmyz, ryby, zvířata a květiny. Muži jako semena netrpěli omezeností své existence, věděli totiž, že pramenili z tvůrčího „nikde“ a zase se k němu vrátí. Věděli, že se jejich duše vrátí do nekonečné podstaty. Když zemřeli, byli proto zabaleni do nepozemských textur proměněných v kámen. Skupina mužů- semen přestala rozjímat nad nanebevstoupením duší a chůzi živého semene-člověka.
Zobrazit více
Seno už je suché v horách

Seno už je suché v horách

ONA. B (*1957)

Ministerstvo kultury ČR Maltézské náměstí 471/1, Praha 1
Instalace se skládá ze sta ústrojí k sušení sena. Každé z nich má tři příčky a nese názvy jako Hoanzn, Heumandln, Triste, Dieme, Schober apod. Dílo se zabývá původem a vývojem zemědělské praxe, která již od doby železné utváří evropskou krajinu. Každé „Hoanzn“ je vyrobeno ručně a je tedy jedinečné. Tyto nástroje byly velice důležité a každé z nich bylo označeno jménem či monogramem. Objekty jsou připomínkou tradiční praxe sušení sena a do krajiny či do urbánního kontextu Prahy se nyní vrací jako Land Art. V pohledu na zemědělské nástroje člověka tak spojuje přítomnost a minulost.
Zobrazit více
Nohy z vody

Nohy z vody

Kurt Gebauer (*1941)

Vojanovy sady U Lužického semináře 43/17, Praha 1
„Že plavkyně a jiné vznášející se dámy je moje celoživotní téma, se asi ví. Nohy z vody jsou trochu něco jiného. Je to nad vodou viditelná část stojky a to je většinou nejradostnějším projevem dětí a děvčat ve vodě. No, já si to taky někdy střihnu. Z toho blbnutí mají radost i ti, co to vidí, no a jak zjistit tu radost i tam, kde se holky většinou nekoupou, nebo někdy koupou, ale právě je na to trochu zima? Socha nahradí kde co – nežijící básníky, svaté, ale i zločince. Tak proč by neměly mít pomník nohy z vody, když jsou symbolem toho nejdůležitějšího, proč jsme tady, radosti ze života?“
Zobrazit více
Ruka

Ruka

Alexandra Koláčková (*1964)

Černá labuť Na Poříčí 25, Praha 1
Křesla pro město je její projekt krátkodobých i permanentních instalací zářivě barevných keramických pohovek a křesel do rušných ulic měst. Zastavte se na chvíli na neplánovaném místě přímo na ulici, posad´te se, dotýkejte se hladkých lesklých tvarů, vnímejte barvy. Uvelebte se a rozhlédněte kolem sebe nebo na chvíli zavřete oči a zaposlouchejte se do zvuků ulice. Dovolte si být tady a teď.
Zobrazit více
Strom

Strom

Lukáš Rais (*1975)

Výstaviště Praha Holešovice Výstaviště 67, Praha 7
Skulptura „Strom“ je velkorysou kompozicí primárních přírodních tvarů vytvořená z kovových industriálních segmentů. S tímto materiálem autor Lukáš Rais pracuje již řadu let. Umístění průmyslově zpracované skulptury před Průmyslový palác Pražského výstaviště považuje autor za příznačné. Z hlediska časového horizontu je velmi pravděpodobné, že na tomto místě stával kdysi nějaký vzrostlý strom. Jedná se tedy o složení pocty základním přírodním silám, které nás obklopují.
Zobrazit více
Conca

Conca

František Svátek (*1945)

The Park V Parku 2343/24, Praha 4 Chodov
Conca – hydrokinetická skulptura. Pohybový efekt vytvářený vahou přitékající vody zbavuje kámen příslovečné tíže a propůjčuje soše zdánlivou lehkost. Nestálá, neustále narušovaná a obnovovaná rovnováha dvou protikladných elementů, kamene a vody, vytváří meditativně rytmický pohyb. Měkké přemáhá tvrdé, vyprázdnění naplňuje, protiklady harmonizují. „Conca“ je zhmotněním taoistických principů a je pouze na divákovi, co je schopen zhlédnout.
Zobrazit více
Corpus Angelicus

Corpus Angelicus

Stefan Milkov (*1955)

Dolní Břežany Náměstí na Sádkách, Dolní Břežany
„Sochu „Corpus Angelicus“, neboli „Tělo Anděla“, jsem vytvořil jako součást výstavy se stejným názvem, kterou jsem měl v roce 1997 na Pražském hradě. Anděl je pro mne stálé téma, tato záhadná bytost se vlastně objevuje ve všech náboženstvích, je to jakýsi pozitivní, ekumenický symbol a mne velmi láká se jej pokoušet ztvárňovat a dávat mu různé podoby a stále si jej přetransformovávat. Anděla asi ještě nikdo neviděl, ale můžeme třeba věřit, že v nějaké formě existuje, a to stále jitří moji představivost. Proto „Tělo Anděla“, plastika odlitá z robustní ocelolitiny, v kontrastu proti představě zcela nepoznané a neuchopitelné éterické bytosti. Jakási schránka, nebo ulita Anděla, i tak se to dá chápat. To ale ponechávám na divákovi. Líbí se mi, že v Břežanech bude instalována v blízkosti kláštera a velmi doufám, že přinese občanům radost a možná i důvod k zamyšlení.
Zobrazit více
Cvičící figura

Cvičící figura

Jakub Flejšar (*1980)

Bobová dráha Prosek Prosecká 906/34b, Praha 9
„Propojení sportu a umění je v současné době aktuální. V mé práci a v životě nejdříve coby reprezentanta ČR ve snowboardingu a nyní trenéra olympijské vítězky a zároveň nejprve studenta sochařiny a nyní sochaře je toto téma aktuální odjakživa. Umění a sport jsou jedny ze základních prvků tvořící osobnost člověka. Sport učí disciplíně a zdravému stylu života, umění ve vás utváří názory a pocity. Umění i sport jsou našimi politiky považovány za okrajové záležitosti, nevhodné většího povšimnutí. To vypovídá o tom, co je utvářelo a jací asi jsou. Je potřeba naše děti učit něčemu jinému, než byli učeni lidé, kteří nás mají utvářet. Cvičte a zajímejte se o umělecké počiny, berte s sebou své děti, prosím…“
Zobrazit více
Gertruda

Gertruda

Štěpán Čapek (*1982)

Bubenská Bubenská 1477/1, Praha 7
Dílo patří mezi soubor soch, které se vztahují k Čapkovu oblíbenému tématu, kterým jsou vlasy a účes. Autor sleduje jednotlivé řazení vlasů přecházející v účes až k ornamentu. Fenomén ornamentu společně s fenoménem prostorovosti se stal zásadním principem pro vytváření těchto “vlasatých” plastik. Přestože inspirace vychází právě z ornamentu, v díle samotném se jej Čapek snaží naopak potlačit a zbavuje jej dekorativnosti. Zásadním momentem díla je eliminace obličeje a čistý zájem o účes a jeho estetiku. Socha může díkystojícím copům připomínat živočicha, což může odlehčit vnímání sochy pouze jako účesu.
Zobrazit více
E.T.

E.T.

Riccardo Cordero (*1942)

U Pomníku - Michle U Pomníku, Praha 4
Plastika s vysvětlujícím názvem E. T. patří k nejnovějším dílům Riccarda Cordera, která nesledují prostor jen jako metaforická, nýbrž i fyzická „přítomnost“. Jádrem jsou neúplné kruhové prvky, jež se rodí ze čtyř prvků vertikálních, a to tak, jako by dílo držely na místě a zabraňovaly jeho výbuchu.Zjevná nestabilita celku vytváří komplexní a neočekávané dráhy pohybu zraku. Oko pozorovatele je vedeno po zakřivených cestách s krátkými prvky a vztah mezi vyplněnými a prázdnými prostory evokuje formální komplexnost. Sochař zcela vědomě trvá na konceptu „sochy jako přítomnosti“, která vyvolává souběžné vjemy. Dílo a jeho okolí se tak spojují, aniž by jedno převažovalo nad druhým.
Zobrazit více
Sharkfin

Sharkfin

Jaroslav Chramosta (*1978)

Futurama Business Park Sokolovská 651/136a, Praha 8
Prvotní inspirace pro instalaci vzešla formou i rozměrem z prehistorického žraloka megalodona. Autor sám objekt vnímá jako tvarový archetyp, který můžeme nalézt napříč živočišným i rostlinným spektrem. Umístění v bazénu vyvolává napětí, nejistotu (co se děje pod hladinou?) a dodává soše dynamiku. Prvoplánově jasný tvar bere na sebe mnoho podob, včetně té noční, a provokuje představivost procházejících diváků.
Zobrazit více
Vyzařování

Vyzařování

Barber Sukhi (*1971)

Letiště Václava Havla Terminál 1/2, K Letišti 6/1019, Praha 6
Křehkost, energie, meditace, to vše jsou atributy sochy, která vychází z postavy Buddhy sedícího v pozici lotosového květu. Transparentní siluetu postavy je možné vnímat zdálky, při bližším pozorování lze spatřit jednotlivé malé postavičky sedících Buddhů. Tam, kde se setkávají kultury a národy celého světa, vyzařuje socha klid a inspiruje ke zpomalení, zklidnění a zamyšlení.
Zobrazit více
Sharkfin

Sharkfin

Jaroslav Chramosta (*1978)

Futurama Business Park Sokolovská 651/136a, Praha 9
Prvotní inspirace pro instalaci vzešla formou i rozměrem z prehistorického žraloka megalodona. Autor sám objekt vnímá jako tvarový archetyp, který můžeme nalézt napříč živočišným i rostlinným spektrem. Umístění v bazénu vyvolává napětí, nejistotu (co se děje pod hladinou?) a dodává soše dynamiku. Prvoplánově jasný tvar bere na sebe mnoho podob, včetně té noční, a provokuje představivost procházejících diváků.
Zobrazit více
Průzkumníci

Průzkumníci

Michal Gabriel (*1960)

Vltava (říční tok) Masarykovo nábřeží, Praha 1
Sochy Průzkumníků vznikly jako prostorová kresba zachycená tahy hliníkových hadic, fixovaných do konečných tvarů modelovací epoxidovou pryskyřicí. Každá ze tří figur je v jiné fázi pohybu, společně pak tvoří dynamický celek. Iluzivně kráčejí po vodě, zkoumají prostor mezi funkcionalistickým Mánesem a neorenesančním Národním divadlem a jejich zrcadlení ve zčeřené hladině řeky posouvá instalaci o stupeň výše oproti klasické „statické“ prezentaci v galerii.
Zobrazit více
Velké prádlo

Velké prádlo

Veronika Kudláčková Psotková (*1981)

Novoměstská radnice Karlovo nám. 1/23, Praha 2
Námětem a jemnou dějovou linkou celé expozice jsou každodenní fantazie ze života „sochařky na rodičovské dovolené“. Výstava je koncipována jako průnik tří sochařských celků, které na sebe částečně navazují, současně však představují různé materiálové přístupy. Ústředním celkem je linie prádelní šňůry „Velké prádlo“ s figurální kompozicí vytvořenou z rabicového pletiva.
Zobrazit více
Autoportrét

Autoportrét

Alena Stanická

Mosaic Hotel Odborů 278/4, Praha 2
Umělkyně svůj autoportrét vytvořila pouze za pomoci tzv. hmatové matematiky, což je systém, díky kterému nevidomí lidé vnímají proporce okolního světa. Křivky a tvary svého obličeje tak „sledovala“ hmatem a převáděla je do šamotové hlíny. Je fascinující pozorovat, jak záměrně zvýraznila části obličeje, které u sebe vnímala jako osobité a dovedla je bez vizuální kontroly převést do výsledné sochy.
Zobrazit více
Hvězda

Hvězda

Čestmír Suška (*1952)

Britská čtvrť Náměstí Junkových, Praha 13 Stodůlky
Zásahem autora získala stará nádoba na kapalný plyn zcela nový, estetický, rozměr. Prořezaná struktura vycházející z tvaru hvězdy vykouzlila na povrchu vyřazené ocelové cisterny jakousi ocelovou krajku a celému objektu dodala zdání křehkosti, kdy vnitřní prostor je stejně důležitý jako ten vnější a průhledy skrz hmotu vytvářejí nové perspektivy vnímání sochy samotné, ale i okolního prostoru.
Zobrazit více
Anuloid

Anuloid

Lukáš Rais (*1975)

Britská čtvrť Náměstí Junkových, Praha 13 Stodůlky
Anuloid je rotační plocha, která vznikne otáčením kružnice kolem osy, která leží ve stejné rovině a nemá s ní společné body, jak zní matematická charakteristika. Výtvarné nebo sochařské uvažovaní vychází z fascinace tvarem a jeho převáděním do netradičních kontextů rozměrů a materiálů. Díky instalaci do nakloněné osy objekt zneklidňuje téměř levitujícím usazením v prostoru a provokuje fantazii kruhovým zarámováním průhledu na okolní svět.
Zobrazit více
Hráči

Hráči

Michal Gabriel (*1960)

Bastion Horská 1751/4, Praha Nové Město
Otevírací doba: 10 - 23 hod Dílo vzniklo jako třináct samostatných soch vyřezaných do třinácti dubových kmenů. Každý dub měl stáří nejméně 150 let a vždy šlo o padlé stromy. Žádný nebyl kvůli soše pokácený. Aby mohly sochy stát trvale venku, odlil jsem je do bronzu. Později jsem do forem sejmutých ze třinácti dřevěných hráčů odlil nových třináct soch. Oproti původním otiskům vyřezaného povrchu jsem povrch pokrylstrukturou ze skořápek vlašských ořechů. Skutečné skořápky jsou zalité v povrchu sochy černou polyesterovou pryskyřicí. Aby mohly tyto laminátové odlitky stát trvale venku, odlil jsem je také do bronzu. Po instalaci v Brně a dvou letech v sochařském parku v Německujsou umístěny v Praze na Bastionu.
Zobrazit více
Jedna z velkých hlaviček

Jedna z velkých hlaviček

Kurt Gebauer (*1941)

Novoměstská radnice Karlovo náměstí 2, Praha 2
Otevírací doba: 10 - 24 hod Velké hlavičky či jiné hlavy á la žárovka je moje dlouhodobé téma. Lidská hlava je záhadný objekt, dokáže zářit nápady, dobrotou a dokáže být zabetonovaná blbostí a agresivitou. A tak pohledem na ně můžeme meditovat, co jsme zač. Hlavy jakožto neportréty všeho druhu páchám už nejméně od poloviny 70. let. Čtyři dvoumetrové byly v roce 2011 na náměstí Jana Palacha, v roce 2013 u Národní technické knihovny a na Landscape Festivalu v Praze. V roce 2016 v Českých Budějovicích opilci některé Hlavičky rozbili. Teď je jedna tady. Novoměstská radnice se proslavila defenestrací radních v roce 1419. Jaká hlavička vymyslela to mordování a drancování a uměla rozfofrovat ty okolo? Doufejme, že nic takového se už nebude opakovat. Je to ale jen v našich hlavičkách. 
Zobrazit více
Trůn

Trůn

Antonín Kašpar (*1954)

Vyšehrad V Pevnosti 159/5b, Praha 2
Trůn zobrazuje místo, které má v sobě každý z nás. Jakýsi pomyslný piedestal, na který si můžeme dosadit své představy, touhy, přání, tajné myšlenky nebo třeba i něco, co bychom rádi řekli nahlas nebo vykřičeli do světa, jen nevíme jak. Proč kříž? Autor ve své sochařské tvorbě často používá tento znak. Jak sám říká, v jeho pojetí se nejedná pouze o náboženský symbol, ale chápe ho také jako jakýsi základní bod, který vznikl protnutím dvou čar, jako zobrazení výrazů Jing a Jang, Já – Ty, Ona – On, Ona – Ono atd. Tato socha vznikla v roce 2016, o dva roky později na ni autor umístil tři reliéfní nápisy, tři tázací věty. Tím dále posunul možnosti souvislostí a výkladů symboliky tohoto díla. Chápání těchto souvislostí ponechává sochař na vnímavosti a individualitě každého z nás.
Zobrazit více
Sedící postava

Sedící postava

Alexandra Koláčková (*1964)

Kaštanová Kaštanová 515/125a, Brno
Prvotním impulzem vzniku této realizace byl záměr dotvořit intimní místo jedné soukromé zahrady posezením s plastikou. Vznikla tak lavička v podobě stylizované ženy, které se můžete uvelebit v náručí s knížkou, nebo usednout tváří v tvář blízké osobě v důvěrném hovoru. Umístěním ve veřejném prostoru dostává tato socha další význam, který je v mé práci už pevně zakotven: působit jako ostrůvek oživení ulice, kterou obvykle jen probíháte, jako možnost krátkého zastavení obohaceného nečekaným estetickým vjemem a jako prostředek ke spočinutí.
Zobrazit více
Ženství

Ženství

Iva Mrázková (*1964)

Ministerstvo kultury ČR Maltézské náměstí 1, Praha 1
Otevřeno: po-pá 7 - 20 h, pouze k nahlédnutí Když se řekne ocel, cítíme chlad. Chlad z techniky, materiálu, utilitárnosti. Je to důvod, proč se snažím dát sochám z oceli teplý, ženský, oblý tvar. Pokořit materiál a ukázat ho v novém, zářivém světle. Napískovaná ocel dostane sametovou strukturu a déšť ji obarví do oranžově-rudé barvy. Tak vznikla i socha Ženství, která je symbolem ženy-matky.
Zobrazit více
Andělé moří

Andělé moří

Michal Trpák (*1982)

DEPO2015 Presslova 14/14, Plzeň 3
Manty – vznosná majestátní podmořská stvoření, jejichž pohyb paradoxně připomíná let ptáků. Elegantní tanečnice pohybující se v hlubinách nezkrotných oceánů. Ladné křivky protínající jednu z opravdu posledních divočin světa. Světa, se kterým jsme tolik propojeni a přitom je nám tolik vzdálený a neznámý. A snad kvůli těmto všem protikladům, fascinován mohutností a křehkostí zároveň, jsem se rozhodl vystavit tohoto tvora ve zcela jiném prostředí, jiné perspektivě, ve zcela jiných souvislostech. Při procházce pod andělskými křídly můžete snít, popustit uzdu fantazii a přenést se na mořské dno anebo někam dál...
Zobrazit více
Rounded

Rounded

Jan Dostál (*1992)

Re:Publika Výstaviště 405/1, 603 00 Brno-střed
Otevírací doba: 9 - 21 hod Socha vychází z primárního geometrického tvaru kruhu, anglicky „round“, proto byl zvolen název Rounded. Určujícím principem sochy je tvar a konkrétní rozměr kružnice, který se objevuje nejen ve výsledném tvaru objektu, ale i v jeho jednotlivých komponentech. Socha je tvořena spojením jednotlivých dílů (vyřezaných podle poloměru totožného s poloměrem výsledného objektu), jež utvářejí výsledný tvar rostoucí kružnice. Celková prostorová kompozice díla odkazuje na primární matematické tvary. Čistě intuitivní skladba jednotlivých dílů, bez použití modelu, se promítla do živelného, rostoucího a postupně se utvářejícího celku, jímž je nedokončená kružnice. Přerušení – nebo snad řízené nedokončení – centrální křivky dynamizuje celkové vyznění tvarosloví sochy.
Zobrazit více
The Blue Spot Obsession

The Blue Spot Obsession

Jan Kovářík Kovářík (*1980)

Bobová dráha Prosek Prosecká 906/34b, Praha 9
Otevírací doba: 10 - 22 hod Tento prazvláštní objekt je jedním z řady Kováříkových děl, u kterých recykluje a přetváří v umělecký artefakt jak věci denní potřeby, tak i předměty nalezené či nepotřebné. V tomto případě léta hromadil a následně spojil v enigmatický celek stovky pivních plechovek. Následně typickým způsobem objekt pojednal pestře barevně a opět ponechává bez bližšího vysvětlení, jak si význam díla vysvětlíme.
Zobrazit více
Noha

Noha

Lukáš Rais (*1975)

Oblouk Porubská, Ostrava
Kovová plastika Noha je typickým autorovým dílem, ve kterém se spojuje okouzlení industriální poetikou s racionálním vnímáním světa vnějšího. Tvar a rytmus plastiky svádí k zamyšlením nad podstatou konstrukce světa, ale také vábí k usednutí či prolézání. Může se to zdát matoucí, ale dle autora oba přístupy vedou (sice klikatě a nesměle, nicméně odhodlaně) ke stejnému cíli. K jakému přesně, to autor ponechává otevřené pro individuální mysl každého pozorovatele, usedatele, ulehatele, uhladitele atd.
Zobrazit více
Meteorit

Meteorit

Petr Zubek (*1967)

Křižíkovy sady Křižíkovy sady
Mým záměrem bylo vytvořit amorfní, organický objekt, podobající se přírodnímu fragmentu, který by svým mnohotvárným, členitým povrchem korespondoval s členitým průčelím novogotické radnice, před kterou byl umístěn. Pomocí montáže různorodých plastických materiálů a jejich intuitivního formování a vrstvení jsem se snažil dosáhnout až barokní bohatosti tvarosloví objektu, který by měl kolemjdoucí iritovat a přitahovat k bližšímu pozorování, hledání, nacházení i ztrácení se v těchto tvarech a formách a otevírat možnosti nejrůznějším asociacím, podobně, jako se s tím setkáváme i v přírodě.
Zobrazit více
Hlava koně

Hlava koně

Jakub Flejšar (*1980)

Nám. Republiky nám. Republiky
Kůň je v klasické sochařině nejčastěji zobrazovaným zvířetem. Na pomnících slavných vojevůdců je stavěn na jejich úroveň. To je nejen kvůli jeho důležitosti v boji, ale také díky jeho tvaru, kráse, sošnosti, pohybu a energii - to vše skloubit do nehybné plastiky bylo pro mne výzvou, která mne v době tvorby přiblížila mým předchůdcům (Josefu Václavu Myslbekovi, Bohumilu Kafkovi a dalším).
Zobrazit více
Valse

Valse

Jörg Plickat (*1954)

Náměstí Republiky Náměstí Republiky, Praha 1
V mé mysli se může mezi hudbou a sochou tvořit velmi speciální vztah. Společný je pro ně rytmus a prázdnota. Prázdnota je v hudbě ticho mezi tóny, v soše prázdné místo mezi tvary. Právě tato prázdnota vytváří rytmus v tvarech stejně tak, jako v hudbě. Oba dva typy také sdílí dynamiku - změnu mezi extrémy: hlasitý a tichý, rychlý a pomalý, silný a křehký. V mé velké soše se sochařským jazykem pokouším o přepis hudby z Valčíku v A-moll od Federika Chopina. Tento výklad je samozřejmě velmi osobní, každý si může sochu vyložit jinak. Při poslechu této skladby cítím nejdříve kruhový pohyb valčíku a měnící se ryhlost tance, což socha reflektuje. Dále jsem se pokoušel rozpracovat dynamické rozdíly v objemu a změny mezi silou a křehkostí. Chcete-li, můžete v kruhové kompozici cítit vlastní dynamiku a vnímat ta zmíněná prázdná místa mezi tvary.
Zobrazit více
Kapsule

Kapsule

Tomáš Medek (*1969)

Černá labuť Na Poříčí 25, Praha 1
V posledních deseti letech se Tomáš Medek intenzivně zabývá 3D technologiemi, jako je metoda FDM Rapid Prototyping, 3D digitalizace a měření, jinými slovy technikou prostorového 3D tisku a 3D skenu, které mu umožňují vytváření nejsložitějších strukturálních objektů, jež jsou bez těchto metod prakticky nerealizovatelné. Výsledná díla jsou převážně tvořena z kompozitního materiálu nebo ABS plastu. Ústředním tématem jeho současné tvorby jsou organické struktury. Umělcovou inspirací je příroda, přírodní procesy a zákonitosti, biologická struktura života a zároveň konstruktivní složky stavby organismů. Objekty multiplikuje, propojuje, deformuje, obtéká do organických struktur, hledá vazby, spojení a napětí. Nahlíží pod povrch skrz sítě do nitra a odkrývá vnitřní světy, průhledy a průniky. Postupně vytváří cyklus objektů, který nese pracovní název Plody. Některé realizace jsou odlévány do bronzu (viz. Kapsule), i když díky své složitosti je jejich odlévání velice náročným procesem, vyžadujícím specializovanou technologii. Vznikají tak jedinečné a tvarově různorodé umělecké objekty s dokonalou řemeslnou stránkou a promyšleným konceptem.
Zobrazit více
Original Sin

Original Sin

Liu Ruowang (*1977)

Svět techniky Ostrava Vítkovická 3004, Ostrava-Vítkovice
  Lidoop vzhlížející vzhůru k obloze symbolizuje vzkříšení starověké civilizace. Dnes vyspělá civilizace přináší pokrokovou materiální kulturu, avšak příroda, ve které žijeme, je neustále ničena. Zmatený pohled a nevinná tvář lidoopů vyzařuje touhu současný stav napravit a vykročit směrem k veselejší budoucnosti. Název díla vychází z autorova smyslu pro realitu. Vyjadřuje tak své rozčarování z rozmělňujícícho se „oceánu civilizace“, ve které žijeme. Tato sérií je autorovým apelem na lidstvo, aby věnovalo větší pozornost krásným věcem.
Zobrazit více
Lajk

Lajk

Kryštof Hošek (*1984)

Jungmannovo náměstí Jungmannovo náměstí, Praha 1
Ruka s pevně sevřenými prsty a palcem vztyčeným vzhůru. Gesto v západní kultuře obecně známé, vnímané jako symbol souhlasu. Skelet ruky, který z gesta vychází, však odkazuje na smrt a zánik, a tím jeho ryze pozitivní vyznění relativizuje.V současné společnosti je toto gesto masově používaným symbolem sociálních sítí. Přítomnost nebo nepřítomnost palce pod postem může vést k duševním kolizím a psychologickým traumatům všech účastníků procesu. Uživatel, který vloží post, ať už jde o fotku domácího mazlíčka, zážitek z výletu nebo názor na politickou situaci, očekává od „přátel“ zaslouženou smršť lajků. Počet lajků je pro něho mírou společenského uznání a úspěchu - frustrovaný, když jich není dostatek, blažený pokud mnoho, neustále kontroluje sociální sítě, zda přicházejí nové lajky a zatracuje „přátele“, kteří nelajkli. Stává se posedlým ve sbírání lajků a v neustálém vršení postů. Kvůli získání lajků se přizpůsobuje veřejnému vkusu a stylizuje se do rolí, ve kterých chce být veřejností přijímán. Protože včerejší lajk už lze považovat za zaručený„death-like“, ve svém tempu nesmí nikdy polevit.Oproti dávnému starověku, kde při krvavých veřejných představeních rozhodoval postoj palce o životě a smrti, rozhoduje v naší kultuře o pomíjivém bytí a nebytí uživatele sociálních sítí a stává se mimoděk symbolem zániku skutečného života ve prospěch jeho přitažlivější virtuální podoby.
Zobrazit více
Dynamicon

Dynamicon

Stefan Milkov (*1955)

Piazzetta Národního divadla Náměstí Václava Havla, Praha 1
Plastika Dynamikon patří do série mých posledních monumentálních prací, kterým říkám „strojové sochy” a ve kterých hledám tvarosloví, které by ve výsledku působilo jako syntéza něčeho biologického a technického. V tomto případě se jedná o jakýsi animální, velice silný stroj, připravený k určité akci. Zatím však nevíme, zda tato akce bude pro nás užitečná nebo nebezpečná.
Zobrazit více
Nenažranec

Nenažranec

Andrej Margoč (*1977)

Tančící dům Jiráskovo náměstí 1981/6, Praha 2
Socha pochází z cyklu FAT. Celý cyklus je věnován autorovu boji proti nenápadnému a tichému zabijákovi - cukru, který jemu a milionům lidí na celém světě velmi ubližuje. Velikost jazyka znázorňuje obrovskou chuť na sladké podpořenou výrazně růžovou a neodolatelnou barvou koláčů. Tímto způsobem se autor sám pokouší skoncovat se závislostí a poukazuje na společenský probléma potřebu boje s touto smrtelnou nástrahou.
Zobrazit více
Koupel

Koupel

Michal Gabriel (*1960)

Mlýnská strouha Mlýnská strouha, Plzeň
Od chvíle kdy jsem na Krétě uviděl starověké keramické vany, které sloužily jednak ke koupeli ale také jako pohřební sarkofágy jsem uvažoval o soše postavy ležící ve vaně. Socha ženy ležící ve vaně vznikla v roce 2014. Ihned jsem ji rozvinul do další sochy „Koupel ve tmě“.  Vana je naplněna iluzivní hladinou černé vody, ve které se koupe ženská postava. Socha koupel dostala svůj smysl na vodní hladině. Nad vodní hladinou se vznáší vana jako loďka plující vzduchem s ležící nahou ženou.
Zobrazit více
Kůň

Kůň

Michal Gabriel (*1960)

Kopeckého sady Kopeckého sady, Plzeň
Bronzový kůň v plzeňském parku stojí na svém úplně prvním místě ve veřejném prostoru. Do parku cestoval rovnou ze slévárny. Jde o třetího koně ze sousoší Jezdec. Celé sousoší jsem dokončil před několika lety v laminátových odlitcích. Tvoří ho sochy tří koní a jednoho koně i s jezdcem. Abych mohl sousoší vystavovat i v exteriéru, začal jsem postupně sochy odlévat do bronzu. Během té doby jsem sochy vystavoval a vystavuji i samostatně. Doufám, že se jednou dočkám a celé sousoší uvidím vystavené kompletně, třeba v rámci Sculpture Line v některém z českých měst. Nespěchám však a raduji se i z jednotlivých koní.
Zobrazit více
Druhá ruka

Druhá ruka

Alexandra Koláčková (*1964)

InterCora, Rondel Lochotínská 1108/18, Plzeň 1
Křesla pro město je autorský projekt krátkodobých i permanentních instalací zářivě barevných keramických pohovek a křesel do rušných ulic měst. Zastavte se na chvíli na neplánovaném místě přímo na ulici, posaďte se, dotýkejte se hladkých lesklých tvarů, vnímejte barvy. Uvelebte se a rozhlédněte kolem sebe nebo na chvíli zavřete oči a zaposlouchejte se do zvuků ulice. Dovolte si být tady a teď. 
Zobrazit více
Archimedon

Archimedon

Lukáš Rais (*1975)

Kostelní ul. Kostelní, Broumov
Práce na plastikách zabývajících se tímto tématem je svým způsobem nekonečná, čímž poměrně výstižně odhaluje i jednu z mentálních podstat díla. Rytmus a pohyb materiálu plastiky ožívá spolu z pohybem pozorovatele a ten samozřejmě nemusí být nutně fyzický. Není ovšem žádoucí odrazovat pozorovatele od přímého kontaktu s plastikou. Autor doporučuje zaplésti se do záhybů díla, ať fyzicky či vnitřně a vychutnat si to tajemství „Jistoty nikdy nekončící nejistoty.“
Zobrazit více
Tři

Tři

Jan Dostál (*1992)

Oblastní galerie Liberec Masarykova 723/14, Liberec
I těžké věci lítají, ale pouze směrem dolů. Tato socha byla hozena volným pádem z výšky čtyřiceti metrů, třikrát. Z počátku primárně neovlivnitelná deformace objektu se postupně přeměnila v modelování pádem. Modelování spočívalo jednak v matematických výpočtech, tak i v samotných hodech, jejichž počet nebyl předem stanoven. Ze základních geometrických tvarů byl vybrán jehlan, který se nejsnáze deformuje.  
Zobrazit více
Jezdec

Jezdec

Michal Gabriel (*1960)

náměstí Dr. E. Beneše náměstí Dr. E. Beneše 1/1, Liberec
Jezdec je čtvrtou sochou stejnojmenného sousoší čtyř koní. Socha vznikala v letech 2010 až 2013. Jeden odlitek s hladkým povrchem v červené polyesterové pryskyřici je zapůjčený v Museu Kampa, další červený laminátový odlitek spolu s celým sousoším je v soukromé sbírce a je součástí areálu golfového hřiště Kaskáda v Jinačovicích u Brna. Bronzový odlitek s hladkým povrchem je součástí areálu Kamenný dvůr.  Jezdce i celé sousoší jsem odlil také do struktury tvořené skořápkami burských ořechů a také do struktury ze skořápek vlašských ořechů. Jezdce ze skořápek burských ořechů jsem odlil do bronzu a letos ho vystavím v Liberci na náměstí.
Zobrazit více
Socha pro Richarda Serru

Socha pro Richarda Serru

Václav Fiala (*1955)

Kostel Nejsvětější trojice Tanvaldská, Vratislavice
Rád své sochy někomu připisuji.  Mnohdy svým oblíbeným architektům, spisovatelům, filosofům či básníkům. Jindy místům, událostem nebo pocitům a náladám. Dedikovat sochy sochařům se zdráhám. Snad se o tom americký sochař Richard Serra nedoví, že jsem sochu Hromada dedikoval jemu. Činím tak z obdivu k autorovi, který mě svým dílem upozornil na skutečnost, že socha kromě tvaru, materiálu, barvy atd. může mít ještě jeden charakteristický rys, který ji určuje – váhu. Váha sochy může být stejně emotivní jako všechno ostatní. I samotná manipulace s objektem se stává součástí sochy. Pokud váhu přijmeme jako charakteristickou vlastnost, přestává být na obtíž a naopak se ze všech komplikací, které váha sochy běžně přináší, stává součást díla i prožitku.
Zobrazit více
Kůň

Kůň

Jakub Flejšar (*1980)

Palackého třída roh Palackého tř. a Havlíčkovy ulice, Pardubice
Kůň je v klasické sochařině nejčastěji zobrazovaným zvířetem. Na pomnících slavných vojevůdců je stavěn na jejich úroveň. To je nejen kvůli jeho důležitosti v boji, ale také díky jeho tvaru, kráse, sošnosti, pohybu a energii - to vše skloubit do nehybné plastiky bylo pro mne výzvou, která mne v době tvorby přiblížila mým předchůdcům (Josefu Václavu Myslbekovi, Bohumilu Kafkovi a dalším).
Zobrazit více
Velký misionář

Velký misionář

Jaroslav Koléšek (*1974)

Třída Míru tř. Míru , Pardubice
Velký misionář je expresívním setkáním přírodního, lidského a technického prostoru. Tvarově se jedná o sochařsky cítěný a stylizovaný korpus vrtulníku s bičíkovitou, živě rozpohybovanou ocasní částí, zobrazující nositele informace. Socha je odkazem na mise, ať už vojenské či civilní, o kterých ještě netušíme, zda přinášejí ohrožení nebo záchranu. Plastika je také místem střetu a splynutí principů vzniku a zániku života – jejich vzájemné propojenosti. Aktivním prostorem sochy je země - terč, jako prazáklad, do kterého je implantován lidský prvek, přinášející oživení, osídlení, ale také zneklidnění. Socha může symbolizovat síly přetvářející životní prostor, a to především vnitřním napětím, vycházejícím z využívání paralel a kontrastů mezi technicistní a organickou morfologií.
Zobrazit více
Kůň

Kůň

Michal Gabriel (*1960)

Machoňova pasáž Machoňova pasáž, Pardubice
VYSTAVENO DO 15.8.2018 Jde o třetího koně ze sousoší Jezdec. Celé sousoší jsem dokončil před několika lety v laminátových odlitcích. Tvoří ho sochy tří koní a jednoho koně i s jezdcem. Abych mohl sousoší vystavovat i v exteriéru, začal jsem postupně sochy odlévat do bronzu. Během té doby jsem sochy vystavoval a vystavuji i samostatně. Doufám, že se jednou dočkám a celé sousoší uvidím vystavené kompletně, třeba právě v rámci festivalu Sculpture Line, v některém z českých měst. Nespěchám však a raduji se i z jednotlivých koní.
Zobrazit více
Compact Disk

Compact Disk

Stefan Milkov (*1955)

Park Na Špici Park Na Špici, Pardubice
Socha vznikla v roce 2010 jako reakce na znepokojivou a vzrůstající závislost člověka na elektronice. Jakkoliv se člověk snaží (nebo se už ani nesnaží) „ukotvit se“ ke kořenům své existence (mohutná ruka směřující k zemi), zdá se, že technologie a závislost na nich mu v tom paradoxně brání (ruka vrostlá do disku), přičemž v prvním plánu má ve své formě socha působit jako oslava starého řeckého sochařství, tedy jako oslava člověka.
Zobrazit více
Průzkumníci

Průzkumníci

Michal Gabriel (*1960)

Fontána u nádraží Palackého třída 1233, Pardubice
Modré postavy průzkumníků se po nějaké době opět lehce vznášejí nad vodní hladinou, tentokrát v Pardubicích. Občas dostanu dotaz na barvu těchto soch. Tato modrá barva má obchodní označení bazénová modř, tedy barva bazénů, ale je to také barva nebe. A nedávno jsem si uvědomil, že je to i barva informačních tabulí u dálnic. Její neintenzivní kontrastnost v krajině jsem si objevil kdysi sám, prostřednictvím jedné malé sochy. Světle modrá socha tehdy stáhla na zem barvu oblohy a tak jsem nechal stahovat modrou barvu oblohy na zem i několik svých dalších soch. A mezi ně patří i kresebně jednodušší modří Průzkumníci.
Zobrazit více
Sharkfin

Sharkfin

Jaroslav Chramosta (*1978)

Smetanovy sady Smetanovy sady, Olomouc
Prvotní inspirace pro instalaci vzešla formou i rozměrem z prehistorického žraloka megalodona. Autor sám objekt vnímá jako tvarový archetyp, který můžeme nalézt napříč živočišným i rostlinným spektrem. Umístění v bazénu vyvolává napětí, nejistotu (co se děje pod hladinou?) a dodává soše dynamiku. Prvoplánově jasný tvar bere na sebe mnoho podob, včetně té noční, a provokuje představivost procházejících diváků.  
Zobrazit více
Triton

Triton

Jaroslav Koléšek (*1974)

Tereziánská zbrojnice Biskupské náměstí 1, Olomouc
Otevírací doba: Po-Čt: 8 - 22 hod, Pá: 8 - 19 hod, So: 9-16 hod, Ne: zavřeno Dva podmořské válečné stroje odpočívající u dna. Jsou zachyceny ve zkamenělém okamžiku něžného gesta. Stylizované ponorky jsou personifikací živých bytostí a jejich letmého doteku. Kdysi pancéřované schránky se pomalu stávají pískovcovým sedimentem. Přírodní, industriální a lidský prvek je zde ve vyváženém spojení.
Zobrazit více
Stálá instalace Corpus Angelicus

Corpus Angelicus

Stefan Milkov (*1955)

Dolní Břežany Náměstí na Sádkách, Dolní Břežany — 49.96467, 14.45286
Sochu „Corpus Angelicus“, neboli „Tělo Anděla“, jsem vytvořil jako součást výstavy se stejným názvem, kterou jsem měl v roce 1997 na Pražském hradě. Anděl je pro mne stálé téma, tato záhadná bytost se vlastně objevuje ve všech náboženstvích, je to jakýsi pozitivní, ekumenický symbol a mne velmi láká se jej pokoušet ztvárňovat a dávat mu různé podoby a stále si jej přetransformovávat. Anděla asi ještě nikdo neviděl, ale můžeme třeba věřit, že v nějaké formě existuje, a to stále jitří moji představivost. Proto „Tělo Anděla“, plastika odlitá z robustní ocelolitiny, v kontrastu proti představě zcela nepoznané a neuchopitelné éterické bytosti. Jakási schránka, nebo ulita Anděla, i tak se to dá chápat. To ale ponechávám na divákovi. Líbí se mi, že v Břežanech bude instalována v blízkosti kláštera a velmi doufám, že přinese občanům radost a možná i důvod k zamyšlení.
Zobrazit více
Stálá instalace Hyena

Hyena

Jan Dostál (*1992)

Dolní Břežany Pražská 636, Dolní Břežany — 49.96341, 14.45851
Při práci se autor zaměřil na prostor a velikost objektu v prostoru. Zvolené měřítko Hyeny umožňuje divákovi vnímat objekt jako celek a zároveň při bližším pohledu je nucen začít vnímat jednotlivé segmenty a části sochy. Její otevřenost pak nabízí nahlédnutí do vnitřního prostoru objektu. Socha se snaží co nejpřesněji zachytit divokost hyen za pomocí kovu. Jedná se o přesun organické formy živé hyeny do geometrické formy sochy, při zvětšení proporcí zvířete. Z jednotlivých 2D dílů se postupně skládají složité struktury, které vytvářejí jednotlivé části těla zvířete. Výsledná socha pracuje s rozložením světla a stínu na plochy kovu a svými nuancemi dotváří celkový prostorový objem.
Zobrazit více
Soukol

Soukol

Tomáš Skála (*1987)

Dolní Břežany Náměstí na Sádkách, Dolní Břežany — 49.96467, 14.45286
Pro Dolní Břežany, místo s bohatou historií a s rostoucím vědecko-technologickým potenciálem, jsem se rozhodl vytvořit sochu, která by vzdávala hold vitalitě obce, jež srší vírou v rozvoj a svoji budoucnost. Socha by poselství obce měla odrážet svými geometrickými a plastickými rysy vyznačujícími lehkost, světlo, rovnováhu a dynamiku. Kruhové tvary vnímám jako výchozí, pokud bych se chtěl odrazit od tématu technologie, kdy jsou principy technických zařízení často založeny na rotaci kolem osy v kruhu, či přenášejí obraz, světlo, paprsek kulatými čočkami (jako například laser). Kruh vnímám jako symbol určité funkčnosti a dynamiky, které nás unášejí kamsi kupředu. Socha může připomínat i stylizovaná křídla, která se chystají odrazit z hladiny a vznést se vzhůru. Protnutí dvou kružnic může zároveň symbolizovat nezbytné semknutí, chce-li skupina jednotlivců společně něco významného vybudovat.
Zobrazit více
Pi.us

Pi.us

Viktor Frešo (*1974)

Plzeňský Prazdroj U Prazdroje 64/7, Plzeň
Soška malého muže s disproporční postavou a arogantním rozzlobeným výrazem ve tváři. Figura je rozdělena zhruba na dvě třetiny, každá reprezentující jednu část těla – hlavu, torzo a nohy. Přesně tohle zjednodušené dělení vytváří zdánliví anatomické neshody a jeho obrovská hlava vypadá na první pohled směšně. Jedná se o stručnou charakteristiku sochy „Angry boy“, která se stala velmi populární mezi sběrateli umění, historiky umění a laickou veřejností. Je obtížné popsat celou směs emocí vyvolanou touto sochou. Již zmíněná arogance, negativismus, komplex méněcennosti, zlost a zlovolná nezdravá vlastní důležitost.
Zobrazit více
Pocta pro Josepha Beyuse

Pocta pro Josepha Beyuse

Antonín Kašpar (*1954)

Jiráskovo náměstí Jiráskovo náměstí, Ostrava
Dnes již nežijící legendární německý výtvarník a teoretik Joseph Beuys kdysi zabalil skutečné klavírní křídlo do filcu a namaloval na něj červenou barvou kříž. Antonín Kašpar vytvořil celkem 14 ocelových klavírů, z jejichž horní desky se šikmo k nebi zvedají kříže. Možná přijímají, možná vysílají signály do kosmu. A možná obojí současně. Když autor následně navštívil galeriive Frankfurtu, kde spatřil původní Beuysovo dílo, rozhodl se pojmenovat svou práci Pocta pro JB.
Zobrazit více
Dvaja

Dvaja

Andrej Margoč (*1977)

Masarykovo náměstí Masarykovo náměstí
Socha pochází z cyklu Proměny autoportrétu. Jde o profilovou linku mé tváře, kterou se nebojím deformovat, následně zarotovat a vytvořit tak nový pohled na moji podobu. Název sochy je Dvaja proto, že každý člověk na světě se snaží najít sebe samého a nejčastěji se takto nachází a dokážese sebou komunikovat, když vidí svoji podobu v zrcadle. Proto vytvářím zrcadlové obrazy sebe samého, abych skrze umění našel sebe a umožnil i ostatním se touto cestou vydat, zamyslet se a najít se v tomto rychle plynoucím čase.
Zobrazit více
Levitující postava

Levitující postava

Jakub Flejšar (*1980)

Lochotín Lochotín, Plzeň
Mé neustálé uvažování o sobě samém, o člověku, o jedinci a jeho postavení v systému lidství, jeho zdánlivé důležitosti, která je ve skutečnosti bezvýznamná a nesmyslná mne přivedla k zobrazování člověka, jedince a jeho úlohy na světě. Jsme vlastně jenom prázdné, nehybné schránky stojící (sedící) na jednom místě přesvědčeni o své výjimečnosti. V šechny mé plastiky, včetně této, jsou často abstraktním vyobrazením lidské prázdnoty bezdůvodně přebývající v tomto světě.
Zobrazit více
Posaďte se, prosím

Posaďte se, prosím

Alexandra Koláčková (*1964)

Komterm Bělehradská 55, Praha 4
Otevírací doba: po - pá:  8 -17 hod Tato plastika lavička je dalším mým příspěvkem do mé kolekce Křesel pro město, jak jsme ji v našem atelieru nazvali před pár lety při instalaci prvních barevných „sezení“ z keramiky a betonu ve veřejném městském prostoru. Přestože se nachází v areálu soukromé firmy, je veřejně dostupná a nabízí posezení všem kolemjdoucím. Baví mě komunikovat s veřejností tímto přátelským a laskavým způsobem. Stejně jako to baví investora, který její vznik na tomto místě inicioval. Baví mě někdy až divoká barevnost v interakci se zelení parku nebo moderní městskou architekturou, kterou vždy tak nějak hravě „polidští“.
Zobrazit více
Namíření křížů jedním směrem

Namíření křížů jedním směrem

Antonín Kašpar (*1954)

Trutnov Krakonošovo náměstí, Trutnov
Šest ocelových klavírů, z jejichž horní části vyčnívají nakloněné kříže, je vyňato z původní 10ti dílné instalace s názvem „ Pocta pro JB „. Nyní autor tyto sochy chápe jako hmotu pro vyjádření svých myšlenek jejich různým seskupováním či řazením v libovolném počtu. Pro instalaci na Krakonošově náměstí v Trutnově zvolil A. Kašpar 6 ks těchto klavírů a umístil je do řady tak, aby každý z nich stál přesně uprostřed čtverce v barevné kamenné dlažbě. Tato „ baterie“ klavírů překlenuje pomyslnými oblouky energie, vycházejícími z nakloněných křížů, plochu náměstí. Proč právě kříže?Autor tento symbol používá ve své tvorbě poměrně často. Chápe ho nejen jako součást křesťanství, ale také jako základní bod zrození, vzniklý překřížením dvou čar, jako „ praznak „ pro výrazy: Ty – Já, Ona – On, Ona – Ono, Jing a Jang atd. Antonín Kašpar často dělá tzv. Dvojsochy nebo Vícesochy. K tomu říká: "Pokud udělám sochu pouze jednu, mohu chodit kolem ní. Když ale udělám dvě nebo více, můžu se já nebo divák dostat dovnitř sochy, stát se na chvíli její součástí a vnímat tak energie, kterými na sebe objekty působí."
Zobrazit více
Láska, sex a peníze

Láska, sex a peníze

Richard Kočí (*1954)

ČSOB Radlická 335/150, Praha 5
Tato plastika patří do skupiny objektů zaměřených na negativní prostor a hry se světlem. Tedy způsob jak jimi světlo prochází. Z toho důvodu byla koncipovaná pro polohu horizontální ( jako ostatně většina mých plastik ). Richard Kočí doplňuje: "Až na výstavě v DOXU v roce 2016 jsme jí postavili vertikálně a zjistil jsem, že mi to nevadí. Název odkazuje pouze na skutečnost, že je ta socha komplexní, že se různě propojuje – podobně jako láska, sex a peníze."
Zobrazit více
Archimedon II

Archimedon II

Lukáš Rais (*1975)

Lucemburk 2, rond-point Robert Schuman, Luxembourg
Téma nekonečna či snad nezačátku, nebo nedej bože nestředu, je dlouhodobě provokujícím prvkem v autorově tvorbě. Snaha o zachycení této vysoce elementární a zároveň mystické matérie je úkol poněkud sisyfofského ražení, alespoň dle tvrzení autora samotného. Plastika vyrobená z vysoce ušlechtilé leštěné oceli, jako by tuto snahu ještě více znásobila. Svým povrchem schopným odrážet okolní svět v přímé závislosti na okolním světě, bez ohledu na okolní svět, nicméně s odrazem na sebe sama - je krásným příkladem, že velká sposta věcí kolem nás je něco naprosto odlišného, než by se na první pohled mohlo zdát.  
Zobrazit více
Stálá instalace Druhá ruka

Druhá ruka

Alexandra Koláčková (*1964)

InterCora, Rondel Lochotínská 1108/18, Plzeň 1
Křesla pro město je autorský projekt krátkodobých i permanentních instalací zářivě barevných keramických pohovek a křesel do rušných ulic měst. Zastavte se na chvíli na neplánovaném místě přímo na ulici, posaďte se, dotýkejte se hladkých lesklých tvarů, vnímejte barvy. Uvelebte se a rozhlédněte kolem sebe nebo na chvíli zavřete oči a zaposlouchejte se do zvuků ulice. Dovolte si být tady a teď.
Zobrazit více
Rounded

Rounded

Jan Dostál (*1992)

NordArt - Büdelsdorf Vorwerksallee 24782 Büdelsdorf
Socha vychází z primárního geometrického tvaru kruhu, anglicky „round“, proto byl zvolen název Rounded. Určujícím principem sochy je tvar a konkrétní rozměr kružnice, který se objevuje nejen ve výsledném tvaru objektu, ale i v jeho jednotlivých komponentech. Socha je tvořena spojením jednotlivých dílů (vyřezaných podle poloměru totožného s poloměrem výsledného objektu), jež utvářejí výsledný tvar rostoucí kružnice. Celková prostorová kompozice díla odkazuje na primární matematické tvary. Čistě intuitivní skladba jednotlivých dílů, bez použití modelu, se promítla do živelného, rostoucího a postupně se utvářejícího celku, jímž je nedokončená kružnice. Přerušení – nebo snad řízené nedokončení – centrální křivky dynamizuje celkové vyznění tvarosloví sochy.
Zobrazit více
Tři

Tři

Jan Dostál (*1992)

Smetanova třída Smetanovy Sady, Plzeň 3
I těžké věci lítají, ale pouze směrem dolů. Tato socha byla hozena volným pádem z výšky čtyřiceti metrů, třikrát. Z počátku primárně neovlivnitelná deformace objektu se postupně přeměnila v modelování pádem. Modelování spočívalo jednak v matematických výpočtech, tak i v samotných hodech, jejichž počet nebyl předem stanoven. Ze základních geometrických tvarů byl vybrán jehlan, který se nejsnáze deformuje.
Zobrazit více
Nohy z vody

Nohy z vody

Kurt Gebauer (*1941)

Mlýnská strouha Mlýnská strouha 301 00 Plzeň 3
„Že plavkyně a jiné vznášející se dámy je moje celoživotní téma, se asi ví. Nohy z vody jsou trochu něco jiného. Je to nad vodou viditelná část stojky a to je většinou nejradostnějším projevem dětí a děvčat ve vodě. No, já si to taky někdy střihnu. Z toho blbnutí mají radost i ti, co to vidí, no a jak zjistit tu radost i tam, kde se holky většinou nekoupou, nebo někdy koupou, ale právě je na to trochu zima? Socha nahradí kde co – nežijící básníky, svaté, ale i zločince. Tak proč by neměly mít pomník nohy z vody, když jsou symbolem toho nejdůležitějšího, proč jsme tady, radosti ze života?“
Zobrazit více
Nenažranec

Nenažranec

Andrej Margoč (*1977)

Kopeckého sady Kopeckého Sady, Plzeň 3
Socha pochází z cyklu FAT. Celý cyklus je věnován autorovu boji proti nenápadnému a tichému zabijákovi - cukru, který jemu a milionům lidí na celém světě velmi ubližuje. Velikost jazyka znázorňuje obrovskou chuť na sladké podpořenou výrazně růžovou a neodolatelnou barvou koláčů. Tímto způsobem se autor sám pokouší skoncovat se závislostí a poukazuje na společenský probléma potřebu boje s touto smrtelnou nástrahou.
Zobrazit více
Socha pro Richarda Serru

Socha pro Richarda Serru

Václav Fiala (*1955)

Kopeckého sady Kopeckého Sady, Plzeň 3
Rád své sochy někomu připisuji. Mnohdy svým oblíbeným architektům, spisovatelům, filosofům či básníkům. Jindy místům, událostem nebo pocitům a náladám. Dedikovat sochy sochařům se zdráhám. Snad se o tom americký sochař Richard Serra nedoví, že jsem sochu Hromada dedikoval jemu. Činím tak z obdivu k autorovi, který mě svým dílem upozornil na skutečnost, že socha kromě tvaru, materiálu, barvy atd. může mít ještě jeden charakteristický rys, který ji určuje – váhu. Váha sochy může být stejně emotivní jako všechno ostatní. I samotná manipulace s objektem se stává součástí sochy. Pokud váhu přijmeme jako charakteristickou vlastnost, přestává být na obtíž a naopak se ze všech komplikací, které váha sochy běžně přináší, stává součást díla i prožitku.
Zobrazit více
Jedna z velkých hlaviček

Jedna z velkých hlaviček

Kurt Gebauer (*1941)

Galerie města Olomouce Dolní náměstí, Olomouc
Velké hlavičky či jiné hlavy á la žárovka je moje dlouhodobé téma. Lidská hlava je záhadný objekt, dokáže zářit nápady, dobrotou a dokáže být zabetonovaná blbostí a agresivitou. A tak pohledem na ně můžeme meditovat, co jsme zač. Hlavy jakožto neportréty všeho druhu páchám už nejméně od poloviny 70. let. Čtyři dvoumetrové byly v roce 2011 na náměstí Jana Palacha, v roce 2013 u Národní technické knihovny a na Landscape Festivalu v Praze. V roce 2016 v Českých Budějovicích opilci některé Hlavičky rozbili. Teď je jedna tady.  Je to ale jen v našich hlavičkách.
Zobrazit více
Noha

Noha

Lukáš Rais (*1975)

Smetanovy sady Smetanovy sady, Olomouc
Kovová plastika Noha je typickým autorovým dílem, ve kterém se spojuje okouzlení industriální poetikou s racionálním vnímáním světa vnějšího. Tvar a rytmus plastiky svádí k zamyšlením nad podstatou konstrukce světa, ale také vábí k usednutí či prolézání. Může se to zdát matoucí, ale dle autora oba přístupy vedou (sice klikatě a nesměle, nicméně odhodlaně) ke stejnému cíli. K jakému přesně, to autor ponechává otevřené pro individuální mysl každého pozorovatele, usedatele, ulehatele, uhladitele atd.
Zobrazit více
Dvaja

Dvaja

Andrej Margoč (*1977)

Parc "Den Haff" 79 Rue Basse, 7307 Steinsel, Lucembursko
Socha pochází z cyklu Proměny autoportrétu. Jde o profilovou linku mé tváře, kterou se nebojím deformovat, následně zarotovat a vytvořit tak nový pohled na mojí podobu. Název sochy je Dvaja proto, že každý člověk na světě se snaží najít sebe samého a nejčastěji se takto nachází a dokáže se sebou komunikovat, když vidí svoji podobu v zrcadle. Proto vytvářím zrcadlové obrazy sebe samého, abych skrze umění našel sebe a umožnil i ostatnímse touto cestou vydat, zamyslet se a najít se v tomto rychle plynoucím čase.
Zobrazit více
Třetí ruka

Třetí ruka

Alexandra Koláčková (*1964)

Parc "Den Haff" 79 Rue Basse, 7307 Steinsel, Lucembursko
Křesla pro město je autorský projekt krátkodobých i permanentních instalací zářivě barevných keramických pohovek a křesel do rušných ulic měst. Zastavte se na chvíli na neplánovaném místě přímo na ulici, posaďte se, dotýkejte se hladkých lesklých tvarů, vnímejte barvy. Uvelebte se a rozhlédněte kolem sebe nebo na chvíli zavřete oči a zaposlouchejte se do zvuků ulice. Dovolte si být tady a teď.
Zobrazit více
Jezdec

Jezdec

Michal Gabriel (*1960)

Parc "Den Haff" 79 Rue Basse, 7307 Steinsel, Lucembursko
Jezdec je čtvrtou sochou stejnojmenného sousoší čtyř koní. Socha vznikala v letech 2010 až 2013. Jeden odlitek s hladkým povrchem v červené polyesterové pryskyřici je zapůjčený v Museu Kampa, další červený laminátový odlitek spolu s celým sousoším je v soukromé sbírce a je součástí areálu golfového hřiště Kaskáda v Jinačovicích u Brna. Bronzový odlitek s hladkým povrchem je součástí areálu Kamenný dvůr. Jezdce i celé sousoší jsem odlil také do struktury tvořené skořápkami burských ořechů a také do struktury ze skořápek vlašských ořechů. Jezdce ze skořápek burských ořechů jsem odlil do bronzu a letos ho vystavím ve Steinselu. 
Zobrazit více
Stély

Stély

Jan Dostál (*1992)

Piazzetta Národního divadla Náměstí Václava Havla, Praha 1
Přesunuto do Plzně - výstava Jan Dostál - Collector's Choice do 24.11.2019 Dva nerezové kvádry tyčící se k nebi jsou vytvořeny pomocí zkrutu. Objekty vychází z primárního geometrického tvaru, který je dále deformován prostřednictvím síly. Kvádry jsou otáčeny podél vertikální osy, čímž vzniká dynamická plechová drapérie. Podstatným momentem je okamžik, kdy zastavím proces otáčení. Tím je objekt dokončen a dále není jeho tvar nikterak upravován.
Zobrazit více
Kůň

Kůň

Jakub Flejšar (*1980)

Park Nové Vratislavice Park Nové Vratislavice
Kůň je v klasické sochařině nejčastěji zobrazovaným zvířetem. Na pomnících slavných vojevůdců je stavěn na jejich úroveň. To je nejen kvůli jeho důležitosti v boji, ale také díky jeho tvaru, kráse, sošnosti, pohybu a energii - to vše skloubit do nehybné plastiky bylo pro mne výzvou, která mne v době tvorby přiblížila mým předchůdcům (Josefu Václavu Myslbekovi, Bohumilu Kafkovi a dalším).
Zobrazit více
Pocta pro Josepha Beuyse

Pocta pro Josepha Beuyse

Antonín Kašpar (*1954)

Kostel Nejsvětější Trojice Tanvaldská, Vratislavice
Dnes již nežijící legendární německý výtvarník a teoretik Joseph Beuys kdysi zabalil skutečné klavírní křídlo do filcu a namaloval na něj červenou barvou kříž. Antonín Kašpar vytvořil celkem 14 ocelových klavírů, z jejichž horní desky se šikmo k nebi zvedají kříže. Možná přijímají, možná vysílají signály do kosmu. A možná obojí současně. Když autor následně navštívil galeriive Frankfurtu, kde spatřil původní Beuysovo dílo, rozhodl se pojmenovat svou práci Pocta pro JB.
Zobrazit více
Strážce

Strážce

Stefan Milkov (*1955)

Novoměstská radnice Karlovo nám. 1/23, Praha 2
Socha Strážce vznikla původně jako komorní plastika. Vzhledem k jejímu vhodnému tvarosloví a tématu jsem  se ji rozhodl minulý rok převést do monumentálního měřítka. Co dodat k samotné plastice? Osobně to cítím tak,že časy jsou neklidné, někdy až bouřlivé a svět se mění spíše k horšímu.Mimo jiné asi potřebujeme i Strážce, silného strážce. Možná přijde i čas povolat Blanické rytíře.
Zobrazit více
Archimedon II

Archimedon II

Lukáš Rais (*1975)

Lucemburk 2, rond-point Robert Schuman, Luxembourg
Téma nekonečna či snad nezačátku, nebo nedej bože nestředu, je dlouhodobě provokujícím prvkem v autorově tvorbě. Snaha o zachycení této vysoce elementární a zároveň mystické matérie je úkol poněkud sisyfofského ražení, alespoň dle tvrzení autora samotného. Plastika vyrobená z vysoce ušlechtilé leštěné oceli, jako by tuto snahu ještě více znásobila. Svým povrchem schopným odrážet okolní svět v přímé závislosti na okolním světě, bez ohledu na okolní svět, nicméně s odrazem na sebe sama - je krásným příkladem, že velká sposta věcí kolem nás je něco naprosto odlišného, než by se na první pohled mohlo zdát. 
Zobrazit více
Original Sin

Original Sin

Liu Ruowang (*1977)

Tančící dům Jiráskovo nám. 1981/6, Praha 2
Lidoop vzhlížející vzhůru k obloze symbolizuje vzkříšení starověké civilizace. Dnes vyspělá civilizace přináší pokrokovou materiální kulturu, avšak příroda, ve které žijeme, je neustále ničena. Zmatený pohled a nevinná tvář lidoopů vyzařuje touhu současný stav napravit a vykročit směrem k veselejší budoucnosti. Název díla vychází z autorova smyslu pro realitu. Vyjadřuje tak své rozčarování z rozmělňujícícho se „oceánu civilizace“, ve které žijeme. Tato sérií je autorovým apelem na lidstvo, aby věnovalo větší pozornost krásným věcem.
Zobrazit více
Trůn

Trůn

Antonín Kašpar (*1954)

Clara Futura 5. května 1, Dolní Břežany
Tato socha je autorovým připomenutím tisícileté tradice křesťanské kultury v Evropě a v naší zemi. Autor svou sochou připomíná, co je v dnešní době tolik potřebné – základní pravidla mezilidských vztahů a slušného chování člověka k člověku. To vše je obsaženo v desateru přikázání. Antonín Kašpar říká: mnoho lidí si pod pojmem kultura představuje pouze umění jako takové. Ale kultura v pravém slova smyslu je také to, jak se chováme, jak se vyjadřujeme, jak vychováváme své děti a v neposlední řadě také to, co zde po nás zůstane jako poselství dalším generacím. Smyslem mých soch je, aby vnímavý divák při pohledu na ně o těchto věcech přemýšlel. Proto je tak důležitá velikost, výška těchto soch. Stoupněte si nebo sedněte pod tento TRŮN a hned pochopíte, kde je vaše místo a  jak směšné je vyvyšování a zdůrazňování vlastní důležitosti.  
Zobrazit více
Adam a Eva

Adam a Eva

Kryštof Hošek (*1984)

Jungmannovo náměstí Jungmannovo nám. 110 00 Praha 1
Sousoší je symbolickým odkazem k počátku člověka a lidství jako takového, kdy se člověk svým vědomím a rozumem vyčlenil z říše zvířat. Tento dar rozumu mu byl zároveň ,,osudný" v podobě všech -ismů, ideologií a náboženství, kterých je homo sapiens tvůrcem. Ve snaze vytvořit si pravidla, která by vedla k lepšímu životu jedinců ve společenství, stal se člověk obětí vlastní touhy, ega a vůli k moci. Postupně se začaly naprosto ignorovat elementární hodnoty společnosti. V současnosti se relativizuje i pojem pravdy, často už nemá jedinec sám možnost zjistit, co je pravda a co lež. Člověk se nevědomky stává jen chodícím nástrojem ,,Heideggerova gestellu," systému, který mu odebral jeho vlastní identitu.
Zobrazit více
Čtenář v křesle

Čtenář v křesle

Jaroslav Róna (*1957)

nám. Franze Kafky Nám. Franze Kafky, Praha 1
Plastika vznikla jako třetí varianta sochy Čtenáře, původně určené před budovu jedné veřejné knihovny. Paradoxně však již v době, kdy ze zakázky dávno sešlo a žádná knihovna o ni nejevila zájem.Mně ale tehdy postupně velice zaujala problematika sochy člověka, jenž je pohroužen do světa odvíjejícího se v knize.Chtěl jsem v soše Čtenáře zobrazit jak čtoucího, tak imaginativní svět knihy. Použil jsem k tomu křeslo. To křeslo je měkká a konejšivá hradba, jež nás chrání před pragmatickým světem kolem nás, a dovoluje nám unikat do světů představ a fantazie. Je to snové křeslo, a čtenář v něm je záměrně anonymní a symbolická figura, snadno zaměnitelný za kteréhokoliv čtenáře. Zároveň však křeslo dodává soše monumentalitu a posiluje význam a důležitost tohoto tak křehkého námětu. A v neposlední řadě je také třeba vzdát hold světu papírové knihy v době, kdy je ohrožován  ( a my s ní ! ) agresívním světem informačních technologií a vykastrovaných e - knih.
Zobrazit více
Untitled

Untitled

Paolo Grassino (*1967)

Velkopřevorské náměstí Malá Strana, 118 00 Praha 1
Untitled 01 je pokus o vytvoření sochy pouze s linií. Linie se stává sítí a pláštěm lidské aury. Práce se provádí přímým mísením plastových vlnitých trubek místo použití vosku jako v tradičních procesech tavení kovů. Tato technika způsobí, že tvar bude (jako fotografický snímek) unikátní. Vlnitá trubice zůstává plná kovu, obvykle používaného pro nepřetržité vedení elektrického proudu. Tento způsob zamezuje průchodu energie jako v krystalizovaném oběhu. Intuice odvozená z experimentů na živých tělech zachovaných v kryptách kaple Sansevero v Neapoli.
Zobrazit více
Klecohlavy / Nebeská sféra

Klecohlavy / Nebeská sféra

Kurt Gebauer (*1941)

Vojanovy sady U Lužického semináře, Praha 1
Klecohlavy - Kurt Gebauer Nebeská Sféra - Vladimír Škoda   KLECOHLAVY  V a VI   1995, 2010 První Klecohlavy  vznikly z nýtované pásoviny 1987, další ze železného drátu pro dvorek u Vladislavského sálu při výstavě na Pražském hradě v roce 1995. Poslední tři z tlusté kulatiny byly pro paní Medu Mládkovou na dvorek Musea Kampa. Lidské hlavy jsou vězení obludných blblostí. Klec ale nezabrání, aby tam zavanulo i něco lepšího a díky mezerám mezi mřížemi to pak může zavanout  i do jiných klecohlav. Tak ať vane!
Zobrazit více
Levitující postava

Levitující postava

Jakub Flejšar (*1980)

Mírové náměstí Mírové náměstí, 550 01 Broumov
Mé neustálé uvažování o sobě samém, o člověku, o jedinci a jeho postavení v systému lidství, jeho zdánlivé důležitosti, která je ve skutečnosti bezvýznamná a nesmyslná mne přivedla k zobrazování člověka, jedince a jeho úlohy na světě. Jsme vlastně jenom prázdné, nehybné schránky stojící (sedící) na jednom místě přesvědčeni o své výjimečnosti. V šechny mé plastiky, včetně této, jsou často abstraktním vyobrazením lidské prázdnoty bezdůvodně přebývající v tomto světě.
Zobrazit více
Sedící postava

Sedící postava

Alexandra Koláčková (*1964)

Sluneční park, Zbraslav Jaromíra Vejvody 1400, Praha-Zbraslav
Prvotním impulzem vzniku této realizace byl záměr dotvořit intimní místo jedné soukromé zahrady posezením s plastikou. Vznikla tak lavička v podobě stylizované ženy, které se můžete uvelebit v náručí s knížkou, nebo usednout tváří v tvář blízké osobě v důvěrném hovoru. Umístěním ve veřejném prostoru dostává tato socha další význam, který je v mé práci už pevně zakotven: působit jako ostrůvek oživení ulice, kterou obvykle jen probíháte, jako možnost krátkého zastavení obohaceného nečekaným estetickým vjemem a jako prostředek ke spočinutí.
Zobrazit více
Kapsule

Kapsule

Tomáš Medek (*1969)

Oblastní galerie Liberec Masarykova 723/14, Liberec
V posledních deseti letech se Tomáš Medek intenzivně zabývá 3D technologiemi, jako je metoda FDM Rapid Prototyping, 3D digitalizace a měření, jinými slovy technikou prostorového 3D tisku a 3D skenu, které mu umožňují vytváření nejsložitějších strukturálních objektů, jež jsou bez těchto metod prakticky nerealizovatelné. Výsledná díla jsou převážně tvořena z kompozitního materiálu nebo ABS plastu. Ústředním tématem jeho současné tvorby jsou organické struktury. Umělcovou inspirací je příroda, přírodní procesy a zákonitosti, biologická struktura života a zároveň konstruktivní složky stavby organismů. Objekty multiplikuje, propojuje, deformuje, obtéká do organických struktur, hledá vazby, spojení a napětí. Nahlíží pod povrch skrz sítě do nitra a odkrývá vnitřní světy, průhledy a průniky. Postupně vytváří cyklus objektů, který nese pracovní název Plody. Některé realizace jsou odlévány do bronzu (viz. Kapsule), i když díky své složitosti je jejich odlévání velice náročným procesem, vyžadujícím specializovanou technologii. Vznikají tak jedinečné a tvarově různorodé umělecké objekty s dokonalou řemeslnou stránkou a promyšleným konceptem.
Zobrazit více
Hlava Koně

Hlava Koně

Jakub Flejšar (*1980)

ČSOB Pardubice Masarykovo nám. 1544, Pardubice I
Kůň je v klasické sochařině nejčastěji zobrazovaným zvířetem. Na pomnících slavných vojevůdců je stavěn na jejich úroveň. To je nejen kvůli jeho důležitosti v boji, ale také díky jeho tvaru, kráse, sošnosti, pohybu a energii - to vše skloubit do nehybné plastiky bylo pro mne výzvou, která mne v době tvorby přiblížila mým předchůdcům (Josefu Václavu Myslbekovi, Bohumilu Kafkovi a dalším).
Zobrazit více
Stvůra

Stvůra

Jan Dostál (*1992)

Náměstí Republiky náměstí Republiky, Praha 1
Se Stvůrou se musí žít Dělat sochy lze různým způsobem, dělat ale velkou sochu je svým způsobem příběh sám o sobě. Jan Dostál, velmi mladý sochař, pouhý rok po absolvování Gabrielova sochařského ateliéru na brněnské FAVU, se pustil do svého zatím největšího díla, zvícího 12 metrů do výšky. Motivem je Stvůra, postava nepostava sestavená a svařovaná z kusů ostrého železa, materiálu, se kterým sochař žije, a který miluje. Stvůra má svůj předobraz v podobě modelu, pokud se o soše vysoké cca dva a půl metru dá jako o modelu vůbec mluvit. Podle něj Honza sestavuje od nohou svoji velkou, veeelliiiikkoouu výslednou Stvůru. Antropomorfický tvar na pomezí abstraktního výrazu se vyznačuje dostálovským rukopisem, plným ostrých tahů a řezavých úhlů. Má svůj vizuální backround stejně tak v současném scifi světě,  jako v  tetovací subkultuře či se odráží od pozdního sochařského modernismu. Stvůra je velkolepá a vstupuje na světlo z důvodu, aby Jan Dostál vyjevil svůj zvláštní železný ostrý vesmír, svoji estetiku, se kterou žije a která žije v něm, jak Vetřelec, kterého se určitě nejde zbavit. Svařovat po částech velkolepou plastiku, bez doprovodného výkresu, podle svých představ, za pomocí jeřábu-sochy vlastní konstrukce a vlastní výroby je ovšem také velkolepé. Umění má v tomto případě šanci uhranout a překvapit. A nejen velikostí Stvůry. Vítejte do jiného světa
Zobrazit více
Klíčová socha

Klíčová socha

Jiří David

Zámek Mikulov Zámek Mikulov
Klíčová socha od Jiřího Davida symbolizuje pro naši společnost určitý milník. Nejen ve smyslu svého odkazu k Sametové revoluci, ale také k neustálé nutnosti připomínat si důležitost svobody ducha, svobody názoru a svobody projevu. A právě proto je pro město Mikulov spolupráce Mikulovského výtvarného sympozia “Dílna“ a Sculpture Line nesmírně důležitá v tom, že se podařilo vrátit toto dílo zpět na území České republiky. A to právě v roce, kdy si připomínáme již třicáté výročí Sametové revoluce. Výročí revoluce, ke které odkazují i samotná písmena obalená klíči v typografickém provedení běžných fontů užívaných za socialismu.
Zobrazit více
Andělé moří

Andělé moří

Michal Trpák (*1982)

DEPO2015 Presslova 14/14, Plzeň 3
Manty – vznosná majestátní podmořská stvoření, jejichž pohyb paradoxně připomíná let ptáků. Elegantní tanečnice pohybující se v hlubinách nezkrotných oceánů. Ladné křivky protínající jednu z opravdu posledních divočin světa. Světa, se kterým jsme tolik propojeni a přitom je nám tolik vzdálený a neznámý. A snad kvůli těmto všem protikladům, fascinován mohutností a křehkostí zároveň, jsem se rozhodl vystavit tohoto tvora ve zcela jiném prostředí, jiné perspektivě, ve zcela jiných souvislostech. Při procházce pod andělskými křídly můžete snít, popustit uzdu fantazii a přenést se na mořské dno anebo někam dál...
Zobrazit více
Archimedon

Archimedon

Lukáš Rais (*1975)

Kostelní ul. Kostelní, Broumov
Práce na plastikách zabývajících se tímto tématem je svým způsobem nekonečná, čímž poměrně výstižně odhaluje i jednu z mentálních podstat díla. Rytmus a pohyb materiálu plastiky ožívá spolu z pohybem pozorovatele a ten samozřejmě nemusí být nutně fyzický. Není ovšem žádoucí odrazovat pozorovatele od přímého kontaktu s plastikou. Autor doporučuje zaplésti se do záhybů díla, ať fyzicky či vnitřně a vychutnat si to tajemství „Jistoty nikdy nekončící nejistoty.“
Zobrazit více
Cariatidi

Cariatidi

Luca Freschi

Casa Toesca Via Ivrea, 42, 10086 Rivarolo Canavese
Slavnostní a nadčasové Cariatidi (Caryatids) Lucy Freschi vynikají v tichu. Jsou to mimořádně vysoké a křehké postavy, na pohled strohé a nesmírně nehybné, vycházejí z pečlivého a upřímného gesta umělce, který v těchto dílech s obdivuhodnou péčí učinil z rovnováhy nejvyšší výkon svého tvůrčího gesta. Tyto vysoké postavy mají prastarý půvab a vítají ve svých vertikálních prvcích tradice, jako jsou busty soch, fragmenty sloupů nebo lesklé lebky, ke kterým umělec přidává velké nebo malé vázy stále nových tvarů a barev, které drží uvnitř bohatství světa a kultur. Vázy jsou v jejich zamýšleném převrácení forem nejznepokojivějším prvkem Karyatid. Ve skutečnosti nesou silné znamení pomíjivosti bytí. Karyatidy se ve své sladké melancholii plně upírají do této jemné a upřímné reflexe života a jeho pomíjivosti, která je pro Freschiho poetiku tak typická.
Zobrazit více
King Kong Balls

King Kong Balls

Denis Defrancesco (*1954)

náměstí Miloše Formana Náměstí Miloše Formana, Praha 1
… Koule Konga, Pohled Krále, Pauza pro diváky… Mezi troufalostí a lhostejností, jistá myšlenka svobody zalitá do bronzu… Tvořit a nechat je povídat…    … Ti, kteří uvidí jen jeho atributy, nic neviděli, nic nepochopili… Velké odhalení s cílem potrápit konformisty… oklamat hlupáky… Úsměv, který vytušíme… … Hrubá návnada nestoudného Opičáka… Provokace Konga s cílem vyvolat klepy mezi salónními „Čitami“, zakomplexovat všechny trpasličí šimpanze masturbace… Jeho koule tváří v tvář světu, jako kokosy vhozené do vizáže konformismu… … Poklidná rezistence nezkroceného Opičáka… Jeho pohled je jinde… Daleko od lidského zvěřince, od tohoto omezeného světa… Daleko od zdejšího divadla bez jemnosti, daleko od komedie bez něžnosti… … Kong sní… Ztracený ráj… Bez klece, bez pána… Svoboda u paty svého stromu… Smích, který neslyšíme… Jeho koule jsou gongy, které odzvoní velké probuzení…
Zobrazit více
Květinářka

Květinářka

Michal Gabriel (*1960)

ČSOB Radlická 333/150, Praha 5
Na začátku nebylo vůbec jisté, bude-li mít socha něco společného s květinami. Moje dcera Marie stojí s plným pytlem něčeho – šlo myslím o skořápky vlašských ořechů. Socha s asfaltově černé pryskyřice vznikla nanesením, modelováním a uhlazením povrchu pryskyřice na polystyrénovém základu sochy. Sochu jsem znovu zaformoval a odlil do bílé polyesterové pryskyřice tentokrát již se záměrem umístit do pytle živou rostoucí květinu. To jsem ve dvou variantách zrealizoval a teprve potom nazval sochu Květinářka. Rozhodl jsem se pro tento pozitivní název i v případě první temné sochy, která v sobě žádnou živou květinu nemůže mít. A tak černá květinářka stojí s otevřeným plným pytlem semen černých lilií, připravena je rozesít do okolí. Nebo, také jak tomu bylo v instalaci v ČSOB, měla k mému překvapení, pytel naplněný zlatými čokoládovými mincemi.
Zobrazit více
Třetí ruka

Třetí ruka

Alexandra Koláčková (*1964)

Park Nové Vratislavice Vratislavice nad Nisou
Křesla pro město je autorský projekt krátkodobých i permanentních instalací zářivě barevných keramických pohovek a křesel do rušných ulic měst. Zastavte se na chvíli na neplánovaném místě přímo na ulici, posaďte se, dotýkejte se hladkých lesklých tvarů, vnímejte barvy. Uvelebte se a rozhlédněte kolem sebe nebo na chvíli zavřete oči a zaposlouchejte se do zvuků ulice. Dovolte si být tady a teď.
Zobrazit více
Kůň

Kůň

Michal Gabriel (*1960)

Park Nové Vratislavice Vratislavice nad Nisou
Jde o třetího koně ze sousoší Jezdec. Celé sousoší jsem dokončil před několika lety v laminátových odlitcích. Tvoří ho sochy tří koní a jednoho koně i s jezdcem. Abych mohl sousoší vystavovat i v exteriéru, začal jsem postupně sochy odlévat do bronzu. Během té doby jsem sochy vystavoval a vystavuji i samostatně. Doufám, že se jednou dočkám a celé sousoší uvidím vystavené kompletně, třeba právě v rámci festivalu Sculpture Line, v některém z českých měst. 
Zobrazit více
Optimista a Pesimista

Optimista a Pesimista

Jakub Flejšar (*1980)

Aupark Hradec Králové Gočárova tř. 1754/48a, 500 02 Hradec Králové
Při své práci se zamýšlím nad bytím, nad člověkem a jeho úloze na tomto světě. Člověk, rádoby společenská bytost, zvyklá nebýt sama (proto je pro nás vždy příjemnější sledovat spise sousoší více figur). Jsme však osamoceni v našem bytí, sami v sobě a sami se sebou. Ač vedle sebe sedící, osamoceni jsme se svým pohledem na svět, jeden optimista, druhý pesimista, stejní či podobní vzhledem, rozdílní  názorem, ve fyzickém světě pospolu v tom vnitřním se však nepotkavajici.....
Zobrazit více
Stálá instalace Kůň

Kůň

Michal Gabriel (*1960)

Zámecký park, Vratislavice nad Nisou Vratislavice nad Nisou
Jde o třetího koně ze sousoší Jezdec. Celé sousoší jsem dokončil před několika lety v laminátových odlitcích. Tvoří ho sochy tří koní a jednoho koně i s jezdcem. Abych mohl sousoší vystavovat i v exteriéru, začal jsem postupně sochy odlévat do bronzu. Během té doby jsem sochy vystavoval a vystavuji i samostatně. Doufám, že se jednou dočkám a celé sousoší uvidím vystavené kompletně, třeba právě v rámci festivalu Sculpture Line, v některém z českých měst.
Zobrazit více
Stálá instalace Třetí ruka

Třetí ruka

Alexandra Koláčková (*1964)

Zámecký park, Vratislavice nad Nisou Vratislavice nad Nisou
Křesla pro město je autorský projekt krátkodobých i permanentních instalací zářivě barevných keramických pohovek a křesel do rušných ulic měst. Zastavte se na chvíli na neplánovaném místě přímo na ulici, posaďte se, dotýkejte se hladkých lesklých tvarů, vnímejte barvy. Uvelebte se a rozhlédněte kolem sebe nebo na chvíli zavřete oči a zaposlouchejte se do zvuků ulice. Dovolte si být tady a teď.
Zobrazit více
Čtenář v křesle

Čtenář v křesle

Jaroslav Róna (*1957)

nám. Franze Kafky Nám. Franze Kafky, Praha 1
Plastika vznikla jako třetí varianta sochy Čtenáře, původně určené před budovu jedné veřejné knihovny. Paradoxně však již v době, kdy ze zakázky dávno sešlo a žádná knihovna o ni nejevila zájem.Mně ale tehdy postupně velice zaujala problematika sochy člověka, jenž je pohroužen do světa odvíjejícího se v knize.Chtěl jsem v soše Čtenáře zobrazit jak čtoucího, tak imaginativní svět knihy. Použil jsem k tomu křeslo. To křeslo je měkká a konejšivá hradba, jež nás chrání před pragmatickým světem kolem nás, a dovoluje nám unikat do světů představ a fantazie. Je to snové křeslo, a čtenář v něm je záměrně anonymní a symbolická figura, snadno zaměnitelný za kteréhokoliv čtenáře. Zároveň však křeslo dodává soše monumentalitu a posiluje význam a důležitost tohoto tak křehkého námětu. A v neposlední řadě je také třeba vzdát hold světu papírové knihy v době, kdy je ohrožován ( a my s ní ! ) agresívním světem informačních technologií a vykastrovaných e - knih.
Zobrazit více
Nohy z vody

Nohy z vody

Kurt Gebauer (*1941)

Mlýnská strouha Mlýnská strouha 301 00 Plzeň 3
„Že plavkyně a jiné vznášející se dámy je moje celoživotní téma, se asi ví. Nohy z vody jsou trochu něco jiného. Je to nad vodou viditelná část stojky a to je většinou nejradostnějším projevem dětí a děvčat ve vodě. No, já si to taky někdy střihnu. Z toho blbnutí mají radost i ti, co to vidí, no a jak zjistit tu radost i tam, kde se holky většinou nekoupou, nebo někdy koupou, ale právě je na to trochu zima? Socha nahradí kde co – nežijící básníky, svaté, ale i zločince. Tak proč by neměly mít pomník nohy z vody, když jsou symbolem toho nejdůležitějšího, proč jsme tady, radosti ze života?“
Zobrazit více
Dvě Křesla

Dvě Křesla

Alexandra Koláčková (*1964)

Dětský ostrov Dětský ostrov, Smíchov, Praha 5
Deinstalováno Umělecká díla mají svoje místo v zahradách a parcích od nepaměti. Mohou být nenápadným doplňkem, extravagantním šperkem, průvodcem, nebo mohou být ústředním motivem, hlavním důvodem, proč zahradní prostor vznikl.  Umělecké dílo a jeho umístění v zahradě může mít význam hluboce osobní, nebo může být výsledkem precizně promyšleného architektonického záměru. Díla Alexandry Koláčkové jsou na první pohled rozeznatelná, její rukopis je nezaměnitelný. A přesto, nebo právě proto, v zahradě rozbíhají vypravěčskou linku daného prostoru tolika různými směry …  Jsou ozdobou, prolézačkou, středobodem prostoru, překvapením vykukujícím z podrostu, lavičkou … A to je to, co já osobně na díle Alexandry opravdu cením.  Většina zahrad není jen pozorována, prostor je aktivně využíván – dotýkání, sezení, ležení, chození a válení je dovoleno, ba dokonce vítáno. A stejně tak je to i s plastikami Alexandry Koláčkové. Jejich oblé, jednoduché a přívětivé tvary a často nadživotní velikost k jejich zdolání přímo vybízejí. To je pro mě, jako zahradního architekta, obrovský bonus. Zahrada, a všechno co je v ní, by měla vybízet k návštěvě, kynout prstem k probádání a objevení. A v případě Alexandřiných plastik jde často nejen o řečnický obrat, ale o skutečnou ruku, nebo rovnou celé tělo, které vyzývají k posezení, poležení, opření … Cokoliv chcete a cokoliv vás napadne. A vaše děti, a návštěvu, a jejich děti.  Kateřina Pospíšilová, zahradní architektka
Zobrazit více
Socha pro Richarda Serru

Socha pro Richarda Serru

Václav Fiala (*1955)

Kopeckého sady Kopeckého Sady, Plzeň 3
Rád své sochy někomu připisuji.  Mnohdy svým oblíbeným architektům, spisovatelům, filosofům či básníkům. Jindy místům, událostem nebo pocitům a náladám. Dedikovat sochy sochařům se zdráhám. Snad se o tom americký sochař Richard Serra nedoví, že jsem sochu Hromada dedikoval jemu. Činím tak z obdivu k autorovi, který mě svým dílem upozornil na skutečnost, že socha kromě tvaru, materiálu, barvy atd. může mít ještě jeden charakteristický rys, který ji určuje – váhu. Váha sochy může být stejně emotivní jako všechno ostatní. I samotná manipulace s objektem se stává součástí sochy. Pokud váhu přijmeme jako charakteristickou vlastnost, přestává být na obtíž a naopak se ze všech komplikací, které váha sochy běžně přináší, stává součást díla i prožitku.
Zobrazit více
Jedna z velkých hlaviček

Jedna z velkých hlaviček

Kurt Gebauer (*1941)

Gong Ostrava Gong Ostrava, Poděbradova
Velké hlavičky či jiné hlavy á la žárovka je moje dlouhodobé téma. Lidská hlava je záhadný objekt, dokáže zářit nápady, dobrotou a dokáže být zabetonovaná blbostí a agresivitou. A tak pohledem na ně můžeme meditovat, co jsme zač. Hlavy jakožto neportréty všeho druhu páchám už nejméně od poloviny 70. let. Čtyři dvoumetrové byly v roce 2011 na náměstí Jana Palacha, v roce 2013 u Národní technické knihovny a na Landscape Festivalu v Praze. V roce 2016 v Českých Budějovicích opilci některé Hlavičky rozbili. Teď je jedna tady. Je to ale jen v našich hlavičkách.
Zobrazit více
Original Sin

Original Sin

Liu Ruowang (*1977)

OC Grand OC Grand, Pardubice
Lidoop vzhlížející vzhůru k obloze symbolizuje vzkříšení starověké civilizace. Dnes vyspělá civilizace přináší pokrokovou materiální kulturu, avšak příroda, ve které žijeme, je neustále ničena. Zmatený pohled a nevinná tvář lidoopů vyzařuje touhu současný stav napravit a vykročit směrem k veselejší budoucnosti. Název díla vychází z autorova smyslu pro realitu. Vyjadřuje tak své rozčarování z rozmělňujícícho se „oceánu civilizace“, ve které žijeme. Tato sérií je autorovým apelem na lidstvo, aby věnovalo větší pozornost krásným věcem.
Zobrazit více
Lvice

Lvice

Jaroslav Róna (*1957)

Zámek Ratměřice Zámek Ratměřice, Ratměřice 257 03
Socha Sedící lvice vznikla jako návrh pro pětimetrovou monumentální sochu, jež by oživovala a tematicky završila kopec Parukářka (nejvyšší vrchol v Praze) ve specifické pražské čtvrti Žižkov. Téma reflektuje výrazný (poněkud sebeironický) patriotismus rebelantské, převážně dělnické čtvrti, která se vždy kriticky vymezovala k vládnoucímu establishmentu. Lvice byla navržena jako hrdá partnerka a zároveň rivalka oficiálního českého symbolu - dvojocasého lva, jenž symbolicky sídlí na protějším vrchu v prostorách Pražského hradu. Výrazný ornamentální reliéf na povrchu sochy vznikl původně z technologických důvodů, tedy jako přiznaná nosná kovová kostra pro uchycení tepaných měděných plátů sochy, ale nakonec se stal prvkem, jenž z jednoduchého sochařského námětu dělá magický objekt, připomínající egyptský nebo asyrský archeologický artefakt.                       
Zobrazit více
Pocta pro Josepha Beuyse

Pocta pro Josepha Beuyse

Antonín Kašpar (*1954)

Kostel Nejsvětější Trojice Tanvaldská, Vratislavice
Dnes již nežijící legendární německý výtvarník a teoretik Joseph Beuys kdysi zabalil skutečné klavírní křídlo do filcu a namaloval na něj červenou barvou kříž. Antonín Kašpar vytvořil celkem 14 ocelových klavírů, z jejichž horní desky se šikmo k nebi zvedají kříže. Možná přijímají, možná vysílají signály do kosmu. A možná obojí současně. Když autor následně navštívil galeriive Frankfurtu, kde spatřil původní Beuysovo dílo, rozhodl se pojmenovat svou práci Pocta pro JB.
Zobrazit více
Nosorožec

Nosorožec

Jaroslav Róna (*1957)

Jungmannovo náměstí Jungmannovo náměstí, Praha 1
Deinstalováno Socha Nosorožec vznikla z jednoduché ideje - využít ochranný obrněný pancíř jednoho druhu afrického nosorožce, skládající se z mohutných kožovitých a rohovinových plátů k vytvoření fantaskní figury nosorožčího rytíře - kolosu, jenž bude kombinovat lidské a zvířecí prvky. Zároveň socha symbolicky poukazuje na nutnost světové ochrany nádherného stvoření z africké divočiny, jež díky lidské hlouposti, pověrčivosti a hamižnosti postupně mizí ze zemského povrchu. Je obecně známo, že nosorožci jsou během posledního staletí systematicky vybíjeni pro svůj rohovinový roh, jenž je vyhledáván díky pověře - že prášek z něj léčí mužskou impotenci. Pozapomenuté téma rytíře ve zbroji je jedno z výrazných sochařských témat, které autor po dlouhé době navrací na scénu současného sochařství, samozřejmě ve výrazně transformované podobě, jež dokazuje, že žádné téma není nikdy odsouzeno k trvalému zapomnění.   
Zobrazit více
Stvůra

Stvůra

Jan Dostál (*1992)

Smetanovy sady Smetanovy Sady, Olomouc
Se Stvůrou se musí žít Dělat sochy lze různým způsobem, dělat ale velkou sochu je svým způsobem příběh sám o sobě. Jan Dostál, velmi mladý sochař, pouhý rok po absolvování Gabrielova sochařského ateliéru na brněnské FAVU, se pustil do svého zatím největšího díla, zvícího 12 metrů do výšky. Motivem je Stvůra, postava nepostava sestavená a svařovaná z kusů ostrého železa, materiálu, se kterým sochař žije, a který miluje. Stvůra má svůj předobraz v podobě modelu, pokud se o soše vysoké cca dva a půl metru dá jako o modelu vůbec mluvit. Podle něj Honza sestavuje od nohou svoji velkou, veeelliiiikkoouu výslednou Stvůru. Antropomorfický tvar na pomezí abstraktního výrazu se vyznačuje dostálovským rukopisem, plným ostrých tahů a řezavých úhlů. Má svůj vizuální backround stejně tak v současném scifi světě,  jako v  tetovací subkultuře či se odráží od pozdního sochařského modernismu. Stvůra je velkolepá a vstupuje na světlo z důvodu, aby Jan Dostál vyjevil svůj zvláštní železný ostrý vesmír, svoji estetiku, se kterou žije a která žije v něm, jak Vetřelec, kterého se určitě nejde zbavit. Svařovat po částech velkolepou plastiku, bez doprovodného výkresu, podle svých představ, za pomocí jeřábu-sochy vlastní konstrukce a vlastní výroby je ovšem také velkolepé. Umění má v tomto případě šanci uhranout a překvapit. A nejen velikostí Stvůry. Vítejte do jiného světa
Zobrazit více
Original Sin

Original Sin

Liu Ruowang (*1977)

Park Nové Vratislavice Vratislavice nad Nisou
Lidoop vzhlížející vzhůru k obloze symbolizuje vzkříšení starověké civilizace. Dnes vyspělá civilizace přináší pokrokovou materiální kulturu, avšak příroda, ve které žijeme, je neustále ničena. Zmatený pohled a nevinná tvář lidoopů vyzařuje touhu současný stav napravit a vykročit směrem k veselejší budoucnosti. Název díla vychází z autorova smyslu pro realitu. Vyjadřuje tak své rozčarování z rozmělňujícícho se „oceánu civilizace“, ve které žijeme. Tato sérií je autorovým apelem na lidstvo, aby věnovalo větší pozornost krásným věcem. Park je otevřen pouze od jara do podzimu, nicméně dílo je viditelné z okolí.
Zobrazit více
Dvaja

Dvaja

Andrej Margoč (*1977)

Oblastní galerie Liberec Oblastní galerie Liberec
Socha pochází z cyklu Proměny autoportrétu. Jde o profilovou linku mé tváře, kterou se nebojím deformovat, následně zarotovat a vytvořit tak nový pohled na mojí podobu. Název sochy je Dvaja proto, že každý člověk na světě se snaží najít sebe samého a nejčastěji se takto nachází a dokáže se sebou komunikovat, když vidí svoji podobu v zrcadle. Proto vytvářím zrcadlové obrazy sebe samého, abych skrze umění našel sebe a umožnil i ostatnímse touto cestou vydat, zamyslet se a najít se v tomto rychle plynoucím čase.
Zobrazit více
Archimedon II

Archimedon II

Lukáš Rais (*1975)

Lucemburk 2, rond-point Robert Schuman, Luxembourg
Téma nekonečna či snad nezačátku, nebo nedej bože nestředu, je dlouhodobě provokujícím prvkem v autorově tvorbě. Snaha o zachycení této vysoce elementární a zároveň mystické matérie je úkol poněkud sisyfofského ražení, alespoň dle tvrzení autora samotného. Plastika vyrobená z vysoce ušlechtilé leštěné oceli, jako by tuto snahu ještě více znásobila. Svým povrchem schopným odrážet okolní svět v přímé závislosti na okolním světě, bez ohledu na okolní svět, nicméně s odrazem na sebe sama - je krásným příkladem, že velká sposta věcí kolem nás je něco naprosto odlišného, než by se na první pohled mohlo zdát.
Zobrazit více
Strážce

Strážce

Stefan Milkov (*1955)

Dům U Jonáše Pernštýnské nám. 50, Pardubice
Socha je od 25.8. vystavena v Benátkách.   Socha Strážce vznikla původně jako komorní plastika. Vzhledem k jejímu vhodnému tvarosloví a tématu jsem  se ji rozhodl minulý rok převést do monumentálního měřítka. Co dodat k samotné plastice? Osobně to cítím tak,že časy jsou neklidné, někdy až bouřlivé a svět se mění spíše k horšímu. Mimo jiné asi potřebujeme i Strážce, silného strážce. Možná přijde i čas povolat Blanické rytíře.
Zobrazit více
Trůn

Trůn

Antonín Kašpar (*1954)

Clara Futura 5. května 1, Dolní Břežany
Tato socha je autorovým připomenutím tisícileté tradice křesťanské kultury v Evropě a v naší zemi. Autor svou sochou připomíná, co je v dnešní době tolik potřebné – základní pravidla mezilidských vztahů a slušného chování člověka k člověku. To vše je obsaženo v desateru přikázání. Antonín Kašpar říká: mnoho lidí si pod pojmem kultura představuje pouze umění jako takové. Ale kultura v pravém slova smyslu je také to, jak se chováme, jak se vyjadřujeme, jak vychováváme své děti a v neposlední řadě také to, co zde po nás zůstane jako poselství dalším generacím. Smyslem mých soch je, aby vnímavý divák při pohledu na ně o těchto věcech přemýšlel. Proto je tak důležitá velikost, výška těchto soch. Stoupněte si nebo sedněte pod tento TRŮN a hned pochopíte, kde je vaše místo a  jak směšné je vyvyšování a zdůrazňování vlastní důležitosti.
Zobrazit více
Dynamikon

Dynamikon

Stefan Milkov (*1955)

Gong Ostrava Poděbradova, Ostrava
Plastika Dynamikon patří do série mých posledních monumentálních prací, kterým říkám „strojové sochy” a ve kterých hledám tvarosloví, které by ve výsledku působilo jako syntéza něčeho biologického a technického. V tomto případě se jedná o jakýsi animální, velice silný stroj, připravený k určité akci. Zatím však nevíme, zda tato akce bude pro nás užitečná nebo nebezpečná.
Zobrazit více
Klecohlavy

Klecohlavy

Kurt Gebauer (*1941)

Vojanovy sady Vojanovy Sady, Praha 1
KLECOHLAVY  V a VI   1995, 2010 První Klecohlavy  vznikly z nýtované pásoviny 1987, další ze železného drátu pro dvorek u Vladislavského sálu při výstavě na Pražském hradě v roce 1995. Poslední tři z tlusté kulatiny byly pro paní Medu Mládkovou na dvorek Musea Kampa. Lidské hlavy jsou vězení obludných blblostí. Klec ale nezabrání, aby tam zavanulo i něco lepšího a díky mezerám mezi mřížemi to pak může zavanout  i do jiných klecohlav. Tak ať vane!
Zobrazit více
Labyrinthum

Labyrinthum

Jörg Plickat (*1954)

University of Applied Sciences Campus of Kiel University of Applied Sciences, Sokratesplatz
Tato monumentální krychle je výsledkem řady matematických funkcí. Bylo přidáno pět oblouků a vytvořena Booleovská funkce průniku s jednou velkou krychlovou hmotou. Je docela obtížné si tento proces představit, jelikož lze těžko rozeznat puristická elementární tělesa, z nichž je socha vytvořena - není však zcela nezbytné je pochopit, abychom získali estetický dojem. Uvnitř těchto dvou kostek vzniká specifická dynamika, která interaguje s ostře lomeným vnějším povrchem. Průnik tvoří mohutné hrany, jejichž síla je jemně zpochybňována morbidní rezivostí.  
Zobrazit více
Perspectives

Perspectives

Volker Bartsch (*1953)

Freie Universität in Berlin-Dahlem Freie Universität in Berlin-Dahlem
V roce 2006/2007 navrhl a postavil Volker Bartsch bronzovou sochu "Perspectives", která je se svou velikostí 8×9×12 m považována za dosud největší a nejsložitější bronzovou sochu v Evropě. Je trvale umístěna před budovou Henryho Forda na Univerzitě Freie v Berlíně-Dahlemu a je věnována studentům, kteří byli zavražděni během založení univerzity kvůli jejich angažovanosti k akademické a politické svobodě.
Zobrazit více
Original Sin

Original Sin

Liu Ruowang (*1977)

Smetanovy sady Výstaviště Flora, Olomouc
Lidoop vzhlížející vzhůru k obloze symbolizuje vzkříšení starověké civilizace. Dnes vyspělá civilizace přináší pokrokovou materiální kulturu, avšak příroda, ve které žijeme, je neustále ničena. Zmatený pohled a nevinná tvář lidoopů vyzařuje touhu současný stav napravit a vykročit směrem k veselejší budoucnosti. Název díla vychází z autorova smyslu pro realitu. Vyjadřuje tak své rozčarování z rozmělňujícícho se „oceánu civilizace“, ve které žijeme. Tato sérií je autorovým apelem na lidstvo, aby věnovalo větší pozornost krásným věcem.
Zobrazit více
Metamorphose

Metamorphose

Johannes Pfeiffer

Donaugalerie Donaugalerie Tuttlingen Germany
V roce 2019 jsem začal pracovat na mé umělecké instalaci "Waldlabyrinth“ z roku 2003. A památník tak dostal další význam. Obložil jsem kmeny stromů bitumenem a dal jsem jasně najevo, jak lidské činy narušují přírodu a dusí ji. Jedná se o vzácný příklad změny uměleckých objektů ve veřejných prostorách. Nezbytná změna, která bude spravedlivá vůči měnícím se životním podmínkám lidí. Kmeny stromů jsou symbolem naší doby.
Zobrazit více
Jesus Christ Super Stealth

Jesus Christ Super Stealth

Stefan Milkov (*1955)

Piazzetta Národního divadla Národní 2, 110 00 Nové Město
Zastávám názor, že by umělec a především sochař, neměl popisovat a vysvětlovat svoje dílo, nebot’ tím ubírá divákovi svobodu a prostor,aby si to dílo vyložil a vnímal po svém. Mám- li však popsat,co bylo motivem k vytvoření této plastiky, je to jednoduché: Jde s nadsázkou o věčný rozpor našeho křesťanského morálního, mírumilovného kodexu a přitom neustálé potřeby vyvíjet čím dál tím dokonalejší zbraně hromadného ničení. S.M.
Zobrazit více
Degree

Degree

Ochirbold Ayurzana (*1976)

NordArt - Büdelsdorf Vorwerksallee 24782, Büdelsdorf
"Mé dílo se jmenuje Degree. Je to starověké mongolské slovo pro pohyb tvaru. Linka oddělující dvě poloviny symbolu jin a jang je považována za symbol Degree. Přemýšlel jsem o symbolu ve vztahu k původu života. Takže Degree je protipohyb. Ten je základem zrození života. Dalo by se říci, že vesmír existuje s tímto pohybem. Jako současný umělec jsem chtěl tento starodávný koncept interpretovat v novém stylu. Lidé v mé instalaci se neklaní. Zaujímají však jedinečnou pozici, která je pro skutečné lidi nemožná, jsou v jakémsi meditativním stavu. A snaží se dosáhnout duchovní říše. Pojetí vědomí je hlavním tématem mé tvorby. Protože všechno, co v našem životě děláme, souvisí s naším vědomím."
Zobrazit více
Nuova meteora

Nuova meteora

Riccardo Cordero (*1942)

Art&wine Foundation Art&wine Foundation - Govone (Cuneo) Italy
  Zdá se, že dynamika tvaru zamyká všechny energie, které z něj přicházejí, aby je nerozptylovala v prázdnotě. Každý strukturální pohyb je koncipován jako koncentrační cesta mysli a těla, která znovu objevuje vzájemnou potřebu postupovat dialekticky směrem k úplné syntéze přítomných prvků. Když se podíváme na některá díla věnovaná symbolické hmotě "meteoru", jde cítit, že dialektika mezi hmotností a lehkostí se vyvíjí spojováním přímek a zakřivení, které zahrnují souřadnicovou rotaci tvaru, skutečné a správné architektonické místo, kde intuitivní geometrie a náhlé trhliny vracejí tvrdou složitost primární struktury... Přizpůsobeno z textu Claudia Cerritelliho
Zobrazit více
(DES) brotamentos

(DES) brotamentos

Catiuscia Bordin Dotto

Universidade Federal de Santa Maria Universidade Federal de Santa Maria
Vitalita. Energie, která svádí smysly. Formální obavy, které jsou expresivně strukturovány. Narodily se dobrovolně v (v?) dostupném prostoru vnímaném sochařovým materiálem a lidskou citlivostí. Díky nim se jejich místa počítají. Zabírají se, aby byly také zabírány ... Ukazují se v barvách, aby nám ukázaly, co může být tady a tam ... Pronikají do okolí, úchvatně a hierarchicky, jako touhy ... Legitimní a hlučné v tichu dychtivé pro pohledy. Randění ... Tyto a další vlastnosti přetrvávají, což vede k výraznému překonání a technické přesnosti. S každým přijatým pohledem je ukázáno přirozené a pravé vlastnictví, které je zdrojem procesní upřímnosti. Ovoce tvrdé práce, vytrvalosti a neklidu. 
Zobrazit více
Archimedon

Archimedon

Lukáš Rais (*1975)

Smetanovy sady Smetanovy Sady, Plzeň 3
Deinstalováno Práce na plastikách zabývajících se tímto tématem je svým způsobem nekonečná, čímž poměrně výstižně odhaluje i jednu z mentálních podstat díla. Rytmus a pohyb materiálu plastiky ožívá spolu z pohybem pozorovatele a ten samozřejmě nemusí být nutně fyzický. Není ovšem žádoucí odrazovat pozorovatele od přímého kontaktu s plastikou. Autor doporučuje zaplésti se do záhybů díla, ať fyzicky či vnitřně a vychutnat si to tajemství „Jistoty nikdy nekončící nejistoty.“
Zobrazit více
Kosmické dítě

Kosmické dítě

Stefan Milkov (*1955)

Terrace grill Mánes Masarykovo nábř. 250/1, Praha
Všichni tušíme, že v nekonečném vesmíru stále probíhá pohyb, působí různé síly měřítka a vztahy, na jejichž úplné pochopení a poznání prozatím lidstvo nestačí. Často jsem o tom přemýšlel a zkoušel jsem tento pocit transformovat do tvaru  - artefaktu, kterým bych si na tyto otázky sám sobě nějakou pozitivní formou odpověděl. Tak vznikla idea vytvořit symbol neustálého zániku a zrodu vesmíru - Kosmické dítě.
Zobrazit více
Picassos Petals I

Picassos Petals I

Isabel Langtry

Sant Miguel Farm, Tramuntana Mountains Sankt Miguel Farm
Dílo je inspirováno tvary a formami odpozorovanými v přírodě. Sochařka Isabel H Langtry říká: „Vyrábím abstraktní sochy, jejichž tvary nabývají živých kvalit. Lidé se jich často chtějí dotknout, obejmout je, miluji tu reakci a miluji Picassa, jeho práce je pro mě důležitá už od dětství, stejně jako jorubské a předkolumbovské umění, není divu, že vypadají tak dobře v přírodě a městském prostředí. Pracuji přímo do hlíny nebo kamene, někdy se zastavím a kreslím, což mi pomáhá rozvíjet jazyk plynoucí přirozeně ze zdroje inspirace. Zdá se, že jakékoli narativní tvary, které najdete, se samy vytvářejí, je to nevyhnutelné, protože oko se vyvinulo, aby je hledalo, což je skvělá zábava “.
Zobrazit více
Picassos Petals II

Picassos Petals II

Isabel Langtry

Kidderpore Community Gardens Kidderpore Green Park
Dílo je inspirováno tvary a formami odpozorovanými v přírodě. Sochařka Isabel H Langtry říká: „Vyrábím abstraktní sochy, jejichž tvary nabývají živých kvalit. Lidé se jich často chtějí dotknout, obejmout je, miluji tu reakci a miluji Picassa, jeho práce je pro mě důležitá už od dětství, stejně jako jorubské a předkolumbovské umění, není divu, že vypadají tak dobře v přírodě a městském prostředí. Pracuji přímo do hlíny nebo kamene, někdy se zastavím a kreslím, což mi pomáhá rozvíjet jazyk plynoucí přirozeně ze zdroje inspirace. Zdá se, že jakékoli narativní tvary, které najdete, se samy vytvářejí, je to nevyhnutelné, protože oko se vyvinulo, aby je hledalo, což je skvělá zábava “.
Zobrazit více
Sedící postava

Sedící postava

Alexandra Koláčková (*1964)

Novoměstská radnice Karlovo nám. 1, 120 00 Nové Město
Prvotním impulzem vzniku této realizace byl záměr dotvořit intimní místo jedné soukromé zahrady posezením s plastikou. Vznikla tak lavička v podobě stylizované ženy, které se můžete uvelebit v náručí s knížkou, nebo usednout tváří v tvář blízké osobě v důvěrném hovoru. Umístěním ve veřejném prostoru dostává tato socha další význam, který je v mé práci už pevně zakotven: působit jako ostrůvek oživení ulice, kterou obvykle jen probíháte, jako možnost krátkého zastavení obohaceného nečekaným estetickým vjemem a jako prostředek ke spočinutí.
Zobrazit více
Levitující postava

Levitující postava

Jakub Flejšar (*1980)

Nádraží Holešovice Nádraží Holešovice, Praha 7
Mé neustálé uvažování o sobě samém, o člověku, o jedinci a jeho postavení v systému lidství, jeho zdánlivé důležitosti, která je ve skutečnosti bezvýznamná a nesmyslná mne přivedla k zobrazování člověka, jedince a jeho úlohy na světě. Jsme vlastně jenom prázdné, nehybné schránky stojící (sedící) na jednom místě přesvědčeni o své výjimečnosti. V šechny mé plastiky, včetně této, jsou často abstraktním vyobrazením lidské prázdnoty bezdůvodně přebývající v tomto světě.
Zobrazit více
Kapsule

Kapsule

Tomáš Medek (*1969)

Galerie Šilingrák Šilingrovo náměstí, Brno - střed
 V posledních deseti letech se Tomáš Medek intenzivně zabývá 3D technologiemi, jako je metoda FDM Rapid Prototyping, 3D digitalizace a měření, jinými slovy technikou prostorového 3D tisku a 3D skenu, které mu umožňují vytváření nejsložitějších strukturálních objektů, jež jsou bez těchto metod prakticky nerealizovatelné. Výsledná díla jsou převážně tvořena z kompozitního materiálu nebo ABS plastu. Ústředním tématem jeho současné tvorby jsou organické struktury. Umělcovou inspirací je příroda, přírodní procesy a zákonitosti, biologická struktura života a zároveň konstruktivní složky stavby organismů. Objekty multiplikuje, propojuje, deformuje, obtéká do organických struktur, hledá vazby, spojení a napětí. Nahlíží pod povrch skrz sítě do nitra a odkrývá vnitřní světy, průhledy a průniky. Postupně vytváří cyklus objektů, který nese pracovní název Plody. Některé realizace jsou odlévány do bronzu (viz. Kapsule), i když díky své složitosti je jejich odlévání velice náročným procesem, vyžadujícím specializovanou technologii. Vznikají tak jedinečné a tvarově různorodé umělecké objekty s dokonalou řemeslnou stránkou a promyšleným konceptem.
Zobrazit více
Puppenhülle

Puppenhülle

Katharina Mörth

Reifnitz am Wörthersee Reifnitz am Wörthersee, Austria
„V mém obraze světa má své místo veliký vnějšek a stejně tak veliké nitro. A mezi těmito dvěma póly podle mě stojí člověk, který se obrací hned k jednomu, hned k druhému, aby podle temperamentu a založení považoval za absolutní pravdu tu vnějšek, tu zase nitro, a podle toho vždycky jedno pro druhé popíral nebo obětoval.“ (Carl Gustav Jung)  Tato myšlenka inspirovala vznik „kokonů“. V mnoha kulturách slouží kukla jako symbol proměny, metafora pro zranitelný, osamělý stav bytí na pokraji nové fáze zralosti. Puppenhülle je vyrobena z velkého bloku mramoru. Abstraktní socha, kde můžete vidět mnoho figurálních prvků, pokud se podíváte pozorněji.
Zobrazit více
Guardians of time

Guardians of time

Manfred Kielnhofer

Burgruine Waxenberg Waxenberg, 4182 Oberneukirchen, Rakousko
„Strážci času“ souvisí s myšlenkou, že od počátku věků mělo lidstvo ochránce - z historických i mystických důvodů. Zdá se, že pouze člověk sám je potenciálním zdrojem nebezpečí pro svou vlastní existenci. Manfred Kielnhofer se ve svých uměleckých dílech zabývá přirozenou lidskou touhou po bezpečí. Jeho dílo tak odráží skutečné zkoumání, zvažování a diskusi o současných i historických náladách a citlivosti jeho sociálního prostředí.
Zobrazit více
Lebensscheibe

Lebensscheibe

Peter Brauchle

Panoramabank Eulenbis 67685 Eulenbis, Německo
Peter Brauchle se svým mohutným živým řezem, který byl vytvořen na sochařském sympoziu, podrobil intenzivnímu zkoumání kamene. Abstraktní plastika vyrobená z jednoho kusu pískovce má jako téma lidský život se všemi jeho trhlinami a život kamene. Kámen, který byl několikrát nařezán, se výrazně odlišuje svým povrchem od ostrých řezů a díky tomu se zdá, že je socha měkká. Socha má tvar elipsy, ze které Peter Brauchle odstranil segment a vrátil zpět ve čtyřech sekcích.
Zobrazit více
Terminal

Terminal

Nir Adoni

NordArt - Büdelsdorf Büdelsdorf, Německo
Dílo Terminal bylo vyrobeno v Izraeli a Německu. Většina inspirace pocházela z doby, kterou jsem strávil v severním Německu a Izraeli. Snažil jsem se zachovat atmosféru toho, co cítím, že je sever. Silné spojení s mořským světem a průmyslovým světem v kombinaci s architektonickými prvky z mého blízkého okolí, kterým je město Tel-Aviv, a prvky z mé vlastní historie. Je vyrobeno z 8 kovových plátů řezaných laserem, které později zrezivěly. Práce nemá konkrétní čas nebo místo, můžete jít dovnitř nebo ven z každé její části. Vnesete své vlastní vzpomínky a osobní pocity do zážitku.
Zobrazit více
Porajmos

Porajmos

Walter Kratner

Basilika am Weizberg Weizberg 13, 8160 Weiz, Austria
Památník vymezuje zločiny jako genocidu proti Sintům a Romům, která byla provedena se stejným motivem rasového šílenství, se stejným záměrem a stejnou vůlí plánovaného a konečného zničení, jako proti Židům. Památník Weizberg (2012) je gestem generaci obětí. Návrh pochází od Waltera Kratnera a zobrazuje zlomenou nápravu kola nákladního vagonu jako symbol deportace a genocidy. Téma paměti je doplněno tabulí „Porajmos“. Termín znamená „pohltit“ v jazyce Sintů a Romů a popisuje národně socialistickou genocidu evropských Romů, kteří jsou pronásledováni jako „cikáni“. Počet obětí není znám. Nicméně podle odhadů je to šestimístné číslo.
Zobrazit více
Soul Impacts

Soul Impacts

Arijel Štrukelj

Teherán Teherán, Írán
V mnoha náboženských, filozofických a mytologických tradicích existuje víra v nehmotnou podstatu živé bytosti zvané duše. Duše je sloup - pilíř našeho života. Naše duše jsou křehké a silné zároveň, takže si zaslouží hodně péče, na kterou obvykle zapomínáme. Duše je představována jako hlavní sloup – pilíř mé sochy. Každá duše dostane v životě ze všech různých stran a důvodů mnoho nárazů. V minulosti lidé žili svůj život čistěji a k vyššímu důvodu a velkým účinkem na naši duši byla příroda. Nyní v této době, ve které žijeme a pracujeme pro přežití, zapomínáme na naši povahu, kořeny a historii, které jsou základem lidstva.
Zobrazit více
Wooden Cloud

Wooden Cloud

Martin Steinert

Praha - Bubny Bubenská 177, Praha - Holešovice
Od 24.11.2020 přesunuto ze Smetanova nábřeží k Památníku ticha Bubny v Holešovicích. Martin Steinert je hostem rezidenčního programu Goethe-Institutu. V Praze bude tvořit a pobývat po dobu tří týdnů u příležitosti konání festivalu Sculpture Line. Během pobytu vznikne pražská podoba díla „Wooden Cloud“. K tvorbě sochaře Martina Steinerta patří už několik let prostorové instalace z obyčejných dřevěných latí. Velký zájem lidí o většinou několikatýdenní procesy vznikání objektů ve veřejném prostoru přivedly Martina Steinerta na myšlenku zapojit lidi přímo do své práce. V červnu 2015 postavil Martin Steinert monumentální skulpturu z téměř 2000 metrů dřevěných latí v apsidě kostela sv. Jana (Johanneskirche) v Saarbrückenu. Návštěvníci kostela byli během čtyřtýdenního vznikání instalace zváni k tomu, aby sochařově práci nejen přihlíželi, ale aby se na ní dokonce i sami podíleli. Přibližně 1200 lidí napsalo svá osobní přání na připravené dřevěné tyčky, které Martin Steinert následně zakomponoval do své instalace. Přání, která na nich byla formulovaná jako individuální manifesty snů, nadějí a očekávání, se rozvětvovala tisíci synapsí. Tímto způsobem vznikl a byl vypraven na cestu umělecký projekt s názvem Wooden Cloud – Die Architektur der Wünsche (Dřevěný oblak –  architektura přání). Ze Saarbrückenu pluje dřevěný oblak vybranými městy světa a na význačných veřejných místech vzniká vždy v nové podobě. Dočasné instalace z popsaných dřevěných latí se stávají momentkami společenské atmosféry. Dřevěný oblak se na své cestě doposud zastavil v roce 2016 v Petrohradě, v roce 2017 v Berlíně, v roce 2018 v Paříži a v roce 2019 vznikl pátý „Wooden Cloud“ v Alistiqlal Parku v Rámaláhu. Dva další dřevěné oblaky vzniknou v roce 2020 v Praze a Tiraně.  
Zobrazit více
Nenažranec

Nenažranec

Andrej Margoč (*1977)

Telegraph Gallery Jungmannova 3, 77900 Olomouc
Socha pochází z cyklu FAT. Celý cyklus je věnován autorovu boji proti nenápadnému a tichému zabijákovi - cukru, který jemu a milionům lidí na celém světě velmi ubližuje. Velikost jazyka znázorňuje obrovskou chuť na sladké podpořenou výrazně růžovou a neodolatelnou barvou koláčů. Tímto způsobem se autor sám pokouší skoncovat se závislostí a poukazuje na společenský problém a potřebu boje s touto smrtelnou nástrahou.
Zobrazit více
Wolves Coming!

Wolves Coming!

Liu Ruowang (*1977)

Piazza della Santissima Annunziata Florencie
Kurátor: Matteo Lorenzelli, sponzorováno italským Ministerstvem kulturního dědictví a aktivit, galerií Uffizi a městem Florencie. Sochařská instalace skládající se ze 110 vlků odlitých z oceli čelí dvěma symbolickým renesančním budovám: Palazzo Pitti a Spedale degli Innocenti. Dílo má za cíl ukázat konfliktní, přesto jednotný vztah mezi člověkem a zvířaty, člověkem a přírodou a člověkem a společností. Alegorie reakce přírody na ničení a dravé chování člověka vůči životnímu prostředí; vlci zároveň představují reflexi civilizačních hodnot, velké nejistoty, v níž dnes žijeme a skutečných rizik nevratného zničení současného světa. Wolves Coming! představuje skutečnou kritiku světa věnovaného sebezničení. Vlci Liu Ruowanga jsou v podstatě zoufalým požadavkem na ochranu životního prostředí celé planety. ----------- Wolves coming! poskytl úžasné zážitky desítkám metropolí po celém světě, mezi nimiž jsou Queenstown (Nový Zéland), Petersdorf (Německo), Quimper (Francie), Kodaň (Dánsko) a v Itálii Benátky, Turín, Cervinara, Neapol a nyní Florencie. "S přítomností vlků Liu Ruowanga na našich náměstích budeme mít mnoho měsíců na přemýšlení o tom, jak přispět k respektování přirozené rovnováhy naší planety" - Eike Schmidt, ředitel galerií Uffizi   "Ať umění nechá toto starobylé město znovu plout"   - Dario Nardella, starosta města Florencie   "Nic lepšího než umění nám nemůže umožnit hlubokou reflexi chybějícího vztahu mezi člověkem a přírodou"  - Tommaso Sacchi, radní pro kulturu města Florencie  
Zobrazit více
Centaur

Centaur

Giancarlo Lepore

Casa Tintoria Ancient City Wall Garden - Casa Tintoria - URBANIA - ITALY
Dílo Giancarla Lepora je obrovské a poetické z hlediska výběru forem a materiálů. Tělo je jeho oblíbeným předmětem a toto je modelováno z kůže, mramoru, bronzu, hlíny, železa... Každá z Giancarlových soch vyjadřuje širokou škálu dynamiky, ať už jsou ploché, protáhlé nebo zkroucené, každá evokuje pocit lehkosti... Dlouhé štíhlé trupy sahající až k nebi, hlas přírody je vždy přítomen.
Zobrazit více
"THE HEY IS ALREADY DRY IN THE MOUNTAINS"

"THE HEY IS ALREADY DRY IN THE MOUNTAINS"

ONA. B (*1957)

Castle St. Martin CASTLE ST. MARTIN, GRAZ, STYRIA, AUSTRIA
Instalace se skládá ze sta ústrojí k sušení sena. Každé z nich má tři příčky a nese názvy jako Hoanzn, Heumandln, Triste, Dieme, Schober apod. Dílo se zabývá původem a vývojem zemědělské praxe, která již od doby železné utváří evropskou krajinu. Každé „Hoanzn“ je vyrobeno ručně a je tedy jedinečné. Tyto nástroje byly velice důležité a každé z nich bylo označeno jménem či monogramem. Objekty jsou připomínkou tradiční praxe sušení sena a do krajiny či do urbánního kontextu Prahy se nyní vrací jako Land Art. V pohledu na zemědělské nástroje člověka tak spojuje přítomnost a minulost.
Zobrazit více
Ocular Gate

Ocular Gate

Dallas Collins

Barratt Homes of Bristol Downend and Bromley Heath Bristol
„Ocular Gate“ byl významný veřejný umělecký projekt, který Dallas uskutečnil s Barratt Homes v Bristolu ve Velké Británii a v South Gloucestershire Council v roce 2008. Cílem projektů bylo vytvořit dílo, které by spojilo oba obytné soubory (1900-2008-9 ) prostřednictvím kolektivní a historické časové linie. Práce byla spojením událostí, historických referencí a zapojení komunity.
Zobrazit více
Gate

Gate

Wolfgang Gramm

Büdelsdorf city entrance 24794 Büdelsdorf, Německo
Socha Wolfganga Gramma „Brána“ je součástí jeho série „Druid Stones“ a je dominantou města Büdelsdorf. Socha je umístěna na kruhovém objezdu při vjezdu do města a vítá návštěvníky, kteří vjíždí do města z dálnice. Čtyři zkosené bloky ze zeleného kamene Anroechter stojí vzpřímeně s úzkými mezerami mezi sebou. Zdá se, že se uprostřed vznáší žulový balvan s hladce vyleštěnou spodní stranou. Monumentální sochařství připomíná tisíc let starou kulturu a tradici megalitických hrobek.
Zobrazit více
BOSOM BUDDY

BOSOM BUDDY

Søren West

Büdelsdorf Am Markt 1, 24782 Büdelsdorf, Germany
Opakujícím se tématem soch od Sørena Westa je výzkum rovnováhy spojený s touhou dát těžkému kameni dynamiku a lehkost. Umělec pracuje s kontrastem mezi organickými zlomenými úhly kamenů a tvary, které může přidat k samotným sochám. Socha „Bosom Buddy“ byla vystavena na výstavě NordArt 2000 a byla zakoupena městem Büdelsdorf. Od té doby má socha trvalé místo před radnicí.
Zobrazit více
ORIGINAL SIN

ORIGINAL SIN

Liu Ruowang (*1977)

Büdelsdorf Hüttenweg, 24782 Büdelsdorf, Germany
Lidoop vzhlížející vzhůru k obloze symbolizuje vzkříšení starověké civilizace. Dnes vyspělá civilizace přináší pokrokovou materiální kulturu, avšak příroda, ve které žijeme, je neustále ničena. Zmatený pohled a nevinná tvář lidoopů vyzařuje touhu současný stav napravit a vykročit směrem k veselejší budoucnosti. Název díla vychází z autorova smyslu pro realitu. Vyjadřuje tak své rozčarování z rozmělňujícícho se „oceánu civilizace“, ve které žijeme. Tato sérií je autorovým apelem na lidstvo, aby věnovalo větší pozornost krásným věcem.
Zobrazit více
(S)CONFINARE

(S)CONFINARE

Rudy Pulcinelli

Museum of Contemporary Art in Maldonado Ruta 104 - Km. 4.5 El Chorro, Maldonado, Uruguay CP 20003
Vytvořeno k 20. výročí pádu Berlínské zdi, vystaveno poprvé na milánském náměstí Duomo během akce Plaza 2009-Oltre il limite. Při pozorování díla z dálky se jeví jako bariéra, překážka skládající se ze dvou paralelních monolitů, které připomínají segment Berlínské zdi, po celá léta symbolem omezení a nemožnosti komunikace. Jak se přibližujeme, to, co se děje uvnitř, je stále čitelnější: hromada dopisů ze sedmi nejrozptýlenějších abeced na světě prudce tryská jako projev dialogu, impulzivní a drtivá síla schopná vyvrátit zdi nucené izolace. Každá hranice je zrcadlena únikovou cestou, trhlinou, kterou může protékat svoboda projevu, aby nakonec vybuchla jako zuřící řeka.
Zobrazit více
Strážce

Strážce

Stefan Milkov (*1955)

Giardini della Marinaressa Riva dei Sette Martiri, 30122 Venezia VE
Původně jsem vytvořil Strážce jako malou sochu. Jeho formální vlastnosti mě později inspirovaly k jeho opětovnému vytvoření v monumentálním měřítku.A co mohu říci o samotné soše?Osobně mám pocit, že žijeme v neklidných časech, někdy i bouřlivých a svět se ve všech aspektech mění. Bohužel je to změna k horšímu, čehož jsme svědky v posledních měsících.Tato práce je tedy výrazem mé víry v naši civilizaci a její sílu, symbolem odvahy a víry v nezkrotného ducha lidstva - strážce a ochránce v těžkých dobách.Je mi ctí, že mohu ukázat svou sochu v krásném městě Benátky, v zemi, která letos tolik trpěla. Doufám, že divákům přinese pocit víry v bezpečnější budoucnost, jako tomu bylo pro mě, když jsem ji vytvářel.
Zobrazit více
Lvice

Lvice

Jaroslav Róna (*1957)

Giardini della Marinaressa Riva dei Sette Martiri, 30122 Venezia VE
Socha Sedící lvice vznikla jako návrh pro pětimetrovou monumentální sochu, jež by oživovala a tematicky završila kopec Parukářka (nejvyšší vrchol v Praze) ve specifické pražské čtvrti Žižkov. Téma reflektuje výrazný (poněkud sebeironický) patriotismus rebelantské, převážně dělnické čtvrti, která se vždy kriticky vymezovala k vládnoucímu establishmentu. Lvice byla navržena jako hrdá partnerka a zároveň rivalka oficiálního českého symbolu - dvojocasého lva, jenž symbolicky sídlí na protějším vrchu v prostorách Pražského hradu. Výrazný ornamentální reliéf na povrchu sochy vznikl původně z technologických důvodů, tedy jako přiznaná nosná kovová kostra pro uchycení tepaných měděných plátů sochy, ale nakonec se stal prvkem, jenž z jednoduchého sochařského námětu dělá magický objekt, připomínající egyptský nebo asyrský archeologický artefakt.
Zobrazit více
Záchranné čluny

Záchranné čluny

Johannes Pfeiffer

Smíchovská náplavka Smíchovská náplavka, Smíchov, Praha 5, 150 00
Fluorescenční, jemné, lehké: pět lodí navržených vizuálním umělcem Johannesem Pfeifferem našlo místo na břehu řeky Vltavy v úseku, který se vine středem Prahy. Stará dokovací stěna, na kterou jsou zavěšeny, se tak stává přístřeškem pro tyto malé čluny, které se zdají, že čekají na každého, kdo je potřebuje. Samotný název díla, Záchranné čluny, naznačuje, že se jedná o záchranné plavidlo, loďku pro ty, kteří potřebují pomoc. Ale když se k ním přiblížíme, čeká nás hořký objev – lodě prosakují. Materiál, ze kterého jsou vyrobeny, není nic jiného než síť z kovu, která není vodotěsná. Lodě, které při bližším pohledu vypadají spíš jako křehké listy, než pevná plavidla, nemohou nikoho přepravit, nikoho zachránit, když do nich vnikne voda. Dílo je symbolem obtížného období, které zastihlo celé lidstvo nepřipravené, v němž se jakýkoli záchranný člun nejeví jako dostatečně pevný pro záchranu všech Přestože instalace vyzařuje nejistotu a melancholii, umělec vyjadřuje víru, že stále existuje naděje. A pak malé čluny potřetí změní rozměry a stanou se rozsvícenými pochodněmi. Díky své fluorescenční barvě, která je v noci zviditelňuje i z dálky, se mění v majáky naděje, které utěšují a označují existenci nové životní cesty.  Giulia Cordò   Sochařské dílo Záchranné čluny je instalováno s finanční podporou Česko-německého fondu budoucnosti.
Zobrazit více
Housenka raného kapitalismu

Housenka raného kapitalismu

Kurt Gebauer (*1941)

Vítězné náměstí Vítězné náměstí, Dejvice, Praha 6
Dílo bylo navrženo v roce 1997 na toto místo, kde stála předtím normalizační socha Lenina v rámci akce Centra současného umění jako reakce na Blbou náladu národa. Housenka byla zrealizována až v roce 2001 ve Zlíně u příležitosti výstavy Kurta Gebauera a jeho studentů z pražské UMPRUM. V roce 2003 byla vystavena na Václavském náměstí v Praze, poté byla v expozici soch důlního skanzenu Mayrau ve Vinařicích u Kladna. Naposledy byla umístěna v roce 2020 před Veletržním palácem při retrospektivní výstavě Kurta Gebauera v Národní galerii v Praze. Nyní doputovala sem, kde ji autor původně zamýšlel. Následně by měla putovat do Zlína na náměstí ke stálé instalaci.
Zobrazit více
Stéla

Stéla

Alexandra Koláčková (*1964)

Tančící dům Jiráskovo nám. 1981/6, 120 00 Nové Město
Jak podpořit existenci tohoto výtvoru slovně? Stéla je podle naučného slovníku svislá kamenná deska nebo sloup, sloužící převážně jako pomník. Ta moje má k pomníku daleko. Ani tesaná písmena nejsou potřeba. Spíš je to obří výhonek, hrající barvami. Symbolizuje klíček radosti, nového života, který čeká ve skrytu, aby po čase, kdy všechno kolem vypadá jako beznadějná pustina, vyrašil jakoby z ničeho nic v plné síle.  A.Koláčková
Zobrazit více
Trubkoun

Trubkoun

Kurt Gebauer (*1941)

Městské muzeum Rýmařov Náměstí Míru 6, 795 01 Rýmařov
Socha patří k sérii tzv. trubkounů, v nichž autor řeší svůj celoživotní zájem o lidskou figuru. Naprostého zredukování figury do lapidárního tvaru dosáhl velmi působivého a pro něj typicky humorného až groteskního výsledku.    Socha Trubkouna byla vyrobena podle autorových přesných pokynů soukromou firmou na výrobu kontejnerů Eurointermetall s. r. o. Lucie a Dalibora Kamenských v Rýmařově, kteří plastiku laskavě zapůjčili. (Vyrobili například i plastiky květin Stanislava Diviše, které byly k vidění na jeho loňské výstavě v Kutné Hoře.)
Zobrazit více
Sedící Lvice

Sedící Lvice

Jaroslav Róna (*1957)

GAD - Giudecca Art District 211/B,30133, Sestiere Dorsoduro, 30123 Venezia VE, Itálie
Deinstalováno Tato socha má pozoruhodný příběh vzniku. Byl jsem osloven pražskou čtvrtí Žižkov (jež je velmi hrdá na svou bojovnou husitskou historii) abych na vrch Parukářka (jenž dříve býval vrchem popravčím a stával za hradbami Prahy) tyčící se nad touto čtvrtí navrhl sochu. Přes celou Prahu tomuto kopci konkuruje pouze jeden vrch, a to ten na němž stojí Pražský Hrad. Jak známo, České země mají ve znaku dvojocasého lva, tak jako Benátky mají lva okřídleného. Přemýšlel jsem o soše kterou bych měl na tento kopec navrhnout během mé návštěvy Vídně a při cestě k zámečku Belveder jsem si všiml nádherných barokních soch lvů a sfing lemujících cestu do vrchu v parku před vídeňským Belvederem. Při pohledu na barokní lvy jsem dostal nápad umístit na žižkovský kopec Lvici, která by byla symbolickou partnerkou Českého lva na protějším hradním kopci. Líbila se mi pozice vztyčeného sedícího lva, opírajícího se o přední nohy, tak jak jsem to každý rok při návštěvě Biennale vídal u krásných kamenných lvů strážících benátský Arsenal. Původně jsem Lvici zamýšlel vytvořit cca 5 metrů vysokou, technikou tepaného měděného plechu upevněného na montované konstrukci odlité ze železa.Chtěl jsem aby žižkovský vrch získal novou sochařskou dominantu a přitahoval návštěvníky z celého světa, kteří navštěvují hlavně centrální čtvrti staré Prahy. Při práci na modelu jsem se rozhodl využít opěrnou konstrukci pro plech jako nosný dekorativní prvek určující celý výtvarný výraz sochy. Díky politickým přesunům na radnici pražské čtvrti z této zakázky sešlo, ale vytvořil jsem podle malého modelu model vysoký 210cm alespoň pro sebe a odlil jsem ho do bronzu, protože v malém měřítku neměla socha tu působivost. Když mi byla nabídnuta možnost vystavovat nějakou sochu v Benátkách, zdálo se mi že bude symbolické, když se moje Lvice ocitne ve městě Lvů, kteří částečně přispěli k jejímu vzniku.  
Zobrazit více
Strážce

Strážce

Stefan Milkov (*1955)

GAD - Giudecca Art District 211/B,30133, Sestiere Dorsoduro, 30123 Venezia VE, Itálie
Deinstalováno Původně jsem vytvořil Strážce jako malou sochu. Jeho formální vlastnosti mě později inspirovaly k jeho opětovnému vytvoření v monumentálním měřítku.A co mohu říci o samotné soše?Osobně mám pocit, že žijeme v neklidných časech, někdy i bouřlivých a svět se ve všech aspektech mění. Bohužel je to změna k horšímu, čehož jsme svědky v posledních měsících.Tato práce je tedy výrazem mé víry v naši civilizaci a její sílu, symbolem odvahy a víry v nezkrotného ducha lidstva - strážce a ochránce v těžkých dobách.Je mi ctí, že mohu ukázat svou sochu v krásném městě Benátky, v zemi, která letos tolik trpěla. Doufám, že divákům přinese pocit víry v bezpečnější budoucnost, jako tomu bylo pro mě, když jsem ji vytvářel.  
Zobrazit více
Věž pro Jana Palacha

Věž pro Jana Palacha

Václav Fiala (*1955)

Janáčkovo nábřeží Janáčkovo nábřeží, Praha 5 - Smíchov, 15000
Rád své sochy někomu připisuji. Mnohdy svým oblíbeným architektům, spisovatelům, filozofům či básníkům. Jindy místům, událostem nebo pocitům a náladám. Tuhle sochu jsem dělal od začátku s myšlenkou na Jana Palacha. Začal jsem na ni pracovat 19. ledna 2019, v čase padesátého výročí jeho sebeobětování. (11. 8. 1948 – 19. 1. 1969) V rádiu událost vzpomínali ze všech možných úhlů. Nebylo možné dělat nic jiného... Přizvání k výstavě “Celebrating 30 years of freedom”, která měla v australské Sydney připomenout, že je už třicet let naše země svobodná, přišlo v čase, kdy jsem na Věži pro Jana Palacha pracoval. Organizátoři nabízenou sochu přijali a vytvořili z ní motiv celé výstavy. Moje předstva, aby socha stála na samém pokraji útesu nad oceánem tak, aby za ni byla pouze modrá hladina a nekonečné nebe, se naplnila. Tak se stalo, že oceán a nebe byly součástí sochy a umocňovaly její poslání. Po skončení výstavy se organizátoři rozhodli převézt Věž pro Jana Palacha 4 000 km do Západní Austrálie na úžasnou pláž Cottesloe u Perthu. Tam byl záměr instalace dotažen k ještě větší dokonalosti, když sochu osadili na úzký kamenný mys zasahující hluboko do moře. A všude doprovodný text objasňoval, kdo byl Jan Palach. Mě ale lákala představa umístit sochu i v Klatovech. Než se Věž pro Jana Palacha vydala na další pouť, stála na místě, kde stávala socha komunistického prezidenta Antonína Zápotockého, a její pozadí tvořily věže našeho města.
Zobrazit více
Jesus Christ Super Stealth

Jesus Christ Super Stealth

Stefan Milkov (*1955)

Empiria Tower Na Strži, Praha 4 - Nusle
Zastávám názor, že by umělec a především sochař, neměl popisovat a vysvětlovat svoje dílo, nebot’ tím ubírá divákovi svobodu a prostor,aby si to dílo vyložil a vnímal po svém. Mám- li však popsat,co bylo motivem k vytvoření této plastiky, je to jednoduché: Jde s nadsázkou o věčný rozpor našeho křesťanského morálního, mírumilovného kodexu a přitom neustálé potřeby vyvíjet čím dál tím dokonalejší zbraně hromadného ničení. S.M.
Zobrazit více
Stisk - Industrial I.

Stisk - Industrial I.

Jaroslav Róna (*1957)

Empiria Tower Na Strži, Praha 4 - Nusle
Plastika vznikla v roce 2015 na objednávku do zmodernizovaného industriálního areálu poblíž holešovického přístavu, přestavěného na administrativně - obytný celek.Pod dvě zamýšlené plastiky ( tu druhou navrhl sochař Stefan Milkov ) byly předem vytvořeny 4 m dlouhé a 2 m široké, do země zapuštěné betonové sokly.Takže požadovaná plastika musela souznít nejen s industriálním prostředím, rozměry předem instalovaných soklů, ale také s druhou plastikou, vedle níž měla stát.Tato realizace se však neuskutečnila a zůstala pouze v podobě modelu a vizualizace.Později jsem byl vyzván k vytvoření plastiky do velmi podobného prostředí, bývalé cihelny v Šáreckém údolí, také přestavěné - tentokrát na pouze obytný areál. Použil jsem již navrženou plastiku Stisk - Industrial, která se na plánované místo dokonale hodila. Plastika sestávající se z geometrických a biomorfních tvarů vytváří pocit jakéhosi stlačení - stisku. Jako inspiraci jsem použil tvar havarovaného horkovzdušného balónu ze staré fotografie. Také jsem předpokládal, že plastika bude sloužit v obytném areálu dětem jako objekt pro různé hry, a tvary jsem přizpůsobil této eventualitě - tedy aby se po ní dalo lézt bez ohrožení zdraví a aby uváděla do chodu obrazotvornost.Plastika v Šáreckém údolí má barvu červené pálené hlíny, jako reakce na prostředí bývalé cihelny.Tvar dvou propojených koulí má tu výhodu že pocitově expanduje a ovládne svým výrazem velký prostor. Později jsem vytvořil druhý černošedý odlitek pro potřebu výstav ve veřejném prostoru.
Zobrazit více
Nohy z vody

Nohy z vody

Kurt Gebauer (*1941)

NordArt - Büdelsdorf Vorwerksallee 24782, Büdelsdorf
„Že plavkyně a jiné vznášející se dámy je moje celoživotní téma, se asi ví. Nohy z vody jsou trochu něco jiného. Je to nad vodou viditelná část stojky a to je většinou nejradostnějším projevem dětí a děvčat ve vodě. No, já si to taky někdy střihnu. Z toho blbnutí mají radost i ti, co to vidí, no a jak zjistit tu radost i tam, kde se holky většinou nekoupou, nebo někdy koupou, ale právě je na to trochu zima? Socha nahradí kde co – nežijící básníky, svaté, ale i zločince. Tak proč by neměly mít pomník nohy z vody, když jsou symbolem toho nejdůležitějšího, proč jsme tady, radosti ze života?“
Zobrazit více
Dvaja

Dvaja

Andrej Margoč (*1977)

Grapo Olomouc Šlechtitelů 583, 772 00 Olomouc
Socha pochází z cyklu Proměny autoportrétu. Jde o profilovou linku mé tváře, kterou se nebojím deformovat, následně zarotovat a vytvořit tak nový pohled na mojí podobu. Název sochy je Dvaja proto, že každý člověk na světě se snaží najít sebe samého a nejčastěji se takto nachází a dokáže se sebou komunikovat, když vidí svoji podobu v zrcadle. Proto vytvářím zrcadlové obrazy sebe samého, abych skrze umění našel sebe a umožnil i ostatnímse touto cestou vydat, zamyslet se a najít se v tomto rychle plynoucím čase. 
Zobrazit více
Dynamikon

Dynamikon

Stefan Milkov (*1955)

Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 17. listopadu 1192, 779 00 Olomouc
Plastika Dynamikon patří do série mých posledních monumentálních prací, kterým říkám „strojové sochy” a ve kterých hledám tvarosloví, které by ve výsledku působilo jako syntéza něčeho biologického a technického. V tomto případě se jedná o jakýsi animální, velice silný stroj, připravený k určité akci. Zatím však nevíme, zda tato akce bude pro nás užitečná nebo nebezpečná. 
Zobrazit více
Přicházejí dny, kdy stíny jsou těžší než těla

Přicházejí dny, kdy stíny jsou těžší než těla

Jiří David

Radnice Mnichov Rathausgasse 7, Mnichov
Deinstalováno Figura Anděla, jež nese titul: Přicházejí dny, kdy stíny jsou těžší než těla, metaforicky hledá smysl fyzického bytí. Černa krychle místo hlavy je tak nekonečným vesmírem, tak i prostorem pro prázdnotu, ale i nepojmenovatelné smysly. Anděl nesouvisí s religiozitou, kdy je naopak zpřítomněna naše lidská touha přesahovat poznatelné, viditelné.
Zobrazit více
Sedáky

Sedáky

Alexandra Koláčková (*1964)

Dolní Břežany náměstí Na Sádkách, Dolní Břežany
Umělecká díla mají svoje místo v zahradách a parcích od nepaměti. Mohou být nenápadným doplňkem, extravagantním šperkem, průvodcem, nebo mohou být ústředním motivem, hlavním důvodem, proč zahradní prostor vznikl.  Umělecké dílo a jeho umístění v zahradě může mít význam hluboce osobní, nebo může být výsledkem precizně promyšleného architektonického záměru. Díla Alexandry Koláčkové jsou na první pohled rozeznatelná, její rukopis je nezaměnitelný. A přesto, nebo právě proto, v zahradě rozbíhají vypravěčskou linku daného prostoru tolika různými směry …  Jsou ozdobou, prolézačkou, středobodem prostoru, překvapením vykukujícím z podrostu, lavičkou … A to je to, co já osobně na díle Alexandry opravdu cením.  Většina zahrad není jen pozorována, prostor je aktivně využíván – dotýkání, sezení, ležení, chození a válení je dovoleno, ba dokonce vítáno. A stejně tak je to i s plastikami Alexandry Koláčkové. Jejich oblé, jednoduché a přívětivé tvary a často nadživotní velikost k jejich zdolání přímo vybízejí. To je pro mě, jako zahradního architekta, obrovský bonus. Zahrada, a všechno co je v ní, by měla vybízet k návštěvě, kynout prstem k probádání a objevení. A v případě Alexandřiných plastik jde často nejen o řečnický obrat, ale o skutečnou ruku, nebo rovnou celé tělo, které vyzývají k posezení, poležení, opření … Cokoliv chcete a cokoliv vás napadne. A vaše děti, a návštěvu, a jejich děti.  Kateřina Pospíšilová, zahradní architektka
Zobrazit více
-273,15 °C

-273,15 °C

Jiří David

Vltava Vltava
deinstalováno (absolutní nula, při níž se zastavuje veškerý pohyb částic) Umění se nachází ve své superpozici, to znamená, že je i není existující v důsledku vnějšího pozorovatele, jehož smyslové vnímání určí, jak na tom ve skutečnosti je. Existuje, či se v procesu uskutečňuje na určitém místě pouze na základě pravděpodobnosti po té, co je pozorováno... Kdy už si tudíž dnes nejsme jisti, jestli je umění živé (má smysl) nebo mrtvé (svůj smysl ztratilo), nejsme si tak  ani jisti co v kontejneru(tedy v jakési kapsli, či schránce vzájemné domluvy, trezoru, ale zejména inkubátoru) je, nebo není. Zda-li zůstane pro okolí(vnímatele, pozorovatele) navždy hermeticky uzavřen v absolutní nule (nedobytný, neobývatelný), čímž zůstávají  přítomny jen představy, nebo nesplněná očekávaní, touhy, prostor pro metaforické sdílení?! Nebo se ho někdy podaří důvodně otevřít a jeho obsah uzřít oživit? Není však od počátku zcela prázdný, předstírající svou plnost, své naplnění, svůj smysl? Komu je určen, kam míří? Je vyvěšená bílá vlajka opravdu znamením, přítomným symbolem definitivní prohry, zkolabovaní, kapitulace  znamením smrti, nebo je naopak taktickým manévrem do budoucnosti?! Jinými slovy, je to co právě vidíme a právě proto, že to vidíme, umění v procesu? Pravděpodobně ano, neboť umění kapituluje a tím nezbytně souběžně vzniká. Tato vědomá, či kontrolovaná kapitulace, zpřítomňuje současné umění  nejen v rámci antropologického vidění subjektu pozorovatele. Kdy v uzavřeném prostoru nezávisle na  vznikají podmnožiny formy s měnícími se tvary, které následně inscenují spekulativní iluze, stopy paralelních aktivit v touhách po intenzivních blízkostech. Následuje tak čas apriorní viditelnosti, tedy přítomnost umění v jeho středu.
Zobrazit více
Ruce

Ruce

Alexandra Koláčková (*1964)

Dům dětí a mládeže Ústí nad Orlicí 17. listopadu, Ústí nad Orlicí
Umělecká díla mají svoje místo v zahradách a parcích od nepaměti. Mohou být nenápadným doplňkem, extravagantním šperkem, průvodcem, nebo mohou být ústředním motivem, hlavním důvodem, proč zahradní prostor vznikl.  Umělecké dílo a jeho umístění v zahradě může mít význam hluboce osobní, nebo může být výsledkem precizně promyšleného architektonického záměru. Díla Alexandry Koláčkové jsou na první pohled rozeznatelná, její rukopis je nezaměnitelný. A přesto, nebo právě proto, v zahradě rozbíhají vypravěčskou linku daného prostoru tolika různými směry …  Jsou ozdobou, prolézačkou, středobodem prostoru, překvapením vykukujícím z podrostu, lavičkou … A to je to, co já osobně na díle Alexandry opravdu cením.  Většina zahrad není jen pozorována, prostor je aktivně využíván – dotýkání, sezení, ležení, chození a válení je dovoleno, ba dokonce vítáno. A stejně tak je to i s plastikami Alexandry Koláčkové. Jejich oblé, jednoduché a přívětivé tvary a často nadživotní velikost k jejich zdolání přímo vybízejí. To je pro mě, jako zahradního architekta, obrovský bonus. Zahrada, a všechno co je v ní, by měla vybízet k návštěvě, kynout prstem k probádání a objevení. A v případě Alexandřiných plastik jde často nejen o řečnický obrat, ale o skutečnou ruku, nebo rovnou celé tělo, které vyzývají k posezení, poležení, opření … Cokoliv chcete a cokoliv vás napadne. A vaše děti, a návštěvu, a jejich děti.  Kateřina Pospíšilová, zahradní architektka
Zobrazit více
The world of Riccardo Cordero

The world of Riccardo Cordero

Riccardo Cordero (*1942)

Monte Tamaro Monte Tamaro, Ticino
Svět Riccarda Cordera Není snadné proniknout do meandrů a komunikativního ducha uměleckých výtvorů, jakkoli je jejich poselství přitažlivé. Paradoxně je to často právě tichý a tajemný jazyk uměleckých děl a jejich pečlivě zvolená prezentace, která přitahuje nezasvěcené stejně jako odborníky, zvědavce a milovníky umění. Přesně to se děje v případě Riccarda Cordera díky tuctu monumentálních soch umně rozmístěných po nádherném amfiteátru Monte Tamaro. "L'universo di Riccardo Cordero" (Svět Riccarda Cordera) je výstava, která manifestuje touhu a odhodlání hledat originalitu v sochařství, byť monumentálním, v environmentálním rozměru. Corderovy železné a ocelové sochy se skládají z geometrických tvarů, kruhu a přímky, které se protínají, střetávají, spojují a vykreslují neobvyklé a fascinující cesty, v nichž vedle sebe koexistují projekt a nečekané, rozum a instinkt, paměť a vize. V jeho dílech se objevují horizontální a vertikální objemy, které jsou reálné i ideální, v neustálé evokaci vakua, které dýchá, pulzuje, vibruje, mísí se s drsným piemontským humusem a s podzemní strohostí schopnou vést umělce v přísném formálním rozvržení zbaveném zbytečných detailů při hledání nových výrazových horizontů mimo dynamiku tradičního vidění. Vzácná výsada, která je dána pouze autentickým umělcům.
Zobrazit více
The heart will go on

The heart will go on

Martha Mulawa

Main Square Cracow main square
Ráda bych ukázala pohyb svých soch. Žádné viry ho nezastaví a sochy mohou jít dál a dál. Velmi symbolické srdíčko, které můžete najít na některých veřejných prostranstvích v mém městě Krakově. Sochy není v první chvíli tak snadné najít. Jsou ukryty a instalovány poblíž pomníků polských celosvětově známých umělců na určitém místě, například na hlavním náměstí a také na hřbitově. Zaměřuji se na polské mistry a dávám nápovědu pro ostatní, aby je poznali nebo objevili. Nabízím své srdce vděčné a plné myšlenek. Chci, aby se moje inspirace stala i vaší inspirací. Jděte dál, nechte své srdce jít dál.  
Zobrazit více
Fae

Fae

Isabel Langtry

Kidderpore Community Gardens London
Fae je 3 metry vysoká bronzová socha vyrobená pro komunitní zahradu v severním Londýně. Socha byla navržena tak, aby zvýrazňovala a zároveň umocňovala okolní zahradu a historické i současné budovy, které ji obklopují. Fay znamená víla a označuje mýtickou bytost nebo legendární stvoření, které se vyskytuje ve folklóru mnoha evropských kultur a o němž se často předpokládá, že sídlí v lesích a přináší štěstí. Socha tančí se stromy a travinami v zahradě a vytváří nekonečné vizuální možnosti, vrhá stíny, nutí lidi zůstat ve venkovním prostoru déle, dívat se pozorně a věnovat čas tomu, aby si to kouzlo prohlédli. Stává se ústředním bodem. Lidé si v jeho blízkosti pořádají pikniky, věší si na něj oblečení, objímají ho a lezou po něm, stává se součástí jejich zážitků.
Zobrazit více
Thickness of loneliness

Thickness of loneliness

Catiuscia Bordin Dotto

Galería de las Artes Galeria de las Artes
Kdysi přívětivá organičnost, která je v mých dílech přítomna, je zde zdůrazněna v texturách; tvary, které nadále naznačují ženskou postavu, jež je zase hybridem mezi flórou a faunou. Největší význam má obsazení prostoru, vzdání se základny, "kořeny", které se rozvíjejí vzduchem a které brzy obsadí celý prostor. V biologii je kořen prvním prvkem, který se objevuje po vyklíčení semene: má funkci přivést rostlinu k půdě prostřednictvím svých velkolepých pletiv. V soše tato propletená přítomnost, která odkazuje na kořen a ukotvuje jej k zemi, nabývá bytí: ženského, snového, autonomního, ponurého... opouští v určitých aspektech smyslnost předtím, aby na sebe vzala ne tak přívětivou postavu, která cítí tíhu své osamělosti.  
Zobrazit více
Herosfágica

Herosfágica

Catiuscia Bordin Dotto

Parque Saval Parque Saval
Forma, která touží přeložit symbolický ženský rod, hledá svou sinusoidu ve formách přírody. Socha je tělo, které se snaží zakotvit v prostoru. Ztělesňuje svou existenci tím, že vytváří napětí mezi barevnou epidermis s temným, špičatým vnitřkem, který zve a omezuje, v tomtéž těle, na akt dotyku. Nakonec se snaží začlenit do tohoto prostředí, pro které byla navržena: vibruje intenzitou svých barevných kontrastů se zemitým a temným lesem, který obývá; chce být životem, který klíčí, a zároveň se hodlá začlenit do celku a být součástí té přírody, která ji obklopuje.  
Zobrazit více
Prono - Gigantino del Balossa

Prono - Gigantino del Balossa

Alessandro Pongan

Parco Balossa, Via Balossa Parco Balossa
Vítěz umělecké ceny Arte Balossa 2018. "Parco Balossa" je kus přírody, který houževnatě odolává stavebnímu útoku na severním okraji italského Milána. Nyní je z něj veřejný park. Instalace vytváří antropomorfní orientační bod, symbol odolnosti, strážce inspirovaného tajemnými obry z Isla de Pascua a japonskými UFO-roboty. Laskavý obr a útočiště pro ptáky, prono. Konstrukce z recyklovaných stavebních trubek a spár obklopená popínavými rostlinami. Příroda, která se zmocňuje lidských artefaktů. Druh rostliny byl vybrán pro své chromatické vlastnosti, protože mění barvu v každém ročním období. Prono je archetyp, který se v díle Alessandra Pongana opakuje, jeho čtyřnohá poloha je také znázorněním prvních pohybů dětí.
Zobrazit více
Dvě Křesla

Dvě Křesla

Alexandra Koláčková (*1964)

Dětský ostrov Dětský ostrov, Praha
Umělecká díla mají svoje místo v zahradách a parcích od nepaměti. Mohou být nenápadným doplňkem, extravagantním šperkem, průvodcem, nebo mohou být ústředním motivem, hlavním důvodem, proč zahradní prostor vznikl.  Umělecké dílo a jeho umístění v zahradě může mít význam hluboce osobní, nebo může být výsledkem precizně promyšleného architektonického záměru. Díla Alexandry Koláčkové jsou na první pohled rozeznatelná, její rukopis je nezaměnitelný. A přesto, nebo právě proto, v zahradě rozbíhají vypravěčskou linku daného prostoru tolika různými směry…  Jsou ozdobou, prolézačkou, středobodem prostoru, překvapením vykukujícím z podrostu, lavičkou… A to je to, co já osobně na díle Alexandry opravdu cením.  Většina zahrad není jen pozorována, prostor je aktivně využíván – dotýkání, sezení, ležení, chození a válení je dovoleno, ba dokonce vítáno. A stejně tak je to i s plastikami Alexandry Koláčkové. Jejich oblé, jednoduché a přívětivé tvary a často nadživotní velikost k jejich zdolání přímo vybízejí. To je pro mě, jako zahradního architekta, obrovský bonus. Zahrada, a všechno co je v ní, by měla vybízet k návštěvě, kynout prstem k probádání a objevení. A v případě Alexandřiných plastik jde často nejen o řečnický obrat, ale o skutečnou ruku, nebo rovnou celé tělo, které vyzývají k posezení, poležení, opření… Cokoliv chcete a cokoliv vás napadne. A vaše děti, a návštěvu, a jejich děti.  Kateřina Pospíšilová, zahradní architektka
Zobrazit více
Čtenář v křesle

Čtenář v křesle

Jaroslav Róna (*1957)

nám. Franze Kafky Nám. Franze Kafky, Praha 1
DEINSTALOVÁNO Plastika vznikla jako třetí varianta sochy Čtenáře, původně určené před budovu jedné veřejné knihovny. Paradoxně však již v době, kdy ze zakázky dávno sešlo a žádná knihovna o ni nejevila zájem.Mně ale tehdy postupně velice zaujala problematika sochy člověka, jenž je pohroužen do světa odvíjejícího se v knize.Chtěl jsem v soše Čtenáře zobrazit jak čtoucího, tak imaginativní svět knihy. Použil jsem k tomu křeslo. To křeslo je měkká a konejšivá hradba, jež nás chrání před pragmatickým světem kolem nás, a dovoluje nám unikat do světů představ a fantazie. Je to snové křeslo, a čtenář v něm je záměrně anonymní a symbolická figura, snadno zaměnitelný za kteréhokoliv čtenáře. Zároveň však křeslo dodává soše monumentalitu a posiluje význam a důležitost tohoto tak křehkého námětu. A v neposlední řadě je také třeba vzdát hold světu papírové knihy v době, kdy je ohrožován ( a my s ní ! ) agresívním světem informačních technologií a vykastrovaných e - knih.    
Zobrazit více
Čtenář v křesle

Čtenář v křesle

Jaroslav Róna (*1957)

nám. Franze Kafky Nám. Franze Kafky, Praha 1
Plastika vznikla jako třetí varianta sochy Čtenáře, původně určené před budovu jedné veřejné knihovny. Paradoxně však již v době, kdy ze zakázky dávno sešlo a žádná knihovna o ni nejevila zájem.Mně ale tehdy postupně velice zaujala problematika sochy člověka, jenž je pohroužen do světa odvíjejícího se v knize.Chtěl jsem v soše Čtenáře zobrazit jak čtoucího, tak imaginativní svět knihy. Použil jsem k tomu křeslo. To křeslo je měkká a konejšivá hradba, jež nás chrání před pragmatickým světem kolem nás, a dovoluje nám unikat do světů představ a fantazie. Je to snové křeslo, a čtenář v něm je záměrně anonymní a symbolická figura, snadno zaměnitelný za kteréhokoliv čtenáře. Zároveň však křeslo dodává soše monumentalitu a posiluje význam a důležitost tohoto tak křehkého námětu. A v neposlední řadě je také třeba vzdát hold světu papírové knihy v době, kdy je ohrožován ( a my s ní ! ) agresívním světem informačních technologií a vykastrovaných e - knih.
Zobrazit více
Sedící postava

Sedící postava

Alexandra Koláčková (*1964)

Novoměstská radnice Karlovo nám. 1, 120 00 Nové Město
Prvotním impulzem vzniku této realizace byl záměr dotvořit intimní místo jedné soukromé zahrady posezením s plastikou. Vznikla tak lavička v podobě stylizované ženy, které se můžete uvelebit v náručí s knížkou, nebo usednout tváří v tvář blízké osobě v důvěrném hovoru. Umístěním ve veřejném prostoru dostává tato socha další význam, který je v mé práci už pevně zakotven: působit jako ostrůvek oživení ulice, kterou obvykle jen probíháte, jako možnost krátkého zastavení obohaceného nečekaným estetickým vjemem a jako prostředek ke spočinutí.
Zobrazit více
Sedící postava

Sedící postava

Alexandra Koláčková (*1964)

Novoměstská radnice Karlovo nám. 1, 120 00 Nové Město
Prvotním impulzem vzniku této realizace byl záměr dotvořit intimní místo jedné soukromé zahrady posezením s plastikou. Vznikla tak lavička v podobě stylizované ženy, které se můžete uvelebit v náručí s knížkou, nebo usednout tváří v tvář blízké osobě v důvěrném hovoru. Umístěním ve veřejném prostoru dostává tato socha další význam, který je v mé práci už pevně zakotven: působit jako ostrůvek oživení ulice, kterou obvykle jen probíháte, jako možnost krátkého zastavení obohaceného nečekaným estetickým vjemem a jako prostředek ke spočinutí.
Zobrazit více
Dvě křesla

Dvě křesla

Alexandra Koláčková (*1964)

Kongresové centrum 5. května 1640/65, 140 21 Praha 4-Nusle
Umělecká díla mají svoje místo v zahradách a parcích od nepaměti. Mohou být nenápadným doplňkem, extravagantním šperkem, průvodcem, nebo mohou být ústředním motivem, hlavním důvodem, proč zahradní prostor vznikl.  Umělecké dílo a jeho umístění v zahradě může mít význam hluboce osobní, nebo může být výsledkem precizně promyšleného architektonického záměru. Díla Alexandry Koláčkové jsou na první pohled rozeznatelná, její rukopis je nezaměnitelný. A přesto, nebo právě proto, v zahradě rozbíhají vypravěčskou linku daného prostoru tolika různými směry…  Jsou ozdobou, prolézačkou, středobodem prostoru, překvapením vykukujícím z podrostu, lavičkou… A to je to, co já osobně na díle Alexandry opravdu cením.  Většina zahrad není jen pozorována, prostor je aktivně využíván – dotýkání, sezení, ležení, chození a válení je dovoleno, ba dokonce vítáno. A stejně tak je to i s plastikami Alexandry Koláčkové. Jejich oblé, jednoduché a přívětivé tvary a často nadživotní velikost k jejich zdolání přímo vybízejí. To je pro mě, jako zahradního architekta, obrovský bonus. Zahrada, a všechno co je v ní, by měla vybízet k návštěvě, kynout prstem k probádání a objevení. A v případě Alexandřiných plastik jde často nejen o řečnický obrat, ale o skutečnou ruku, nebo rovnou celé tělo, které vyzývají k posezení, poležení, opření… Cokoliv chcete a cokoliv vás napadne. A vaše děti, a návštěvu, a jejich děti.  Kateřina Pospíšilová, zahradní architektka
Zobrazit více
Sedáky

Sedáky

Alexandra Koláčková (*1964)

Dolní Břežany náměstí Na Sádkách, Dolní Břežany
Umělecká díla mají svoje místo v zahradách a parcích od nepaměti. Mohou být nenápadným doplňkem, extravagantním šperkem, průvodcem, nebo mohou být ústředním motivem, hlavním důvodem, proč zahradní prostor vznikl.  Umělecké dílo a jeho umístění v zahradě může mít význam hluboce osobní, nebo může být výsledkem precizně promyšleného architektonického záměru. Díla Alexandry Koláčkové jsou na první pohled rozeznatelná, její rukopis je nezaměnitelný. A přesto, nebo právě proto, v zahradě rozbíhají vypravěčskou linku daného prostoru tolika různými směry …  Jsou ozdobou, prolézačkou, středobodem prostoru, překvapením vykukujícím z podrostu, lavičkou … A to je to, co já osobně na díle Alexandry opravdu cením.  Většina zahrad není jen pozorována, prostor je aktivně využíván – dotýkání, sezení, ležení, chození a válení je dovoleno, ba dokonce vítáno. A stejně tak je to i s plastikami Alexandry Koláčkové. Jejich oblé, jednoduché a přívětivé tvary a často nadživotní velikost k jejich zdolání přímo vybízejí. To je pro mě, jako zahradního architekta, obrovský bonus. Zahrada, a všechno co je v ní, by měla vybízet k návštěvě, kynout prstem k probádání a objevení. A v případě Alexandřiných plastik jde často nejen o řečnický obrat, ale o skutečnou ruku, nebo rovnou celé tělo, které vyzývají k posezení, poležení, opření … Cokoliv chcete a cokoliv vás napadne. A vaše děti, a návštěvu, a jejich děti.  Kateřina Pospíšilová, zahradní architektka
Zobrazit více
Ruce

Ruce

Alexandra Koláčková (*1964)

Dům dětí a mládeže Ústí nad Orlicí 17. listopadu, Ústí nad Orlicí
Umělecká díla mají svoje místo v zahradách a parcích od nepaměti. Mohou být nenápadným doplňkem, extravagantním šperkem, průvodcem, nebo mohou být ústředním motivem, hlavním důvodem, proč zahradní prostor vznikl.  Umělecké dílo a jeho umístění v zahradě může mít význam hluboce osobní, nebo může být výsledkem precizně promyšleného architektonického záměru. Díla Alexandry Koláčkové jsou na první pohled rozeznatelná, její rukopis je nezaměnitelný. A přesto, nebo právě proto, v zahradě rozbíhají vypravěčskou linku daného prostoru tolika různými směry …  Jsou ozdobou, prolézačkou, středobodem prostoru, překvapením vykukujícím z podrostu, lavičkou … A to je to, co já osobně na díle Alexandry opravdu cením.  Většina zahrad není jen pozorována, prostor je aktivně využíván – dotýkání, sezení, ležení, chození a válení je dovoleno, ba dokonce vítáno. A stejně tak je to i s plastikami Alexandry Koláčkové. Jejich oblé, jednoduché a přívětivé tvary a často nadživotní velikost k jejich zdolání přímo vybízejí. To je pro mě, jako zahradního architekta, obrovský bonus. Zahrada, a všechno co je v ní, by měla vybízet k návštěvě, kynout prstem k probádání a objevení. A v případě Alexandřiných plastik jde často nejen o řečnický obrat, ale o skutečnou ruku, nebo rovnou celé tělo, které vyzývají k posezení, poležení, opření … Cokoliv chcete a cokoliv vás napadne. A vaše děti, a návštěvu, a jejich děti.  Kateřina Pospíšilová, zahradní architektka
Zobrazit více
Wooden Cloud

Wooden Cloud

Martin Steinert

Praha - Bubny Bubenská 177, Praha - Holešovice
Martin Steinert byl hostem rezidenčního programu Goethe-Institutu. V Praze bude tvořila pobýval po dobu tří týdnů u příležitosti konání festivalu Sculpture Line. Během pobytu vznikla pražská podoba díla „Wooden Cloud“. K tvorbě sochaře Martina Steinerta patří už několik let prostorové instalace z obyčejných dřevěných latí. Velký zájem lidí o většinou několikatýdenní procesy vznikání objektů ve veřejném prostoru přivedly Martina Steinerta na myšlenku zapojit lidi přímo do své práce. V červnu 2015 postavil Martin Steinert monumentální skulpturu z téměř 2000 metrů dřevěných latí v apsidě kostela sv. Jana (Johanneskirche) v Saarbrückenu. Návštěvníci kostela byli během čtyřtýdenního vznikání instalace zváni k tomu, aby sochařově práci nejen přihlíželi, ale aby se na ní dokonce i sami podíleli. Přibližně 1200 lidí napsalo svá osobní přání na připravené dřevěné tyčky, které Martin Steinert následně zakomponoval do své instalace. Přání, která na nich byla formulovaná jako individuální manifesty snů, nadějí a očekávání, se rozvětvovala tisíci synapsí. Tímto způsobem vznikl a byl vypraven na cestu umělecký projekt s názvem Wooden Cloud – Die Architektur der Wünsche (Dřevěný oblak –  architektura přání). Ze Saarbrückenu pluje dřevěný oblak vybranými městy světa a na význačných veřejných místech vzniká vždy v nové podobě. Dočasné instalace z popsaných dřevěných latí se stávají momentkami společenské atmosféry. Dřevěný oblak se na své cestě doposud zastavil v roce 2016 v Petrohradě, v roce 2017 v Berlíně, v roce 2018 v Paříži a v roce 2019 vznikl pátý „Wooden Cloud“ v Alistiqlal Parku v Rámaláhu. Dva další dřevěné oblaky vzniknou v roce 2020 v Praze a Tiraně.
Zobrazit více
Dvaja

Dvaja

Andrej Margoč (*1977)

Kongresové centrum 5. května 1640/65, 140 21 Praha 4-Nusle
Socha pochází z cyklu Proměny autoportrétu. Jde o profilovou linku mé tváře, kterou se nebojím deformovat, následně zarotovat a vytvořit tak nový pohled na mojí podobu. Název sochy je Dvaja proto, že každý člověk na světě se snaží najít sebe samého a nejčastěji se takto nachází a dokáže se sebou komunikovat, když vidí svoji podobu v zrcadle. Proto vytvářím zrcadlové obrazy sebe samého, abych skrze umění našel sebe a umožnil i ostatnímse touto cestou vydat, zamyslet se a najít se v tomto rychle plynoucím čase.
Zobrazit více
Nenažranec

Nenažranec

Andrej Margoč (*1977)

Telegraph Gallery Jungmannova 3, 77900 Olomouc
Socha pochází z cyklu FAT. Celý cyklus je věnován autorovu boji proti nenápadnému a tichému zabijákovi - cukru, který jemu a milionům lidí na celém světě velmi ubližuje. Velikost jazyka znázorňuje obrovskou chuť na sladké podpořenou výrazně růžovou a neodolatelnou barvou koláčů. Tímto způsobem se autor sám pokouší skoncovat se závislostí a poukazuje na společenský problém a potřebu boje s touto smrtelnou nástrahou.
Zobrazit více
Nenažranec

Nenažranec

Andrej Margoč (*1977)

Kongresové centrum 5. května 1640/65, 140 21 Praha 4-Nusle
Socha pochází z cyklu FAT. Celý cyklus je věnován autorovu boji proti nenápadnému a tichému zabijákovi - cukru, který jemu a milionům lidí na celém světě velmi ubližuje. Velikost jazyka znázorňuje obrovskou chuť na sladké podpořenou výrazně růžovou a neodolatelnou barvou koláčů. Tímto způsobem se autor sám pokouší skoncovat se závislostí a poukazuje na společenský problém a potřebu boje s touto smrtelnou nástrahou.
Zobrazit více
Stvůra

Stvůra

Jan Dostál (*1992)

Smetanovy sady Smetanovy Sady, Olomouc
Se Stvůrou se musí žít Dělat sochy lze různým způsobem, dělat ale velkou sochu je svým způsobem příběh sám o sobě. Jan Dostál, velmi mladý sochař, pouhý rok po absolvování Gabrielova sochařského ateliéru na brněnské FAVU, se pustil do svého zatím největšího díla, zvícího 12 metrů do výšky. Motivem je Stvůra, postava nepostava sestavená a svařovaná z kusů ostrého železa, materiálu, se kterým sochař žije, a který miluje. Stvůra má svůj předobraz v podobě modelu, pokud se o soše vysoké cca dva a půl metru dá jako o modelu vůbec mluvit. Podle něj Honza sestavuje od nohou svoji velkou, veeelliiiikkoouu výslednou Stvůru. Antropomorfický tvar na pomezí abstraktního výrazu se vyznačuje dostálovským rukopisem, plným ostrých tahů a řezavých úhlů. Má svůj vizuální backround stejně tak v současném scifi světě,  jako v  tetovací subkultuře či se odráží od pozdního sochařského modernismu. Stvůra je velkolepá a vstupuje na světlo z důvodu, aby Jan Dostál vyjevil svůj zvláštní železný ostrý vesmír, svoji estetiku, se kterou žije a která žije v něm, jak Vetřelec, kterého se určitě nejde zbavit. Svařovat po částech velkolepou plastiku, bez doprovodného výkresu, podle svých představ, za pomocí jeřábu-sochy vlastní konstrukce a vlastní výroby je ovšem také velkolepé. Umění má v tomto případě šanci uhranout a překvapit. A nejen velikostí Stvůry. Vítejte do jiného světa
Zobrazit více
Lightening Doors

Lightening Doors

Johannes Pfeiffer

Dvořákovy sady Dvořákovy Sady, Karlovy Vary
Dílo tvoří 5 dřevěných dveří vyrobených z velmi starého kaštanového dřeva získaného ze starých rozpadlých domů v italských horách. Dveře jsem nejprve zuhelnatěl ohněm, očistil kartáčováním a ošetřil fluorescenční barvou.Podle mého záměru mají být tyto zářící dveře vnímány jako majáky naděje. Tyto dveře, zpočátku černě ohořelé, prošly proměnou, mají nyní představovat světlo na konci tunelu. Lidé se mají ztotožnit s přesvědčením, že se nakonec podaří problémy, které nás všechny zasahují, zvládnout. Nebude to snadné. Dveře jsou nastaveny v určité výšce, ale je to možné, pokud se budeme snažit. Koláž na zdi v Karlových Varech nad hotelem Thermal je pro tuto metamorfózu ideálním místem. Vyšší kolokace na zdi je velmi výrazná. Je zde cíl, cíl, kterého je třeba dosáhnout, je třeba projít dveřmi, je třeba se dostat přes tuto situaci. A „zářící dveře" nám dávají naději, směr. Sochařské dílo Lightening Doors je instalováno s finanční podporou Česko-německého fondu budoucnosti.    
Zobrazit více
Original Sin

Original Sin

Liu Ruowang (*1977)

OC Grand OC Grand, Pardubice
Lidoop vzhlížející vzhůru k obloze symbolizuje vzkříšení starověké civilizace. Dnes vyspělá civilizace přináší pokrokovou materiální kulturu, avšak příroda, ve které žijeme, je neustále ničena. Zmatený pohled a nevinná tvář lidoopů vyzařuje touhu současný stav napravit a vykročit směrem k veselejší budoucnosti. Název díla vychází z autorova smyslu pro realitu. Vyjadřuje tak své rozčarování z rozmělňujícícho se „oceánu civilizace“, ve které žijeme. Tato sérií je autorovým apelem na lidstvo, aby věnovalo větší pozornost krásným věcem.
Zobrazit více
Nohy z vody

Nohy z vody

Kurt Gebauer (*1941)

Chodov Park V parku 8, 148 00 Praha 11-Chodov
„Že plavkyně a jiné vznášející se dámy je moje celoživotní téma, se asi ví. Nohy z vody jsou trochu něco jiného. Je to nad vodou viditelná část stojky a to je většinou nejradostnějším projevem dětí a děvčat ve vodě. No, já si to taky někdy střihnu. Z toho blbnutí mají radost i ti, co to vidí, no a jak zjistit tu radost i tam, kde se holky většinou nekoupou, nebo někdy koupou, ale právě je na to trochu zima? Socha nahradí kde co – nežijící básníky, svaté, ale i zločince. Tak proč by neměly mít pomník nohy z vody, když jsou symbolem toho nejdůležitějšího, proč jsme tady, radosti ze života?“
Zobrazit více
Optimista

Optimista

Jakub Flejšar (*1980)

Dolní Břežany Za Pivovarem, Dolní Břežany
Při své práci se zamýšlím nad bytím, nad člověkem a jeho úlohou v tomto světě. Člověk, rádoby společenská bytost, zvyklá nebýt sama ? Jsme přeci osamoceni v našem bytí, sami v sobě a sami se sebou , osamoceni jsme se svým pohledem na svět, jeden optimista, druhý pesimista, stejní či podobní vzhledem, rozdílní názorem, ve fyzickém světě pospolu v tom vnitřním se však nepotkávající..... Tento Projekt byl realizován s finančním přispěním Středočeského kraje.  
Zobrazit více
Sedící lvice

Sedící lvice

Jaroslav Róna (*1957)

Vyšehrad Vyšehrad
Socha Sedící lvice vznikla jako návrh pro pětimetrovou monumentální sochu, která by oživovala a tematicky završila kopec Parukářka (nejvyšší vrchol v Praze) ve specifické pražské čtvrti Žižkov. Téma reflektuje výrazný (poněkud sebeironický) patriotismus rebelantské, převážně dělnické čtvrti, která se vždy kriticky vymezovala k vládnoucímu establishmentu. Lvice byla navržena jako hrdá partnerka a zároveň rivalka oficiálního českého symbolu – dvojocasého lva, jenž symbolicky sídlí na protějším vrchu v prostorách Pražského hradu. Výrazný ornamentální reliéf na povrchu sochy vznikl původně z technologických důvodů, tedy jako přiznaná nosná kovová kostra pro uchycení tepaných měděných plátů sochy, ale nakonec se stal prvkem, jenž z jednoduchého sochařského námětu dělá magický objekt, připomínající egyptský nebo asyrský archeologický artefakt.
Zobrazit více
Trpaslíci

Trpaslíci

Kurt Gebauer (*1941)

Vyšehrad Vyšehrad
Trpaslíky vytvořil v roce 1985 pro Galerii H. Bratrů Hůlových na jejich statku v Kostelci nad Černými lesy. Neoficiální akce měla úspěch a Kurt se ji rozhodl v době začínající perestrojky zopakovat i v hlavním městě na oficiální bázi. Ne že by toužil po umělecké satisfakci, natož po slávě či penězích. Prostě ho rozčilovalo, že když se veřejně může prezentovat umělecký balast považovaný kulturtrégry za umění, proč by se alespoň občas nemohlo vystavit něco hodnotného...
Zobrazit více
Lenoška

Lenoška

Filipová Aneta (*1991)

Vyšehrad Vyšehrad
Série soch Lenošky jsou sochy, jejichž hlavním tématem je ženská síla a vše co pod ní spadá. Zprvu něžné křivky figurálního zpracování, avšak skrývající velkou zbraň, smyslnost, důvtip, rafinovanost a samozřejmě inteligenci. Zpracování a materiál je vybrán záměrně. Základní kopyto je vytvořené z klasického kolorovaného laminátu, který je odolný vůči povětrnostním podmínkám. Barevnostní zpracování je opět naschvál vyzývavé až provokativní.
Zobrazit více
Co je to štěstí

Co je to štěstí

Michal Trpák (*1982)

Tančící dům Jiráskovo nám. 1981/6, 120 00 Nové Město
Monumentální zlatá moucha zpodobňuje polemiku nad tím, po čem všichni touží. Inspirací k plastice byla báseň Adolfa Heyduka i fascinace samotným hmyzem. Moucha, tak malá, neužitečná a otravná, přesto však krásná, je-li možné prohlédnout si ji detailně pod mikroskopem. Fascinující biologický stroj, který nejsme schopni vnímat pouhým okem. A právě proto byla zvětšena do nadlidského měřítka, aby bylo možné obdivovat její jednotlivé detaily, a aby se při konfrontaci rozproudila polemika nad vlastní velikostí a možná i nad štěstím, tak křehkém, zdánlivě složitém a přesto někdy tak snadném, když je člověk schopen vnímat maličkosti.
Zobrazit více
Andělé moří

Andělé moří

Michal Trpák (*1982)

OC Grand Nám. Republiky 1400, Pardubice
Manty – vznosná majestátní podmořská stvoření, jejichž pohyb paradoxně připomíná let ptáků. Elegantní tanečnice pohybující se v hlubinách nezkrotných oceánů. Ladné křivky protínající jednu z opravdu posledních divočin světa. Světa, s kterým jsme tolik propojeni a přitom je nám tolik vzdálený a neznámý. A snad kvůli těmto všem protikladům, ascinován mohutností a křehkostí zároveň, jsem se rozhodl vystavit tohoto tvora ve zcela jiném prostředí, jiné perspektivě, ve zcela jiných souvislostech. Při procházce pod andělskými křídly, můžete snít, popustit uzdu fantazii a přenést se na mořské dno a nebo někam dál…
Zobrazit více
Tři horizonty

Tři horizonty

Jiří David

Stallhof Stallhof, Dráždany, Německo
DEINSTALOVÁNO 31.8.2022 (obzor, časoprostor, lidská paměť) Ad. 1 obzor: V roce 2006 jsem byl pozván do Sacharova centra v Moskvě, kde jsem na samostatné výstavě prezentoval velkoplošné fotografie z cyklu Pátá pečeť. Centrum akademika Andreje Sacharova funguje v Moskvě od roku 1994. Specializuje se na mapování zločinů komunismu a jeho součástí je rozsáhlý archiv o politických represích, historii pracovních táborů – GULAGů a jejich obětí. Ad.2 časoprostor: Shodou výjimečných náhod jsem byl v čase zahájení výstavy ubytován v bytě Andreje Sacharova. V bytě, který se stal jeho posledním domovem po návratu z vyhnanství, roku 1986. V bytě, kde se až do roku 1989 smrti A.Sacharova, scházela ruská inteligence, umělci a disidenti. Nikdo jiný do té doby v tomto bytě, nežil, takže vše, od kávových lžiček, nádobí, oblečení v šatníku na chodbě, gramofonové desky, ručníky i mýdla v koupelně, kuchyňského ubrusu, popelníku na okně a samozřejmě knih, zůstalo nehnutě v čase od opuštění bytu Jelenou Bonner, manželkou A.Sacharova. Ad.3 lidská paměť: Strávil jsem v tomto jedinečném prostředí několik dní a noci. A pak v jedné večerní chvíli, padl můj pohled na katalog, který jsem sebou přivezl a náhle si uvědomil jeho mrazivé kontextuální propojení s tímto bytem. Šlo o katalog Bez Soucitu (No Compassion) z roku 2002, který zahrnoval 18 fotografií významných světových politiků té doby, kteří pláčou. Implantoval jsem jim své slzy. Mezi nimi byl i Vladimír Putin. Nešlo to nevyužít, vše k tomu směřovalo, a tak plačící Putin začal „putovat“ po všech i zastrčených koutech. Vykukoval zpoza dveří, polštářů, ležel na parapetu okna, na jídelním stole, od koupelnového zrcadla, ale i ze zastaralé mikrovlnky. Nešlo mu uniknout, atakoval i mé nahé tělo. Byl prostě všude. Vznikla tak nutně, neodvratně série fotografii, kterou jsou však nikdy nikde od té doby (2006) nevystavoval. Teprve nyní, po 16 letech, při příležitosti české sezóny v Drážďanech. Ve městě, jež s neblahou činnosti V.Putina opět úzce souvisí, neboť zde působil jako důstojník KGB. Právě tady, v Drážďanech, ve druhé polovině 80. let agent sovětské tajné služby KGB zakládal rodinu, šetřil na auto a snil o kariéře elitního špiona. Pád berlínský zdi tuto jeho situaci zcela změnil a to se ještě večer 5. prosince 1989 u drážďanské posádky Rudé armády telefonicky dožadoval vyslání tanků. Budovu KGB se totiž krátce před tím pokusil obsadit dav demonstrujících východních Němců. Epilog: Na závěr bych se ještě vrátil k manželce Andreje Sacharova. Bonnerová byla prvním signatářem antiputinského manifestu „Putin musí odejít“ zveřejněného 10. března 2010 > a pokračujícího v sériích demonstrací. Onen zvláštní, podivně nutkavý návrat těchto mých fotografii do současnosti, kdy tento malý Vladimír Putin nyní v roce 2022 drží svou agresi svět v napětí, je příznačně instalován prostoru lodního kontejneru s nápisem Art.
Zobrazit více
SPIRÁLA

SPIRÁLA

Alexandra Koláčková (*1964)

CREA Cantieri del Contemporaneo Giudecca 211, 30133 Benátky, Itálie
Tvar spirály mě fascinoval v přírodě vlastně od dětství, aniž bych něco věděla o symbolickém významu, který jí lidé odjakživa přikládají. Když nad tím tak přemýšlím, často mě intuitivně napadne něco nakreslit nebo vymodelovat a pak teprve si uvědomuji vnitřní souvislosti.  Většinou tehdy, když se mě někdo ptá na zdroje mé inspirace. Spirálovitě točené ulity jsou nejenom krásné, ale i tajemné a inspirativní. Jejich přirozená krása a vznešenost navozuje pocit pokory a úžasu nad nekonečností tvořivé síly přírody. Proto se taky stala symbolem neustále se opakujících dějů v přírodě, na naší planetě i ve vesmíru. Stejně tak je spirála vnímána i jako symbol duchovního růstu člověka a životního naplnění, symbolizuje tajemnou cestu do vlastního nitra. Může být i energetickým zářičem nebo ochranným talismanem. V magické praxi spirála, zejména ta pravotočivá podporuje snahu, aby se naše přání stalo realitou. A tato myšlenka se mi líbí. I já jsem do ní vložila své soukromé přání. V mém provedení nemůže být jinak, než vesele pestrobarevná a nepravidelně pravidelná.
Zobrazit více
Včelín

Včelín

Martin Rajniš (*1944)

Galerie Golf Hostivař U Golfu 565, 109 00 Praha 15, jakka č.1 (driving range)
Jeden z nejrenomovanějších českých architektů Martin Rajniš rád překračuje hranice. Vytváří objekty, které se stávají svébytnými uměleckými díly s estetickou, sociální i užitkovou funkcí. Hostivařský Včelín svým historizujícím osmibokým tvarem i korouhvičkou odkazuje ke středověkým věžím. Samozřejmě je ale především domovem včelstva, které produkuje jedinečný golfový med.
Zobrazit více
In Utero

In Utero

David Černý (*1967)

Galerie Golf Hostivař U Golfu 565, 109 00 Praha 15, jamka č. 12
Dominantní plastika Davida Černého In Utero patří k jeho nejvýznamnějším dílům. Z nerezové oceli vytvořenou šestimetrovou sochu klečící těhotné ženy, která se drží za hlavu, může každý vnímat po svém, nabízíme však jednu z možných interpretací: In Utero vzniká náš život, je tedy ženino gesto povzdechem, či výrazem zoufalství nad tím, že se málo rozmnožujeme?
Zobrazit více
Pád

Pád

Stanislav Kolíbal (*1925)

Galerie Golf Hostivař U Golfu 565, 109 00 Praha 15, jamka č.1
Pád z roku 1967 je emblematickým dílem Stanislava Kolíbala, doyena českého výtvarného umění a v  současnosti patrně mezinárodně nejznámějšího českého umělce. Dílo vznikalo v kulminaci svobodného vzepětí české společnosti a umění v průběhu stále více se uvolňujících „šedesátek“, ale jeho vyznění jako by už předznamenávalo to, co se za pouhý rok stane skutečností: pád ze svobody do více než  dvacetileté normalizační poroby.
Zobrazit více
Obložení klubovny

Obložení klubovny

Jiří Beránek (1945 — 2021)

Galerie Golf Hostivař U Golfu 565, 109 00 Praha 15
Už je to nějaký ten pátek, co se architektura zhlédla v uměleckých postupech, a naopak. Zejména se  to týká proměny a hry fasád. Nedávno zesnulý sochař Jiří Beránek je toho zářným příkladem, vždyť sochařský obklad hlavní budovy hostivařského golfového areálu proslavil celosvětově nejen tuto   architekturu a jejího architekta, ale také sochaře, který tento obal tak svébytně vymyslel.
Zobrazit více
Červená plastika

Červená plastika

Karel Malich (1924 — 2019)

Galerie Golf Hostivař U Golfu 565, 109 00 Praha 15, jamka č. 12
Na hřišti umístěná červená geometrická plastika vznikla v poslední fázi tvorby Karla Malicha. Umělec po řadě let opět potřeboval vystoupit z dvojrozměrné plochy papíru do prostoru a výsledkem jsou  lastiky, ve kterých zhodnocuje své celoživotní umělecké zkušenosti. Přestože jde o abstraktní  onstrukci, můžeme v ní cítit jak ozvuky lidské figury, tak jistou vznešenost krajinných útvarů.
Zobrazit více
Tunel

Tunel

Albert Kulík (*2002)

Galerie Golf Hostivař U Golfu 565, 109 00 Praha 15, jamka č. 3
Hlavním záměrem tohoto díla bylo propojení odpaliště s fairwayí na jedné z nových jamek. Jelikož se na této části hřiště nachází dvě jamky proti sobě, bylo potřeba vytvořit krytý průchod kolem jezera, který zajistí hráčům bezpečnost. Celkem 50 dřevěných rámů za sebou s pravidelnými rozestupy tvoří při průchodu tunelem iluzi nepropustných stěn. Při pohledu ze strany ovšem tunel téměř zcela mizí a z jeho stěn zbývají pouze tenké příčky.
Zobrazit více
Stálá instalace Wooden Cloud

Wooden Cloud

Martin Steinert

Nábřeží, Davle Školní, Davle
Martin Steinert byl hostem rezidenčního programu Goethe-Institutu. V Praze bude tvořila pobýval po dobu tří týdnů u příležitosti konání festivalu Sculpture Line. Během pobytu vznikla pražská podoba díla „Wooden Cloud“. K tvorbě sochaře Martina Steinerta patří už několik let prostorové instalace z obyčejných dřevěných latí. Velký zájem lidí o většinou několikatýdenní procesy vznikání objektů ve veřejném prostoru přivedly Martina Steinerta na myšlenku zapojit lidi přímo do své práce. V červnu 2015 postavil Martin Steinert monumentální skulpturu z téměř 2000 metrů dřevěných latí v apsidě kostela sv. Jana (Johanneskirche) v Saarbrückenu. Návštěvníci kostela byli během čtyřtýdenního vznikání instalace zváni k tomu, aby sochařově práci nejen přihlíželi, ale aby se na ní dokonce i sami podíleli. Přibližně 1200 lidí napsalo svá osobní přání na připravené dřevěné tyčky, které Martin Steinert následně zakomponoval do své instalace. Přání, která na nich byla formulovaná jako individuální manifesty snů, nadějí a očekávání, se rozvětvovala tisíci synapsí. Tímto způsobem vznikl a byl vypraven na cestu umělecký projekt s názvem Wooden Cloud – Die Architektur der Wünsche (Dřevěný oblak –  architektura přání). Ze Saarbrückenu pluje dřevěný oblak vybranými městy světa a na význačných veřejných místech vzniká vždy v nové podobě. Dočasné instalace z popsaných dřevěných latí se stávají momentkami společenské atmosféry. Dřevěný oblak se na své cestě doposud zastavil v roce 2016 v Petrohradě, v roce 2017 v Berlíně, v roce 2018 v Paříži a v roce 2019 vznikl pátý „Wooden Cloud“ v Alistiqlal Parku v Rámaláhu. Dva další dřevěné oblaky vzniknou v roce 2020 v Praze a Tiraně.
Zobrazit více
Stálá instalace Ruce

Ruce

Alexandra Koláčková (*1964)

Dům dětí a mládeže Ústí nad Orlicí 17. listopadu, Ústí nad Orlicí
Umělecká díla mají svoje místo v zahradách a parcích od nepaměti. Mohou být nenápadným doplňkem, extravagantním šperkem, průvodcem, nebo mohou být ústředním motivem, hlavním důvodem, proč zahradní prostor vznikl.  Umělecké dílo a jeho umístění v zahradě může mít význam hluboce osobní, nebo může být výsledkem precizně promyšleného architektonického záměru. Díla Alexandry Koláčkové jsou na první pohled rozeznatelná, její rukopis je nezaměnitelný. A přesto, nebo právě proto, v zahradě rozbíhají vypravěčskou linku daného prostoru tolika různými směry …  Jsou ozdobou, prolézačkou, středobodem prostoru, překvapením vykukujícím z podrostu, lavičkou … A to je to, co já osobně na díle Alexandry opravdu cením.  Většina zahrad není jen pozorována, prostor je aktivně využíván – dotýkání, sezení, ležení, chození a válení je dovoleno, ba dokonce vítáno. A stejně tak je to i s plastikami Alexandry Koláčkové. Jejich oblé, jednoduché a přívětivé tvary a často nadživotní velikost k jejich zdolání přímo vybízejí. To je pro mě, jako zahradního architekta, obrovský bonus. Zahrada, a všechno co je v ní, by měla vybízet k návštěvě, kynout prstem k probádání a objevení. A v případě Alexandřiných plastik jde často nejen o řečnický obrat, ale o skutečnou ruku, nebo rovnou celé tělo, které vyzývají k posezení, poležení, opření … Cokoliv chcete a cokoliv vás napadne. A vaše děti, a návštěvu, a jejich děti.  Kateřina Pospíšilová, zahradní architektka
Zobrazit více
Jedna z velkých hlaviček

Jedna z velkých hlaviček

Kurt Gebauer (*1941)

Grapo Olomouc Šlechtitelů 583/1, 779 00 Olomouc
Velké hlavičky či jiné hlavy á la žárovka je moje dlouhodobé téma. Lidská hlava je záhadný objekt, dokáže zářit nápady, dobrotou a dokáže být zabetonovaná blbostí a agresivitou. A tak pohledem na ně můžeme meditovat, co jsme zač. Hlavy jakožto neportréty všeho druhu páchám už nejméně od poloviny 70. let. Čtyři dvoumetrové byly v roce 2011 na náměstí Jana Palacha, v roce 2013 u Národní technické knihovny a na Landscape Festivalu v Praze. V roce 2016 v Českých Budějovicích opilci některé Hlavičky rozbili. Teď je jedna tady. Je to ale jen v našich hlavičkách.
Zobrazit více
Jedna z velkých hlaviček

Jedna z velkých hlaviček

Kurt Gebauer (*1941)

Gong Ostrava Gong Ostrava, Poděbradova
Velké hlavičky či jiné hlavy á la žárovka je moje dlouhodobé téma. Lidská hlava je záhadný objekt, dokáže zářit nápady, dobrotou a dokáže být zabetonovaná blbostí a agresivitou. A tak pohledem na ně můžeme meditovat, co jsme zač. Hlavy jakožto neportréty všeho druhu páchám už nejméně od poloviny 70. let. Čtyři dvoumetrové byly v roce 2011 na náměstí Jana Palacha, v roce 2013 u Národní technické knihovny a na Landscape Festivalu v Praze. V roce 2016 v Českých Budějovicích opilci některé Hlavičky rozbili. Teď je jedna tady. Je to ale jen v našich hlavičkách.
Zobrazit více
Jedna z velkých hlaviček

Jedna z velkých hlaviček

Kurt Gebauer (*1941)

Gong Ostrava Gong Ostrava, Poděbradova
Velké hlavičky či jiné hlavy á la žárovka je moje dlouhodobé téma. Lidská hlava je záhadný objekt, dokáže zářit nápady, dobrotou a dokáže být zabetonovaná blbostí a agresivitou. A tak pohledem na ně můžeme meditovat, co jsme zač. Hlavy jakožto neportréty všeho druhu páchám už nejméně od poloviny 70. let. Čtyři dvoumetrové byly v roce 2011 na náměstí Jana Palacha, v roce 2013 u Národní technické knihovny a na Landscape Festivalu v Praze. V roce 2016 v Českých Budějovicích opilci některé Hlavičky rozbili. Teď je jedna tady. Je to ale jen v našich hlavičkách.
Zobrazit více
Bez jména

Bez jména

Jakub Lipavský (*1976)

Mikulov Mikulov, Republikánské obrany
Z autorovy série železobetonových objektů je také socha, která se nachází se ve spodní části města Mikulova. Jedná se o 17,5t vážící objekt, který sochař vytvořil převážně v průběhu Mikulovského výtvarného sympozia "dílna".  Autor vykopal do země formu, do které se propsaly všechny jednotlivé, zde se nacházející, vrstvy zhutnělé zbourané původní zástavby. Tuto formu vyztužil železobetonovou armaturou a odlil objekt, který po následném vyjmutí a osazení hned vedle původní formy doplnil o kovové prvky. Tyto prvky doplňují horní část díla. Socha i přes svoji abstraktní formu má v důsledku práce s prostorem velice konkrétní podobu a vytváří dialog s dalším, zde umístěným, dílem z konce 80. let.  Sám autor počítá s tím, že okolní stromy sochu postupně přerostou a mnohaleté zvětrávání betonu odhalí nové tvarosloví díla a jeho podobu. Tato úvaha počítající s působením díla na jedince po více než jedno století je Lipavskému blízká. Díla z betonu vždy tvoří tak, aby proměna objektu byla součástí původního konceptu i zvolené technologie. Dílo bylo vytvořeno a instalováno v rámci 29. ročníku Mikulovského výtvarného sympozia “dílna“.
Zobrazit více
Radost

Radost

Kurt Gebauer (*1941)

Mikulov Zámek Mikulov
Kovová konstrukce vytvořená z jeklů, roxorů, vinglů a tyčoviny představuje abstrahující figuru se sepjatýma rukama. Nese název „Radost“ a její současný vzhled není konečnou a pevně ukotvenou podobou tohoto díla. Socha, spadající do autorovy série „Bezva úča“, byla vytvořena pro konkrétní místo a tím je horní ochoz mikulovského zámku. „Radost“ je zde postavena pro přímou komunikaci se Svatým kopečkem, na který se dívá průhledem mezi jednotlivými částmi zámku. Tento prostorový objekt je vytvořen tak, aby podléhal povrchové korozi a zároveň sloužil jako opěrná konstrukce pro rostlinu – liánu, která jí bude prorůstat a postupně vyplňovat. Dílo bylo vytvořeno a instalováno v rámci 29. ročníku Mikulovského výtvarného sympozia “dílna“.
Zobrazit více
Trubkoun

Trubkoun

Kurt Gebauer (*1941)

Park Franze von Sonnenfelse Mikulov, Park Franze von Sonnenfelse
Socha ze série "Trubkounů" od sochaře Kurta Gebauera ve své podstatě kombinuje kráčející postavu a nesmírně silné varování. Autor ji interně nazývá "Adolf Putin" a v parku Franze von Sonnenfelse v Mikulově ji umístil přesně na osu východ–západ tak, aby tato toporná a rázná postava kráčela z východu. Z místa, ze kterého se nyní na Evropu valí zlo a násilí.  Sochař Gebauer tak svému dílu, soše spadající do široké série nejrůznějších postav, dodává globální kontext přesahující sochu jako objekt, její estetiku a podobu. Dílo bylo vytvořeno v rámci 29. ročníku Mikulovského výtvarného sympozia “dílna“.
Zobrazit více
JEZDEC

JEZDEC

Michal Gabriel (*1960)

Jungmannovo náměstí Jungmanovo náměstí, Praha 1
Jezdec je čtvrtou sochou stejnojmenného sousoší čtyř koní. Socha vznikala v letech 2010 až 2013. Jeden odlitek s hladkým povrchem v červené polyesterové pryskyřici je zapůjčený v Museu Kampa, další červený laminátový odlitek spolu s celým sousoším je v soukromé sbírce a je součástí areálu golfového hřiště Kaskáda v Jinačovicích u Brna. Bronzový odlitek s hladkým povrchem je součástí areálu Kamenný dvůr. Jezdce i celé sousoší jsem odlil také do struktury tvořené skořápkami burských ořechů a také do struktury ze skořápek vlašských ořechů. Jezdce ze skořápek burských ořechů jsem odlil do bronzu.
Zobrazit více
Stálá instalace Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí

Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí

Jiří David

Ulice Václava Havla, Lucemburk Ulice Václava Havla
Václav Havel: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Tento Havlův legendární výrok, nadále nese nejen morální imperativ, tedy jistou formu doporučení, či příkladů závaznosti, je však i přes svůj zdánlivě utopický vzkaz, zásadní lidskou myšlenkou i touhou. Vize samotného objektu vznikla již v roce 2012 a nebyla ve své době z mnoha důvodů realizovaná. Její základní idea však  zůstala neměnná, tedy kdy lidský (Havlův) hlas metaforicky, ovšem ve svém 3D ztvárnění, proniká nepropustnými zdmi, betonovými bariérami apod. Tedy skrze jakési vnitřní i vnější překážky, nepochopení. Tento symbolický proces bourání zdí zla silou hlasu, silou nenásilí, silou porozumění, silou pospolitosti, tak v sobě nese étos svobody a hodnotové odpovědnosti. Evokuje tak i schopnost lidské dobré vůle neuhýbat zlu a naopak napomáhat řešit vzniklá nedorozumění, neslyšeni se. Negovat agresi, ponižování, pohrdání, či různé přežívající zlovolné atavismy v jejich extrémních podobách. Je to vzkaz, který drží naší civilizaci vůči všem projevům nenávisti minulosti, současnosti i budoucnosti. Prof.ak.mal.Jiří David
Zobrazit více
Wooden Cloud

Wooden Cloud

Martin Steinert

Nábřeží, Davle Nábřeží
Martin Steinert byl hostem rezidenčního programu Goethe-Institutu. V Praze bude tvořila pobýval po dobu tří týdnů u příležitosti konání festivalu Sculpture Line. Během pobytu vznikla pražská podoba díla „Wooden Cloud“. K tvorbě sochaře Martina Steinerta patří už několik let prostorové instalace z obyčejných dřevěných latí. Velký zájem lidí o většinou několikatýdenní procesy vznikání objektů ve veřejném prostoru přivedly Martina Steinerta na myšlenku zapojit lidi přímo do své práce. V červnu 2015 postavil Martin Steinert monumentální skulpturu z téměř 2000 metrů dřevěných latí v apsidě kostela sv. Jana (Johanneskirche) v Saarbrückenu. Návštěvníci kostela byli během čtyřtýdenního vznikání instalace zváni k tomu, aby sochařově práci nejen přihlíželi, ale aby se na ní dokonce i sami podíleli. Přibližně 1200 lidí napsalo svá osobní přání na připravené dřevěné tyčky, které Martin Steinert následně zakomponoval do své instalace. Přání, která na nich byla formulovaná jako individuální manifesty snů, nadějí a očekávání, se rozvětvovala tisíci synapsí. Tímto způsobem vznikl a byl vypraven na cestu umělecký projekt s názvem Wooden Cloud – Die Architektur der Wünsche (Dřevěný oblak –  architektura přání). Ze Saarbrückenu pluje dřevěný oblak vybranými městy světa a na význačných veřejných místech vzniká vždy v nové podobě. Dočasné instalace z popsaných dřevěných latí se stávají momentkami společenské atmosféry. Dřevěný oblak se na své cestě doposud zastavil v roce 2016 v Petrohradě, v roce 2017 v Berlíně, v roce 2018 v Paříži a v roce 2019 vznikl pátý „Wooden Cloud“ v Alistiqlal Parku v Rámaláhu. Dva další dřevěné oblaky vzniknou v roce 2020 v Praze a Tiraně. Tento Projekt byl realizován s finančním přispěním Středočeského kraje.
Zobrazit více
Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí

Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí

Jiří David

Ulice Václava Havla, Lucemburk Ulice Václava Havla
Václav Havel: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Tento Havlův legendární výrok, nadále nese nejen morální imperativ, tedy jistou formu doporučení, či příkladů závaznosti, je však i přes svůj zdánlivě utopický vzkaz, zásadní lidskou myšlenkou i touhou. Vize samotného objektu vznikla již v roce 2012 a nebyla ve své době z mnoha důvodů realizovaná. Její základní idea však  zůstala neměnná, tedy kdy lidský (Havlův) hlas metaforicky, ovšem ve svém 3D ztvárnění, proniká nepropustnými zdmi, betonovými bariérami apod. Tedy skrze jakési vnitřní i vnější překážky, nepochopení. Tento symbolický proces bourání zdí zla silou hlasu, silou nenásilí, silou porozumění, silou pospolitosti, tak v sobě nese étos svobody a hodnotové odpovědnosti. Evokuje tak i schopnost lidské dobré vůle neuhýbat zlu a naopak napomáhat řešit vzniklá nedorozumění, neslyšeni se. Negovat agresi, ponižování, pohrdání, či různé přežívající zlovolné atavismy v jejich extrémních podobách. Je to vzkaz, který drží naší civilizaci vůči všem projevům nenávisti minulosti, současnosti i budoucnosti. Prof.ak.mal.Jiří David
Zobrazit více
kůň

kůň

Michal Gabriel (*1960)

Zámecký park, Vratislavice nad Nisou Vratislavice nad Nisou
Jde o třetího koně ze sousoší Jezdec. Celé sousoší jsem dokončil před několika lety v laminátových odlitcích. Tvoří ho sochy tří koní a jednoho koně i s jezdcem. Abych mohl sousoší vystavovat i v exteriéru, začal jsem postupně sochy odlévat do bronzu. Během té doby jsem sochy vystavoval a vystavuji i samostatně. Doufám, že se jednou dočkám a celé sousoší uvidím vystavené kompletně, třeba právě v rámci festivalu Sculpture Line, v některém z českých měst.
Zobrazit více
Třetí Ruka

Třetí Ruka

Alexandra Koláčková (*1964)

Zámecký park, Vratislavice nad Nisou Vratislavice nad Nisou
Křesla pro město je autorský projekt krátkodobých i permanentních instalací zářivě barevných keramických pohovek a křesel do rušných ulic měst. Zastavte se na chvíli na neplánovaném místě přímo na ulici, posaďte se, dotýkejte se hladkých lesklých tvarů, vnímejte barvy. Uvelebte se a rozhlédněte kolem sebe nebo na chvíli zavřete oči a zaposlouchejte se do zvuků ulice. Dovolte si být tady a teď.
Zobrazit více
Druhá ruka

Druhá ruka

Alexandra Koláčková (*1964)

InterCora, Rondel Lochotínská 1108/18, Plzeň 1
Křesla pro město je autorský projekt krátkodobých i permanentních instalací zářivě barevných keramických pohovek a křesel do rušných ulic měst. Zastavte se na chvíli na neplánovaném místě přímo na ulici, posaďte se, dotýkejte se hladkých lesklých tvarů, vnímejte barvy. Uvelebte se a rozhlédněte kolem sebe nebo na chvíli zavřete oči a zaposlouchejte se do zvuků ulice. Dovolte si být tady a teď.
Zobrazit více
Archimedon II

Archimedon II

Lukáš Rais (*1975)

Lucemburk 2, rond-point Robert Schuman, Luxembourg
Téma nekonečna či snad nezačátku, nebo nedej bože nestředu, je dlouhodobě provokujícím prvkem v autorově tvorbě. Snaha o zachycení této vysoce elementární a zároveň mystické matérie je úkol poněkud sisyfofského ražení, alespoň dle tvrzení autora samotného. Plastika vyrobená z vysoce ušlechtilé leštěné oceli, jako by tuto snahu ještě více znásobila. Svým povrchem schopným odrážet okolní svět v přímé závislosti na okolním světě, bez ohledu na okolní svět, nicméně s odrazem na sebe sama - je krásným příkladem, že velká sposta věcí kolem nás je něco naprosto odlišného, než by se na první pohled mohlo zdát.
Zobrazit více
Archimedon II

Archimedon II

Lukáš Rais (*1975)

Lucemburk 2, rond-point Robert Schuman, Luxembourg
Téma nekonečna či snad nezačátku, nebo nedej bože nestředu, je dlouhodobě provokujícím prvkem v autorově tvorbě. Snaha o zachycení této vysoce elementární a zároveň mystické matérie je úkol poněkud sisyfofského ražení, alespoň dle tvrzení autora samotného. Plastika vyrobená z vysoce ušlechtilé leštěné oceli, jako by tuto snahu ještě více znásobila. Svým povrchem schopným odrážet okolní svět v přímé závislosti na okolním světě, bez ohledu na okolní svět, nicméně s odrazem na sebe sama - je krásným příkladem, že velká sposta věcí kolem nás je něco naprosto odlišného, než by se na první pohled mohlo zdát.
Zobrazit více
Original Sin

Original Sin

Liu Ruowang (*1977)

Park Nové Vratislavice Vratislavice nad Nisou
Lidoop vzhlížející vzhůru k obloze symbolizuje vzkříšení starověké civilizace. Dnes vyspělá civilizace přináší pokrokovou materiální kulturu, avšak příroda, ve které žijeme, je neustále ničena. Zmatený pohled a nevinná tvář lidoopů vyzařuje touhu současný stav napravit a vykročit směrem k veselejší budoucnosti. Název díla vychází z autorova smyslu pro realitu. Vyjadřuje tak své rozčarování z rozmělňujícícho se „oceánu civilizace“, ve které žijeme. Tato sérií je autorovým apelem na lidstvo, aby věnovalo větší pozornost krásným věcem. Park je otevřen pouze od jara do podzimu, nicméně dílo je viditelné z okolí.
Zobrazit více
Corpus Angelicus

Corpus Angelicus

Jiří David

Dolní Břežany Náměstí na Sádkách, Dolní Břežany
Sochu „Corpus Angelicus“, neboli „Tělo Anděla“, jsem vytvořil jako součást výstavy se stejným názvem, kterou jsem měl v roce 1997 na Pražském hradě. Anděl je pro mne stálé téma, tato záhadná bytost se vlastně objevuje ve všech náboženstvích, je to jakýsi pozitivní, ekumenický symbol a mne velmi láká se jej pokoušet ztvárňovat a dávat mu různé podoby a stále si jej přetransformovávat. Anděla asi ještě nikdo neviděl, ale můžeme třeba věřit, že v nějaké formě existuje, a to stále jitří moji představivost. Proto „Tělo Anděla“, plastika odlitá z robustní ocelolitiny, v kontrastu proti představě zcela nepoznané a neuchopitelné éterické bytosti. Jakási schránka, nebo ulita Anděla, i tak se to dá chápat. To ale ponechávám na divákovi. Líbí se mi, že v Břežanech bude instalována v blízkosti kláštera a velmi doufám, že přinese občanům radost a možná i důvod k zamyšlení.
Zobrazit více
HYENA

HYENA

Jan Dostál (*1992)

Dolní Břežany Pražská 636, Dolní Břežany
Při práci se autor zaměřil na prostor a velikost objektu v prostoru. Zvolené měřítko Hyeny umožňuje divákovi vnímat objekt jako celek a zároveň při bližším pohledu je nucen začít vnímat jednotlivé segmenty a části sochy. Její otevřenost pak nabízí nahlédnutí do vnitřního prostoru objektu. Socha se snaží co nejpřesněji zachytit divokost hyen za pomocí kovu. Jedná se o přesun organické formy živé hyeny do geometrické formy sochy, při zvětšení proporcí zvířete. Z jednotlivých 2D dílů se postupně skládají složité struktury, které vytvářejí jednotlivé části těla zvířete. Výsledná socha pracuje s rozložením světla a stínu na plochy kovu a svými nuancemi dotváří celkový prostorový objem.
Zobrazit více
Andělé moří

Andělé moří

Michal Trpák (*1982)

OC Grand Nám. Republiky 1400, Pardubice
Manty – vznosná majestátní podmořská stvoření, jejichž pohyb paradoxně připomíná let ptáků. Elegantní tanečnice pohybující se v hlubinách nezkrotných oceánů. Ladné křivky protínající jednu z opravdu posledních divočin světa. Světa, s kterým jsme tolik propojeni a přitom je nám tolik vzdálený a neznámý. A snad kvůli těmto všem protikladům, ascinován mohutností a křehkostí zároveň, jsem se rozhodl vystavit tohoto tvora ve zcela jiném prostředí, jiné perspektivě, ve zcela jiných souvislostech. Při procházce pod andělskými křídly, můžete snít, popustit uzdu fantazii a přenést se na mořské dno a nebo někam dál…
Zobrazit více
Archimedon II

Archimedon II

Lukáš Rais (*1975)

Lucemburk 2, rond-point Robert Schuman, Luxembourg
Téma nekonečna či snad nezačátku, nebo nedej bože nestředu, je dlouhodobě provokujícím prvkem v autorově tvorbě. Snaha o zachycení této vysoce elementární a zároveň mystické matérie je úkol poněkud sisyfofského ražení, alespoň dle tvrzení autora samotného. Plastika vyrobená z vysoce ušlechtilé leštěné oceli, jako by tuto snahu ještě více znásobila. Svým povrchem schopným odrážet okolní svět v přímé závislosti na okolním světě, bez ohledu na okolní svět, nicméně s odrazem na sebe sama - je krásným příkladem, že velká sposta věcí kolem nás je něco naprosto odlišného, než by se na první pohled mohlo zdát.
Zobrazit více
SPIRÁLA

SPIRÁLA

Alexandra Koláčková (*1964)

CREA Cantieri del Contemporaneo Giudecca 211, 30133 Benátky, Itálie
Tvar spirály mě fascinoval v přírodě vlastně od dětství, aniž bych něco věděla o symbolickém významu, který jí lidé odjakživa přikládají. Když nad tím tak přemýšlím, často mě intuitivně napadne něco nakreslit nebo vymodelovat a pak teprve si uvědomuji vnitřní souvislosti.  Většinou tehdy, když se mě někdo ptá na zdroje mé inspirace. Spirálovitě točené ulity jsou nejenom krásné, ale i tajemné a inspirativní. Jejich přirozená krása a vznešenost navozuje pocit pokory a úžasu nad nekonečností tvořivé síly přírody. Proto se taky stala symbolem neustále se opakujících dějů v přírodě, na naší planetě i ve vesmíru. Stejně tak je spirála vnímána i jako symbol duchovního růstu člověka a životního naplnění, symbolizuje tajemnou cestu do vlastního nitra. Může být i energetickým zářičem nebo ochranným talismanem. V magické praxi spirála, zejména ta pravotočivá podporuje snahu, aby se naše přání stalo realitou. A tato myšlenka se mi líbí. I já jsem do ní vložila své soukromé přání. V mém provedení nemůže být jinak, než vesele pestrobarevná a nepravidelně pravidelná.
Zobrazit více
Bez jména

Bez jména

Jakub Lipavský (*1976)

Mikulov Mikulov, Republikánské obrany
Z autorovy série železobetonových objektů je také socha, která se nachází se ve spodní části města Mikulova. Jedná se o 17,5t vážící objekt, který sochař vytvořil převážně v průběhu Mikulovského výtvarného sympozia "dílna".  Autor vykopal do země formu, do které se propsaly všechny jednotlivé, zde se nacházející, vrstvy zhutnělé zbourané původní zástavby. Tuto formu vyztužil železobetonovou armaturou a odlil objekt, který po následném vyjmutí a osazení hned vedle původní formy doplnil o kovové prvky. Tyto prvky doplňují horní část díla. Socha i přes svoji abstraktní formu má v důsledku práce s prostorem velice konkrétní podobu a vytváří dialog s dalším, zde umístěným, dílem z konce 80. let.  Sám autor počítá s tím, že okolní stromy sochu postupně přerostou a mnohaleté zvětrávání betonu odhalí nové tvarosloví díla a jeho podobu. Tato úvaha počítající s působením díla na jedince po více než jedno století je Lipavskému blízká. Díla z betonu vždy tvoří tak, aby proměna objektu byla součástí původního konceptu i zvolené technologie.  
Zobrazit více
Radost

Radost

Kurt Gebauer (*1941)

Mikulov Zámek Mikulov
Kovová konstrukce vytvořená z jeklů, roxorů, vinglů a tyčoviny představuje abstrahující figuru se sepjatýma rukama. Nese název „Radost“ a její současný vzhled není konečnou a pevně ukotvenou podobou tohoto díla. Socha, spadající do autorovy série „Bezva úča“, byla vytvořena pro konkrétní místo a tím je horní ochoz mikulovského zámku. „Radost“ je zde postavena pro přímou komunikaci se Svatým kopečkem, na který se dívá průhledem mezi jednotlivými částmi zámku. Tento prostorový objekt je vytvořen tak, aby podléhal povrchové korozi a zároveň sloužil jako opěrná konstrukce pro rostlinu – liánu, která jí bude prorůstat a postupně vyplňovat. Dílo bylo vytvořeno a instalováno v rámci 29. ročníku Mikulovského výtvarného sympozia “dílna“.
Zobrazit více
Trubkoun

Trubkoun

Kurt Gebauer (*1941)

Park Franze von Sonnenfelse Mikulov, Park Franze von Sonnenfelse
Socha ze série "Trubkounů" od sochaře Kurta Gebauera ve své podstatě kombinuje kráčející postavu a nesmírně silné varování. Autor ji interně nazývá "Adolf Putin" a v parku Franze von Sonnenfelse v Mikulově ji umístil přesně na osu východ–západ tak, aby tato toporná a rázná postava kráčela z východu. Z místa, ze kterého se nyní na Evropu valí zlo a násilí.  Sochař Gebauer tak svému dílu, soše spadající do široké série nejrůznějších postav, dodává globální kontext přesahující sochu jako objekt, její estetiku a podobu. Dílo bylo vytvořeno v rámci 29. ročníku Mikulovského výtvarného sympozia “dílna“.
Zobrazit více
Sedáky

Sedáky

Alexandra Koláčková (*1964)

Dolní Břežany Náměstí na Sádkách, Dolní Břežany
Umělecká díla mají svoje místo v zahradách a parcích od nepaměti. Mohou být nenápadným doplňkem, extravagantním šperkem, průvodcem, nebo mohou být ústředním motivem, hlavním důvodem, proč zahradní prostor vznikl.  Umělecké dílo a jeho umístění v zahradě může mít význam hluboce osobní, nebo může být výsledkem precizně promyšleného architektonického záměru. Díla Alexandry Koláčkové jsou na první pohled rozeznatelná, její rukopis je nezaměnitelný. A přesto, nebo právě proto, v zahradě rozbíhají vypravěčskou linku daného prostoru tolika různými směry …  Jsou ozdobou, prolézačkou, středobodem prostoru, překvapením vykukujícím z podrostu, lavičkou … A to je to, co já osobně na díle Alexandry opravdu cením.  Většina zahrad není jen pozorována, prostor je aktivně využíván – dotýkání, sezení, ležení, chození a válení je dovoleno, ba dokonce vítáno. A stejně tak je to i s plastikami Alexandry Koláčkové. Jejich oblé, jednoduché a přívětivé tvary a často nadživotní velikost k jejich zdolání přímo vybízejí. To je pro mě, jako zahradního architekta, obrovský bonus. Zahrada, a všechno co je v ní, by měla vybízet k návštěvě, kynout prstem k probádání a objevení. A v případě Alexandřiných plastik jde často nejen o řečnický obrat, ale o skutečnou ruku, nebo rovnou celé tělo, které vyzývají k posezení, poležení, opření … Cokoliv chcete a cokoliv vás napadne. A vaše děti, a návštěvu, a jejich děti.  Kateřina Pospíšilová, zahradní architektka
Zobrazit více
Jedna z velkých hlaviček

Jedna z velkých hlaviček

Kurt Gebauer (*1941)

Grapo Olomouc Šlechtitelů 583/1, 779 00 Olomouc
Velké hlavičky či jiné hlavy á la žárovka je moje dlouhodobé téma. Lidská hlava je záhadný objekt, dokáže zářit nápady, dobrotou a dokáže být zabetonovaná blbostí a agresivitou. A tak pohledem na ně můžeme meditovat, co jsme zač. Hlavy jakožto neportréty všeho druhu páchám už nejméně od poloviny 70. let. Čtyři dvoumetrové byly v roce 2011 na náměstí Jana Palacha, v roce 2013 u Národní technické knihovny a na Landscape Festivalu v Praze. V roce 2016 v Českých Budějovicích opilci některé Hlavičky rozbili. Teď je jedna tady. Je to ale jen v našich hlavičkách.
Zobrazit více
Dvě křesla

Dvě křesla

Alexandra Koláčková (*1964)

Kongresové centrum 5. května 1640/65, 140 21 Praha 4-Nusle
Umělecká díla mají svoje místo v zahradách a parcích od nepaměti. Mohou být nenápadným doplňkem, extravagantním šperkem, průvodcem, nebo mohou být ústředním motivem, hlavním důvodem, proč zahradní prostor vznikl.  Umělecké dílo a jeho umístění v zahradě může mít význam hluboce osobní, nebo může být výsledkem precizně promyšleného architektonického záměru. Díla Alexandry Koláčkové jsou na první pohled rozeznatelná, její rukopis je nezaměnitelný. A přesto, nebo právě proto, v zahradě rozbíhají vypravěčskou linku daného prostoru tolika různými směry…  Jsou ozdobou, prolézačkou, středobodem prostoru, překvapením vykukujícím z podrostu, lavičkou… A to je to, co já osobně na díle Alexandry opravdu cením.  Většina zahrad není jen pozorována, prostor je aktivně využíván – dotýkání, sezení, ležení, chození a válení je dovoleno, ba dokonce vítáno. A stejně tak je to i s plastikami Alexandry Koláčkové. Jejich oblé, jednoduché a přívětivé tvary a často nadživotní velikost k jejich zdolání přímo vybízejí. To je pro mě, jako zahradního architekta, obrovský bonus. Zahrada, a všechno co je v ní, by měla vybízet k návštěvě, kynout prstem k probádání a objevení. A v případě Alexandřiných plastik jde často nejen o řečnický obrat, ale o skutečnou ruku, nebo rovnou celé tělo, které vyzývají k posezení, poležení, opření… Cokoliv chcete a cokoliv vás napadne. A vaše děti, a návštěvu, a jejich děti.  Kateřina Pospíšilová, zahradní architektka
Zobrazit více
Dvaja

Dvaja

Andrej Margoč (*1977)

Kongresové centrum 5. května 1640/65, 140 21 Praha 4-Nusle
Socha pochází z cyklu Proměny autoportrétu. Jde o profilovou linku mé tváře, kterou se nebojím deformovat, následně zarotovat a vytvořit tak nový pohled na mojí podobu. Název sochy je Dvaja proto, že každý člověk na světě se snaží najít sebe samého a nejčastěji se takto nachází a dokáže se sebou komunikovat, když vidí svoji podobu v zrcadle. Proto vytvářím zrcadlové obrazy sebe samého, abych skrze umění našel sebe a umožnil i ostatnímse touto cestou vydat, zamyslet se a najít se v tomto rychle plynoucím čase.
Zobrazit více
Nenažranec

Nenažranec

Andrej Margoč (*1977)

Kongresové centrum 5. května 1640/65, 140 21 Praha 4-Nusle
Socha pochází z cyklu FAT. Celý cyklus je věnován autorovu boji proti nenápadnému a tichému zabijákovi - cukru, který jemu a milionům lidí na celém světě velmi ubližuje. Velikost jazyka znázorňuje obrovskou chuť na sladké podpořenou výrazně růžovou a neodolatelnou barvou koláčů. Tímto způsobem se autor sám pokouší skoncovat se závislostí a poukazuje na společenský problém a potřebu boje s touto smrtelnou nástrahou.
Zobrazit více
Co je to štěstí

Co je to štěstí

Michal Trpák (*1982)

Tančící dům Jiráskovo nám. 1981/6, 120 00 Nové Město
Monumentální zlatá moucha zpodobňuje polemiku nad tím, po čem všichni touží.Inspirací k plastice byla báseň Adolfa Heyduka i fascinace samotným hmyzem. Moucha, tak malá, neužitečná a otravná, přesto však krásná, je-li možné prohlédnout si ji detailně pod mikroskopem. Fascinující biologický stroj, který nejsme schopni vnímat pouhým okem. A právě proto byla zvětšena do nadlidského měřítka, aby bylo možné obdivovat její jednotlivé detaily, a aby se při konfrontaci rozproudila polemika nad vlastní velikostí a možná i nad štěstím, tak křehkém, zdánlivě složitém a přesto někdy tak snadném, když je člověk schopen vnímat maličkosti.
Zobrazit více
Sedící postava

Sedící postava

Alexandra Koláčková (*1964)

Novoměstská radnice Karlovo nám. 1, 120 00 Nové Město
Prvotním impulzem vzniku této realizace byl záměr dotvořit intimní místo jedné soukromé zahrady posezením s plastikou. Vznikla tak lavička v podobě stylizované ženy, které se můžete uvelebit v náručí s knížkou, nebo usednout tváří v tvář blízké osobě v důvěrném hovoru. Umístěním ve veřejném prostoru dostává tato socha další význam, který je v mé práci už pevně zakotven: působit jako ostrůvek oživení ulice, kterou obvykle jen probíháte, jako možnost krátkého zastavení obohaceného nečekaným estetickým vjemem a jako prostředek ke spočinutí.
Zobrazit více
Čtenář v křesle

Čtenář v křesle

Jaroslav Róna (*1957)

nám. Franze Kafky Nám. Franze Kafky, Praha 1
Plastika vznikla jako třetí varianta sochy Čtenáře, původně určené před budovu jedné veřejné knihovny. Paradoxně však již v době, kdy ze zakázky dávno sešlo a žádná knihovna o ni nejevila zájem.Mně ale tehdy postupně velice zaujala problematika sochy člověka, jenž je pohroužen do světa odvíjejícího se v knize.Chtěl jsem v soše Čtenáře zobrazit jak čtoucího, tak imaginativní svět knihy. Použil jsem k tomu křeslo. To křeslo je měkká a konejšivá hradba, jež nás chrání před pragmatickým světem kolem nás, a dovoluje nám unikat do světů představ a fantazie. Je to snové křeslo, a čtenář v něm je záměrně anonymní a symbolická figura, snadno zaměnitelný za kteréhokoliv čtenáře. Zároveň však křeslo dodává soše monumentalitu a posiluje význam a důležitost tohoto tak křehkého námětu. A v neposlední řadě je také třeba vzdát hold světu papírové knihy v době, kdy je ohrožován ( a my s ní ! ) agresívním světem informačních technologií a vykastrovaných e - knih.    
Zobrazit více
Včelín

Včelín

Martin Rajniš (*1944)

Galerie Golf Hostivař U Golfu 565, 109 00 Praha 15, jakka č.1 (driving range)
Jeden z nejrenomovanějších českých architektů Martin Rajniš rád překračuje hranice. Vytváří objekty, které se stávají svébytnými uměleckými díly s estetickou, sociální i užitkovou funkcí. Hostivařský Včelín svým historizujícím osmibokým tvarem i korouhvičkou odkazuje ke středověkým věžím. Samozřejmě je ale především domovem včelstva, které produkuje jedinečný golfový med.
Zobrazit více
In Utero

In Utero

David Černý (*1967)

Galerie Golf Hostivař U Golfu 565, 109 00 Praha 15, jamka č. 12
Dominantní plastika Davida Černého In Utero patří k jeho nejvýznamnějším dílům. Z nerezové oceli vytvořenou šestimetrovou sochu klečící těhotné ženy, která se drží za hlavu, může každý vnímat po svém, nabízíme však jednu z možných interpretací: In Utero vzniká náš život, je tedy ženino gesto povzdechem, či výrazem zoufalství nad tím, že se málo rozmnožujeme?
Zobrazit více
Pád

Pád

Stanislav Kolíbal (*1925)

Galerie Golf Hostivař U Golfu 565, 109 00 Praha 15, jamka č.1
Pád z roku 1967 je emblematickým dílem Stanislava Kolíbala, doyena českého výtvarného umění a v současnosti patrně mezinárodně nejznámějšího českého umělce. Dílo vznikalo v kulminaci svobodného vzepětí české společnosti a umění v průběhu stále více se uvolňujících „šedesátek“, ale jeho vyznění jako by už předznamenávalo to, co se za pouhý rok stane skutečností: pád ze svobody do více než dvacetileté normalizační poroby.
Zobrazit více
Obložení klubovny

Obložení klubovny

Jiří Beránek (1945 — 2021)

Galerie Golf Hostivař U Golfu 565, 109 00 Praha 15
Už je to nějaký ten pátek, co se architektura zhlédla v uměleckých postupech, a naopak. Zejména se to týká proměny a hry fasád. Nedávno zesnulý sochař Jiří Beránek je toho zářným příkladem, vždyť sochařský obklad hlavní budovy hostivařského golfového areálu proslavil celosvětově nejen tuto architekturu a jejího architekta, ale také sochaře, který tento obal tak svébytně vymyslel.
Zobrazit více
Tunel

Tunel

Albert Kulík (*2002)

Galerie Golf Hostivař U Golfu 565, 109 00 Praha 15, jamka č. 3
Hlavním záměrem tohoto díla bylo propojení odpaliště s fairwayí na jedné z nových jamek. Jelikož se na této části hřiště nachází dvě jamky proti sobě, bylo potřeba vytvořit krytý průchod kolem jezera, který zajistí hráčům bezpečnost. Celkem 50 dřevěných rámů za sebou s pravidelnými rozestupy tvoří při průchodu tunelem iluzi nepropustných stěn. Při pohledu ze strany ovšem tunel téměř zcela mizí a z jeho stěn zbývají pouze tenké příčky.
Zobrazit více
Stálá instalace Optimista

Optimista

Jakub Flejšar (*1980)

Dolní Břežany Za Pivovarem, Dolní Břežan
Při své práci se zamýšlím nad bytím, nad člověkem a jeho úlohou v tomto světě. Člověk, rádoby společenská bytost, zvyklá nebýt sama ? Jsme přeci osamoceni v našem bytí, sami v sobě a sami se sebou , osamoceni jsme se svým pohledem na svět, jeden optimista, druhý pesimista, stejní či podobní vzhledem, rozdílní názorem, ve fyzickém světě pospolu v tom vnitřním se však nepotkávající.....  
Zobrazit více
Kurt na Baště

Kurt na Baště

Kurt Gebauer (*1941)

Bastion Horská 1751/4, 120 00, Praha 2
Trpaslíky vytvořil v roce 1985 pro Galerii H. Bratrů Hůlových na jejich statku v Kostelci nad Černými lesy. Neoficiální akce měla úspěch a Kurt se ji rozhodl v době začínající perestrojky zopakovat i v hlavním městě na oficiální bázi. Ne že by toužil po umělecké satisfakci, natož po slávě či penězích.Prostě ho rozčilovalo, že když se veřejně může prezentovat umělecký balast považovaný kulturtrégry za umění, proč by se alespoň občas nemohlo vystavit něco hodnotného... Sochy tzv. trubkounů, v nichž autor řeší svůj celoživotní zájem o lidskou figuru. Naprostého zredukování figury do lapidárního tvaru dosáhl velmi působivého a pro něj typicky humorného až groteskního výsledku. Socha Trubkouna byla vyrobena podle autorových přesných pokynů soukromou firmou na výrobu kontejnerů Eurointermetall s. r. o. Lucie a Dalibora Kamenských v Rýmařově, kteří plastiku laskavě zapůjčili. (Vyrobili například i plastiky květin Stanislava Diviše, které byly k vidění na jeho loňské výstavě v Kutné Hoře.) Velké hlavičky či jiné hlavy á la žárovka je Kurtova dlouhodobé téma. Lidská hlava je záhadný objekt, dokáže zářit nápady, dobrotou a dokáže být zabetonovaná blbostí a agresivitou. A tak pohledem na ně můžeme meditovat, co jsme zač. Hlavy jakožto neportréty všeho druhu páchá už nejméně od poloviny 70. let. Čtyři dvoumetrové byly v roce 2011 na náměstí Jana Palacha, v roce 2013 u Národní technické knihovny a na Landscape Festivalu v Praze. V roce 2016 v Českých Budějovicích opilci některé Hlavičky rozbili. Teď je jedna tady. Je to ale jen v našich hlavičkách. Akce se koná pod záštitou starostky Prahy 2 Ing. Alexandry Udženija.
Zobrazit více
Nohy z vody

Nohy z vody

Kurt Gebauer (*1941)

Royal Beroun Golf Club Na Veselou 909, 266 01 Beroun-Závodí
„Že plavkyně a jiné vznášející se dámy je moje celoživotní téma, se asi ví. Nohy z vody jsou trochu něco jiného. Je to nad vodou viditelná část stojky a to je většinou nejradostnějším projevem dětí a děvčat ve vodě. No, já si to taky někdy střihnu. Z toho blbnutí mají radost i ti, co to vidí, no a jak zjistit tu radost i tam, kde se holky většinou nekoupou, nebo někdy koupou, ale právě je na to trochu zima? Socha nahradí kde co – nežijící básníky, svaté, ale i zločince. Tak proč by neměly mít pomník nohy z vody, když jsou symbolem toho nejdůležitějšího, proč jsme tady, radosti ze života?“
Zobrazit více
JEZDEC

JEZDEC

Michal Gabriel (*1960)

Jungmannovo náměstí Jungmanovo náměstí, Praha 1
Jezdec je čtvrtou sochou stejnojmenného sousoší čtyř koní. Socha vznikala v letech 2010 až 2013. Jeden odlitek s hladkým povrchem v červené polyesterové pryskyřici je zapůjčený v Museu Kampa, další červený laminátový odlitek spolu s celým sousoším je v soukromé sbírce a je součástí areálu golfového hřiště Kaskáda v Jinačovicích u Brna. Bronzový odlitek s hladkým povrchem je součástí areálu Kamenný dvůr. Jezdce i celé sousoší jsem odlil také do struktury tvořené skořápkami burských ořechů a také do struktury ze skořápek vlašských ořechů. Jezdce ze skořápek burských ořechů jsem odlil do bronzu.
Zobrazit více
Loď

Loď

Alexandra Koláčková (*1964)

Chodov Park V parku 8, 148 00 Praha 11-Chodov
Není to loďka v pravém slova smyslu. Je a není. Každý, kdo ji uvidí ji tak ale označuje, takže asi je. Je to spíš takový elementární symbol člunu, i když využitím je to další kousek z mé dílny na téma autorská „Křesla pro město“. Já ten symbol chápu jako metaforu naší doby, jako plavidlo, na kterém se plavíme všichni společně. Podle osobního nastavení tu plavbu chápeme buď jako radost a vzájemnou přátelskou komunikaci nebo jako strach a boj. Já dýchám pro to první, a proto je tahle „lodička“ tak velká a barevná. Posaďte se na ni na chvíli s přáteli, nebo úplně cizími lidmi.
Zobrazit více
Untitled

Untitled

Nuno Santiago

Vyšehrad Vyšehrad
Jakl říká sám autor svou práci by mohl definovat jako geometrický abstrakcionismus, pokud by ji měl pojmenovat. Jeho tvary jsou vždy hranaté a definované. Jeho sochařská práce velmi úzce souvisí s jeho malířskou tvorbou a několikrát nu bylo řečeno, že jeho sochy jsou v zásadě trojrozměrné obrazy, s čím souhlasí. Jeho díla nemají žádné názvy, což považuje za nutnost abstrakcionismu. V zásadě vždy hledá rovnováhu mezi nevyváženými tvary.
Zobrazit více
SRPEK MĚSÍCE

SRPEK MĚSÍCE

Václav Fiala (*1955)

Poštovní náměstí Poštovní náměstí, Aš
Nyní tedy stojíme v Aši v centru města na Poštovním náměstí a prezentujeme sochu autora Václava Fialy, sochaře z České republiky. „Měsíc“ z roku 2018 je název sochy ze žuly. Měří 2 x 2,5 metru a je vysoká 1,8 metru. Její hmotnost činí 2 tuny. Tvar nebylo možné vytvořit z jednoho kusu. Byla sestavena, což znamenalo další obtíže při jejím vyhotovení, protože jednotlivé díly do sebe musí zapadat a měly by být spojeny co nejhladčeji, tak řečeno „beze švu“. Zakřivení musí být naprosto stejná. Můžete si představit úplněk, ale také novoluní. A když se člověk postaví do otvoru – stane se pak „Mužem na Měsíci“ ? (Poznámka překladatelky: Oskarový film Miloše Formana, jinak je ale německý výraz „Mann im Mond“ častým a známým tématem písniček, pohádek, povídek). Barevné dílčí kruhy z obou stran rovněž implikují „srpek měsíce“. Název však není třeba chápat tak úzce a doslovně. Pokud chcete, můžete ho zcela ignorovat a dílo nazvat například „Průhled“ nebo „Výhled“ – nebo mu vůbec žádné pojmenování nedávat. Je to prostě zdařilá, velmi krásná, harmonická forma, která prostě na nás smí zapůsobit. Drobné barevné akcenty, které autor přidává, činí sochu ještě o něco napínavější. Pohled skrze otvor tohoto současného umění umožňuje, aby se starý komín, tak všedně známý v panoramatu města, ukázal v jiném světle – neobvykle. Dosavadní zažitý způsob vidění je změněn. Skvělý účinek umění. Hans-Joachim Goller
Zobrazit více
Věž pro Jana Palacha

Věž pro Jana Palacha

Václav Fiala (*1955)

Burgplatz Burgplatz, Hohenberg an der Eger
Přímo vedle středověké hradní věže jsme umístili „Věž pro Jana Palacha“ z roku 2019, zhotovenou z lakované oceli. Měří 2,00 x 2,00 x 7,20 metru a váží 2,5 t.. Díky tomu je nepřehlédnutelným symbolem, který se vedle hradu se svým ochranným účinkem velmi dobře prosazuje. Cestou přes Prahu, Sydney a Regensburg se tato věž ocitla v Hohenbergu. Věnována je mladému Čechovi, který se veřejně upálil na Václavském náměstí v lednu 1969, v reakci na invazi sovětských vojsk v roce 1968, která měla ukončit české demokratické hnutí „Pražské jaro“, a která vedla ke zvrácení reforem Dubčekovy vlády. Tehdy vyslal šokujícím způsobem znamení, kterému se dostalo celosvětové pozornosti a které v současné době Putinovy války nemůže být překonáno, co se týče aktuálnosti a explozivity, vzhledem k varovnému působení, které vyvolalo. Tajemství působivosti tohoto objektu spočívá v jeho jednoduchosti. Jako hořící pochodeň, hořící Palach, jako výkřik směřující k nebi, se ocelové části vzpínají vzhůru. Utichne onen výkřik bez reakce, nebo zanechá trvalé působení? Již v době před vznikem Pražského jara byl Havel jako spisovatel, dramatik a esejista aktivním členem podzemního demokratického hnutí. Byl jedním z iniciátorů Charty 77. V roce 1968, během „jara“, stál po boku Alexandra Dubčeka. Student Jan Palach chtěl upomenout proti začínající demontáži demokratických snah. Později (1991) mu Havel ve funkci prezidenta republiky posmrtně udělil Řád Masaryka I. třídy. Václav Fiala skládá Věží poklonu Janu Palachovi svým uměleckým způsobem. Hans-Joachim Goller
Zobrazit více
Kaple pro spěchajícího chodce

Kaple pro spěchajícího chodce

Václav Fiala (*1955)

Kostel sv. Jakuba Kostel sv. Jakuba, pomezí nad Ohří
Socha Kaple pro spěchajícího chodce patří do série soch, které nazývá sochy-stavby. Socha by správně měla stát na chodníku lidem v cestě tak, aby mohli nebo museli mezi jejími stěnami projít. Vnitřní prostor je vytvořen ze dvou segmentů, které tělo člověka obejmou. Jaký to je pocit to musí posoudit každý sám. Uvnitř se změní akustika, oči se obrátí k obloze. a to je ta chvíle zastavení v denní spěchu.
Zobrazit více
Motory

Motory

Václav Fiala (*1955)

Rehau, Bahnhof Am Bahnhof, Rehau
Na Nádražním náměstí v Rehau se setkáváme s prací, kterou sám autor řadí mezi své „industriální skulptury“. Jmenuje se „Motory“, je z roku 2016 a dokonale se hodí k průmyslovému městu Rehau, obzvláště s těmi nepřehlédnutelnými továrními objekty v pozadí. Její rozměry jsou 2,20 x 3,10 m a výška 2,50 m, hmotnost 3 t. Není jí vlastně potřeba velkých interpretací. Elektromotory jako hnací síla různých výrob v minulých dobách jsou něco běžného. Nedávno byly objeveny jako ekologický pohon pro silniční vozidla. Motory často nebyly a ani nejsou v čistém stavu, protože se na ně usazují výrobní nečistoty zvenčí a z vnitřku se vytlačují mazací tuky. Zdejší motory jsou zušlechtěné – neřkuli „ušlechtilé“. Nejenže jsou vyčištěny. Jsou také pokryty barvou. Tím jsou vzdáleny svému původnímu určení. To však neškodí našemu povědomí a zpětnému vnímání toho, co dokázaly ve své minulosti, kde a kam všude přinesly užitek. Masivní podstavec, který je podpírá, jim na jedné straně poskytuje oporu, ale může být také interpretován jako prostředek k jejich ovládnutí a zkrocení, aby se ona energie a síla, která vychází z motorů, nevymkla kontrole a nestala se tak bezbřehou a nebezpečím pro lidi. Motory jsou přece služebníky, kteří mají usnadnit a umožnit vykonávání činností. Působení této skulptury je zcela odlišné od situace, kdy ji vidíte v muzeu, v galerii. Zde, v okolí železnice a v blízkosti továren, ji vnímáme živěji, rozhodně ne sterilně... Hans-Joachim Goller
Zobrazit více
VÍKENDOVÝ DŮM PRO MATEMATIKA

VÍKENDOVÝ DŮM PRO MATEMATIKA

Václav Fiala (*1955)

Potoční, Hrad Vildštejn Potoční ulice, na upatí hradu u rybníka
Skulptura z dubového dřeva, stojí na úpatí středověkého hradu. Její název je „Víkendový dům matematika“. Vznikla v roce 2013, má rozměry 3,30 x 2,70 m a výšku 3,0 m. Váží kolem 3 t. Zdá se, že se onen matematik zaměřil na geometrii, neboť jednotlivé formy, z nichž se práce skládá, vykazují jasně uspořádanou přísnost. Nicméně dispozice místností pro  účely bydlení není vůbec rozpoznatelná. Přesto si lze představit typ doplněného, rozšířeného stavebního postupu – právě směrem k množství pobytových místností. Tato forma fantazie není u nás dospělých tolik achována, ale zjevně o to více u dětí. Jsou schopny hrát si „na bydlení“ v soše – a je jim to povoleno. Člověk by se však neměl nechat iritovat jménem, které jí umělec propůjčil, a prostě se jen bez jakékoliv zaujatosti nechat ovlivnit jejím vnějším vzhledem. Pokud se tak stane, zjistíte, že tato masivní dubová konstrukce skvěle koresponduje s hradem postaveným z přírodního lomového kamení. Obě suroviny se zdají být extrémně odolné. Přírodní materiály dřevo a kámen se k sobě zkrátka hodí, aniž by si navzájem ubližovaly. Lze také uvažovat „středověčeji“. Konstrukce sochy připomíná svým tvarem katapult,  kterým – pokud by jím skutečně byla – mohl útočící nepřítel hrad ostřelovat. V úvahu by přicházel i druhý směr palby, a to zadržet blížícího se nepřítele v předstihu. Přirozeně a naštěstí je dnešní skutečnost zcela jiná. My, lidé z kultury, ve spolupráci s Týdny přátelství, sledujeme – alespoňv obvyklých případech – čistě mírové cíle. Hans-Joachim Goller
Zobrazit více
BRICOLE

BRICOLE

Re-Use Project TEAM 3

Benátky Arsenale - Thetis Garden, Benátky, Itálie
Dnes Benátky, "Serenissima", které byly důležité pro obchod a "Hedvábnou stezku", potvrzují svou roli místa setkávání různých kultur, především prostřednictvím umění, a po 500 letech se stávají "novou Hedvábnou stezkou". Prostor Thetis je pro svou dávnou historii, polohu a rozvoj zahrady v této oblasti významný pro projekt RE-Use. Mladí umělci ideově odkazují instalací na benátskou "Bricole" a v povrchu a struktuře odhalují známky znečištění odpadem a řasami. Struktura obsahuje desky z vyhřívaného "řeckého hřiště", na nichž jsou umístěny vstupenky na lodě, výstavy a akce ve městě, kusy plastů, řasy a další odpadní materiály, které svědčí o znečištění. https://reuseproject.eu Projekt je uskutečněn za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.
Zobrazit více
Sound-scape

Sound-scape

Re-Use Project TEAM 5

Kopavogur Kopavogur, Isand
Dílo "Sound-scape" je fyzickým projevem zvuku krajiny, kde je dílo umístěno, v údolí Fossvogsdalur na hranici, mezi Kópavogurem a Reykjavíkem. Jedná se o travnatý trojúhelník, který je umístěn v místě, kde se v údolí setkávají pěší/cyklistické trasy. Dílo tak vnímají lidé, kteří oblastí projíždějí pěšky nebo na kole, a stalo se cílem samo o sobě. Tvar trojúhelníku v prostoru se odráží v samotném díle, které vytváří vizuální zvukové vlny, jež reflektují jak zvukovou stránku prostoru, tak vizuální aspekty údolí. Dřevo se posíralo na plížích Hrutafjor a Djúpavíku. Použití vyplaveného dřeva se obejkt snaží vdechnout materiálů nový život, který existuje bez jasného účelu. https://reuseproject.eu Projekt je uskutečněn za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.
Zobrazit více
Spící Růženka

Spící Růženka

Re-Use Project TEAM 6

Ústí nad Orlicí Ústí nad Orlicí
Hlavní inspirací pro sochu byla stará textilní továrna. Logo Perly je kolovrátek, podobný tomu, do kterého se Šípková Růženka píchne prstem a upadne do hlubokého spánku. Totéž lze říct o textilním průmyslu v Ústí nad Orlicí, který v současnosti spí. Socha tento příběh znázorňuje pomocí trnitých větví růží ve tvaru kultovní dětské prolézačky. Zarostlé současnými problémy a hrozbami, kterým čelíme. Ukazuje, že věci mohou být krásné i škodlivé, stejně jako je dnes textilní průmysl. Na straně jedné je to nutnost a nádherná věc, ale na straně druhé, pokud si vezmeme víc, než zvládneme, může nás to poranit. Konstrukce je vyrobena z opětovně použitých výztuh ze stavenišť a silného konopného lana. Zapletením lana do výztuh odkazuje na staré tkalcovské postupy volně odkazující na původní textilní továrnu Perla. Socha je interaktivní, můžete na ni vylézt, zavěsit se do ní či se pod ní projít. Tvoření sochy se stává součástí kultury. https://reuseproject.eu Projekt je uskutečněn za finanční podpory Ministerstva kultury České republik.
Zobrazit více
POSLEDNÍ VEČEŘE

POSLEDNÍ VEČEŘE

Antonín Kašpar (*1954)

Vyšehrad Vyšehrad
Na zpracování tématu Poslední večeře jsem pomýšlel dva a půl roku. Lákal mě pokus o to, vyjádřit v plastice tu chvíli, ve které se snoubí dvě, tak protikladné věci – vědomí toho, co se má stát a zdánlivý poklid obřadu jídla. Ale veškeré nápady byly příliš popisné. Až do doby, než jsem udělal dvojsochu s názvem „Židle pro Josepha Beuyse“ ( foto na www.kaspar-sculptures.cz). Jsou to dvě naprosto stejné židle s kříži místo opěradel, stojící proti sobě a umožňující Beyusovi přijít, posadit se a popovídat si sám se sebou. Z této dvojsochy jsem potom vycházel při kresbách „Poslední večeře“, kterou tvoří 13 stejných židlí, jež jsou pouze rozměrově odlišné od Beuysových. Třináct židlí s kříži místo opěradel byl začátek. Ale teprve odstranění stolu dodalo této 13ti dílné instalaci smysl a posunulo mě ve vyjádření myšlenky tam, kde jsem chtěl být. Chci tím říct, že v tomto případě se příliš nejednalo o jídlo, ale především o dialog mezi účastníky večeře. V instalaci stojí 6 párů židlí proti sobě a poslední – třináctá, v čele. Všechny jsou stejné, přičemž není jasné, jestli ta v čele je Ježíš, Jidáš nebo kdokoliv jiný, koho si může divák sám představit.
Zobrazit více
GILLES

GILLES

Anja Luithle

Kongresové centrum 5. května 1640/65, 140 21 Praha 4-Nusle
Postavy z dějin umění se v práci Anji objevují od roku 2014. První pochází z Velasquezova obrazu (las meninas), ve středu Infantka Markéta Terezie, v roce 2017 následovala Dürerova Melencolia, Bronzinova Eleonora Toledská a Zurbaránův Svatý František. V roce 2023 dokončila sochu "Gilles" podle Watteauova obrazu z doby kolem roku 1718/19. Na obraze je zobrazen osaměle stojící muž v kostýmu Pierrota. Gilles stojí zakořeněný na místě se svěšenýma rukama a melancholickým, poněkud bezmocným pohledem, zatímco jeho spoluhráči se o něj nezajímají a jsou vitálnější, jako by patřili do jiné sféry. Hlavní myšlenkou, bylo vyjádřit základní pocit, který vyvolaly neustálé zprávy o katastrofách kolem nás, a tato nálada se zdála všudypřítomná. Vyjadřuje osamělost a smutek člověka před vším, co se ve světě děje. Bezmocný postoj, vydanost na milost a nemilost, vrženost do světa vyvolává nejhlubší otázky o smyslu života a naší lidské existence. Tajemství postavy spočívá v její domnělé přítomnosti a skutečné nepřítomnosti - není v ní nikdo, žádné tělo, žádné jméno, žádná individuální fyziognomie. "Gilles" může být kdokoli z nás.  Podpořeno Česko-německým fondem budoucnosti  
Zobrazit více
Spirála

Spirála

Martin Steinert

Kongresové centrum 5. května 1640/65, 140 21 Praha 4-Nusle
Především mě napadlo, že by tato organická forma spirály mohla být protikladem k silné, mohutné a chladné architektuře tohoto místa. Můžete do ní vstoupit a cítit úplně jiný prostor, protože spirála vás vtáhne dovnitř, pryč od betonu, kamene a skla, do jiného světa. Myslím, že spirála na tomto místě může poskytnout kontrastní bod mezi architekturou na jedné straně a stromy v parku na straně druhé. Všechny mé sochy mají organické a měkké formy, a protože jsou vždy umístěny do městského prostoru, jsou protipólem architektury. Podpořeno Česko-německým fondem budoucnosti.
Zobrazit více
Na počátku bylo světlo

Na počátku bylo světlo

Johannes Pfeiffer

Vyšehrad V Pevnosti, Praha 2
Výstavní cyklus Sculpture Line Prague na téma WE GROW TOGETHER/Rosteme společně. Johannes Pfeiffer je umělec zabývající se instalacemi. To znamená, že pracuje především na site-specific projektech. A to jak v interiéru, tak v exteriéru. Jeho vášní je dialog s prostorem, s příslušnou architekturou, s příslušnou historií. Zabývá se architekturou a duchem kostelů, stejně jako starobylými budovami nebo opuštěnými továrními halami. Snaží se vystopovat "genius loci" místa. K tomu potřebuje přístup k nevědomému poznání, potřebuje jazyk a vlastní schopnost používat tento jazyk k vyjádření toho, co zažil. Tímto způsobem se Johannesu Pfeifferovi daří svými instalacemi vytvářet dialog, v němž se zviditelňuje duchovní i materiální, což bychom bez uměleckého díla těžko viděli. Oslovuje naše nitro, a tak je do dialogu zapojen i divák. Rotunda mě inspirovala k vytvoření tohoto titulu. Krásný název pro uměleckou instalaci na nejstarší pražské budově. Představuji si paprsek světla, který dopadá na zem a osvětluje místo, kde má být Rotunda postavena. Je to jako znovu prožít výběr místa. Bílé nitky jsou jako paprsky světla dopadající na zem. Pro mě je to jako spojení hmotného s nehmotným. Nebo cesta od hmotného k nehmotnému. Bílé paprsky tak mají ochotnému divákovi pomoci pozvednout myšlenky do výšin, do nadpřirozena, do nehmotna. Cílem je sledovat bod zmizení pomocí bílých linií a dosáhnout okamžiku reflexe, který nám umožní přístup od hmotného k duševnímu, k duchovnímu. Podpořeno Česko-německým fondem budoucnosti.
Zobrazit více
BOOKTHERAPY

BOOKTHERAPY

Milan Cais (*1974)

Tančírna v Račím údolí Tančírna v Račím údolí, Javorník
Dílo se prostřednictvím úhledně vyskládaných obřích knih s podivnými názvy pokouší nastavit zrcadlo lidské společnosti a jejímu cyklickému vývoji. Díky přirozené korozi smazává rozdíly mezi minulostí, současností a budoucností. Akcentuje symboliku knihy jako schránky moudrosti a vědění a zároveň nás nechává na pochybách, zda se jedná o existující nebo neexistující tituly.
Zobrazit více
Chameleon

Chameleon

Alexandra Koláčková (*1964)

Royal Beroun Golf Club Na Veselou 909, 266 01 Beroun-Závodí
"Umělecká díla mají svoje místo v zahradách a parcích od nepaměti. Mohou být nenápadným doplňkem, extravagantním šperkem, průvodcem, nebo mohou být ústředním motivem, hlavním důvodem, proč zahradní prostor vznikl. Umělecké dílo a jeho umístění v zahradě může mít význam hluboce osobní, nebo může být výsledkem precizně promyšleného architektonického záměru", Kateřina Pospíšilová, zahradní architektka o díle. Díla Alexandry Koláčkové jsou na první pohled rozeznatelná, její rukopis je nezaměnitelný. A přesto, nebo právě proto, v zahradě rozbíhají vypravěčskou linku daného prostoru tolika různými směry … Jsou ozdobou, prolézačkou, středobodem prostoru, překvapením vykukujícím z podrostu, lavičkou … A to je to, co já osobně na díle Alexandry opravdu cením. Většina zahrad není jen pozorována, prostor je aktivně využíván – dotýkání, sezení, ležení, chození a válení je dovoleno, ba dokonce vítáno. A stejně tak je to i s plastikami Alexandry Koláčkové. Jejich oblé, jednoduché a přívětivé tvary a často nadživotní velikost k jejich zdolání přímo vybízejí. To je pro mě, jako zahradního architekta, obrovský bonus. Zahrada, a všechno co je v ní, by měla vybízet k návštěvě, kynout prstem k probádání a objevení. A v případě Alexandřiných plastik jde často nejen o řečnický obrat, ale o skutečnou ruku, nebo rovnou celé tělo, které vyzývají k posezení, poležení, opření … Cokoliv chcete a cokoliv vás napadne. A vaše děti, a návštěvu, a jejich děti. Alexandra Koláčková je absolventkou výtvarného oboru Pedagogické fakulty v Olomouci. Charakteristickým specifikem její tvorby jsou zejména barevné velkoformátové plastiky z keramiky a betonu, určené pro veřejný prostor. V řadě projektů však autorka rozšířila spektrum výtvarného působení i na řešení prostoru samotného, čímž se blíží práci architekta či krajináře. Pro její výtvarné pojetí je typická expresivní barevná škála, jednoduché oblé tvarosloví a neutuchající smysl pro hravý element.
Zobrazit více
Spirála

Spirála

Alexandra Koláčková (*1964)

Royal Beroun Golf Club Na Veselou 909, 266 01 Beroun-Závodí
"Umělecká díla mají svoje místo v zahradách a parcích od nepaměti. Mohou být nenápadným doplňkem, extravagantním šperkem, průvodcem, nebo mohou být ústředním motivem, hlavním důvodem, proč zahradní prostor vznikl. Umělecké dílo a jeho umístění v zahradě může mít význam hluboce osobní, nebo může být výsledkem precizně promyšleného architektonického záměru", Kateřina Pospíšilová, zahradní architektka o díle. Díla Alexandry Koláčkové jsou na první pohled rozeznatelná, její rukopis je nezaměnitelný. A přesto, nebo právě proto, v zahradě rozbíhají vypravěčskou linku daného prostoru tolika různými směry … Jsou ozdobou, prolézačkou, středobodem prostoru, překvapením vykukujícím z podrostu, lavičkou … A to je to, co já osobně na díle Alexandry opravdu cením. Většina zahrad není jen pozorována, prostor je aktivně využíván – dotýkání, sezení, ležení, chození a válení je dovoleno, ba dokonce vítáno. A stejně tak je to i s plastikami Alexandry Koláčkové. Jejich oblé, jednoduché a přívětivé tvary a často nadživotní velikost k jejich zdolání přímo vybízejí. To je pro mě, jako zahradního architekta, obrovský bonus. Zahrada, a všechno co je v ní, by měla vybízet k návštěvě, kynout prstem k probádání a objevení. A v případě Alexandřiných plastik jde často nejen o řečnický obrat, ale o skutečnou ruku, nebo rovnou celé tělo, které vyzývají k posezení, poležení, opření … Cokoliv chcete a cokoliv vás napadne. A vaše děti, a návštěvu, a jejich děti. Alexandra Koláčková je absolventkou výtvarného oboru Pedagogické fakulty v Olomouci. Charakteristickým specifikem její tvorby jsou zejména barevné velkoformátové plastiky z keramiky a betonu, určené pro veřejný prostor. V řadě projektů však autorka rozšířila spektrum výtvarného působení i na řešení prostoru samotného, čímž se blíží práci architekta či krajináře. Pro její výtvarné pojetí je typická expresivní barevná škála, jednoduché oblé tvarosloví a neutuchající smysl pro hravý element.
Zobrazit více
Untitled

Untitled

Nuno Santiago

Kongresové centrum 5. května 1640/65, 140 21 Praha 4-Nusle
Jak říká sám autor svou práci by mohl definovat jako geometrický abstrakcionismus, pokud by ji měl pojmenovat. Jeho tvary jsou vždy hranaté a definované. Jeho sochařská práce velmi úzce souvisí s jeho malířskou tvorbou a několikrát nu bylo řečeno, že jeho sochy jsou v zásadě trojrozměrné obrazy, s čím souhlasí. Jeho díla nemají žádné názvy, což považuje za nutnost abstrakcionismu. V zásadě vždy hledá rovnováhu mezi nevyváženými tvary.
Zobrazit více
Andělé moří

Andělé moří

Michal Trpák (*1982)

Opletalova ulice Opletalova 1, Olomouc
Manty – vznosná majestátní podmořská stvoření, jejichž pohyb paradoxně připomíná let ptáků. Elegantní tanečnice pohybující se v hlubinách nezkrotných oceánů. Ladné křivky protínající jednu z opravdu posledních divočin světa. Světa, s kterým jsme tolik propojeni a přitom je nám tolik vzdálený a neznámý. A snad kvůli těmto všem protikladům, ascinován mohutností a křehkostí zároveň, jsem se rozhodl vystavit tohoto tvora ve zcela jiném prostředí, jiné perspektivě, ve zcela jiných souvislostech. Při procházce pod andělskými křídly, můžete snít, popustit uzdu fantazii a přenést se na mořské dno a nebo někam dál…
Zobrazit více
Křeslo

Křeslo

Alexandra Koláčková (*1964)

Royal Beroun Golf Club Na Veselou 909, 266 01 Beroun-Závodí
"Umělecká díla mají svoje místo v zahradách a parcích od nepaměti. Mohou být nenápadným doplňkem, extravagantním šperkem, průvodcem, nebo mohou být ústředním motivem, hlavním důvodem, proč zahradní prostor vznikl. Umělecké dílo a jeho umístění v zahradě může mít význam hluboce osobní, nebo může být výsledkem precizně promyšleného architektonického záměru", Kateřina Pospíšilová, zahradní architektka o díle. Díla Alexandry Koláčkové jsou na první pohled rozeznatelná, její rukopis je nezaměnitelný. A přesto, nebo právě proto, v zahradě rozbíhají vypravěčskou linku daného prostoru tolika různými směry … Jsou ozdobou, prolézačkou, středobodem prostoru, překvapením vykukujícím z podrostu, lavičkou … A to je to, co já osobně na díle Alexandry opravdu cením. Většina zahrad není jen pozorována, prostor je aktivně využíván – dotýkání, sezení, ležení, chození a válení je dovoleno, ba dokonce vítáno. A stejně tak je to i s plastikami Alexandry Koláčkové. Jejich oblé, jednoduché a přívětivé tvary a často nadživotní velikost k jejich zdolání přímo vybízejí. To je pro mě, jako zahradního architekta, obrovský bonus. Zahrada, a všechno co je v ní, by měla vybízet k návštěvě, kynout prstem k probádání a objevení. A v případě Alexandřiných plastik jde často nejen o řečnický obrat, ale o skutečnou ruku, nebo rovnou celé tělo, které vyzývají k posezení, poležení, opření … Cokoliv chcete a cokoliv vás napadne. A vaše děti, a návštěvu, a jejich děti. Alexandra Koláčková je absolventkou výtvarného oboru Pedagogické fakulty v Olomouci. Charakteristickým specifikem její tvorby jsou zejména barevné velkoformátové plastiky z keramiky a betonu, určené pro veřejný prostor. V řadě projektů však autorka rozšířila spektrum výtvarného působení i na řešení prostoru samotného, čímž se blíží práci architekta či krajináře. Pro její výtvarné pojetí je typická expresivní barevná škála, jednoduché oblé tvarosloví a neutuchající smysl pro hravý element.
Zobrazit více
Trůn

Trůn

Antonín Kašpar (*1954)

Arcidiecézní muzeum, Václavské nám. 811, Olomouc Václavské náměstí 811, Olomouc
Tato socha je autorovým připomenutím tisícileté tradice křesťanské kultury v Evropě a v naší zemi. Autor svou sochou připomíná, co je v dnešní době tolik potřebné – základní pravidla mezilidských vztahů a slušného chování člověka k člověku. To vše je obsaženo v desateru přikázání. Trůn zobrazuje místo, které má v sobě každý z nás. Jakýsi pomyslný piedestal, na který si můžeme dosadit své představy, touhy, přání, tajné myšlenky nebo třeba i něco, co bychom rádi řekli nahlas nebo vykřičeli do světa, jen nevíme jak. Proč kříž? Autor ve své sochařské tvorbě často používá tento znak. Jak sám říká, v jeho pojetí se nejedná pouze o náboženský symbol, ale chápe ho také jako jakýsi základní bod, který vznikl protnutím dvou čar, jako zobrazení výrazů Jing a Jang, Já – Ty, Ona – On, Ona – Ono atd. Tato socha vznikla v roce 2016, o dva roky později na ni autor umístil tři reliéfní nápisy, tři tázací věty. Tím dále posunul možnosti souvislostí a výkladů symboliky tohoto díla. Chápání těchto souvislostí ponechává sochař na vnímavosti a individualitě každého z nás.
Zobrazit více
Loď

Loď

Alexandra Koláčková (*1964)

Chodov Park V parku 8, 148 00 Praha 11-Chodov
Není to loďka v pravém slova smyslu. Je a není. Každý, kdo ji uvidí ji tak ale označuje, takže asi je. Je to spíš takový elementární symbol člunu, i když využitím je to další kousek z mé dílny na téma autorská „Křesla pro město“. Já ten symbol chápu jako metaforu naší doby, jako plavidlo, na kterém se plavíme všichni společně. Podle osobního nastavení tu plavbu chápeme buď jako radost a vzájemnou přátelskou komunikaci nebo jako strach a boj. Já dýchám pro to první, a proto je tahle „lodička“ tak velká a barevná. Posaďte se na ni na chvíli s přáteli, nebo úplně cizími lidmi.
Zobrazit více
Spirála

Spirála

Martin Steinert

Kongresové centrum 5. května 1640/65, 140 21 Praha 4-Nusle
Především mě napadlo, že by tato organická forma spirály mohla být protikladem k silné, mohutné a chladné architektuře tohoto místa. Můžete do ní vstoupit a cítit úplně jiný prostor, protože spirála vás vtáhne dovnitř, pryč od betonu, kamene a skla, do jiného světa. Myslím, že spirála na tomto místě může poskytnout kontrastní bod mezi architekturou na jedné straně a stromy v parku na straně druhé. Všechny mé sochy mají organické a měkké formy, a protože jsou vždy umístěny do městského prostoru, jsou protipólem architektury. Podpořeno Česko-německým fondem budoucnosti.
Zobrazit více
Deinstalováno Untitled

Untitled

Nuno Santiago

Kongresové centrum 5. května 1640/65, 140 21 Praha 4-Nusle
Jak říká sám autor svou práci by mohl definovat jako geometrický abstrakcionismus, pokud by ji měl pojmenovat. Jeho tvary jsou vždy hranaté a definované. Jeho sochařská práce velmi úzce souvisí s jeho malířskou tvorbou a několikrát nu bylo řečeno, že jeho sochy jsou v zásadě trojrozměrné obrazy, s čím souhlasí. Jeho díla nemají žádné názvy, což považuje za nutnost abstrakcionismu. V zásadě vždy hledá rovnováhu mezi nevyváženými tvary.
Zobrazit více
Deinstalováno Co je to štěstí

Co je to štěstí

Michal Trpák (*1982)

Tančící dům Jiráskovo nám. 1981/6, 120 00 Nové Město
Monumentální zlatá moucha zpodobňuje polemiku nad tím, po čem všichni touží.Inspirací k plastice byla báseň Adolfa Heyduka i fascinace samotným hmyzem. Moucha, tak malá, neužitečná a otravná, přesto však krásná, je-li možné prohlédnout si ji detailně pod mikroskopem. Fascinující biologický stroj, který nejsme schopni vnímat pouhým okem. A právě proto byla zvětšena do nadlidského měřítka, aby bylo možné obdivovat její jednotlivé detaily, a aby se při konfrontaci rozproudila polemika nad vlastní velikostí a možná i nad štěstím, tak křehkém, zdánlivě složitém a přesto někdy tak snadném, když je člověk schopen vnímat maličkosti.
Zobrazit více
Deinstalováno Sedící postava

Sedící postava

Alexandra Koláčková (*1964)

Novoměstská radnice Karlovo nám. 1, 120 00 Nové Město
Prvotním impulzem vzniku této realizace byl záměr dotvořit intimní místo jedné soukromé zahrady posezením s plastikou. Vznikla tak lavička v podobě stylizované ženy, které se můžete uvelebit v náručí s knížkou, nebo usednout tváří v tvář blízké osobě v důvěrném hovoru. Umístěním ve veřejném prostoru dostává tato socha další význam, který je v mé práci už pevně zakotven: působit jako ostrůvek oživení ulice, kterou obvykle jen probíháte, jako možnost krátkého zastavení obohaceného nečekaným estetickým vjemem a jako prostředek ke spočinutí.
Zobrazit více
Deinstalováno Trichodon

Trichodon

Lukáš Rais (*1975)

nám. Franze Kafky Nám. Franze Kafky, Praha 1
V ocelových objektech se snoubí abstrakce i realismus, přirozeně totiž reagují na prostor kolem sebe díky vlastnostem ušlechtilé oceli ze které jsou vytvořeny. V závislosti na jejich vnitřním tvaru se v nich několikanásobně zrcadlí okolní svět svým neustálým pohybem, změnami a rytmem. Dílo s názvem Trichodon je doposud autorovou největší realizací ve veřejném prostoru.
Zobrazit více
Včelín

Včelín

Martin Rajniš (*1944)

Galerie Golf Hostivař U Golfu 565, 109 00 Praha 15, jakka č.1 (driving range)
Jeden z nejrenomovanějších českých architektů Martin Rajniš rád překračuje hranice. Vytváří objekty, které se stávají svébytnými uměleckými díly s estetickou, sociální i užitkovou funkcí. Hostivařský Včelín svým historizujícím osmibokým tvarem i korouhvičkou odkazuje ke středověkým věžím. Samozřejmě je ale především domovem včelstva, které produkuje jedinečný golfový med.
Zobrazit více
In Utero

In Utero

David Černý (*1967)

Galerie Golf Hostivař U Golfu 565, 109 00 Praha 15, jamka č. 12
Dominantní plastika Davida Černého In Utero patří k jeho nejvýznamnějším dílům. Z nerezové oceli vytvořenou šestimetrovou sochu klečící těhotné ženy, která se drží za hlavu, může každý vnímat po svém, nabízíme však jednu z možných interpretací: In Utero vzniká náš život, je tedy ženino gesto povzdechem, či výrazem zoufalství nad tím, že se málo rozmnožujeme?
Zobrazit více
Pád

Pád

Stanislav Kolíbal (*1925)

Galerie Golf Hostivař U Golfu 565, 109 00 Praha 15, jamka č.1
Pád z roku 1967 je emblematickým dílem Stanislava Kolíbala, doyena českého výtvarného umění a v současnosti patrně mezinárodně nejznámějšího českého umělce. Dílo vznikalo v kulminaci svobodného vzepětí české společnosti a umění v průběhu stále více se uvolňujících „šedesátek“, ale jeho vyznění jako by už předznamenávalo to, co se za pouhý rok stane skutečností: pád ze svobody do více než dvacetileté normalizační poroby.
Zobrazit více
Obložení klubovny

Obložení klubovny

Jiří Beránek (1945 — 2021)

Galerie Golf Hostivař U Golfu 565, 109 00 Praha 15
Už je to nějaký ten pátek, co se architektura zhlédla v uměleckých postupech, a naopak. Zejména se to týká proměny a hry fasád. Nedávno zesnulý sochař Jiří Beránek je toho zářným příkladem, vždyť sochařský obklad hlavní budovy hostivařského golfového areálu proslavil celosvětově nejen tuto architekturu a jejího architekta, ale také sochaře, který tento obal tak svébytně vymyslel.
Zobrazit více
Tunel

Tunel

Albert Kulík (*2002)

Galerie Golf Hostivař U Golfu 565, 109 00 Praha 15, jamka č. 3
Hlavním záměrem tohoto díla bylo propojení odpaliště s fairwayí na jedné z nových jamek. Jelikož se na této části hřiště nachází dvě jamky proti sobě, bylo potřeba vytvořit krytý průchod kolem jezera, který zajistí hráčům bezpečnost. Celkem 50 dřevěných rámů za sebou s pravidelnými rozestupy tvoří při průchodu tunelem iluzi nepropustných stěn. Při pohledu ze strany ovšem tunel téměř zcela mizí a z jeho stěn zbývají pouze tenké příčky.
Zobrazit více
Deinstalováno Kurt na Baště

Kurt na Baště

Kurt Gebauer (*1941)

Bastion Horská 1751/4, 120 00, Praha 2
Trpaslíky vytvořil v roce 1985 pro Galerii H. Bratrů Hůlových na jejich statku v Kostelci nad Černými lesy. Neoficiální akce měla úspěch a Kurt se ji rozhodl v době začínající perestrojky zopakovat i v hlavním městě na oficiální bázi. Ne že by toužil po umělecké satisfakci, natož po slávě či penězích.Prostě ho rozčilovalo, že když se veřejně může prezentovat umělecký balast považovaný kulturtrégry za umění, proč by se alespoň občas nemohlo vystavit něco hodnotného... Sochy tzv. trubkounů, v nichž autor řeší svůj celoživotní zájem o lidskou figuru. Naprostého zredukování figury do lapidárního tvaru dosáhl velmi působivého a pro něj typicky humorného až groteskního výsledku. Socha Trubkouna byla vyrobena podle autorových přesných pokynů soukromou firmou na výrobu kontejnerů Eurointermetall s. r. o. Lucie a Dalibora Kamenských v Rýmařově, kteří plastiku laskavě zapůjčili. (Vyrobili například i plastiky květin Stanislava Diviše, které byly k vidění na jeho loňské výstavě v Kutné Hoře.) Velké hlavičky či jiné hlavy á la žárovka je Kurtova dlouhodobé téma. Lidská hlava je záhadný objekt, dokáže zářit nápady, dobrotou a dokáže být zabetonovaná blbostí a agresivitou. A tak pohledem na ně můžeme meditovat, co jsme zač. Hlavy jakožto neportréty všeho druhu páchá už nejméně od poloviny 70. let. Čtyři dvoumetrové byly v roce 2011 na náměstí Jana Palacha, v roce 2013 u Národní technické knihovny a na Landscape Festivalu v Praze. V roce 2016 v Českých Budějovicích opilci některé Hlavičky rozbili. Teď je jedna tady. Je to ale jen v našich hlavičkách. Akce se koná pod záštitou starostky Prahy 2 Ing. Alexandry Udženija.
Zobrazit více
Bez jména

Bez jména

Kurt Gebauer (*1941)

Mikulov Mikulov, Republikánské obrany
Z autorovy série železobetonových objektů je také socha, která se nachází se ve spodní části města Mikulova. Jedná se o 17,5t vážící objekt, který sochař vytvořil převážně v průběhu Mikulovského výtvarného sympozia "dílna".  Autor vykopal do země formu, do které se propsaly všechny jednotlivé, zde se nacházející, vrstvy zhutnělé zbourané původní zástavby. Tuto formu vyztužil železobetonovou armaturou a odlil objekt, který po následném vyjmutí a osazení hned vedle původní formy doplnil o kovové prvky. Tyto prvky doplňují horní část díla. Socha i přes svoji abstraktní formu má v důsledku práce s prostorem velice konkrétní podobu a vytváří dialog s dalším, zde umístěným, dílem z konce 80. let.  Sám autor počítá s tím, že okolní stromy sochu postupně přerostou a mnohaleté zvětrávání betonu odhalí nové tvarosloví díla a jeho podobu. Tato úvaha počítající s působením díla na jedince po více než jedno století je Lipavskému blízká. Díla z betonu vždy tvoří tak, aby proměna objektu byla součástí původního konceptu i zvolené technologie.
Zobrazit více
Radost

Radost

Kurt Gebauer (*1941)

Mikulov Zámek Mikulov
Kovová konstrukce vytvořená z jeklů, roxorů, vinglů a tyčoviny představuje abstrahující figuru se sepjatýma rukama. Nese název „Radost“ a její současný vzhled není konečnou a pevně ukotvenou podobou tohoto díla. Socha, spadající do autorovy série „Bezva úča“, byla vytvořena pro konkrétní místo a tím je horní ochoz mikulovského zámku. „Radost“ je zde postavena pro přímou komunikaci se Svatým kopečkem, na který se dívá průhledem mezi jednotlivými částmi zámku. Tento prostorový objekt je vytvořen tak, aby podléhal povrchové korozi a zároveň sloužil jako opěrná konstrukce pro rostlinu – liánu, která jí bude prorůstat a postupně vyplňovat. Dílo bylo vytvořeno a instalováno v rámci 29. ročníku Mikulovského výtvarného sympozia “dílna“.
Zobrazit více
Trubkoun

Trubkoun

Kurt Gebauer (*1941)

Park Franze von Sonnenfelse Mikulov, Park Franze von Sonnenfelse
Socha ze série "Trubkounů" od sochaře Kurta Gebauera ve své podstatě kombinuje kráčející postavu a nesmírně silné varování. Autor ji interně nazývá "Adolf Putin" a v parku Franze von Sonnenfelse v Mikulově ji umístil přesně na osu východ–západ tak, aby tato toporná a rázná postava kráčela z východu. Z místa, ze kterého se nyní na Evropu valí zlo a násilí.  Sochař Gebauer tak svému dílu, soše spadající do široké série nejrůznějších postav, dodává globální kontext přesahující sochu jako objekt, její estetiku a podobu. Dílo bylo vytvořeno v rámci 29. ročníku Mikulovského výtvarného sympozia “dílna“.
Zobrazit více
BRICOLE

BRICOLE

Re-Use Project TEAM 3

Benátky Arsenale - Thetis Garden, Benátky, Itálie
Dnes Benátky, "Serenissima", které byly důležité pro obchod a "Hedvábnou stezku", potvrzují svou roli místa setkávání různých kultur, především prostřednictvím umění, a po 500 letech se stávají "novou Hedvábnou stezkou". Prostor Thetis je pro svou dávnou historii, polohu a rozvoj zahrady v této oblasti významný pro projekt RE-Use. Mladí umělci ideově odkazují instalací na benátskou "Bricole" a v povrchu a struktuře odhalují známky znečištění odpadem a řasami. Struktura obsahuje desky z vyhřívaného "řeckého hřiště", na nichž jsou umístěny vstupenky na lodě, výstavy a akce ve městě, kusy plastů, řasy a další odpadní materiály, které svědčí o znečištění. https://reuseproject.eu Projekt je uskutečněn za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.
Zobrazit více
Trůn

Trůn

Antonín Kašpar (*1954)

Kostel sv. Mořice Kostel sv. Mořice
Tato socha je autorovým připomenutím tisícileté tradice křesťanské kultury v Evropě a v naší zemi. Autor svou sochou připomíná, co je v dnešní době tolik potřebné – základní pravidla mezilidských vztahů a slušného chování člověka k člověku. To vše je obsaženo v desateru přikázání. Trůn zobrazuje místo, které má v sobě každý z nás. Jakýsi pomyslný piedestal, na který si můžeme dosadit své představy, touhy, přání, tajné myšlenky nebo třeba i něco, co bychom rádi řekli nahlas nebo vykřičeli do světa, jen nevíme jak. Proč kříž? Autor ve své sochařské tvorbě často používá tento znak. Jak sám říká, v jeho pojetí se nejedná pouze o náboženský symbol, ale chápe ho také jako jakýsi základní bod, který vznikl protnutím dvou čar, jako zobrazení výrazů Jing a Jang, Já – Ty, Ona – On, Ona – Ono atd. Tato socha vznikla v roce 2016, o dva roky později na ni autor umístil tři reliéfní nápisy, tři tázací věty. Tím dále posunul možnosti souvislostí a výkladů symboliky tohoto díla. Chápání těchto souvislostí ponechává sochař na vnímavosti a individualitě každého z nás.
Zobrazit více
Andělé moří

Andělé moří

Michal Trpák (*1982)

Opletalova ulice Opletalova 1, Olomouc
Manty – vznosná majestátní podmořská stvoření, jejichž pohyb paradoxně připomíná let ptáků. Elegantní tanečnice pohybující se v hlubinách nezkrotných oceánů. Ladné křivky protínající jednu z opravdu posledních divočin světa. Světa, s kterým jsme tolik propojeni a přitom je nám tolik vzdálený a neznámý. A snad kvůli těmto všem protikladům, ascinován mohutností a křehkostí zároveň, jsem se rozhodl vystavit tohoto tvora ve zcela jiném prostředí, jiné perspektivě, ve zcela jiných souvislostech. Při procházce pod andělskými křídly, můžete snít, popustit uzdu fantazii a přenést se na mořské dno a nebo někam dál…
Zobrazit více
Spící Růženka

Spící Růženka

Re-Use Project TEAM 6

Ústí nad Orlicí Ústí nad Orlicí
Hlavní inspirací pro sochu byla stará textilní továrna. Logo Perly je kolovrátek, podobný tomu, do kterého se Šípková Růženka píchne prstem a upadne do hlubokého spánku. Totéž lze říct o textilním průmyslu v Ústí nad Orlicí, který v současnosti spí. Socha tento příběh znázorňuje pomocí trnitých větví růží ve tvaru kultovní dětské prolézačky. Zarostlé současnými problémy a hrozbami, kterým čelíme. Ukazuje, že věci mohou být krásné i škodlivé, stejně jako je dnes textilní průmysl. Na straně jedné je to nutnost a nádherná věc, ale na straně druhé, pokud si vezmeme víc, než zvládneme, může nás to poranit. Konstrukce je vyrobena z opětovně použitých výztuh ze stavenišť a silného konopného lana. Zapletením lana do výztuh odkazuje na staré tkalcovské postupy volně odkazující na původní textilní továrnu Perla. Socha je interaktivní, můžete na ni vylézt, zavěsit se do ní či se pod ní projít. Tvoření sochy se stává součástí kultury. https://reuseproject.eu Projekt je uskutečněn za finanční podpory Ministerstva kultury České republik.
Zobrazit více
Optimista

Optimista

Jakub Flejšar (*1980)

Dolní Břežany Za Pivovarem, Dolní Břežany
Při své práci se zamýšlím nad bytím, nad člověkem a jeho úlohou v tomto světě. Člověk, rádoby společenská bytost, zvyklá nebýt sama ? Jsme přeci osamoceni v našem bytí, sami v sobě a sami se sebou , osamoceni jsme se svým pohledem na svět, jeden optimista, druhý pesimista, stejní či podobní vzhledem, rozdílní názorem, ve fyzickém světě pospolu v tom vnitřním se však nepotkávající..... Tento Projekt byl realizován s finančním přispěním Středočeského kraje.
Zobrazit více
Corpus Angelicus

Corpus Angelicus

Jiří David

Dolní Břežany Náměstí na Sádkách, Dolní Břežany
Sochu „Corpus Angelicus“, neboli „Tělo Anděla“, jsem vytvořil jako součást výstavy se stejným názvem, kterou jsem měl v roce 1997 na Pražském hradě. Anděl je pro mne stálé téma, tato záhadná bytost se vlastně objevuje ve všech náboženstvích, je to jakýsi pozitivní, ekumenický symbol a mne velmi láká se jej pokoušet ztvárňovat a dávat mu různé podoby a stále si jej přetransformovávat. Anděla asi ještě nikdo neviděl, ale můžeme třeba věřit, že v nějaké formě existuje, a to stále jitří moji představivost. Proto „Tělo Anděla“, plastika odlitá z robustní ocelolitiny, v kontrastu proti představě zcela nepoznané a neuchopitelné éterické bytosti. Jakási schránka, nebo ulita Anděla, i tak se to dá chápat. To ale ponechávám na divákovi. Líbí se mi, že v Břežanech bude instalována v blízkosti kláštera a velmi doufám, že přinese občanům radost a možná i důvod k zamyšlení.
Zobrazit více
HYENA

HYENA

Jan Dostál (*1992)

Dolní Břežany Pražská 636, Dolní Břežany
Při práci se autor zaměřil na prostor a velikost objektu v prostoru. Zvolené měřítko Hyeny umožňuje divákovi vnímat objekt jako celek a zároveň při bližším pohledu je nucen začít vnímat jednotlivé segmenty a části sochy. Její otevřenost pak nabízí nahlédnutí do vnitřního prostoru objektu. Socha se snaží co nejpřesněji zachytit divokost hyen za pomocí kovu. Jedná se o přesun organické formy živé hyeny do geometrické formy sochy, při zvětšení proporcí zvířete. Z jednotlivých 2D dílů se postupně skládají složité struktury, které vytvářejí jednotlivé části těla zvířete. Výsledná socha pracuje s rozložením světla a stínu na plochy kovu a svými nuancemi dotváří celkový prostorový objem.
Zobrazit více
Pramen

Pramen

Alexandra Koláčková (*1964)

Kolonáda Karolinina a Rudolfova pramene Mariánské Lázně, Kolonáda Karolinina a Rudolfova pramene
Instalace Pramen od Alexandry Koláčková ve svém díle spojuje krásné s užitečným. Pramen vyniká svojí hravostí a důležitou roli zde hraje i vodní prvek. Alexndřiny sochy ve veřejném prostoru fungují jako středobod, který obyvatelům zpříjemňuje čas zde strávený. A právě vodní prvky patří mezi trendy, které se promítají do tvorby umělců po celém světě, neboť horkých dní stále přibývá. Parky a náměstí, která nabízejí ochlazení díky nim patří mezi nejvyhledávanější místa obcí.
Zobrazit více
Acquae

Acquae

Jan Kaplický (2024 — 2009)

Bastion Horská 1751/4, 120 00, Praha 2
Po dlouhých dvacet let se u italského jezera Lago di Como bez povšimnutí ukrýval výjimečný objekt. Dílo s názvem Acquae, které zhmotňuje představu světoznámého architekta Jana Kaplického o budoucnosti konzumace balené vody ve veřejných prostorech. Až do roku 2024 jej zhlédli pouze návštěvníci Triennale di Milano a 9. ročníku Biennale di Venezia v Benátkách. Poté se Acquae skryla před zraky veřejnosti. Chtěla tomu šťastná náhoda? Byl to nevyhnutelný osud. Po dvou dekádách odpočinku v zapomnění si ocelové kapky všiml během své návštěvy Milána proslulý britský architekt lord Norman Foster, kterého pojila s Janem Kaplickým nejen profese, ale i přátelství. Jeho objev začal psát novou, šťastnější kapitolu příběhu Acquae. Po jednáních s výrobcem instalace bylo rozhodnuto, že se objekt Jana Kaplického vrátí do České republiky. Velké poděkování patří Elišce Kaplický Fuchsové, zakladatelce Nadačního fondu Kaplicky Centre, která garantovala jeho bezpečný převoz do České republiky. Ten zajistila společnost Art Lines. Rekonstrukce díla se ujal sochař Lukáš Rais, který mu se svým týmem po 4 měsíce navracel původní lesk. Nyní před vámi opět stojí Acquae ve svém původním půvabu, coby odkaz českého vizionáře, který svojí tvorbou měnil pohled na podstatu moderní architektury. A i díky vám neupadne v zapomnění. Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.
Zobrazit více
Deinstalováno Pastevci žraloků

Pastevci žraloků

Michal Gabriel (*1960)

Vyšehrad Vyšehrad
Sousoší vzniklo spojením dvou sousoší vzniklých v předchozích letech. Šest mužských postav s protaženýma rukama doplnilo kompletní sousoší pěti žraloků. Dva rozdílné světy spojené do nereálného příběhu lidí a zvířat jsou propojené formálním kontrastem vertikálních mužských postav a horizontálou plujících žraloků. Spojením žraloků a mužských postav v parku vzniklo společenství, které počítá s fantazií a hravostí návštěvníků parku a které i přes svůj nereálný a různým interpretacím otevřený příběh dokáže působit svými tvary a materiálem zcela přirozeně a samozřejmě. 
Zobrazit více
Jakub Flejšar

Jakub Flejšar

Jakub Flejšar (*1980)

Bastion Horská 1751/4, 120 00, Praha 2
Vnímáni prostoru | Mou prací, jakožto sochaře je práce s daným prostorem. Měním energii toho prostoru – ozvláštňuji ho, oživuji, proměňuji, někdy razantně, jindy jemně. Záleží na mém citu a pocitu.   Vynalézaní tvaru |  Má tvorba je vědomá i nevědomá hra s materiálem. Mnohokráte sebe sama překvapuji, co se přede mnou odehrává, takové malé zrození pod vlastníma rukama, bez bolesti, bez přemýšlení jakoby náhodou, zároveň má každý svůj kousek, jakýkoliv nejmenší dílek svoje přesné místo a nemohl by být jinde. Záleží tu jen na mém citu a pocitu.   Pocitovost, bezčasí |  Nechci nikomu předávat žádnou myšlenku, žádný příběh, žádnou aktuální problematiku. Nechci, aby má práce ve vás vyvolávala nějakou emoci. Myšlení je škatulkování, porovnávání, třídění, řešení, souzení vycházející ze zkušenosti, tedy z minulosti. Emoce jsou zahlcující, ochromující, chybí jim jemnost a také vychází z minulých, ať už vědomých či nevědomých zkušeností.    Úkol autora |  Mým úkolem je, abyste alespoň na zlomek vteřiny zapomněli na sebe sama a na čas. Nemyslete, nespekulujte, co tím dílem autor myslel, neřešte, nesuďte a neměřte. Jen vnímejte, ciťte a buďte, stanete se tak vnitřně tím dílem, tou sochou. Rozhosti se ve vás zvláštní ticho a klid. Záleží tak už jen na vašem citu a pocitu.     
Zobrazit více
Spirála

Spirála

Alexandra Koláčková (*1964)

Masarykovo náměstí Masarykovo náměstí, Slaný
"Umělecká díla mají svoje místo v zahradách a parcích od nepaměti. Mohou být nenápadným doplňkem, extravagantním šperkem, průvodcem, nebo mohou být ústředním motivem, hlavním důvodem, proč zahradní prostor vznikl. Umělecké dílo a jeho umístění v zahradě může mít význam hluboce osobní, nebo může být výsledkem precizně promyšleného architektonického záměru", Kateřina Pospíšilová, zahradní architektka o díle. Díla Alexandry Koláčkové jsou na první pohled rozeznatelná, její rukopis je nezaměnitelný. A přesto, nebo právě proto, v zahradě rozbíhají vypravěčskou linku daného prostoru tolika různými směry … Jsou ozdobou, prolézačkou, středobodem prostoru, překvapením vykukujícím z podrostu, lavičkou … A to je to, co já osobně na díle Alexandry opravdu cením. Většina zahrad není jen pozorována, prostor je aktivně využíván – dotýkání, sezení, ležení, chození a válení je dovoleno, ba dokonce vítáno. A stejně tak je to i s plastikami Alexandry Koláčkové. Jejich oblé, jednoduché a přívětivé tvary a často nadživotní velikost k jejich zdolání přímo vybízejí. To je pro mě, jako zahradního architekta, obrovský bonus. Zahrada, a všechno co je v ní, by měla vybízet k návštěvě, kynout prstem k probádání a objevení. A v případě Alexandřiných plastik jde často nejen o řečnický obrat, ale o skutečnou ruku, nebo rovnou celé tělo, které vyzývají k posezení, poležení, opření … Cokoliv chcete a cokoliv vás napadne. A vaše děti, a návštěvu, a jejich děti. Alexandra Koláčková je absolventkou výtvarného oboru Pedagogické fakulty v Olomouci. Charakteristickým specifikem její tvorby jsou zejména barevné velkoformátové plastiky z keramiky a betonu, určené pro veřejný prostor. V řadě projektů však autorka rozšířila spektrum výtvarného působení i na řešení prostoru samotného, čímž se blíží práci architekta či krajináře. Pro její výtvarné pojetí je typická expresivní barevná škála, jednoduché oblé tvarosloví a neutuchající smysl pro hravý element.
Zobrazit více
Dvě křesla

Dvě křesla

Alexandra Koláčková (*1964)

Masarykovo náměstí Masarykovo náměstí, Slaný
Umělecká díla mají svoje místo v zahradách a parcích od nepaměti. Mohou být nenápadným doplňkem, extravagantním šperkem, průvodcem, nebo mohou být ústředním motivem, hlavním důvodem, proč zahradní prostor vznikl.  Umělecké dílo a jeho umístění v zahradě může mít význam hluboce osobní, nebo může být výsledkem precizně promyšleného architektonického záměru. Díla Alexandry Koláčkové jsou na první pohled rozeznatelná, její rukopis je nezaměnitelný. A přesto, nebo právě proto, v zahradě rozbíhají vypravěčskou linku daného prostoru tolika různými směry…  Jsou ozdobou, prolézačkou, středobodem prostoru, překvapením vykukujícím z podrostu, lavičkou… A to je to, co já osobně na díle Alexandry opravdu cením.  Většina zahrad není jen pozorována, prostor je aktivně využíván – dotýkání, sezení, ležení, chození a válení je dovoleno, ba dokonce vítáno. A stejně tak je to i s plastikami Alexandry Koláčkové. Jejich oblé, jednoduché a přívětivé tvary a často nadživotní velikost k jejich zdolání přímo vybízejí. To je pro mě, jako zahradního architekta, obrovský bonus. Zahrada, a všechno co je v ní, by měla vybízet k návštěvě, kynout prstem k probádání a objevení. A v případě Alexandřiných plastik jde často nejen o řečnický obrat, ale o skutečnou ruku, nebo rovnou celé tělo, které vyzývají k posezení, poležení, opření… Cokoliv chcete a cokoliv vás napadne. A vaše děti, a návštěvu, a jejich děti.
Zobrazit více
Záchranné čluny

Záchranné čluny

Johannes Pfeiffer

Bezročovy sady Bezručovy sady
Fluorescenční, jemné, lehké: pět lodí navržených vizuálním umělcem Johannesem Pfeifferem našlo místo na břehu řeky Vltavy v úseku, který se vine středem Prahy. Stará dokovací stěna, na kterou jsou zavěšeny, se tak stává přístřeškem pro tyto malé čluny, které se zdají, že čekají na každého, kdo je potřebuje. Samotný název díla, Záchranné čluny, naznačuje, že se jedná o záchranné plavidlo, loďku pro ty, kteří potřebují pomoc. Ale když se k ním přiblížíme, čeká nás hořký objev – lodě prosakují. Materiál, ze kterého jsou vyrobeny, není nic jiného než síť z kovu, která není vodotěsná. Lodě, které při bližším pohledu vypadají spíš jako křehké listy, než pevná plavidla, nemohou nikoho přepravit, nikoho zachránit, když do nich vnikne voda. Dílo je symbolem obtížného období, které zastihlo celé lidstvo nepřipravené, v němž se jakýkoli záchranný člun nejeví jako dostatečně pevný pro záchranu všech Přestože instalace vyzařuje nejistotu a melancholii, umělec vyjadřuje víru, že stále existuje naděje. A pak malé čluny potřetí změní rozměry a stanou se rozsvícenými pochodněmi. Díky své fluorescenční barvě, která je v noci zviditelňuje i z dálky, se mění v majáky naděje, které utěšují a označují existenci nové životní cesty.  Giulia Cordò Autor Johannes Pfeiffer se narodil v roce 1954 v německém Ulmu. Vystudoval sochu na Akademii výtvarných umění v Římě a Carraře. V následujících letech získává odměny a stipendia a naplno se věnuje výstavám a projektům v různých městech, např. Pisa, Ulm, Turín a Montevideo. Jeho umění se vyvíjí hlavně mezi Itálií a Německem, dotýká se ovšem také dalších zemí v Evropy a světa. Práce Pfeiffera je v souladu s přírodními a umělými místy a materiály, které umělec nejčastěji používá, jsou cihly, syntetická vlákna a neonová světla pro jeho světelná graffiti.
Zobrazit více
Over The Earth

Over The Earth

Anthony Cragg (*1949)

Hlavní třída Hlavní třída, Marianské Lázně
Tony Cragg pracuje s řadou materiálů, včetně kamene, dřeva, skla, hliníku, litého bronzu a nalezených předmětů. Prostřednictvím svých soch neustále hledá nové vztahy mezi lidmi a materiálním světem. Ve svých nedávných pracích zkoumá složité vnitřní formální konstrukce a geometrie, které dávají vzniknout vnějším formám. V díle Over the Earth Cragg zkoumá nejen přírodu a síly energie, které se nacházejí v organickém světě, ale také to, jak je naše realita utvářena technologiemi, stejně jako měnící se perspektivy a tempo moderního života.  
Zobrazit více
URBANTREE I, TREE IN THE BOX

URBANTREE I, TREE IN THE BOX

Ondřej Oliva (*1982)

Dolní Břežany Pražská 636, Dolní Břežany
V posledních letech se v mých pracích často objevuje téma stromu, který vnímám jako symbol, spojnici mezi nebem a zemí. Kořeny má stejně jako každá víra ukryty hluboko a pevně v zemi, avšak korunou se dotýká nebes. Je to základní archetyp v mnoha světových mytologiích, náboženských a filozofických tradicích. Spojuje v sobě všechny čtyři elementy i koloběh života. Při práci s tímto symbolem používám více tvarosloví a přístupů. V objektu TREE IN THE BOX, pro nějž byla velkou inspirací návštěva Schonbrunnu ve Vídni, se jedná o narušení a radikální zásah do dokonalého krásného přírodního tvaru, kdy lidé násilně upravují volnou přírodu ke svému obrazu a potlačují její základní podstatu.  Objekty URBANTREE I. a II. vznikly v roce 2017 jako volné pokračovaní velké realizace Strom poznání. Jedná se o idealizované, transformované koruny stromů, přírody, kterou si člověk ať vědomě či nevědomě zkrášluje ke svým představám a svým potřebám, často za cenu popíraní vlastního původního významu. Moment kdy lidský urbanismus již téměř zvítězil nad organickou hmotou. Mým cílem bylo vytvořit objekt v ideálním měřítku k lidské figuře. Ač prostorově velmi objemný objekt URBANTREE I. zabírá velký prostor, na první pohled působí spíše subtilně jakoby kresba v prostoru, zachycená v daném okamžiku. Jak se mění světelné podmínky, tak se i otáčí stín pod sochou a vytváří stále nové skici a obrazce v okolí. Je podstatné, jak působí socha jako celek, ale musí fungovat i z bezprostřední blízkosti, podstata umění a zvládnutého řemesla je v detailu. Největší úskalí bylo vymyslet, jak sochu takových rozměrů odlít, vyrobit, jak zrealizovat voskový model, jak udělat vtokovou soustavu, po jakých segmentech a na jakou teplotu v hliníkových odlitcích narušit krystalickou mřížku aby se dali ohýbat, svařovat k sobě, tvarovat, brousit a nakonec z nich vytvořit korunu stromu.  
Zobrazit více
Unnatural Habitat II

Unnatural Habitat II

Filipová Aneta (*1991)

Luisenburg skalní labyrint Luisenburg, Bibersbacher Straße 27, Wunsiedel
Sousoší Unnatural Habitat II navazuje na téma/výstavu z roku 2021. Jak již název napovídá autorka se zabývá tématem vyjmutí něčeho přirozeného z bezprostředních podmínek a umístí ho tam, kam tento organismus nepatří. Sousoší je ironickou reakcí na civilizaci, která expanduje i do míst, kam by zasahovat neměla. Instalace vznikla za podpory Česko-německého fondu budoucnosti s názvem "Pojďme spolu mluvit o UMĚNÍ...!
Zobrazit více
Spirála

Spirála

Alexandra Koláčková (*1964)

Luisenburg skalní labyrint Luisenburg, Bibersbacher Straße 27, Wunsiedel
Tvar spirály mě fascinoval v přírodě vlastně od dětství, aniž bych něco věděla o symbolickém významu, který jí lidé odjakživa přikládají. Když nad tím tak přemýšlím, často mě intuitivně napadne něco nakreslit nebo vymodelovat a pak teprve si uvědomuji vnitřní souvislosti.  Většinou tehdy, když se mě někdo ptá na zdroje mé inspirace. Spirálovitě točené ulity jsou nejenom krásné, ale i tajemné a inspirativní. Jejich přirozená krása a vznešenost navozuje pocit pokory a úžasu nad nekonečností tvořivé síly přírody. Proto se taky stala symbolem neustále se opakujících dějů v přírodě, na naší planetě i ve vesmíru. Stejně tak je spirála vnímána i jako symbol duchovního růstu člověka a životního naplnění, symbolizuje tajemnou cestu do vlastního nitra. Může být i energetickým zářičem nebo ochranným talismanem. V magické praxi spirála, zejména ta pravotočivá podporuje snahu, aby se naše přání stalo realitou. A tato myšlenka se mi líbí. I já jsem do ní vložila své soukromé přání. V mém provedení nemůže být jinak, než vesele pestrobarevná a nepravidelně pravidelná. Instalace vznikla za podpory Česko-německého fondu budoucnosti s názvem "Pojďme spolu mluvit o UMĚNÍ...!
Zobrazit více
Setkání

Setkání

Alexandra Koláčková (*1964)

Masarykovo náměstí Masarykovo náměstí, Slaný
Umělecká díla mají svoje místo v zahradách a parcích od nepaměti. Mohou být nenápadným doplňkem, extravagantním šperkem, průvodcem, nebo mohou být ústředním motivem, hlavním důvodem, proč zahradní prostor vznikl.  Umělecké dílo a jeho umístění v zahradě může mít význam hluboce osobní, nebo může být výsledkem precizně promyšleného architektonického záměru. Díla Alexandry Koláčkové jsou na první pohled rozeznatelná, její rukopis je nezaměnitelný. A přesto, nebo právě proto, v zahradě rozbíhají vypravěčskou linku daného prostoru tolika různými směry…  Jsou ozdobou, prolézačkou, středobodem prostoru, překvapením vykukujícím z podrostu, lavičkou… A to je to, co já osobně na díle Alexandry opravdu cením.  Většina zahrad není jen pozorována, prostor je aktivně využíván – dotýkání, sezení, ležení, chození a válení je dovoleno, ba dokonce vítáno. A stejně tak je to i s plastikami Alexandry Koláčkové. Jejich oblé, jednoduché a přívětivé tvary a často nadživotní velikost k jejich zdolání přímo vybízejí. To je pro mě, jako zahradního architekta, obrovský bonus. Zahrada, a všechno co je v ní, by měla vybízet k návštěvě, kynout prstem k probádání a objevení. A v případě Alexandřiných plastik jde často nejen o řečnický obrat, ale o skutečnou ruku, nebo rovnou celé tělo, které vyzývají k posezení, poležení, opření… Cokoliv chcete a cokoliv vás napadne. A vaše děti, a návštěvu, a jejich děti.
Zobrazit více
Deinstalováno Průzkumníci

Průzkumníci

Michal Gabriel (*1960)

Tyršův most, Labe Tyršův most, hladina řeky Labe, Hradec Králové
Modré postavy průzkumníků se opět lehce vznášejí nad vodní hladinou, tentokrát v Hradci Králové. Občas dostanu dotaz na barvu těchto soch. Tato modrá barva má obchodní označení bazénová modř, tedy barva bazénů, ale také barva nebe. Nedávno jsem si uvědomil, že je to i barva informačních tabulí u dálnic. Její neintenzivní kontrastnost v krajině jsem si objevil kdysi sám, prostřednictvím jedné malé sochy. Světle modrá socha tehdy stáhla na zem barvu oblohy a tak jsem nechal stahovat modrou barvu oblohy na zem i několik svých dalších soch. A mezi ně patří i kresebně jednodušší modří průzkumníci.
Zobrazit více
Deinstalováno Diana

Diana

Michal Gabriel (*1960)

Piazzetta Národního divadla Náměstí Václava Havla, Praha 1, Národní divadlo
Dvě samostatné sochy „Jelen“ a „Se psem“ se mezi budovami Národního divadla spojily do nového příběhu nazvaného podle římské bohyně lovu „Diana“. Název ale není podstatný a je na lidech, kteří projdou okolo jak si setkání dvou soch v souvislosti divadelním prostorem interpretují. Opět tu hraje důležitou roli struktura na povrchu soch. Obě sochy formálně spojuje, zakrývá jejich realistické detaily a nechává na každém aby si je v podvědomí do soch dosadil.
Zobrazit více
Deinstalováno Nohy z vody

Nohy z vody

Kurt Gebauer (*1941)

Jiráskovo náměstí Jezírko na křižovatce ulic Denisova a Jaroslav Ježka
„Že plavkyně a jiné vznášející se dámy je moje celoživotní téma, se asi ví. Nohy z vody jsou trochu něco jiného. Je to nad vodou viditelná část stojky a to je většinou nejradostnějším projevem dětí a děvčat ve vodě. No, já si to taky někdy střihnu. Z toho blbnutí mají radost i ti, co to vidí, no a jak zjistit tu radost i tam, kde se holky většinou nekoupou, nebo někdy koupou, ale právě je na to trochu zima? Socha nahradí kde co – nežijící básníky, svaté, ale i zločince. Tak proč by neměly mít pomník nohy z vody, když jsou symbolem toho nejdůležitějšího, proč jsme tady, radosti ze života?“ Instalace ve spolupráci s galerií současného umění MKZ JESENÍK.
Zobrazit více
Stálá instalace Sedící postava

Sedící postava

Alexandra Koláčková (*1964)

Městská knihovna Chodov Dvořákova 878, Chodov u Karlových Varů
Prvotním impulzem vzniku této realizace byl záměr dotvořit intimní místo jedné soukromé zahrady posezením s plastikou. Vznikla tak lavička v podobě stylizované ženy, které se můžete uvelebit v náručí s knížkou, nebo usednout tváří v tvář blízké osobě v důvěrném hovoru. Umístěním ve veřejném prostoru dostává tato socha další význam, který je v mé práci už pevně zakotven: působit jako ostrůvek oživení ulice, kterou obvykle jen probíháte, jako možnost krátkého zastavení obohaceného nečekaným estetickým vjemem a jako prostředek ke spočinutí
Zobrazit více